.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Potopa

8. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ta voda byla studená a zachraňoval mě jen můj vor.
A když pak byla voda pryč... bylo těžké dívat se na tu spoušť.
I v těch sutinách se mi však tenkrát podařilo najít naději.

12. 4. 2018



Dívám se do očí na stropě,
vpily se do něj během nocí,
kdy jsem nespala.
Vyprávějí o potopě,
kterou jsem přečkala
na voru veršů.

Každý den do toho voru
vryla jsem jeden bezedný pocit
v němž jsem se topila.
Popsala jsem ho odspoda nahoru,
až slova se kryla,
opakovala:

smutek - smutek - smutek - smutek
zaseknutý kolovrátek

Nakonec popsaný vor ten
nechala jsem odplout po vodě
a čekala, zda si ho všimneš.
Zachytils ho jediným prstem
a čteš, ač možná nechceš,
se zájmem, jenž dřív jsi neměl.

smutek - smutek - smutek - smutek
zaseknutý kolovrátek.

Dívám se do očí na stropě,
vpily se do něj během nocí,
kdy jsem doufala.
Vyprávějí mi o tobě,
o všem, co jsem nevěděla,
a snad se nikdy nedozvím.

Vím jen, že ta tmavě modrá
k tmavě modré musí pasovat.
A ač neumím jako ty
své city a důkazy nakonec vymazat
(svá slova z voru
tvá slova z paměti
tvář a oči a záda v tom tichu)
nechám je pomalu blednout a rozplývat,
až půjdem zas do parku
utopit se v smíchu.

Ať mé oči na stropě
mohou mi v noci vyprávět
o hezčí potopě.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Snílek Snílek | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 18:15 | Reagovat

tyjo, tím ses mi úplně trefila do noty teď, já se nechci topit, ale... já vlastně nevím, co napsat, ty víš, a já vím, že víš a vlastně promiň, je to dost zmatený, ale bojuju a dnes je líp, než bylo včera, takže, jen, asi děkuji <3 za vše!

2 Miriam M. Miriam M. | Web | 10. srpna 2018 v 21:09 | Reagovat

To je krásný. Krásný a smutný a zároveň ke konci i plný naděje. A jinak se mi moc líbí, jak opakuješ některé motivy - a pak je obměňuješ. Hezky ta báseň plyne.

3 Keiji Keiji | Web | 12. srpna 2018 v 16:53 | Reagovat

Ty máš prostě talent. :')
Nevím co víc říct. Kolovrátek.

4 Lucienne Lucienne | Web | 13. srpna 2018 v 16:17 | Reagovat

[1]: Nemáš vůbec za co a i já děkuji za komentář. :*

[2]: Děkuji moc. :)

[3]: Díky, Keiji! :') ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie