.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Tvé zvony mě vymazaly

11. září 2018 v 11:42 | Lucienne |  BÁSNĚ

*Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
čí ruce ho rozhoupaly*

Ach ano, jak možná někteří z vás poznali - František Halas a jeho brilantní Torzo naděje.

*Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali.*

Ale kdepak, nechci si tady hrát na nějaké zrady a zrazená srdce, tomu už dávno odzvonilo. :D
Přináším vám dneska vlastní báseň o zvonech, vlastní Zpěv úzkosti. Protože zvony jsou jako tečka na konci věty - značí konec a otevírají začátek.
A tak, když už jsem u toho citování veršů, vypůjčím si ještě dva, které kdysi napsal někdo, kdo mi býval blízký:

*V téhle bouři hlasů, křiku,
nechte pro mne zvony hřmít.*

A já začnu odznovu.

7. 6. 2018



Píšu, kreslím, tančím verše
a už jsou jich na tisíce,
zdi inkoustem potančené -
ušpiněné moje ruce
upocené moje líce.

A v každičké jedné tečce
krčí se jich víc a více,
navždy budou nevyřčené -
udýchané moje plíce
utlučené moje srdce.

Když za sebou bouchls' dveřmi
a rozzvonil zvonici,
sedíc na kamenné zemi
čekala jsem tři noci -
zklamaná a bez moci.

A teď už chápu dokonale,
že sedět jsem tu zůstala
sama v téhle katedrále -
na víc jsem se neptala,
ruce jsem odpoutala.

A když už ses vrátit neměl,
v inkoustu jsem smočila
svá chodidla i své dlaně,
a pak jsem se roztočila,
ve dne v noci tancem čilá.

A přiznávám se katedrále,
- mé oči párkrát zadoufaly
by měls rád mé jméno stále...
Však zda jej tvoje verše znaly,
ty zvony ho vymazaly.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | 11. září 2018 v 11:45 | Reagovat

tos krutě zabila, celou dobu čtení mi znělo v hlavě to Halasovo schéma,skoro, jako bys mu odpovídala, naprosto brilantní poezie <3 "zvoní, zvoní zrady zvon"...

2 MirekČ MirekČ | Web | 11. září 2018 v 17:31 | Reagovat

***nádhera***, a to opravdu, aniž bych vracel kompliment.

3 Keiji Keiji | Web | 5. října 2018 v 6:47 | Reagovat

Já myslím, že krásný, pomalu smířený, sbohem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie