.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Deníčkoviny /11 - Normální

21. května 2018 v 12:00 | Lucienne |  Deníčkoviny: srdce
"I could have been anyone but I ended up being me."

23. 3. 2018



Dneska jsem byla venku s kamarádkami.

Příjemná konverzace. Na tváři dívku, kterou znají. Bylo to docela snadné. Běžná témata, problémy s kluky, problémy s přáteli… Mluvila jsem tak klidně, tak bez emocí, ačkoli mé vnitřnosti se svíraly s každým slovem. Zaslechla jsem "Bude to dobré," a měla jsem pocit, že mise je splněna. Dokonce jsem těm slovům i věřila.

Když jsem se pak procházela domů (jak já jsem se těšila, až se zase zabalím do tmavě modrého nebe a pocítím chladný vzduch na krku!) a vracela se do své skořápky, zdála se mi náhle zvláštně nepříjemně patetická. Možná jsem se styděla sama před sebou za vzletnost vlastních slov, která mě jen dělají… tak trapně sentimentální. Nenormální.

Copak tuhle skořápku nemají i ostatní? Nemluví spolu jen všichni pod maskami neutrální normálnosti, zatímco v sobě chovají skořápku plnou patosu? Nebo jsem zkrátka tak jiná? Tak divná?

Najednou jako by vlastní tělo mé duši nesedělo. Příliš velké, příliš těsné…? Nevím. Jen nepohodlné. I could have been anyone but uncomfortable me.

Nebe bylo dnes zvláštně vybarvené, jako by si někdo hrál s vodovkami a nechal do tmavě modré rozpít světlé galaxie. Ale hvězdy chyběly. Ani jedna na mě nezamrkala z těch modrých peřin. Jen pro srpek měsíce se mraky rozestoupily a vytvořily dokonalé okno. Měsíc jím vykukoval a sledoval moje kroky, tak zmatené, jak kráčí od sebe a k sobě, nejisté, který směr je ten správný.

Možná bych měla přestat psát. Možná bych měla zkusit být normální. Mělká, nebolavá, neveršovaná bytost, která při hudbě nepláče a všechna zlá slova vytančí. Možná by tahle věta zkrátka měla být tou poslední.

I could have been anyone I imagined I could be;
I just needed somebody to get me from my knees.
I could have been the morning star, could have been a heroine,
Could have been anyone but uncomfortable me!
So come on now, Josephine, show yourself to me.

Come on now, Josephine, get me from inside of me!
I could have been anyone, but I ended up being me.
I could have felt free to fly, could have been what you need
I wish I could be anyone but this pathetic me.
So come on now, Josephine, show yourself to me.
Come on now, Josephine, come to me in a dream.
Come on now, Josephine, tell me who I should be.
Come on now, Josephine, show yourself to me.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 28. května 2018 v 22:56 | Reagovat

Nemyslím si, že bys byla porouchaná.
A (už) si nemyslím, že by všichni lidé nosili masky.

I když obojímu jsem kdysi věřila a vlastně se zdálo nepředstavitelné, že by to bylo jinak.
Ale teď bych řekla, že jde spíš o období. A možná o něco v životě, co nemáš, co potřebuješ získat, co tě naplní (alespoň částečně) a ty budeš mít to "safe" místo, tu myšlenku, že za tohle stojí žít...
...a může to být cokoliv. Úplně, naprosto, kdokoliv, cokoliv.
A pak ti přestane záležet na maskách. Na strachu. Na smutku.
Nebude záležet na ničem.
Jen na teď.

2 Lucienne Lucienne | Web | 29. května 2018 v 23:01 | Reagovat

[1]: Určitě jde o období. Stačí, aby ti přes oči padl závoj, a najednou všechno vidíš jinak.
Najít něco takového, co by tě vysvobodilo ze zajetí toho závoje, bývá těžké a nejhorší na tom je, že tě to nikdy nezachrání navždy. Ale určitě je třeba něco takového najít. A z vlastní zkušenosti (v případě jako je tenhle můj, kdy pochybuješ sama o sobě) funguje úplně nejlépe, když najdeš nový zdroj sebelásky. Ta tě dostane ze všeho a jakmile ji v sobě najdeš, cítíš se mnohem víc pevně nohama na zemi. Jen je to něco, co se těžko hledá a jsou lidi, kteří tě o ni připraví až příliš snadno. Takže není boj jen ji nalézt, ale hlavně si ji udržet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie