.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)



Komentáře

1 Snílek Snílek | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 11:43 | Reagovat

Moje milá zlatá milovaná Lucienne, bože, jak já Ti rozumím. Všechny ty otázky, které jsi zmínila, jsou důvodem, proč necítím potřebu ukázat našim mé poezijní sešity, jednou jsem to u mamky zkusila, ale přišla jsem si, jako bych před ní měla stat nahá a nebylo mi to příjemné.
“Vnucovat” své verše tobě a jiným mým drahým čtenářům mi přijde přirozenější, ty jsi vždycky ráda (DOUFÁM!!!) zkritizovala můj rytmus a kdesi cosi a přestože jsem ti párkrát řekla, okay, s tímto sice nesouhlasím, ale díky,tak myslím, že jsi vždy musela vědět, jak moc jsem za tvé názory vděčná a jak moc Ti věřím, protože Ty jsi jedna z mála, kdo zná skutečnou L. se všemi jejími touhami a sny a obavami….
Já si toho Ginsberga přečtu, slibuju, ale prostě momentálně jsem naprosto pohlcena LGBT literaturou…
Taky nemám, s kým o ní mluvit…
P.S.: "Zdravím vás všechny a vřele" mi připomnělo jistou velmi inspirativní osobu, víš, kterou? Takže Ti moc děkuji <3

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 12:20 | Reagovat

Trávit prázdniny u babičky musí být něco úžasného, nikdy jsem babičku ani dědu už nezažila, tak si to prosím užij krásně i za Sugr, ano? ;-)

3 Lucienne Lucienne | 12. srpna 2018 v 14:20 | Reagovat

[1]: Je to tak, je to pak těžké. Ale tak zase na druhou stranu - důležité je, že vůbec je, komu to ukázat, že jo. :) I kdyby jen takhle na blogu. :)
To, když ti k básničce přidám sem tam kritiku, dělám jen proto, že tě mám ráda a myslím to vždycky jen dobře. Věřím, že to víš a bereš to tak. A stejně tak věřím tomu, že když se něco nezdá tobě, řekneš mi to. Proto jsem právě ráda, že vás mám, protože to všechno spolu můžeme sdílet a já zjišťuji, že je to důležitější než jsem si kdy myslela. A já ti děkuji za důvěru. <3
Kámoško drahá, do Ginsberga se kvůli mně nutit nemusíš, pokud by tě to nezajímalo. Máš svou LGBT a myslím, že tohle léto je na dlouho poslední příležitost, kdy můžeme číst, co chceme, na hodně dlouhou dobu. Ale moooc si toho od tebe vážím. :*
Moc ti děkuji za komentář. <3

[2]: Ano, prázdniny u babičky jsou skvělé. :) A já si je jak se patří užívám. Jde přesně o to, co jsem psala o tom pesimistickém psaní - to, že napíšu pochmurný článek, neznamená, že se nemám dobře. Mám se skvěle a mrzí mě hlavně to, jak se mi to tu krátí. Dneska jsem tu poslední den. Ale slibuju ti, že celý ten den budu myslet na Sugr, aby si to tu užila se mnou. :D
A děkuji za komentář. :)

4 Keiji Keiji | Web | 12. srpna 2018 v 17:27 | Reagovat

Já se přiznám, že k poezii blízko nemám.  Něco málo jsem se pokoušela napsat, ale necítila jsem se v tom... svá. Něco málo jsem se pokoušela přečíst, ale nechytlo mě to. Jen pár střípků z Rimbauda mi pořád hraje v hlavě, ať už je to kolik let chce...
("Už se našla zase!
Co? Věčnost.
Moře, které prolíná se
se sluncem.")
K psaní mám blízko, to víš. K samotným slovům mám neuvěřitelně blízko. Ale poezie mě u ostatních tolik ke čtení neláká... já nevím, snad proto, jak těžká je někdy na to pochopení. Že se člověk u ní musí zastavit a skutečně přemýšlet, když nemá chuť jen poslouchat, jak zní. Musí na to, tak nějak, být nálada.
A pak... čtu tebe. Ty jsi asi jedinou poezií, kterou čtu. A vůbec ne proto, že bych na nikoho jiného nenarazila. Ale ostatní mi přijdou tuctoví, nepíšou ty verše tak originálně, tak zvučně, nepíšou o tom, o čem chci i nechci číst... ale ty ano. Jenom tebe v tomto žánru čtu. A zatím jsem nenarazila na nikoho jiného, u koho by mě to tak dlouho udrželo. (Ještě na mě sem tam na instagramu vyskočí nějaké ty řádky od pise.b, o které jsem ti říkala, její slova jsou taky hodně originální, ale nevyhledávám je - nechávám je, aby si našly mě, někdy.) Taky proto k tobě dorazím jen jednou za čas - ne, že bych tu prostě nebyla ráda. Jen musím mít tu správnou náladu. Protože číst ta slova bezduše vede k... nepochopení.
Nepochopení. To, o jakém píšeš... nechápu úplně poezii, ale chápu to nepochopení. To, že se snažíš nějak vyjádřit pocity, ale ostatní od tebe prostě chtějí slyšet na plnou hubu, o co jde. To, že nechápou, že to má mnoho odstínů barev, ne jen tři slova, kterými by si udělali obrázek. Podle svého, podle vlastní zkušeností a myšlenek, samozřejmě.
Umělci to mají těžké.
Ale mnohem víc líto je mi těch "normálních" lidí.

Chápu i tvou touhu sdílet se i jinde, než u stejně naladěných lidí. Často je to odděleno i na touhu, sdílet se se svými nejbližšími, kteří ve skutečnosti nemají absolutní představu o tom, kým jsi v nitru.
Cítíš se pak jako pandořina skřínka. Cítíš se pak často jako herec. A jako lhář.
Bolí to. Tebe. Okolí. Ale největším strachem je to, že bolet to bude nejvíc, až se ta skřínka otevře...
...a přesto to chceš, protože je někde v dálce zamlžená vidina toho, že pak to bude dobrý. Pak oni budou vědět a ty budeš svobodná. Svá. Tebou.
K tomu víc dodat nemůžu. Žádné rozuzlení ani domněnky.
Sama jsem ta Skřínka.

Ještě chci dodat - protože já jsem jeden z těch lidí, kteří u tebe často komentují tu depresivnost - že samozřejmě vůbec nic není špatného na tom, vypisovat se z těch nejsilnějších pocitů, které jsou právě často ty smutné. Vždyť to znám, vím, že ta píšou nejlépe. A vím, že s těmi je největší potřeba psát. Ale přestože - ne, právě proto - že to vím, je pro mě těžké je číst. Jsou nakažlivá a je mi z nich stejně smutno, jako se tváří. A kdo se rád cítí smutně?
Takže chci říct, že jako autor chápu to, jak moc to potřebuješ dostat ven a že jsou to ta nejprocítěnější a často i nejcennější slova, jaká můžeš napsat.
A jako čtenář chápu to, že přestože se krásně čtou a krásně zní, je po přečtení člověku tak nějak těžko. Snad jako by pomáhal nést kousek váhy toho, co bolí autora.
Pokud to bolí moc, stačí přece přestat číst.
Ale je třeba si pomáhat, v tom dnešním světě, ne?

Navíc, o to víc je pak nějaká pozitivní výjimka radostí. Například u tebe - když jsem zvyklá na ta smutná slova, a pak narazím na Růženku, je mi z ní hezčeji, než kdybys přidávala jen samé ódy.
Je to prostě ta rovnováha. Bez černé by nebyla bílá. Beze smutku radosti.

Piš, prosím, dál co chceš.
A jednou nadejde správný čas na všechno to, co teď moc bolí nebo je děsivé.
Tomu věřím.

5 Lucienne Lucienne | Web | 13. srpna 2018 v 17:54 | Reagovat

[4]: Má drahá, drahá Keiji. Dala jsi mi teď obrovský dar a já ani nevím, jestli o tom víš. Dala jsi mi dar porozumění. Právě TOHO porozumění.
Ono ve skutečnosti nejde ani tak o to, že nemáš k poezii úplně blízko. Ty máš blízko ke psaní, máš blízko k vyjadřování citů pomocí slov, a pak ve výsledku už nesejde tolik na tom, jestli to napíšeš do odstavce, nebo do sloky. Prostě jsou to city a je to jazyk. Ta harmonická dvojice, kterou tolik miluju a které hromada lidí prostě nechce otevřít dveře. Že se necítíš svá přímo ve verších, na tom není nic špatného, ale chápeš tu podstatu, kterou obě próza i poezie skrývají právě v těch citech. Když už na to přijde, tak si v tom něco najdeš, nebo se o to alespoň snažíš. (Jinak by se ti Rimbaud nezaryl tak hluboko. Taky se na něj brzy chystám, už ho mám ve čtečce. :DD) A vyhledáváš to jen ve chvílích, kdy to chceš cítit, abys to mohla... jak to říct. Přečíst správně. Vůbec mi nevadí, že sem chodíš sem tam, vždycky mi tu necháš hromadu smysluplných komentářů, kterých si doopravdy vážím, a to bys nemohla, kdybys četla, jak říkáš, bezduše.
Ty jsi jedna z těch, na jejíž komenátř se vždycky těším, protože ty se soustředíš na to, na co bych chtěla, aby ses čtenáři soustředili.

...Myslím, že ještě nikdy nikdo ten problém nevystihl tak dobře, jako teď ty. O tom pocitu, kdy tě nejbližší vlastně neznají a tebe to užírá. Vystihla jsi to prostě naprosto dokonale.  "Cítíš se pak jako pandořina skřínka. Cítíš se pak často jako herec. A jako lhář." Můžu si to jednou od tebe půjčit? :D Tohle je totiž prostě tak geniálně vystihující, že sama to lépe nezvládnu.
Je to těžké být umělec, pokud se tak můžeme nazývat, to ano. Je těžké být ta Skříňka.

A co s týče té pesimističnosti... U tebe mi to komentování na tohle téma nevadí. Ty to totiž nezkritizuješ jako celek, jakože - to je pesimistický, proč je to pesimistický - ty se soustředíš na konkrétní střípky té deprese, které pak v komentáři rozebereš, a vyjádříš svůj názor, poradíš. To je skvělé. To, co mi na lidech vadí, je, že odsoudí dílo za to, že je smutné. To je jako kdyby odsoudili jahodovou zmrzlinu za to, že je z jahod. A naprosto chápu to, co píšeš o tom, že se smutných textů je lidem smutno, a proto to ne vždycky chtějí číst. Jo, to je mi jasné... a proto je to pro autora strašně komplikovaný a bezvýchodný problém. A já nikomu nemůžu vyčítat, že se se mnou nechtějí vykoupat v depresi. :D Jen je to pak prostě osamělé... A já jsem tobě a všem, kteří se sem vracejí, hrozně moc vděčná, že mi pomáhají to  nést.

Děkuji ti mockrát za nádherný komentář, doopravdy mě pohladil po duši. A hlavně za podporu a za tvé porozumění. Moc děkuju.

A PS: Toho, že jsem jediná básňopiska, kterou sleduješ, a která tě zaujala na delší dobu, si strašně vážím. Jsem moc ráda, že se ti nezdám jako ta jedna z davu, že mé verše pro tebe nejsou tuctové, protože to je něco, z čeho jsem vždycky měla hrozný strach. Děkuju. ♥

6 Keiji Keiji | Web | 17. srpna 2018 v 6:02 | Reagovat

[5]: Tvůj komentář se taky moc krásně četl a já ti zároveň musím věnovat děkuju i rádo se stalo. :) ♥

A pujč si, co chceš. Kraď jako umělec! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie