.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Když stromy hořely

26. června 2017 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Dneska přidávám po hooodně dlouhé době básničku, která mi je cizí.
A cizí je mi proto, že není psaná z mých vlastních emocí. Dřív jsem tímhle stlyem psala prakticky všechno, protože jsem neměla nic moc z čeho se vypisovat, a tak jsem si půjčovala emoce seriálových a knižních postav a psala básničky jejich očima, ale už hodně dlouho jsem nic takového neudělala. Tentokrát jsem však neměla moc na výběr. :D

Tuhle básničku jsem napsala jako zápočtový úkol do české literatury v zimním semestru. Mé zadání znělo jednoduše: "báseň formou sdruženého/střídavého rýmu". Vybrala jsem si střídavý.
Výsledek není nic hlubokého, ale zadání jsem splnila. :D Jediné, co se do básně otisklo, byla melancholická nálada z panujícího podzimu. :)

Vytvořeno: listopad 2016





To bylo tenkrát, když hořely stromy
zlatavým plamenem písní podzimních,
hořely vášnivě stejně jako my,
ve večerních hodinách říjnových dní.

Hořely nachem jak moje tváře,
když se mi zima kradla pod kabát,
ty napsals mi tenkrát do mého snáře
"Mám ve snech tebe, co víc si jen přát."

To bylo tenkrát, když jsi mě miloval,
když naše ruce pevně se držely,
než jsi mě pustil a pryč se vzdaloval…
To bylo tenkrát, když stromy hořely.

Hledám v těch stránkách popsaných sny,
hledám tvá písmenka, tvůj čistý rukopis,
vyznání, jež napsals před tolika dny…
A tam na té stránce spí uschlý list.

Vyndals mi ho tenkrát z vlasů,
zlatavý jako tvé medové oči,
a já jsem slyšela v tónu tvého hlasu,
že něco krásného nevratně končí.

To bylo tenkrát, když jsi mě miloval,
když naše ruce pevně se držely,
však pak ses otočil a pryč se vzdaloval…
To bylo v ten den, kdy stromy shořely.

A tak tu teď stojím s tím listem v ruce,
v kabát se choulím - stromy zas hoří,
pustím ho po vodě a s ním i mé srdce,
třeba tě najde - než samo shoří.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie