.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Deníčkoviny /3 - Tvrdý život studentský

19. srpna 2017 v 12:00 | Lucienne |  Deníčkoviny: mysl
Nazdárek, lidičky! :)

S obrovským politováním musím přiznat, že stále nemám nic smysluplného, co na blog hodit. :/ :D A tak jsem se rozhodla dneska přidat další Deníčkoviny ze studentského prostředí. Předem upozorňuji, že tento článek nemá žádné velké poselství, je zkrátka jen pro zábavu. Je to takový výkřik do tmy, abyste věděli, že ještě žiju, že jsem se o prázdninách neztratila někde v divočině. :D

Nedávno jsem se totiž prohrabávala fotkami v mobilu a našla tam několik zajímavých věcí, které si myslím, že zvládnou alespoň tak jako na oko zaplnit jednu z těch mezer, které se mezi články natahují. Jsou to blbinky, které jsem fotila různě na koleji nebo v knihovně a posílala je přátelům přes messenger jako důkaz nějakého tvrzení v chatu. Znáte to, ne? Něco si koupíte a hned se chlubíte. Uklidíte si pracovní stůl a spolužačka nevěří, tak hned fotíte. :D No a věřte mi, že když se zrovna máte učit, vyfotíte leckterou blbost. :DD
Takže dneska do Deníčkovin přidávám sérii fotek dokumentujících tvrdý život studenta v průběhu akademického roku. :D Schválně, kdo ze studentů se v tomto článku najde? :D



UČENÍ/MORÁLNÍ PODPORA/PROKRASTINACE
Začala bych asi běžnou náplní studentských večerů, obzvláště o zkouškové. Ono se říká, že to je každou noc jedna pařba za druhou, ale já mám jinou zkušenost... Občas jsme se pobavili, to zase ne, že ne, ale většinou ty večery bohužel vypadaly takto:


:D Zkrátka sešity po celém stole, popřípadě i po posteli, propisky a zvýrazňovače všude, kam se podíváš, nažhavený notebook s postahovanými učebními materiály a samozřejmě facebookem, který je hlavní formou naší prokrastinace. :D
K těmto dokumentárním fotografiím přidávám i elektronickou komunikaci se svými spolužáky, která teprve dokáže vystihnout pravou atmosféru takové studijní noci. :D
(Časové zasazení někdy mezi 21:00 a 02:00.)

Komunikace se svou spolužačkou L. (v rámci anonymity budu používat pouze iniciály), s níž se navzájem snažíme dávat si morální podporu a udržet si alespoň nějakou tu zodpovědnost, abychom se vůbec něco naučily. :D
Učíš se?
Ne. Prokrastinace level expert. :D
Uč se, ať mě to donutí učit se taky. :D
No, už umím nadpis! To už je na odměnu, ne? :D
A následují silné motivační věty z jedné či z druhé strany s prohlášením, že to prostě zatraceně musíme dát, a pak fotografické dokazování, že se doopravdy učíme. :D


V horším případě to ale dopadá nějak takhle. To je zase typická komunikace s jedním z mých spolužáků (říkejme mu M.), kterou bych zkráceně popsala jako brutální prokrastinaci. :D
Jak jsi na tom, už to umíš? Já to nechápu. :/
Ještě jsem to ani neotevřel.
:D Víš, že ta zkouška je zítra? :D
Zítra je taky den. :D Teď si čtu, Exupéry dneska jede bomby. :D
Co čteš?
Citadelu. Je to vynikající, hodně filozofické, to by se ti taky líbilo.
/následuje zhruba dvouhodinová diskuze filozofického charakteru jakéhokoli druhu/

Později:
Právě jsem našel novou písničku od Rachel. /posílá odkaz na píseň od naší oblíbené interpretky/
♥♥♥ Dokonalost! Ta druhá sloka mě totálně odrovnala.
Myslíš, že se můžu legálně oženit s tou kytarovou melodií?
Můžu vám jít za družičku? :D
/následuje diskuse o hloubce, dokonalosti, důmyslnosti a citovosti všech možných songů, kterými M. náhle zaplaví chat a já je s nadšením jeden po druhém smlsnu/
O dvě hodiny později: vynalézáme nová slova (která ve snaze uchovat vaše dobré mínění o naší příčetnosti radši zveřejňovat nebudu :DDD), vymýšlíme alternativní reality, ve kterých mě chtějí sežrat enti, obdivujeme krásu češtiny a hojnost jaků v českých větách* a tak různě provádíme všemožné filozofické úvahy, na které byste zkrátka nikdy nepřišli.
Tímto je učení ukončeno a já se spoléhám na to, že zítra je taky den. :DDD

":'DDDDDDDD Ty jsi celý takový inovátor. :'DDDDDDDDD"
"U nás na Moravě tomu odborně říkáme kretén; ale děkuji za jinou perpektivu, vážím si jí. :D"
":'DDDDDDDD Já z tebe zase umírám. :'DDDDDDDDDDD"
":'( A takhle já přicházím o kamarády..."
:D


Jeden ze speciálních studijních večerů je takový, kdy píšete semestrální práci v angličtině o takovém množství slov, které máte pocit, že snad nikdy nemůžete vyplodit. Pak to dopadá tak, že celou práci necháte na poslední chvíli a začnete ji psát den před odevzdáním. To potom sedíte u svého notebooku, vykuleně zíráte na blikající kurzor na prázdné stránce ve wordu a jedinou útěchou je vám váš spolužák/věrný parťák V., s nímž jste ve spojení přes internet a jenž je na tom naprosto stejně jako vy (zatímco všichni ostatní už to mají hotové). :DD Co pět minut si píšete, kolik slov už jste ze sebe vypotili (přičemž rychlost tři slova za minutu považujete za poměrně slušný výkon), polemizujete o tom, jak mají asi vypadat citace, společně si zoufáte, jak jste v háji, a jste naprosto smíření, že váš výplod bude hovadina na entou. :D Pak skončíte u toho, že se bavíte o roztomilosti ježků a pouštíte si Kokonut song a Duck song (a to je pořádná vymejvárna mozků :DDD).
Kolik máš slov?
412.
Heh. Nahaž tam tu bibliografii, ta ti jich dost přidá.
No, ale ta se do čistého textu nepočítá. :DDD Nebo ty myslíš ty zdroje v závorkách?
V jakých závorkách? :'DDDDD
:'DDD
(...)
Mám pocit, že jsem právě měla microspánek. :D
Tvl, nechceš jít spát?
Co blbneš, vždyť nemám ještě ani půlku. :DDDD Ale dala bych si kafe.
Já taky.
Tak ve dvě dáme spolu kafe, jo? :D
(...)
Venku už je úplný světlo.
Hej, jestli tady fakt budeme do svítání, tak mi hrábne. :DDD
(...)
Už vidím červánky.
No jo. Obloha bledne, ptáci řvou... :DDD
Hej, proč to píšeme noc před odevzdáním?
Protože jsme dementi. :D A už není noc. :DDD Ale vždyť jsem měla celý týden zkoušky, neměla jsem kdy to psát.
A co včera?
(autorská poznámka: "včera" jsem byla celé odpoledne s M. v kavárně. :D)
Heh.
Heh.
No ty ale taky nemluv. :DDDDDD



ODMĚŇOVÁNÍ/NABÍRÁNÍ ENERGIE


Jak všichni dobře víme, své tělo musíme správně živit. A tělo studenta v období zkoušek potřebuje hlavně dvě věci: cukr a kofein. A to v jakékoli podobě. :D
Co se kofeinu týče, raději volím kafe, na energeťáky moc nejsem. Takže se klidně občas stalo, že jsem si ještě v deset večer vařila kafe (a v krajních případech klidně i ve dvě ráno, viz konverzace s V. výše :D). Na začátku letního semestru mi bylo v obavě o mé zdraví kamarádem M. jemně řečeno, že bych toho kafe asi neměla pít tolik. Na konci letního semestru ho pil možná víc než já. :DDD A takhle, prosím, vysoká škola dbá o naše zdraví. :DDDD
Na levém obrázku tedy můžete vidět hrníček s kávou jakožto reprezentanta nutnosti kofeinu. Fotku jsem posílala L., aby viděla, že jsem se opravdu po hodině fňukání "potřebuju kafe, ale jsem líná se zvednout," dokázala sebrat a to kafe si udělat. :D Doplnila jsem kresbičkou zdviženého palce, aby v nás neumřel náš nucený, zuby nehty držený optimismus. :DDDD A pokud byste se ptali na ten hrníček; ne, nejmenuji se Petr. :D Petr je můj přítel a tenhle hrníček mi půjčil, aby mi nebylo doma bez něj smutno. Jeho rodiče ho nechali vyrobit v den, kdy se narodil, takže to bylo docela romantické. :) Teď už ani prakticky z ničeho jiného nepiju. :DDD
Druhý obrázek vám odhaluje obsah mé sladké skrýše. Musela být vždy plná, abych udržovala v normě potřebnou hladinu cukru. :D Můžete si všimnout čokolád, přesnídávek, džusíku (na nichž mám mírnou závislost) a Kaštanů, které ovšem byly určeny jen na opravdu závažné situace. :D
Když na to teď tak koukám, docela se divím, jak se mi vlastně podařilo o zkouškové zhubnout. Takový přísun cukru přece nemohl žádný stres porazit. :DDD



SNAHY O SPOLEČNÉ UČENÍ

Možná už jste to taky zkoušeli. Sejít se se spolužáky a učit se společně. Určitě jste si říkali, že se budete navzájem podporovat a vysvětlovat si látku, díky čemuž se to naučíte lépe. No, my jsme si to mysleli taky. A…
Heh.
Byli jsme vtipní. :D
Učit se s někým není jen tak. Aby vám to šlo, musíte mít vedle sebe buď toho správného člověka, anebo musíte být natolik zoufalí, že už si prostě nedovolíte se doopravdy společně neučit. Já jsem zažila hned několik společných učících dýchánků, ale jen velmi malé procento z nich by se dalo považovat za úspěšné.



Učení s K.
Nejlépe jsem se asi připravila s kamarádem K., jelikož nám už vážně tak teklo do bot, že jsme se DOOPRAVDY UČILI. Byla jsem ale ráda, že jsem se nezbláznila, jelikož K. je ještě větší nervák, než já (nevěděla jsem, že to jde :D), takže dobrou polovinu učícího času nadával, jak jsme v háji a že to nemůžeme dát (podotýkám, že poněkud sprostěji :D). Tím pádem jsem byla s nervy v kýblu samozřejmě i já. :D Ale jelikož jsem mu všechnu látku musela vysvětlovat stránku po stránce, naučila jsem se to nakonec opravdu luxusně. A K. zkoušku dal taky, takže tento pokus o společné učení můžu považovat za úspěšný. :)
Ostatní pokusy ovšem… no. Řekněme, že nedopadly zas až tak luxusně. :DD

Učení s L.
Zkoušely jsme společné učení hned několikrát. Ovšem… ani jednou jsme nezaznamenaly žádný extra úspěch. :D Kecaly jsme u toho, brouzdaly po fb, poslouchaly našeho oblíbeného Tomáše Kluse, mluvily o klucích… no znáte to. :D A nakonec jeden z takových učících večerů dopadl asi takhle - zašly jsme si do menzy na smažák s hranolky, které jsme pak spokojeně zdlábly u mě na posteli. Asi nemusím vysvětlovat, že učení celkem padlo. :DDD
Jednou jsme se s L. zase takhle sešly na společné učení a přidal se k nám i spolužák P. Daly jsme si s L. za úkol napsat jednu velice nepříjemnou práci, jejíž smysl jsem doteď nepochopila. Větší blbost jste jako zadání asi nikdy nedostali. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že jsme pomáhaly P. vytvořit jeho nový blog a dělali jsme na něm celý večer. A samozřejmě jsme si opět zašli na večeři do menzy a zanesli si ji na pokoj k L. A pak jsme pili víno (z plastových kelímků - no co po nás chcete, žijeme na kolejích :D) a sledovali, jak na okně protější budovy kolejí sedí nějaký týpek, nohy mu visí dolů a on kouří, a hlídali jsme, aby nevypadl. :DD
Z učení zkrátka nějak sešlo. :DD

Anooo, ilustrační foto... smažáček... :DDD


Učení s M.
Učení s M. dopadlo asi nejvtipněji ze všech. Zkoušeli jsme se společně učit dvakrát a z obou těch pokusů se vyklubal celkem dost vtipně strávený čas. :DD
Poprvé jsme se sešli na zahrádce před kolejemi a dali jsme si za úkol vymyslet témata dvou závěrečných prací a najít si k nim zdroje, a pak společně projít jednu velice zákeřnou presentaci, kterou nám dal náš slovenský profesor jako jediný studijní materiál. Měli jsme opravdu celkem problém její obsah rozluštit - nejen kvůli slovenštině a akademickému stylu, jímž byl text psán, ale hlavně kvůli obsahu presentace, který zkrátka vůbec nedával smysl. :DDD
Úspěšnost? No. :D Asi hodinu jsme seděli s notebooky na zahrádce, jedli piškoty, které jsem neustále omylem házela pod stůl, a bavili se o všem možném (nebo spíše nemožném). :D Pak nám ale začala být zima, a tak jsem dostala ten geniální nápad, že bychom se šli učit do kavárničky v nejbližší z univerzitních knihoven.
Asi chápete jaká to byla blbost. :D
V kavárničce bylo moc pěkně. Její interiér byl útulný, uklidňující, za příznivých podmínek dokonce i celkem vhodný k učení.
Než jsme tam vstoupili, troufám si tvrdit, že ony příznivé podmínky tam i mohly panovat. Po tom, co jsme však překročili její práh, byly tyto podmínky krutě narušeny. Nebo možná spíš zadupány do země.
My jsme se snažili být v klidu. Vážně. Ale moc to nešlo. :D M. neskutečně perlil a já se smála jako pako. Po marných snahách rozluštit onu slovenskou presentaci jsme si začali dělat srandu ze samotné slovenštiny. :D Zkrátka jsme nedokázali (jako dva češtináři) pochopit, že slovo "osa" je ve slovenštině v mužském životném rodě, tedy v jednotném čísle ten "os" a v množném ti "osi". :DDD To slovo s měkkým i na konci zní tak strašně vtipně! :D
Nepochopte mě špatně, já nemám nic proti Slovákům, ani slovenštině. Slováky mám ráda stejně jako Čechy a slovenštinu ve skutečnosti poslouchám velice ráda, ale "osi" jsme prostě nějak nerozdýchali. :DDD
Po chvíli jsme se přemístili do dvou překrásných křesílek u okna. Byli jsme tam tak veselí, že pán od vedlejšího stolku se po chvíli nenápadně vytratil... :DDD
Jestli se ptáte, kolik jsme se toho naučili... Nic. :D Zato jsme probrali všechno možné, od slovenštiny až po literaturu. :D
A když už nám bylo řečeno, že kavárna zavírá, rozhodli jsme se, že se nám ještě nechce domů, a tak jsme se šli podívat k dómu sv. Václava, kde je umístěný krásný poeziomat. Pro ty, kteří neví, o co jde - je to takový jukebox na básničky. Stisknete číslo a poeziomat spustí předčítání příslušné básně. Pro mě jakožto milovníka veršů je to velice potěšující vidět takovou pěknou věcičku, navíc na tak krásném místě jako Václavské náměstí u dómu. Přišli jsme k němu, s úmyslem se trošku občerstvit verši, a vybrali jsme básničku, kterou jsme ani jeden neznal. Z poeziomatu se náhle výrazným a velice zvučným hlasem ozvalo hlasité: "Ležím na zemi a onanuji..." Zbytek básně jsme samozřejmě neslyšeli, protože jsme se začali nekontrolovatelně smát jako puberťáci, a jisté postarší ženy obdivující krásu historické stavby po nás začaly vrhat opovržlivé pohledy, jako bychom snad za tu onanující básničku mohli my. :D Ani jsme nezůstali natolik dlouho, abychom si vychutnali zbytek veršů a odebrali se se smíchem pryč. :DD
Jooo, to bylo podařené odpoledne. Ovšem za produktivní bych ho moc označit nemohla. Zvlášť když jsem za dva dny měla odevzdat onu dlouhou seminární práci, kterou jsem nakonec psala celou noc s V. (viz výše :D).
No a jelikož jsme nic neudělali, rozhodli jsme se, že se další den sejdeme ještě jednou. M. ke mně měl dopoledne přijít a pomoct mi sehnat nějaké podklady pro tu práci, jelikož on ty své už měl sehnané dávno a práci prakticky hotovou. (Kdy ji stihl jsem doteď nepochopila.)
No... nehledali jsme podklady. Pouštěli jsme si na youtube písničky seskládané z kozího mečení.
Ano. Vysokoškoláci. :DDDDDDDDDD
A takhle vypadalo společné učení s M. :D


Učení se spolubydlou M.
Ano, jméno mého spolužáka začíná na M a jméno mé spolubydly začíná na M. Krapet matoucí, vím, ale snad bude v klidu, když mou spolubydlící budu označovat jako "spolubydla M." Já mám totiž ještě taky spolubydlu L., ale to už by v tom udělalo asi trošku bordel. :D (A ne, není to ta kamarádka L., to je jiná L. :DDDDD)
Ale teď učení se spolubydlou M.
Nestudujeme stejný obor, vlastně ani stejnou fakultu. Já jsem na pajdě na čj + aj, kdežto ona je na fildě na žurnalistice. Každopádně o zkouškové jsme se samozřejmě musely učit obě, takže náš pokoj byl až nezvykle tichý.
Teda... no. Ve skutečnosti býval nezvykle tichý jen opravdu výjimečně.
Ve většině případů, kdy jsme se snažily učit, jsme se i se spolubydlou L. začaly fotit, natáčet vtipná videa, a tak vůbec dělat naprosté hovadiny nehodné vysokoškolaček. :D Ráda bych vám pár těchto nemožných výtvorů nasdílela, ale to holkám nemůžu udělat.
Kromě toho spolubydla M. měla ve zvyku místo učení jíst. :D Dělaly jsme si z ní srandu, že má "křeččí syndrom", protože okamžitě snědla všechno jídlo, které na koleji měla, a nezáleželo na tom, jestli si ty croissanty koupila na snídani nebo jestli si ty těstoviny uvařila na dva obědy. :DDD Zkrátka všechno hned snědla. Křeččí syndrom. :DDD
Jednoho dne, kdy jsme byly obzvlášť veselé (bez alkoholu, upozorňuji), spolubydla M. přišla do pokoje a celá vysmátá prohlásila: "Děvčátka... já jsem dělala vandalismus." :D Společně jsme se spolubydlou L. šly zjistit, co za vandalismus naše milá spolubydlící provedla, a zjistili jsme, že na kolejní nástěnce mírně poupravila všechny důležité nadpisy. Připsala k nim koncovky zdrobnělin, takže z platby byla platbička, z pokoje byl pokojík atd. atd. No musely jsme se s L. smát. :DDD
Jednoho dne, už ke konci akademického roku, jsme se zase takhle se spolubydlou M. učily. Byly jsme na pokoji ten den samy. Náhle M. řekla, jestli bych se nešla na chvíli projít, že potřebuje provětrat mozkové závity. Jen tak kolem řeky, na půl hodinky. Tak jsem zaklapla sešit a řekla, proč ne. A tak jsme vyrazily. Bylo asi tak zhruba kolem sedmé.
Ve 22:22 jsme se fotily pod mostem celé vysmáté, jak zvesela prokrastinujeme. :DD Ano, procházka kolem řeky dopadla celkem vtipněji, šly jsme mnohem dál než jsme chtěly, až jsme narazily na most, který jsme podlezly (šlo to suchou nohou, nebojte, neplavaly jsme v řece :D), ale pak jsme tamtudy už nechtěly zpět, protože to bylo celkem strašidelné, a tak jsme musely cestu zpět zvolit celkem dost velkým obchvatem. Cestou jsme probraly všechno možné, samozřejmě. :D Domů jsme se dostaly až kolem dvanácté, ale stále jsme neměly dost, ještě jsme musely vyjet do nejvyššího (desátého) patra našich kolejí a chvilku se pokochat krásou místního výhledu na Olomouc. :D
Do toho mi volal vyděšený přítel, co se mnou je, proč mu neberu telefony, hovory na skypu, ani neodepisuju na fb. :DDD Asi měl strach, že jsem vážně zahučela do řeky. :D
Přišly jsme domů, uklidily učení a šly spát. :DDD Ale celkem jsme provětraly mozkové závity, nemůžu říct, že ne. :DDD



ZVELEBOVÁNÍ NEHOSTINNÉHO KOLEJNÍHO PROSTŘEDÍ


Ano, na tohle si potrpím. :D Aby mi v mém pokojíčku bylo dobře a já se v něm cítila jako doma. :)
Tohle je polička nad mojí postelí a nástěnka, kterou mi tam přítel nainstaloval. Knížky, keramika, svícen, suvenýr z Londýna, květiny... bez toho bych se zkrátka neobešla. A už vůbec bych se neobešla bez fotek.
Nástěnka, kterou na obrázku vidíte, nebyla určena k tomu, aby mi připomínala povinnosti, zkoušky, rozvrh, vlakové spoje nebo cokoli podobného. To byla nástěnka, která byla určena k tomu, aby mi vyvolala úsměv na tváři, když jsem si chtěla vzpomenout na něco hezkého... nebo na někoho, koho mám ráda. Můžete tam vidět fotografie, přání k narozeninám, kartu a přívěsek pro štěstí... a v průběhu roku tam ještě pár vzpomínkových drobnůstek přibylo. :) Jsem holt taková... sentimentální. :)
Další takovým motivačním a na srdci povznášejícím předmětem v mém pokoji byl takový stojánek na poznámkové papírky na mém stole. Na ony poznámkové papírky jsem si kromě skutečných poznámek psala i úsměvné myšlenky, které jsem pak do stojánku zastrčila a různě podle nálady měnila, který papírek bude v popředí.
Byly na nich různé věci...
Motto, které jsem si vymyslela na přednášce kreativního psaní v angličtině.
Nádherná slova, které mi řekl můj přítel, když se mě ráno snažil probudit a myslel si, že ještě spím.
Malou zamilovanou kresbičku, kterou jsem si nakreslila, když jsem měla tesklivou náladu.
I ten růžový palec, který jsem kamarádce L. poslala vyfocený s tím kafem. :D
A všechny tyhle krásné věci zakrývaly odporný seznam termínů zkoušek a deadlinů pro odevzdání všemožných zadaných prací, na který se mi moc koukat nechtělo. :D



A pak je tu poslední věc. Zbraň. Nutná. Nejnutnější. Bez níž bychom tam vůbec nemohly existovat.
RAID.


Lidičky. My jsme na tom pokoji měly takové množství naprosto odporných pavouků! Jednou se mi stalo, že na mě spadl jeden ze stropu na postel a jakmile jsem se ho zbavila, byl tam najednou další, už mrtvý. To byl vážně děs.
Raid vlastnila spolubydla M. a několikrát nám vážně zachránil život, když se jím naše zdatná a statečná spolubydla L. vyzbrojila a šla zabíjet pavouky, které jí M. z bezpečné vzdálenosti diktovala. :D Párkrát jsem si ho ale půjčila i já a připravila jsem si ho k posteli, protože já se pavouků vážně děsím a když na mě padali ze stropu a já byla na koleji sama, měla jsem vážně co dělat, abych je dokázala zpacifikovat. :D A sebe taky. :D Ta zbraň u postele byla uklidňující. :DD



STUDENTSKÁ KREATIVITA
Ano, ukažte mi studenta nebo žáka, který tohle nedělá. Nesmějí tu chybět kresbičky v sešitech! :DD



Upřímně, nevím proč, ale vždycky jsem na tyhle svoje malůvky z nějakého důvodu hrdá. Jsou pro mě důležité, jistým způsobem. Je to sice jen propiskou načmárané cosi na linkovaném papíře, většinou ještě k tomu nepovedené nebo přeplácané, jak přikresluju z nudy další a další obrázky, ale pak si je tak ráda prohlížím... :)

Nejvíc mě ovšem dostal V., když mi jen opravdu pár dní před náročnou zkouškou z lingvistiky poslal obrázek, který údajně představoval veškeré jeho zápisky z lingvistických přednášek. Na obrázku byli miniaturní Viking a Říman, stáli proti sobě, mračili se a jeden z nich říkal: "Go away," a druhý: "No." Ten obrázek byl tak vtipný, že jsem se málem sesula pod židli. Kam se na to hrabu já s těmi pokreslenými stránkami. :DD

Přidávám ještě tohle, to je taková malá kresbička z mého deníčku, když jsem zrovna neměla náladu vyjádřit se perem, ale tužkou... :)




A když už jsme u té kreativity, studenti někdy umí být nejen kreativní, ale i originální a vtipní. :DD
Na tohle jsem narazila v knihovně:


Jde o text napsaný na spodní straně poličky stolu. Stojí tam:
"Epitaf: Dne 20. 1. 2016 v 17:00 jsem zde zanechal své mládí, ve věku nedožitých 23 let. :( (Objev 1. bílého vlasu). Hisayeh, FF-UPOL"
:DDDDDDDDD To mě opravdu pobavilo. Doufám, že tam epitaf najdu i za rok. :D

-------------------------------

Tak, to by bylo. Mám už pro vás jen poslední fotku. Fotku, která přeci jenom navzdory všemu vystihuje akademický rok studenta nakonec nejlépe.


Zoufale plný TO DO LIST.

------------------------


A to je vše, dámy a pánové. :)
Bože můj, ten článek je opravdu děsivě dlouhý. Dala jsem si předsevzetí, že nebudu psát příliš dlouhé články, protože to lidi stejně nečtou, ale... nějak se mi to nedaří. :DDD
Tenhle článek měl být jen několik fotek s pár komentáři a šlus. Nečekala jsem, že se tak strašně rozepíšu. Přesto však doufám, že se vám líbil. :)

Samozřejmě, mohl být ještě stokrát delší. Při psaní mě napadaly další a další věci, které bych mohla zmínit. O našich vítězných zapíjeních zkoušek těsně potom, co jsme je splnili. O tom, jak jsme v deset večer s M. a V. mírně ovínění pěšky vyrazili do Šantovky (olomouckého obchoďáku), abychom tam koupili tousťák a piškoty těsně před zavíračkou. O tom, jak se vyplatí nebo nevyplatí poskytovat širokému okolí své výpisky a jak se dá sem tam vydělat čokoláda. :D O tom, kolik přezdívek a vůbec všech možných nesmyslů jsme vymysleli. O tom, jak pro mě byl složen epitaf! :DD Když jsem ho četla, válela jsem se smíchy po zemi. :DD Vážně uvažuju, že si ho schovám na svůj náhrobní kámen. :DD
A samozřejmě jsem ani zdaleka nezmínila všechny kamarády, se kterými jsem zažila legraci. Vůbec jsem se nedostala ke svému úhlavnímu mimozemskému nepříteli T., který mi konkuruje v obsazení planety Země svou zákeřnou rasou. Ani k tomu, jak jsme s A. debatovaly o historickém vzniku slova koláč a po všech možných analýzách jsme došli k tomu, že je to vlastně kolco. Ani k těm všem odpoledním, kdy jsem se nakvartýrovala ke K. a čekala, až mi uvaří něco dobrého. :DDD

A nedostala jsem se ani k zážitkům ze zkoušek. K tomu, jak jsme s V. absolutně vyšilovali ze zkoušky z anglické morfologie s profesorem, který všechny studenty vyhazuje, a pak nás nakonec zkoušel někdo úplně jiný a stokrát shovívavější. :D K tomu, jak jsme si s M. naprosto poddali zkoušku z practical language a dokonalou spoluprací a vynalézavostí jsme při dialogu vytřeli zkoušejícím zrak. :D A k tomu, jak jsme všichni vyšilovali a nakonec to prakticky všichni zvládali. :)
Lidičci moji olomoučtí, pokud jsem vás ve článku nezmínila, tak se omlouvám. A pokud jsem vás zmínla, tak se omlouvám taky. :'DDD

Snad jste se zase trošku pobavili a já se teď musím přiznat, že se vlastně na nový rok i docela těším. Jsou to sice nervy, ale za ty zážitky to stojí. :)

A tak všichni mějte krásný den!
Vaše švihlá Lucienne :)






POZNÁMKY POD ČAROU

*hojnost jaků v českých větách - Myslím, že abyste pochopili, budete potřebovat lehké vysvětlení.
Uveďme si jako příklad jednu větu, na níž jsme cvičili v hodinách jazykového prosemináře mluvnici - "Sledoval babičku, jak vypráví dětem pohádky. "
Nyní, prosím, odstraňte ze souvětí hlavní větu. Zbyde vám: "Jak vypráví dětem pohádky."

..Výsledek obrázku pro jak divoký



Ehm, jo... češtinářské vtípky. :D Jsem si vědoma toho, že všichni je dokáží plně ocenit. :DD
Na tuto genialitu jsm ovšem nepřišla já, vysvětlil mi ji M. (na názvu časopisu "Jak na VŠ" :D). A M. je také autorem obrázku vpravo. Snad nevadí, že jsem si dovolila jej zvěřejnit.

----------------------


UPOZORNĚNÍ PRO BUDOUCÍ STUDENTY: TENTO ČLÁNEK NEMÁ SLOUŽIT JAKO NÁVOD, JAK ÚSPĚŠNĚ PROJÍT PRVNÍM NEBO KTERÝMKOLI NÁSLEDUJÍCÍM AKADEMICKÝM ROKEM. PROVÁDĚNÍ ZMÍNĚNÝCH AKTIVIT NAMÍSTO UČENÍ JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.

:DDDD


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 20. srpna 2017 v 13:14 | Reagovat

já jsem se našla ;-) <3 moc povedený článek!!!!

2 Sisi Sisi | Web | 20. srpna 2017 v 17:34 | Reagovat

:-D ten ToDo List je nejlepší věc, když chceš zjistit, co všechno jsi kvůli jednomu seriálu zameškala a co všechno nestíháš...

3 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 26. srpna 2017 v 21:33 | Reagovat

Tvůj článek... bylo to upřímně strašně vyčerpávající, natolik, že jsem ani nedokázala napoprvé nic napsat, ale zajímalo mě tvé vyprávění a navíc jsi ho zábavně formulovala, tak jsem to přečetla až do konce :D ale jsem prostě teď nějak vyčerpaná z toho :D jenomže deníčkoviny si logicky píšeš hlavně pro sebe, takže chceš zaznamenat co nejvíce a to já chápu, ono je spíš trochu divný - když se nad tím teď tak zamýšlím - že ti někdo cizí ty deníčkoviny čte a pak se k nim ještě kriticky vyjadřuje, hmm... :D

4 Lucienne Lucienne | Web | 27. srpna 2017 v 0:17 | Reagovat

[3]: Úplně ti rozumím. :D Tenhle článek je naprosto brutálně vyčerpávající. :DD
Ano, jsou to deníčkoviny, a dalo by se říct, že je píšu sobě, ale tenhle konkrétní článek byl spíš psaný mým spolužákům. Ti mi svůj komentář předali osobně, ne tady na blogu, a měla jsem pocit, že se jim líbil a že je pobavil a potěšil (pokud nekecali :DD), takže jsem ráda, že článek dosáhl svého účelu. :)
Děkuji ti za komentář. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie