Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Deníčkoviny /7 - Are You Afraid of the Darkness?

12. dubna 2018 v 12:00 | Lucienne |  DENÍČKOVINY

Jedna osamocená noc v prázdné místnosti. Vešlo se do ní tolik myšlenek...

19. 3. 2018




Sedím v prázdné místnosti na tvrdé židli a zírám z okna. No, spíš na sebe, protože tma venku nedovoluje mým očím vidět víc než perfektní zrcadlový odraz vlastní bledé tváře osvětlené lampou nad mou hlavou. Kapuce na hlavě, sluchátka na uších, vlasy rozcuchané od toho, jak si do nich neustále zoufale zajíždím prsty, a smutný unavený pohled... Hello darkness, my old friend... I've come to talk with you again...

Právě prožívám běžnou noc vysokoškoláka, který nechal své povinnosti na poslední chvíli. Nebo v mém případě - abych se trochu ospravedlnila - vysokoškoláka, který zkrátka jednoduše neví, co si dřív počít, protože se toho na něj valí hromady a hromady ze všech stran a on zkrátka nedokáže všechno včas odbourávat, ač dělá, co může.

Je po půlnoci a já sedím u malého provizorního rozviklaného stolu uprostřed místnosti, která se snad v průběhu několika dalších dní promění v obývací pokoj, až zpacifikujeme všechny ty krabice a uspořádáme nábytek. Zrovna jsme se přestěhovali do novějšího a většího bytu, kde se nám snad bude žít krásně a pohádkově. :D Jen doufám, že ta pohádka bude mít lepší konec než jaký zatím vypadá začátek. Teď tu totiž mám jen šeď a led a stres a strach, obrovské kruhy pod očima a třesoucí se ruce. Je to náročné, je to naprosto vyčerpávající. A já teď po celém dni vybalování a uklízení mám napsat třístránkovou esej o knížce, která mi zrovna moc moudrosti nepředala. Yeeeey!

Bože, jsem vyřízená. Hrnek s černým čajem vedle mě je už skoro prázdný, stejně jako moje hlava a bohužel - stejně jako stránky, které mám zaplnit nějakými inovativními myšlenkami.

Zavírám oči. Nechci vidět odraz toho ducha v okně před sebou. Je mi z něj na nic.

Raději se nechám unášet tóny písničky, která mi právě hraje v uších. Are you afraid of the darkness? Are you afraid of the darkness? I'm afraid of the darkness, too.

Nová písnička. Vyšla před pár dny. A ano, Frank zase zahrál na tu správnou strunu. Jako kdyby mi viděl do duše a zazpíval přesně to, co měl, přesně v ten správný den.

Meet me in the middle, meet me in the middle, bring a burning candle with you.
Meet me in the middle, meet me in the middle, I will be there waiting for you.

Mám pocit, že snad už i vidím maličký plamínek té svíčky tančit v dálce. Je ještě příliš daleko, abych se mohla radovat, ale... plane. Svítí. A já teď vím, že tamtudy vede cesta. Stačí jen vykročit a proklestit se vším tím trním. Ale to zvládnu. Nebojím se šrámů. Ne, pokud mě dovedou tam, kam se mám dostat.

Ale nejdřív se musím dostat na konec třetí stránky eseje a to je ještě docela dlouhá štreka.

No... noc je taky dlouhá. :D Chce to další čaj a do boje! :D


A vám všem, kteří teď čtete tento přednastavený článek, přeju krásný den a jasné sluníčko nad hlavou. A pokud jste zrovna taky v temnotě... pak vám podávám svou svíčku. Na cestu. ;)







EDIT:
Jsou dvě ráno a já jsem téměř nepokročila. Další černý čaj zabral a pořádně rozkoukal moje znavené oči, ovšem také rozpohyboval moje myšlenky, které se bohužel ubírají úplně jiným směrem, než by měly... A ty písničky ve sluchátkách jsou až moc krásné, než abych byla schopná je vypnout. V tomhle tichu prázdných stěn by mi začaly do dvou minut chybět.
Jestli je nějaký větší nepřítel studenta, než je samotná škola, pak je to srdce. Srdce totiž umí mluvit pořádně nahlas. A když mluví ono... mozek nemá šanci. Absolutně žádnou šanci. A už vůbec ne, pokud má přemýšlet o něčem, co ho vůbec nezajímá. Ta esej mi je úplně k ničemu. I zítřejší presentace, kterou nemám absolutně připravenou. Takhle po dlouhé době o samotě uzavřená ve čtyřech stěnách, konečně jen sama se sebou, si uvědomuju, jak nepodstatné jsou všechny ty hlouposti, které dennodenně řešíme. Jak nepodstatné byly všechny ty moje dnešní problémy způsobené zkrátka jen tím, že se mi někam nevešla hloupá skříňka. Nebo krabice. Nebo že nemám dost ramínek. Nebo že stále ještě nemáme zástěnu ke sprchovému koutu. Nebo strach, že nestihnu napsat tu hloupou esej a že zítra budu při presentaci zase trapná, protože to nemám připravené.
Tohle všechno je tak strašně jedno. Jsou o tolik důležitější věci. Apeluju na všechny, kteří teď tohle čtou, na všechny, kteří mají ve světě někoho rádi, až se zítra probudíte, dejte jim to najevo. Zaslouží si to vědět. Zaslouží si vědět, že jsou na světě pro někoho důležití, a možná důležitější, než si myslí. Pokud jste zrovna uprostřed nějaké hloupé hádky - hloupé, protože spousta hádek je jen hromada zloby a zlých slov postavených na maličkém drobném nesmyslu, nedorozumění... - pokud jste uprostřed nějaké takové hádky, seberte se a napravte to. Někdy stačí jen mluvit, ona totiž slova umí neskutečné věci. Kam se hrabe Harry Potter - kdo umí ústy formulovat city, čaruje nejvíc na světě. A proboha, pokud už několik dní sedíte doma a říkáte si "Ne, já přece nebudu psát jako první, ať se mi ozve on/a" - KAŠLETE NA TO! Takhle se to nikdy nevyřeší, nikdy, jenom proto, že otevřít pusu jako první považujete za tak strašnou potupu.
Není to potupa. Je to síla. Ukázat cit je síla. Ukázat důvěru je síla. Odpustit je síla a hlavně - přiznat chybu, to je síla.
Tak do toho. Prosím vás o to na kolenou. Protože žít ve světě, kde všechny svíčky zhasínají jen proto, že lidi zapomněli, jak se nahlas skloňuje láska, prostě nechci. To celý život nezvládnu. Dostali jsme srdce, abychom milovali. Tak milujme.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 15:12 | Reagovat

krásné myšlenky, jako vždy.. a vidíš, esej jsi napsala, přepracovávat ji nemusíš (jako jiní debilové - HAHA)... a s tím milováním... ona je to dvojsečná zbraň....

2 stuprum stuprum | Web | 14. dubna 2018 v 23:02 | Reagovat

Oči mi až lezou z důlků! Prožívám tvůj strach.

3 Keiji Keiji | Web | 20. dubna 2018 v 17:00 | Reagovat

Na první část bych ti byla napsala, že to všechno určitě zvládneš a když ne, vůbec na tom nebude záležet, protože za dva týdny už si na ten incident s esejí ani nevzpomeneš, že to není vůbec tak důležité, jak se zdá...
...ale pak jsi to všechno napsala sama a tak hrozně krásně, až se i ve mně něco hnulo. Naučila jsem se dělat první krok, naučila jsem se odpouštět, ale přiznávat svou chybu mi ještě dělá někdy problémy... a zrovna teď jsi ve mně zažehla jiskru jít na tom zapracovat. Tak já půjdu. Díky.
A i tobě podávám svíčku svou, ať i tvá cesta je zase o kousek jednodušší! :)

4 Lucienne Lucienne | Web | 21. dubna 2018 v 11:50 | Reagovat

[1]: Pravda, přepisovat ji nemusím, ale doteď nevím, jak je to možné. :D Třeba píšu lépe v polspánku...? :'DDD
Milování je dvojsečná zbraň, samozřejmě. Ale právě o to jde... Proto se s ní má zacházet správně, jinak dojde k úrazu.
A děkuju za komentář! :*

[3]: Keiji, přiznávat chybu je to nejtěžší... Já to zvládám jak kdy, ale není horší situace, když to zrovna dokážeš a ten druhý ti prostě není schopen oplatit stejnou mincí a radši mlčí. :/ Ale takovéhle věci jsou zkrátka vždycky těžké.
Pokud jsem v tobě však zažehla motivaci, mám velikou radost! :D Díky za tvůj komentář a držím palce. :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie