Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Deníčkoviny /8 - Koláž mě

21. dubna 2018 v 12:00 | Lucienne |  DENÍČKOVINY

Myšlenky. Vzácná chvilka sama pro sebe.
(Nečekejte v textu žádné velké poslání, jsou to zkrátka jenom city.)
Enjoy. :)
20. 3. 2018




Mé myšlenky v poslední době nějak divočí. Jako by vypily dvacet kafí denně. Točí se, skáčou, jančí, míchají se a diví se, že se mi do té hlavy nevejdou. Je tak těžké je krotit. Na cokoli se podívám, napadají mě věty, obrazy, verše… Nikdy ale v tu chvíli nemám po ruce tužku, abych je mohla dostat ven.

Kéž bych mohla zapsat každou z nich. Kéž bych si mohla každý večer sednout k notebooku, nebo k sešitu a prostě je jen nechávat mluvit. Jenže to nejde. Svět kolem mě se staví na hlavu a dává mi dost razantně najevo, že já musím taky. Každá chvilka klidu, ticha, samoty je pro mě tak vzácná…

Mám pocit, že od začátku semestru zanedbávám, co se dá. Jenže… ona to není tak úplně pravda. Já se můžu přetrhnout. Je jen jediná osoba, kterou tu doopravdy zanedbávám. Jsem to já. A ničí mě to.

Potřebuju se vymluvit, potřebuju se vyjádřit, potřebuju ulevit přecpanému srdci. Má v sobě tolik citů a tolik vjemů. V jednu chvíli úzkostné a v další šťastné. A pak si ve vší té náhlé radosti uvědomím, jak chatrné to štěstí je a jak balancuje, a přijde strach. Je to jako koloběh.

Kde jsem v koloběhu teď? U toho strachu. Je to svíravý pocit, tlačí v žaludku a na plicích. Bojím se, že to, co začíná vypadat hezky, nakonec stejně skončí zklamáním (jako by ta zklamání už nebolela dost). Bojím se, že vítr, který pořád fouká až příliš dunivě, udusí tak těžce hledané světýlko svíčky. A bojím se toho, jak moc sama sobě dovoluju nechávat si na tom záležet. Jenže umím já to vlastně jinak?

Tohle jsem já. Vídám své odrazy v zrcadlech v okenních tabulích kolem, všude možně na mě pomrkávají mé vlastní oči, které mě hodnotí a které se o mě bojí. Nevědí si se mnou rady. Nechávám se topit ve vlastním srdci, které je až moc živé v tom tichu kolem. Bojím se, že se v něm jednou utopím. Protože já miluju. Miluju hodně vzácných duší a miluju je hluboce, dovoluju jim nechávat na mě jejich otisky, které jen tak nezmizí, otisky, které tam zůstanou, i když ty duše už nebudou se mnou. Miluju a bojím se, že mě to jednou zabije.

Doufám, že ta vichřice už brzy ustane. Je to šílené, vítr mi fouká vlasy do očí i do pusy, nechává mě tápat a já nevím, jak s ním bojovat. Můj hlas zní všude kolem a říká mi spoustu věcí, spoustu, spoustu, spoustu, přehlcuje mě jimi, jenže já ani nevím, které z nich jsem si sama vymyslela a které jsou skutečné. Chtěla bych utéct a posadit se někam ven, pod strom, kde budu sama, kde bude klid, kde se budu moci ztratit v hudbě a konečně, konečně vypustit tu zátku na srdci, která v něm drží všechna ta slova mého vlastního vnitřního hlasu. Dostat je ze sebe. Napsat je a poslat po vodě.

Jenže se obávám, že ani voda by nedokázala odnést všechno, co v sobě mám. Tolik scénářů, které neexistují. Tolik rozhovorů, které se nikdy nestanou. Tolik citů, které snad nikdy nebyly skutečné, a naopak tolik citů, které jsou skutečné až příliš nezpochybnitelně. Rány, od kterých se snažím odvracet a předstírat, že už nekrvácí. Rány, kterým jsem nikdy neměla dovolit vzniknout. Kameny, které jako by na mě padaly, ačkoli nemají odkud. Verše, které nikdy nelžou, verše, které se bojím, že lhaly, a verše, které nikdy nevymažu. Slova, obrazy, vzpomínky, otázky. A to všechno tak opravdové…

Tohle je koláž mě. Mého nitra. Tohle jsem já a jsem oproti tomu všemu tak maličká. Jak bych se v tom mohla neztratit?


-----------------

PS: Tento článek je přednastavený už asi někdy od března, ale tohle píšu teď, dneska, v den vydání. :D Chtěla jsem se jen všem omluvit za neaktivitu na vašich blozích, ale začíná mi zkouškové a já tak nějak nevím, kam dřív skočit. :D Víte, jak vždycky v pohádkách je princezna lapená ve věži a rytíř ji musí vysvobodit? No, tak já jsem teď princezna ve věži, ale můj rytíř má teď plno jiných starostí a na všechny ty draky v mém zámku je stejně krátký. Pořád jich nějak přibývá. A tak se musím vysvobodit sama. :DD Asi chápete, že v takovém plném bojovém nasazení nemám moc čas komenotvat. :DDD Vždyť ani na svém vlastním blogu jsem nebyla ani nepamatuju, až dneska jsem sem nahlédla (a našla několik moc pěkných komentářů - moc vám za ně děkuji, jste skvělí ♥). Všechny zanedbané články určitě doženu, jen co to bude možné. Těším se na ně. :)
Doufám, že si užíváte sluníčka! Díky bohu, že ta nekonečná zima už je pryč.
A tak mějte všichni krásný den,
Vaše bojující Lucienne. :D ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. dubna 2018 v 14:52 | Reagovat

Svět kolem tebe sviští a zachytit jeho lomoz není snadné!

2 Keiji Keiji | Web | 27. dubna 2018 v 22:23 | Reagovat

"Kéž bych mohla zapsat každou z nich. Kéž bych si mohla každý večer sednout k notebooku, nebo k sešitu a prostě je jen nechávat mluvit. "
... 'Kéž bych' je tak smutný pojem.
To všechno bych taky chtěla. Tak často.
'Bych'. Kéž bych!
Já nevím, máš to tak nádherně sepsáno - i když je to smutné téma, se kterým se ztotožňuji, o to smutnější mě činí - že nevím a snad ani nemám, co dodat, není na to co říct, abych jen neopěvovala stále dokola ta stejná přídavná slova. Zbožňuju styl, jakým se vyjadřuješ, je to přesně potrava pro mou dychtivou slovožravou duši. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie