.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Srpen 2018

Kam špatné konce chodí spát

29. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Zdravím všechny! :)

Básnička, kterou pro vás mám připravenou dneska, je sice jednoduchá a vlastně ničím extra výjimečná, ale pro mě je důležitá. Uzavírá totiž jedno dlouhé, únavné a bolavé období, které mě pochroumalo a úplně proděravělo, jen aby otevřelo dveře dalším únavným a bolavým dním, jež ovšem, na rozdíl od těch předchozích, alespoň mají přímou cestu, na jejímž konci je slunce a jeho světlo.

Psát si sami pro sebe ty tečky na konci vět se zkrátka jeví zvláštně důležité.

Doufám, že se vám bude líbit. Mějte se krásně!

23. 5. 2018

Démon v mém břiše

26. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni.
Dnes přidávám další básničku. O démonovi v mém břiše, který se občas probudí a zastře mé oči.
Poslední dobou bděl hlasitě.

Příjemné počtení. :)

5. 5. 2018

Bílý tygr (kresba tužkou)

23. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  OBRÁZKY
Ahoj všichni!

Dneska po dlouhé době vám nepřináším žádné literární dílko. Dneska mám pro vás zase po věčnosti kresbičku. :)

Tenhle obrázek jsem nakreslila v prosinci. Od té doby jsem pořádně neměla v ruce tužku. Mrzí mě, jak strašně těžko nacházím čas na všechno to, co mě baví... Jediné, co tak nějak stíhám, je psát, a to ještě ani ne tak, jak bych si přála. Jen sem tam básničku na kus papíru. A když zrovna nemám dost času ji dotáhnout do konce, jen ji načrtnu v matných obrazech s tím, že se k ní později vrátím... a už ji nikdy nedokončím. Zkrátka na to není čas. Stejně jako na psaní povídek, které mi už roky straší v hlavě, stejně jako právě na kreslení. Dokonce ani o prázdninách.
Nu, nedá se nic dělat.

Pořád jsou tu ale mí milovaní rodinní příslušníci, kteří mají pocit, že obrázek ode mě je nejelpší dárek k čemukoli, a tak mě u toho kreslení tak nějak pořád (chtě nechtě) drží. :D I tohle byl dárek, na A3, zasklený.
Snad se zalíbí i vám.



(12/17)

Když postrádám sílu stát

20. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :)

Dnešní básnička je tak trošku zvláštní svou strukturou. Napsala jsem ji jednou za hluboké noci, když jsem poslouchala jednu velice zvláštní písničku, kterou mi kdysi kamarád poslal a já na ni náhodou narazila. Takový ten moment, když do vás jako blesk uhodí múza a vy sednete a píšete, aniž byste si byli jistí, co z toho vlastně nakonec bude.

Snad se bude líbit. :)
-L.

1. 5. 2018


(Ne)city

17. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Velice drobná básnička s hromadou drobných symbolů.

Příjemné počtení. :)

20. 4. 2018


Srdce z báboviček

14. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Ahoj všichni,
přináším vám další malou básničku, další výkřik na oceán...

Snad se bude líbit. :)

18. 4. 2018


Deníčkoviny /17 - Poezie osminohá

11. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  Deníčkoviny: prsty

Zdravím vás všechny a vřele, moji milí čtenáři. :)

Zasedám dnes ke klávesnici v poněkud ztížených podmínkách, za kterých je klapot jejích kláves jaksi línější a pomalejší, než u mě bývá zvykem. Trávím současný střípek prázdnin u babičky v nejmenovaném městečku položeném na krásně šumící řece (překvapivě ještě nevysychající), kam v létě jezdívám, co si jen pamatuju. Podmínky pro blogování zde však nejsou příliš příznivé, protože najít tady místečko, kam bych si zalezla, schovala se a dala průchod myšlenkám a emocím, je prakticky nemožné. A tak sedím v obýváku u jídelního stolu (ach bože, já tak nerada píšu u stolu!) a snažím se nevnímat neskutečně hlasitý hukot snad ještě komunistického větráku, který jsme našli bůh ví kde v útrobách domu, vtíravé hlasy z hučící televize a existenci dalších dvou, tří až čtyř osob v mém okolí, které se tu v rušném rytmu nadcházejícího oběda pohybují dle potřeby, mluví spolu a volají na sebe přes dveře, jež zůstávají otevřené téměř všechny ve snaze probudit v domě neexistující průvan. Proto se tu taky není kam schovat. Dnes však překvapivě nikdo nepotřebuje mou ruku, aby byla přiložena k dílu, a tudíž mám chvilku na článek. Ovšem ačkoli sluchátka v uších a má oblíbená kapela The Wonder Years mají velikou moc, nejsem si tak úplně jistá, zda budou natolik mocné, aby mou mysl dokázaly unést od toho ruchu někam do útrob samy sebe a dovolily jí tam rýžovat obrazy, jež se v ní nepřetržitě rodí, a předložit vám je v nějaké učesané srozumitelné podobě.

Ale jinak ano, pochopili jste správně, chystám se napsat další aktuální článek. :) Pro dnešek žádné ozvěny z dob "tohle už bylo". Dneska vás můj stroj času přenese zase na chvilku do současnosti. :D
Tak se pohodlně usaďte a nechte se se mnou unést. :D


Potopa

8. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ta voda byla studená a zachraňoval mě jen můj vor.
A když pak byla voda pryč... bylo těžké dívat se na tu spoušť.
I v těch sutinách se mi však tenkrát podařilo najít naději.

12. 4. 2018


Kocovina

5. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj, všichni. :)
Určitě všichni znáte ten pocit, když se ráno probudíte po párty, místo hlavy máte časovanou bombu a světlo vám do očí háže nože. Co když ale předchozí noc nebyla žádná velká zábava, ale jen několik hodin strávených zapisováním vlastních myšlenek, několik trýznivých hodin v zajetí vlastního srdce a vlastní mysli? Ráno na to se probudíte s kocovinou
po požití příliš velké dávky
citů.

Pěkné počtení. :)

7. 4. 2018


To ten kouř

2. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Zdravím vás všechny. :)
Dnešní básnička je... nenapadá mě jiný výraz než maličká. Jen drobný výkřik do tmy, pár větiček napsaných na bílou omítku zdi na místě, kolem kterého chodí stovky lidí, aniž by si jich někdy někdo ve svých dennodenních myšlenkách všiml.

3. 4. 2018

Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie