.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Zaprášené americké blues (I. Pokoj mysli)

15. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Ahoj, všichni. :)

Vzpomínáte si, jak jsem tady před zhruba měsícem v jedněch Deníčkovinách básnila o Ginsbergovi a o jeho poezii? Zmiňovala jsem tenkrát i to, že mě jeho verše velice prudce inspirovaly k sepsání vlastních veršíků. Bylo toho tolik, tolik obrazů, tolik pocitů, které ve mně Ginsberg vyvolal! A já nemohla jinak.
A tak vám dnes předsatuvju první ze dovu částí básně. Navazuje na motivy, atmosféru, možná trošku i formu Ginsbergových veršů, ale hlavně vyjadřuje ten úzkostný svíravý pocit, který jsem při čtení měla. Pocit, který jsem... znala.

Pokud někdo z vás Ginsberga četl, tahle první část souvisí s jeho básní Transcription of Organ Music (která je mimochodem geniální), odkazuje na její motivy a atmosféru, stejně jako na některé motivy z Howl. Pokud jste ale nečetli, vůbec to nevadí, básnička může stát sama o sobě. Ginsberg je jen inspirací. (Ale stejně doporučuji přečíst! :D)

Snad se bude líbit. :)

2. 8. 2018




I. Pokoj mysli

Pozotvírané dveře šatníků,
snad aby se tam neskryla jediná myšlenka.
Žluté papírové růže slezly z šatních ramínek
a plazivě se mi obtočily kolem zápěstí.
Pak však nějak zkrvavěly.
Můžeme si porovnávat jizvy, milý můj svržený anděli.

A seschlé květiny v kelímku zapomenuté v rohu okenního parapetu
se staly královstvím pavučin
příliš křehké na to, aby unesly cokoli jiného
než vlákna.
Někdy po nocích chřestivě zpívají,
a můj tep jim přizvukuje jako nebeský pochod
a můj dech jak klarinet.
A jediná žárovka uprostřed místnosti
nahá jak ji pán bůh stvořil
bliká bliká bliká bliká
houpaje se na kabelu
a mé srdce ji obdivuje, spodobuje, samo bliká...
však ona jednou praskne
zhasne
- tichá.

Tak měním se ve věci
ve svém pokoji
a házím vzpomínky
z oken paneláků.


I can't stand my own mind.



--------------------------

Jak už jsem zmínla, tahle básnička je tak nějak mixem Transcription of Organ Music a Howl. A je dost pochmurná. Co mě ale zaujalo, když jsem naposledy četla Transcription of Organ Music, je fakt, že by klidně mohla být... mohla by být opitmistická. Protože ta básnička ve mně teď vzbuzuje dost rozporuplé pocity a já se nemůžu rozhodnout, zda v ní vidím víc naděje, nebo beznaděje.
Myslím, že za to mohou ty motivy. Pozotvírané šatníky, knihy, dveře, které ovšem ukazují prázdno. Obrazy zahrady a květin, které, na rozdíl od těch v mé básni, rostou a otáčí se za sluncem, přesto však přechází v obrazy noci. A všechny věci zkrátka leží a čekají... bezmocně? Či s nadějí?
Je to neuvěřitelné, jak v člověku dokáže jedna báseň vyvolat tolik rozporuplných pocitů a třeba i při každém přečtení jiné. Geniální.
Ovšem... já tuhle báseň napsala ve chvíli, kdy otevřené dveře byly otevřené jen proto, že obsahovaly prázdno, kdy na rostoucí květiny padla noc a kdy odložené věci čekají bezmocně.
Omlouvám se.


I began to feel my misery in pallet on floor, listening
to music, my misery, that's why I want to sing.
The room closed down on me, I expected the presence
of the Creator, I saw my gray painted walls and
ceiling, they contained my room, they contained
me
as the sky contained my garden.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 15. října 2018 v 16:58 | Reagovat

omlouvám se, všem těm, kdo mi říkali, ať nepřestávám věřit, mrzí mě, že jsem zklamala, když však uvnitř mě začlo sněžit, jen ztěží porážku jsem si přiznala. padla jsem na kolena... ale je jen na mě, zda se dokážu zvednout... děkuji, že mi vždy ukážeš, že mohlo být mnohem hůř, je docela dobře a bude jen líp!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie