.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Odejdi.

26. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Vztek. Tichý a skrývaný... zaťaté pěsti a pevně semknutá víčka, aby náhodou nepropusitla slzu.
Vztek.
Na něj i na sebe.

Tahle básnička skrývá víc zoufalství a frustrace, než by se vám při jejím čtení mohlo zdát. Snad jen možná ten konec. Snad jen ten konec mluví.

Odejdi.

18. 6. 2018




Dneska jsem tě viděla.
A ty jsi viděl mě.
A přesto jsem tě neviděla.
A ty jsi mě neviděl.
A tím to skončilo.
Jen to srdce dostalo trochu křeč,
když se smýklo z houpačky.
Odřelo si koleno.
Celý den mu do něj sypu sůl,
by pořádně se zahojilo
a nedostalo infekci.
A srdce křičí
a křičí
a křičí.

Už tu zkrátka není nic
a mě to stejně tiše ničí.

Víš, jak se stává, že ti doktor musí znovu zlomit kost,
jež začala špatně srůstat?
Musela jsem se sama sobě stát
tímhle doktorem.
Jen to nejsou zrovna kosti,
co sama sobě lámu.
(...A ono křičí
a křičí
a křičí.)

Jenže už tu není nic -
i ten křik je vlastně ničí.

Rozsypaly se mi skleněnky.
Vykutálely se z ran
na mých dlaních,
které jsem otevřela, abych ti je ukázala,
a ony se staly lavinou
a zněly jak déšť korálků,
když k nohám se ti vysypaly.
Teď se je snažím marně sbírat,
lezu na zemi po odřených kolenou
a ty jen z výšky přihlížíš.
Ach ne, to ne,
ohýbat se
doopravdy nemusíš.

Proč tu vlastně pořád jsi?
Tady uvnitř mého pera.
Já už tě tu prostě nechci.
Proč jsem tě tu vůbec chtěla?
Proč jsem tě pouštěla dovnitř,
když jsi ani neklepal?
Proč jsem vůbec zrovna tobě
tyhle dveře otevřela?
Už se na tě nechci dívat.
Už nechci psát jméno tvoje.
(Ono křičí
a křičí
a křičí.)

(Ale vždyť nezbylo nic -
to jméno snad není ničí.)

A tak prostě prosím jdi.
Už se prostě prosím seber
a ZATRACENĚ ODEJDI

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zamotana zamotana | Web | 27. září 2018 v 15:43 | Reagovat

Nemám, co bych dodala... Tolik emocí, tolik vzteku... Moc dobře ti rozumím. A doufám, že ti právě vypsání pomohlo. Zavřít za ním ty dveře. Vykřičet to. Jiná cesta prostě nevede. V tomhle je život krutý.

2 uhavrana uhavrana | E-mail | Web | 27. září 2018 v 20:29 | Reagovat

Celkem dobře jsem si dokázal tvé verše představit v doprovodu piana laděného v Ddur v jemné recitaci. V pozadí déšť stékající po okenicích. Ach jo, to jsem se zase rozepsal. Jak krásně smutné, opět. :-)

3 Lucienne Lucienne | Web | 27. září 2018 v 21:17 | Reagovat

[1]: Děkuji za pěkný komentář. :) Ano, vypsání vždycky trochu pomůže. Sice ne na moc dlouho, ale... přece. :) Máš pravdu, je třeba prostě bouchnout dveřmi a zakřičet. A když nemůžeš, tak alespoň jenom takhle ve verších.
A nakonec všechno stejně přejde.
Ještě jednou díky. :)

[2]: Páni, to je krásná podtrhující atmosféra. :D Moc děkuji za pěknou chválu, je to úžasná změna, když někdo doopravdy dokáže pochopit ten pojem "krásně smutné." :)

4 slovavtrave slovavtrave | Web | 5. října 2018 v 7:30 | Reagovat

Je to nanic, tyhle dotěrné pocity, které nejsou zastrašit, zahodit, zapudit - a když, tak na chvíli, pak se vrací, vrací, vrací. Tiše, hlasitě; letmě, intenzivně; krátce, častěji. Psát a psát, znovu a znovu - pro duše jako naše, snad jediný lék. Mně pomáhá. Jak říkáš - na chvíli. Pak je třeba psát znovu.
Nevím, co dělají lidé bez psaní. Co dělají, nevím. Pijou?
Díky za psaní.

5 Keiji Keiji | Web | 5. října 2018 v 7:30 | Reagovat

Sakra, zase. :D

6 Lucienne Lucienne | Web | 5. října 2018 v 21:10 | Reagovat

[4]: Je to tak, je to strašné, když se ty pocity pořád vrací, máš pocit, jako bys bojovala s větrnými mlýny. A navíc pořád a pořád musíš psát a pak už si připadáš jako kolovrátek - proto tady mám těch básní tolik, a to jsem se rozhodla ani nezveřejňovat všechny.
Bylo to dost šílené období. :D

Co dělají takoví lidi? Nevím. Asi mají nudný život a nepotřebují to. :-D  :-D A ti ostatní pijí, to je dost pravděpodobné. :D

Díky za komentář. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie