Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Hořící dívka

16. května 2017 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Období před maturitami bylo velice těžké. Stála jsem před velkými rozhodnutími ohledně vysoké školy, na kterou bych měla nastoupit, a navíc samotná maturita byl obrovský tlak. Každý mi radil jinak a i můj názor na mou "vysněnou" vysokou školu se lišil od názorů mých rodičů. A taky v tom všem hrál roli fakt, že místo, kam se na studia přestěhuji, ovlivní vztah s mým přítelem, o čemž jsme se i často dohadovali.
Proto tahle básnička.

Vytvořeno: 15. 12. 2015



Hoří.
Mladá dívka, v bílých průsvitných šatech, živá pochodeň.
Hoří.
Plamen si hraje s jejími dlouhými vlasy, na její kůži vesele tančí čtverylku
a dívka hoří.
Chutná mu její úsměv.
Chutnají mu uplakané oči.
Chutná mu tepající srdce.

Pálí to.
Vášeň ji spaluje, jak touží,
touží po lásce a vřelém objetí,
touží po polibku z pravé lásky.
Ta žhavá touha jí snad spálí srdce na prach!
Volá do prázdna, ví koho,
však ta slova ho nenachází.
Cítí se sama, je tak sama.
Jen samota věrný společník,
co tak žhavě vzplál jí v žilách.
A pálí.
Tolik to pálí.

A studí to.
Ty plameny jsou chladné jako led!
Ledové krystalky ji bodají do kůže
malé jehličky z křišťálu,
miliony jehliček.
To studí strach.
Tolik se bojí, samota je všude,
a budoucnost jí nese stokrát tolik.
Bude sama, úplně sama, nevěda kde, nevěda proč,
znajíc jen samotu.
Čeká ji volba, z volby jde hrůza,
špatný krok a spadne most.
Hrůza chladí, ledové objetí…
Pokud ji nepustí, srdce jí zkamení
a popraská
a rozpadne se na ledové kusy zoufalství.

Svět se chvěje, stěny se kymácí -
pokud je neudrží, vše na ni spadne.
Svět zanikne v základech
a sny budou pryč.
Horko a chlad, perou se o moc,
- Žhavý stesk po lásce,
- Chladný strach z budoucna.

Kolem slyší hlasy, asi k ní mluví,
vykládají moudra co udělat a jak.
Promlouvají ze všech stran,
táhnou ji k sobě, div nepřetrhnou.
Tak si o mě hoďte mincí!
Snad lépe víte, kde je mé štěstí,
lépe nežli já, hloupá malá naivní,
holka, co má plno snů
a stejně žádný nesplní.
Tak si o mě hoďte mincí
a poperte se o pannu.

A ten mladík stojí v dáli,
šeptá něžně s ostatními hlasy,
rád by přišel blíž a zhasil oheň,
ale sám je vyprahlý,
toužící po kapce vody.
Říkám si, zda se ke mně někdy přiblížíš,
nebo zda budeme ještě dál.

Nakonec dívka padne na zem.
Bílé šaty z popela krášlí její černou kůži
a tuhle róbu Popelky ozdobí perly slz.
V ruce bílý kapesník
říká vzdávám se a sbohem.
Hlasy ji za provázek dotáhnou k jezeru
jako loutku na nitkách
a stáhnou dívku pod hladinu.
Nauč se plavat, nebo se utop.
A všichni odejdou, když voda chladí spálené srdce,
jen mladík sedí na břehu.
Hlavu skloněnou k vodní hladině,
slzy mu tečou po tvářích,
v rukou pramen jejích vlasů.
Skočíš za mnou, lásko,
nebo mě necháš utonout?





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie