.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Listy mého memoáru

27. října 2018 v 13:15 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :)

Přináším vám další básničku. Básničku, která je memoárem.
Jak jste asi pochopili z posledních x desítek článků, procházela jsem si v průběhu tohohle roku dost obtížným obdobím. A stalo se toho hodně a mé srdce se naplnilo spoustou obrazů, které vesměs spíše bolí, než te by nosily radost. Těch obrazů je mnoho a valná většina z nich se pojí s letošním jarem. Začaly v mém životě náhle pučet a zelenat se jako listí. Mnoho, mnoho, mnoho listí...

Pěkné počtení přeji. ♥

17. 8. 2018





Ležím poseta myšlenkami
v koruně stromu.
Všechny ty listy mého memoáru se nějak
vznesly a
propluly mou hlavou.

Listy dubů a bříz
cedrů a jasanů
a maličké vrby,
co se skryla za svými vlasy,
aby neslyšela
sliby.

Listy a lístky
sněženek a slunečnic
silných a spálených
ve všech očích okenic.
A korunka ve vlasech
spletených.

A rudé lístky prokletých růží
na čele a na zápěstí
a uschlé všude po zemi
křupají mi pod nohama
a netají se
trny.

Listy knih, co šuměly hlasitě
a řekly mi,
co je a není svět.
Prolétly mi naskrz hlavou a
zůstaly v ní
přednášet,
tak přehnaně důležitě,
až mám strach, že každou chvílí
budu je muset
snad umlčet
násilím.

Listy poseté verši,
verši, které zazpívaly,
jež zdálo se, že rády měly,
a jež možná jenom lhaly
a přesto se nesmazaly,
když se autor vytratil.

Listy plnící psací mé stoly
s útržky citů namátkou sebraných
v hudbě a verších a ve knihách
a v moudrostech ukradených
z očí, jež se odvrátily.

Listy v obálkách,
jež adres se nedočkaly,
listy ve schránkách,
-adresát nezastižen.

Listy plné teskných mých zpovědí
v básních a v deníku a ve vodě,
jež je snad unese,
jež je snad odnese
pluj loďko pluj.

Ležím v koruně stromu
mezi listy mého memoáru.
Už jich tu mám nějak moc.

Letošní jaro se jimi jen zelenalo.

Jak já se těším na podzim.





• jasany: kniha Podivné přátelství herce Jesenia od Ivana Olbrachta, kterou naprosto zbožňuju. ♥
maličká vrba: Rozcuchaná vrba
• listy knih, co šuměly hlasitě a řekly mi, co je a není svět: Podivné přátelství herce Jesenia (Ivan Olbracht), Citadela (Antoine de-Saint Exupéry)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 27. října 2018 v 15:18 | Reagovat

opět nádherná kresba slov <3

2 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 29. října 2018 v 9:26 | Reagovat

Nádherná básnička

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 29. října 2018 v 18:41 | Reagovat

Pěkné počtení jsem vskutku měla, moc děkuji za něj. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie