.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Přiznání cirkusové baleríny

2. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Psát básničky o tom, jak něco někomu vyčítáte, nebo jak se kvůli někomu cítíte špatně, je až trapně snadné.
Ale přiznat se?
Slovy? Sám sobě?
To chce odvahu.

Ale cirkusová balerína se už dlouho necítila tak beznadějně.

28. 6. 2018




Chci se přiznat.
Chci se přiznat, dokud je jídlo ještě teplé.
Ačkoli smutek, vzpomínání, vyčítání -
tihle bratři stydnou pomalu.
Chci odříkat přiznání jako modlitbu před večeří
- ze sváteční tabule nám zůstal skromný krajíc se solí.
Jídlo zchudlého přátelství,
či toho, co z něj zbylo.
Přiznávám se sklence kyselého vína,
přiznávám se dopisům v dosud nezalepených obálkách,
přiznávám se hřbetům knih, které jsem na oko proklela
(snad aby mi bylo líp) -
každá vzpomínko v mysli přeškrtaná,
vždyť to všechno je nakonec i moje vina.
A mně byla vždycky známá,
já však nemohla ji pojmenovat -
jmenuje se jaksi drama.
Melodrama, velkodrama?
Mezi-námi-hloupé-drama,
mé pošetilé sebedrama.
Jsem cirkusová balerína,
co čeká ovace světa,
a nemůžu ti vyčítat,
že za piruetu ve slámě
mi nezatleskáš
jak na prknech divadla.
A cirkusová balerína
nyní klesá na kolena
a nad třetí sklenkou vína
vzpomíná a zapomíná,
šeptá smutná balerína
tiše do vlastního klína:
Vždyť je to i moje vina.

A já se už nedivím,
že odešel jsi v polovině představení. -
V cirkuse zhasla světla
a balerína
musela odejít tančit někam jinam.
Asi ji nepotkáš víc,
už se na ni nepodíváš,
asi už... ach, už nikdy nic.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 4. října 2018 v 12:49 | Reagovat

Máš pravdu, nejtěžší a nejbolestnější je nastavit zrcadlo sobě samé...

2 Keiji Keiji | Web | 5. října 2018 v 7:34 | Reagovat

Ne každý pochopí představení. Něčím očím není souzeno. A jejich svět je pak chudý.
Pro ně je něco jiného. Zbytečné nad nimi vzdychat - přestože tady už je vzdech asi tím jemnějším, smířlivějším vyjádřením.

3 Lucienne Lucienne | Web | 5. října 2018 v 21:13 | Reagovat

[1]: Přesně tak...

[2]: To je úžasný pohled, jak se na to dívat. Ne každý jej pochopí a ne každým očím je souzeno. Problém pak nastává, když zvolíš špatné oči, kterým ho předvedeš...
Díky za komentář. :)

4 uhavrana uhavrana | E-mail | Web | 6. října 2018 v 22:10 | Reagovat

Jak lehce se smysl tvé básně rozprostřel v nepoznaném objetí myšlenek. Neodcházím, tleskám.

5 Lucienne Lucienne | Web | 7. října 2018 v 12:27 | Reagovat

[4]: Děkuji, toho si cením víc, než dokážu vypovědět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie