.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Říjen 2018

Lapili tvou holubičku

31. října 2018 v 22:12 | Lucienne |  BÁSNĚ

Přeji všem pěkný den. :)

Dneska vám přináším po dlouhé době zase trošku vázaného verše. :D Cihličky drobných slov vyprávějící o tom pocitu, když se PROBUDÍTE a to nejlepší, co pro sebe v tu chvíli můžete udělat, je to všechno radši zase zaspat.

21. 8. 2018


Listy mého memoáru

27. října 2018 v 13:15 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :)

Přináším vám další básničku. Básničku, která je memoárem.
Jak jste asi pochopili z posledních x desítek článků, procházela jsem si v průběhu tohohle roku dost obtížným obdobím. A stalo se toho hodně a mé srdce se naplnilo spoustou obrazů, které vesměs spíše bolí, než te by nosily radost. Těch obrazů je mnoho a valná většina z nich se pojí s letošním jarem. Začaly v mém životě náhle pučet a zelenat se jako listí. Mnoho, mnoho, mnoho listí...

Pěkné počtení přeji. ♥

17. 8. 2018

Píšu Tobě, milý můj strážný anděli

23. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Někdy si zkrátka neuvědomíte, co se to vlastně doopradvy děje. Někdy vám to dojde až ve chvíli, když už je dokonáno. Až potom uvidíte ty střepy. Až potom pochopíte tu definitivnost.
A já o tom potřebovala někomu napsat. Ale mezi střepy tam se mnou zůstal snad už jen ten můj strážný anděl.

Příjemné počtení. :)
7. 8. 2018

Zaprášené americké blues (II. Po ztracených básnících)

19. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Ahoj! :)

Jak už jsem v minulém článku předesílala, dnes pro vás mám připravenou druhou část básničky Zaprášené americké blues, tentorkát nazvané Po ztracených básnících.
Dnešní část je inspirovaná prakticky celou sbírkou Howl and Other Poems. A taky tak trošku albem Suburbia, I've Given You All And Now I'm Nothing od The Wonder Years, což je právě to album, které se Ginsbergovými verši inspirovalo a které mě k němu přivedlo. Tahle básnička je tak nějak směsí referencí na Ginsberga a mých vlastních pocitů, které ve mně samotná sbírka vyvolala.

Doufám, že se bude líbit.
Mějte se krásně! :)

2. 8. 2018


Zaprášené americké blues (I. Pokoj mysli)

15. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Ahoj, všichni. :)

Vzpomínáte si, jak jsem tady před zhruba měsícem v jedněch Deníčkovinách básnila o Ginsbergovi a o jeho poezii? Zmiňovala jsem tenkrát i to, že mě jeho verše velice prudce inspirovaly k sepsání vlastních veršíků. Bylo toho tolik, tolik obrazů, tolik pocitů, které ve mně Ginsberg vyvolal! A já nemohla jinak.
A tak vám dnes předsatuvju první ze dovu částí básně. Navazuje na motivy, atmosféru, možná trošku i formu Ginsbergových veršů, ale hlavně vyjadřuje ten úzkostný svíravý pocit, který jsem při čtení měla. Pocit, který jsem... znala.

Pokud někdo z vás Ginsberga četl, tahle první část souvisí s jeho básní Transcription of Organ Music (která je mimochodem geniální), odkazuje na její motivy a atmosféru, stejně jako na některé motivy z Howl. Pokud jste ale nečetli, vůbec to nevadí, básnička může stát sama o sobě. Ginsberg je jen inspirací. (Ale stejně doporučuji přečíst! :D)

Snad se bude líbit. :)

2. 8. 2018


O popelu

11. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Zdravím všechny. :)

Dnes pro vás mám básničku maličko netradiční. Střídám v ní totiž volný verš s vázaným, což si myslím, že jí neskutečně sedí, jinak by zkrátka nemohla vyznít správně. A ačkoli je pro mě zrovna tahle básnička výjimečně důležitá, nevím, co bych vám k ní mohla říct. Hádám, že si ji asi budete muset přečíst, pak možná pochopíte. :)

Tak přeji příjemné počtení a pěkný den všem! :)

31. 7. 2018


Deníčkoviny /19 - Očima ze žlutého křesla

8. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  Deníčkoviny: mysl
Dnešní den jsem zažila něco výjimečného. Strávila jsem odpoledne s kávou, zlatou barvou a vynikající knihou. Jeden by řekl, že to zní poměrně běžně, plno lidí si občas prostě čte. Ale víte… dnešek byl jiný než ostatní dny, kdy si prostě čtete.

Dnes jsem letos poprvé pocítila podzim.



Rozcuchaná vrba

5. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Byla jednou jedna vrba.
Když neměla jsem sílu stát,
chodívávala jsem k řece,
si s ní i s řekou povídat.
Vyprávěla mi o svém dřevěném srdci
a já ho cítila bít.


Malá báseň postavená na repetici motivů. Příjemné počtení. :)

28. 7. 2018


Přiznání cirkusové baleríny

2. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Psát básničky o tom, jak něco někomu vyčítáte, nebo jak se kvůli někomu cítíte špatně, je až trapně snadné.
Ale přiznat se?
Slovy? Sám sobě?
To chce odvahu.

Ale cirkusová balerína se už dlouho necítila tak beznadějně.

28. 6. 2018

Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie