.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)



Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 29. června 2018 v 7:38 | Reagovat

Je to těžké právě kvůli tomuto pohledu.
Každý má za sebou cestu, která ho zraňovala. Každý se podle toho chová.
Pokud se pak nechá topit se v beznaději nad světem a nenávisti, pak jedná přesně tak, jak na svět pohlíží. Lhostejně či nepříjemně vůči ostatním. Protože "tenhle svět už je zničený" .
Ale není. Stejně, jako je kolem lidí, kteří jsou škodolibí, zlomyslní, pomlouvají a vysmívají se... stejně je tolik těch, kteří chválí, konejší, poradí, pohladí. Stačí se dívat na vše bez zaujetí, nezaměřovat se na to, co nás v té chvíli svádí, abychom viděli. V každém je obojí, jen si každý volí, co v něm nechává zvítězit. Podle své cesty, podle zážitků a zkušeností. A podle vůle. Jestli zvojí naději nebo zoufalost. A pak tak jedná a vystupuje.
Ty volíš zoufalost?

2 Lucienne Lucienne | Web | 29. června 2018 v 13:25 | Reagovat

[1]: Nevolím. Já jsem vždycky volila naději. Vždycky. Bylo období, kdy pro mě slovo "naděje" byl povzbudivým výkřikem k boji, a tak jsem bojovala. Tenhle článek je ale výsledkem toho, co se stane, když tě vtáhne ten druhý pohled, to zoufalství... tak nějak samo. A ty jsi pak v šoku, protože s vidinou naděje předchozích let jsi neměla tušení, že něco tak strašného jako tenhle pohled na svět vůbec existuje. Je to šok a ztráta iluzí. A nejsem si jistá, jestli tohle "prozření" udělá znovuzvolení naděje snazším, nebo o mnoho těžším. Ale přesto člověku nic jiného nezbývá. Jinak by zemřel. A stal se součástí toho světa, na který v šoku pohlížel utopený v zoufalství. Přesně, jak jsi psala. :) Ale jsou to životní zkoušky a ty jako takové jsou... zkrátka těžké. Pro mě byla v té době jediná úleva psaní. To proto tolik zoufalství v mém peru.

3 Keiji Keiji | Web | 1. července 2018 v 19:50 | Reagovat

[2]: Já to chápu... z takových věcí ohromně pomáhá se vypsat, jen to pro publikum pak působí tak, že se v tom ten člověk topí až po uši, i když on je ve skutečnosti o mnoho lehčí, jen co to z pera vypustí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie