.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


O popelu

11. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Zdravím všechny. :)

Dnes pro vás mám básničku maličko netradiční. Střídám v ní totiž volný verš s vázaným, což si myslím, že jí neskutečně sedí, jinak by zkrátka nemohla vyznít správně. A ačkoli je pro mě zrovna tahle básnička výjimečně důležitá, nevím, co bych vám k ní mohla říct. Hádám, že si ji asi budete muset přečíst, pak možná pochopíte. :)

Tak přeji příjemné počtení a pěkný den všem! :)

31. 7. 2018




Někdy procházím se polem.
Pamatuji slunečnice
všude, všude kolem -
kvetly mi až ku pasu,
vlnily se, zpívávaly
o kráse a pro krásu.

Tančívávala jsem s nimi,
ve vlasech květy stejně žluté,
tu korunku jara od nich
jsem zaplétala nastorkáte,
oči jejich, tváře slunce
skládaly se mi do ruměnce.

Teď na nohou mezi prsty
cítím jemný prášek - šedý,
každý kousek mojí kůže
ladí s ním - přízračně bledý.
Kde píseň slunečnic dřív zněla
- pole halené do popela.

Já sama v popel jdu oděná,
celý lán dlouhá má vlečka,
na tváři brázda vypálená...
Bože můj, tak teskno tu je -
za nehty mi zůstávají
semínka melancholie.

A Měsíc shlíží na mé pole
jak na plochu zrcadla
a mě v té poušti po té kráse
zlá zoufalost popadla -
a ač mi křik k ničemu není,
já kopu duchy do holení.

~~~

Zazvoní budík.
Další ráno a v hlavě záblesk vzpomínek.
Na ramenou a na zádech
stín popelavých krajinek.
Ach... to nebyl jenom sen?

Káva chladne rychleji
než mi dříve vychládala.
Tak často mě tok myšlenek
halí v pole slunečnic
bez slunečnic
bez sluncí
- a víc nic,
jen do popela.

"A slyšela jsi o tom požáru
v Kostele sv. Michala?
Hlásili to ráno v rádiu -
Celé levé křídlo se zhroutilo,
taková spoušť tam po něm prý zůstala!"
Ach ne, o tom jsem neslyšela...

Celé levé křídlo se zhroutilo
- tenhle ptáček už více nepoletí.
V troskách beze slov tam uvízlo
jedno srdce.

Ach ne, o tom jsem neslyšela...
V hlase skrývám zachvění
a v prstech tajně přežmoulávám
šedavé zbytky - popela.

V troskách beze slov tam uvízlo
jedno srdce.
A já jsem tam byla,
a přestože jsem chtěla,
já jsem ho nezachránila.

Ach ne, o tom jsem neslyšela...

~~~

A Měsíc shlíží na mé pole,
chybí tady srdce, zdá se,
a já celá popálená
křičím, pláču a zmítám se.
Nic z toho, co tu bylo, není,
a já kopu duchy do holení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 plasil-jan plasil-jan | E-mail | 11. října 2018 v 12:10 | Reagovat

Pěkné...

2 B. R. B. R. | E-mail | Web | 11. října 2018 v 12:34 | Reagovat

ta symbolika mě zaráží stále a stále, i když jsem ji už jednou četla...

3 uhavrana uhavrana | E-mail | Web | 11. října 2018 v 21:05 | Reagovat

Z duše nenávidím volný verš. To ,,kouzlo'' volného verše jsem nepochopil a nikdy asi ani nepochopím (W. Whitman se teď musí obracet v hrobě). Když ho však někdo dokáže usadit do klece, kterou lemují smysluplné a myšlenkově zajímavé verše a kontrasty, tak je dostatečně uvězněn rukou schopného autora natolik, aby ani mně (až na pár výjimek) jejich četba nedráždila. Za to si zasloužíš určitě uznání a poklonu. Libí se mi.

4 Lucienne Lucienne | Web | 12. října 2018 v 10:15 | Reagovat

[1]: Díky, Jene. :)

[2]: To jsem ráda. :D Děkuju. :* ♥

[3]: Z duše nenávidíš volný verš? :O Oh, Havrane, nelámej mi mé křehké srdce! :D :D :D :D
Víš, trošku mě to překvapilo, vzhledem k tomu, že valná většina toho, co jsi ode mě zatím četl, byl volný verš. (Ačkoli když se podíváme na tvou vlastní poezii, zas až tak mě to překvapovat nemůže. :-D )  A co hůř - ještě víc ho přijde. :D Mám teď na přednastavování zásobičku prakticky jen z volných veršů... Tak doufám, že tě "jeden z tvých oblíbených autorů", pokud smím citovat tvou odpověď na můj poslední komentář u tebe na blogu, příliš nezklame.
Víš, já volný verš miluju. Nemyslím si, že by byl lepší nebo horší než verš vázaný, jen mi dává větší volnost v obraznosti, a obrazy jsou poslední dobou to, na co se v básni soustředím. Tak nějak mi volný verš umožňuje upřednostňovat obsah před formou a ani to není podvádění. :D A má to kouzlo. Jen... jiné, než vázaný verš. Stále však to jsou obrazy, city... stále to je  poezie.
Ale moc ti děkuji za komentář i za to, že mě označuješ za "schopného autora." :-D Jsem ráda, že se ti básnička líbila i navzdory volnému verši. Snad to u tebe ten vázaný trošku zachránil. :D Takže díky. :)

PS: Vtipné, že zmiňuješ W. Whitmana. Má příští básnička je inspirována Ginsbergem. :-D  :-D Což ovšem znamená... volný verš. :D

5 uhavrana uhavrana | E-mail | Web | 12. října 2018 v 23:13 | Reagovat

[4]: Od W. Withmana jsem přečetl několik sbírek. Z důvodu naprosto jednoduchého a tím je povinnost autora dosáhnout určitého básnického přehledu. Jednu z jeh o sbírek jsem louskal neuvěřitelný měsíc. Nu co... prostě jsem se k tomu dokopal. Myšlenky vždy perfektní, ale prostě... volný verš. Já netvrdím, že volný verš není krásný, nebo poetický, či myšlenkově zajímaví a barevný. Tvrdím jen to, že já osobně v něm takovou poetiku prostě nevidím. Není to chybou volného verše. Je to čistě ve mě. Sám preferuji dodržování slabik, či dokonce celých básnických strof. (Ano, sám to sice často nedělám, ale snažím se minimálně jedno z nich splňovat). Tím samozřejmě netvrdím, že to co já nevidím je špatné. Jen mi nějaká diverzita v mé hlavě prostě brání takové díla doceňovat. Což je samozřejmě jen a jen moje chyba. Ve skutečnosti nejsem příliš hrdý na to, že nedokážu volný verš ocenit, protože mi tato skutečnost brání prozřít do spousty děl a básnických obrat vrcholných autorů minulých dob. Jakmile se volný verš skloubí s vázaným, tak mne to už svádí k různým strofám, kdy je běžné uvést nerýmovaný verš ve sloku. Což mi překvapivě nevadí a dokonce mám takovou tvorbu rád. Závěrem mi nevadí použití volného verše s veršem vázaným... ale použití jen a pouze volného verše v celé básni. Bez jediného rýmu. Takové dílo já nikdy nedokážu objektivně ohodnotit. Trošku jsem se rozepsal a možná něco uvedl vícekrát. Nu co už. Díky za tvoji odezvu na můj komentář. Budu se těšit na další báseň.

(PS: Gisnbergovu sbírku Kvílení jsem nikdy nedočetl dále než za polovinu a pravděpodobně se ani dále nikdy nedostanu) :-D

6 Lucienne Lucienne | Web | 13. října 2018 v 0:58 | Reagovat

[5]: Nemyslím si, že je to tvá chyba. Každý jsme nějaký, každý máme nějaký vkus a je přirozené, že ti nesedne každá forma umění. Dokonce i, že ti nesednou všechny podoby té formy umění, které nejvíc rozumíš. Je to jako já a rap. Vím, že plno rapperů jsou neskutečně talentovaní textaři a že by mi jejich texty mohly dát neskutečně moc, ale já se zkrátka nedokážu dostat přes tu formu. Prostě to... jak říkáš, nedokážu správně docenit.
Není to tvá chyba, je to jen... škoda. Protože možná o hodně přicházíš. Řekněme, my oba. :D
Ale třeba volný verš potkáš toho správného dne na tom správném místě s těmi správnými city a správnými slovy a dostane se ti pod kůži. Já jsem ho dřív taky neměla ráda. Teď se zdá, že se stal náplní mého pera a já ani nevím, jak se tak stalo. Poezie je zkrátka nevyzpytatelná. :D
A já můžu asi jen doufat, že tě nějaký ten rým v mých volných verších uspokojí natolik, aby tě to tu nepřestalo bavit. I když někdy ho tam prostě nenajdeš. Nedá se nic dělat. Poezie si sama říká, co chce, a já mám teď zkrátka jedno volnoveršové volnomyšlenkářské období :D

Přiznám se bez mučení, od Whitmana jsem nečetla nic. Zatím. Já mám obecně velké mezery v tom poezijním rozhledu, alespoň co se zkušenosti na vlastní kůži týče. Přečetla jsem toho zoufale málo a je to má hanba. Pořád čtu jen něco do školy a nemůžu si vybírat podle srdce. Nemám na to čas. I když to je často taky jen výmluva.
Ovšem na Whitmana se jednou určitě chystám, už jenom proto, že do Ginsberga jsem se zamilovala. :D A celá tahle beatnická záležitost mě tak nějak láká. Minimálně zmiňované Kvílení mě naprosto okouzlilo. Když jsi dočetl do poloviny sbírky... dostal ses k Transcription of Organ Music? Ta je myslím zhruba v polovině. A je moje oblíbená. :D Já jsem teda sbírku četla v originále, takže nevím, jak je na tom překlad, ale v originále je to úžasné dílo.

Taky jsem se trošku rozepsala... Stává se mi to často. Prostě ráda debatuju. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie