Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Deníčkoviny /1 - The story of last two years

23. června 2016 v 11:59 | Lucienne |  DENÍČKOVINY


Ahojky! :)

Jak jsem včera psala v informačním článku, přemýšlela jsem o prvních deníčkovinách a nakonec jsem se je rozhodla vydat. Bude to takový náčrt mých dvou posledních let, ale nebojte, pokusím se to vzít stručně. :) Nechci vás unavovat nějakými podrobnými popisy, jen tak jako nastíním důležité věci.


A proč že jsem se pro takový článek rozhodla? Protože neskutečně ovlivnil moje básničky. Pokud budete pozorní čtenáři, a dostanete se trošku do obrazu tímto článkem, možná by vám mohly i převyprávět můj příběh. Budu je totiž přidávat postupně tak, jak byly napsány. Říkala jsem si, že by nebylo špatné tady vysvětlit, proč jednu dobu budu přidávat samé pesimistické básničky a pak najednou zase šťastně zamilované. :D



Kdo má zájem zjistit, jak žije ta podivínka, co sídlí na tomhle blogu, nechť rozklikne článek. :D




Pro ty, co nejsou zvědaví na příliš dlouhý článek, jsem se rozhodla nějak od sebe odlišit informace vztahující se k mé tvorbě a informace, které důležité nejsou a jen jsem se o ně chtěla podělit. Pokud vás tedy nebaví moje výžblebty, vynechte text psaný kurzívou. :)


Takže, jak bych začala… Můj milý deníčku :DDD


Nejspíše to vezmu od ZÁŘÍ 2014.
To byl totiž měsíc, kdy mi začaly taneční. Lidičky, jak mě se tam nechtělo. :DDD Chtěla jsem umět tančit, ale děsně jsem se bála, hlavně proto, že jsem neměla partnera. No ale proč to píšu - on se totiž našel. :) Vyzval mě k tanci a bylo to jako z filmu, jejichž typický scénář znají zasněné holky nazpaměť. Poklony a flirt během tancování… :D Takže ve zkratce - dali jsme se dohromady. Byl to můj první vztah, ale když se dívám zpět, nemyslím si, že to byla dobrá volba. On byl (a asi pořád je) sice moc fajn kluk, ale aby nám to klapalo, museli bychom se potkat tak o dva roky později. Tenkrát jsme se vůbec neznali a byli jsme nezkušení, oba jsme tak nějak tápali. Začalo to až příliš rychle a jelikož jsem brzy poznala, že nedostávám to, co jsem chtěla, se závěrem tanečních skončil i náš kratičký vztah. Protančili jsme si prodlouženou a věnečkem a bylo to moc krásné (měla bych dodat, že to byl skvělý tanečník :D), ale v prosinci jsme se rozešli. Nedopadlo to sice úplně nejhůř, ale rozhodně jsem doufala, že to skončí lépe. Nedávno jsem ho ale z dálky viděla s přítelkyní a jsem ráda a doufám, že i on je teď šťastnější.
V téhle době vznikly některé z posledních básniček, které tu jsou ještě z doby, kdy jsem měla svůj starý počítač, a ještě sem asi dvě přibydou.


ŘÍJEN 2014
K tomuhle měsíci bych se chtěla vrátit ze dvou prostých důvodů. Sice nesouvisí s mou tvorbou, ale s mými závislostmi určitě. :D
Za 1. - šla jsem s kamarádkou na koncert Tomáše Kluse, protože jsme neměly co dělat, a ačkoli nám do té doby téměř nic neříkal, obě jsme se do něj totálně zamilovaly, což byl pro nás mírný šok… :DD Zažili jste někdy někdo, že jste k někomu přistupovali s jistými výtkami, a když jste ho pak potkali osobně, spadla vám brada až na zem a po dvou hodinách byste se mu nejradši pověsili na záda a už se nikdy neodlepili? :DDDD
A za 2. - moje mánie Doctora Who byla v té době v plném proudu, zvlášť proto, že jsem do toho zatáhla i kamarádku (tu samou, s níž jsem byla na Klusovi), takže jsem o tom měla s kým kecat po praštěném dívčím způsobu. :D 28. 10. je státní svátek, a tak jsme se rozhodly, že dáme přespávačku u nás a uděláme si Doctor Night. Lidičky, to byla akce. :D Tematické občerstvení včetně rybích prstů s pudinkem bylo nezapomenutelné (při snaze obarvit roztavenou čokoládu potravinářským barvivem na modro jsme mamce zničily hrnec :DDD). Udělaly jsme také několik docela povedených fotografií v doctorských kostýmech, které jsem pak měla v plánu upravovat, ale bohužel, krátce na to mi odešel počítač, takže jsem neměla, kde na tom pracovat. Teď už se k tomu asi jen tak nedostanu, což mě mrzí, ale mám alespoň některé.

...........................


Nechtěla jsem sem dávat fotku kamarádky bez jejího vědomí, tak jsem tu jen já. Sice zrovna na těchto fotkách nejsou ty kostýmy moc vidět, ale byly vážně super. :D Grafická úprava to není nic moc, jsem jen amatér a začátečník, takže… snaha byla. :D Však s tím nejdu do žádné soutěže. :D A navíc už je to nějaký ten pátek, co jsem to dělala, to jsem toho uměla ještě míň, než teď. :D
Asi pro vás nebude obtížné uhodnout, který z Doctorů je můj oblíbenec. :DDD
Páni, jak jsem teď projížděla všechny ty fotky, úplně jsem dostala chuť si je upravit všechny. Někdy se k tomu musím dostat a pak je sem nahážu, jestli se povedou. :DDD




PROSINEC 2014
Jak už jsem napsala výše, v prosinci skončil můj první vztah. Už se ale pomaličku začalo schylovat k dalšímu. Ale abych nepředbíhala, pěkně popořádku! :D
V prosinci na mě padla totální depka. Vlastně ani nevím, z čeho… Ten rozchod za to tak úplně nemohl, i když svou trošku benzínu do ohně přilil, to je pravda. Každopádně, v tu dobu tu se mnou byl někdo, komu jsem se mohla vypovídat a kdo mě vždycky podržel.
Říkejme mu Zeel, to je jeho internetová přezdívka. A právě jako Zeela jsem ho před třemi roky poznala. Přes internet.
On… jaksi bydlí na druhém konci republiky. Asi půl roku jsme si naprosto nevinně psali, než jsme se poprvé sešli ještě s několika přáteli v Praze… Od té doby jsme si psali ještě intenzivněji a stali jsme se nejlepšími přáteli. Nikdy jsem si nebyla s nikým, koho jsem znala jen přes internet, tak blízko, vlastně jsem si s nikým nikdy nebyla tak blízko… bylo to docela matoucí. Ale bylo to hrozně hezké zmatení. :)
Po čase jsme si začali říkat brácha a ségra. :D On byl prostě můj starší bratříček, kterému jsem mohla všechno říct a který by mě ochránil před vším. O prázdniny 2014 jsem hodně pomohla já jemu a v onom depresivním prosinci tu byl on pro mě.
Asi si dovedete představit, jak se všechno vyvíjelo dál. Mělo mi to být všechno jasné už mnohem dřív, ale když se na věci díváme zpětně, vždycky jsou jaksi jasnější, než se zdají v přítomnosti. Kdybych měla tenkrát oči otevřené, nehledala bych vztah u svého partnera z tanečních, když jsem věděla, že ačkoli bydlel 10 minut cesty autobusem ode mě, věnoval mi méně času a pozornosti, než někdo vzdálený 430 kilometrů…


LEDEN - BŘEZEN 2015
Tohle bylo velice těžké období. Co se týče citů, asi nejtěžší, co jsem kdy zažila. V lednu mi Zeel totiž nečekaně vyznal lásku… a všechno šlo totálně do háje.
Myslím, že kdybychom bydleli ve stejném městě, už bychom spolu asi dávno chodili, ale… ta dálka to strašně moc komplikovala. Je těžké to vysvětlit. Když se ohlédnu zpět, jsem si jistá, že už jsem ho v té době musela určitě milovat, ale… vztah na dálku byl nepředstavitelný, a navíc jsem ho považovala za nejlepšího kamaráda a tenhle status bylo strašně těžké změnit. Bála jsem se, bylo toho až příliš moc v sázce. Nechce se mi to tu nějak obšírně rozvádět, asi prostě řeknu jen to, že jsem ho odmítla a začal dloooouhatánský řetězec debat, vyměňování argumentů, proseb, hádek, zraňování citů, omluv a odpouštění… pořád dokolečka. Bylo to totálně vyčerpávající a zdánlivě nekonečné, ale zajímavé na tom je, že za celé ty tři měsíce jsme si ani jeden nedali sbohem. Prostě to nešlo. Ale je pravda, že po jedné hádce už to jako sbohem vážně vypadalo a to mi dalo hodně zabrat. To… zoufalství při představě, že ho ztratím, pro mě bylo jedním z největších signálů, že i u mě se city vyvíjejí podobným směrem, jako u něj… jen přiznat si to bylo těžké.


DUBEN a KVĚTEN 2015
Zlomový okamžik. Trávili jsme spolu Velikonoční prázdniny v Praze. Svému "bratříčkovi" jsem naprosto důvěřovala, že by si nikdy nedovolil nic, co bych si nepřála. Nakonec jsem to ale byla já, kdo překročil práh otevřených dveří. Už se vám někdy stalo, že by se vám totálně zatmělo před očima a probrali se až ve chvíli, kdy jste měli prsty zabořené v něčích vlasech a líbali jste ho? Jo jo, tak přesně to se mi stalo. :D Od té chvíle jsem měla do dalšího setkání v květnu čas na rozmyšlenou, jak s námi dál naložím, a Zeel mi dal prostor na to si všechno přerovnat v hlavě. Faktem ale je, že už nebylo moc co řešit, teď už jsem to nemohla nalhávat ani sama sobě. Láska je mrcha, co? Nechá vás se zamilovat do někoho, kdo v rámci republiky žije snad nejdál, co to jde, a pak už to nejde vzít zpátky.
A tak jsme se v květnu dali dohromady. Myslím, že můžu říct, že můj rytíř (doslova rytíř - věnuje se historickému šermu :3) si vybojoval moje srdce. A jsem mu vděčná, že to udělal, protože jsem s ním teď neskutečně šťastná. :) :333 Vztah na dálku… no, nebudu vám lhát, je těžký. Ale jde to, když se chce, a klape nám to. Vždycky, když někomu řeknu, že chodím s klukem, který bydlí tak daleko, vytřeští oči a zeptá se, jak to můžu zvládat, že on by to nevydržel. A já vždycky řeknu: "Ale vydržel. Jen si musíš být jistý, že ti za to ta osoba stojí." Ze začátku všichni pochybovali. Teď spolu chodíme už rok, a za celý ten rok jsme si neprošli ani jednou, byť sebemenší, vztahovou krizí. Jestli je něco, co mě dokáže opravdu naštvat, jsou pohledy lidí plné pochybností. Nechte toho už konečně a prostě se smiřte s tím, že mám vztah na dálku! Je to můj vztah, ne váš. Ale má to opačný účinek, než oni chtějí, dodává mi to ještě víc motivace. :DDD
Ale abych to trošku vztáhla k té tvorbě - od ledna do března jsou mé básničky solidně depresivní, plné zoufalství, beznaděje a výčitek. V březnu už se ale objevuje trošičku sluníčka a lásky, která se pak jen stupňuje. Díky vztahu na dálku je však hodně básniček o osamělosti… s tím holt nic nenadělám. :/


To jsou svíčky. :D





A teď už jen ve zkratce: ŠKOLNÍ ROK 2015-2016
Aneb maturitní ročník. Abych to tak shrnula ve třech slovech - nervy, nervy, nervy. :D To byl šílený ročník.
Ale mám na něj i hezké vzpomínky. Vánoční prázdniny a Silvestra jsem prožila se svým přítelem, to bylo moc krásné. A v ÚNORU jsem zažila řetězec úžasných maturitních plesů včetně mého, který se konal 26. ÚNORA. Sice jsem měla totální nervy, že mi před plesem spadnul účes a šikovná spolužačka mi ho musela opravovat, ale jinak byl ples opravdu naprosto úžasný, nezapomenutelný a strávený s lidmi, které mám na světě nejradši.
Pak ale začal teror a každý den byl plný učení se maturitních otázek, to bylo vážně děsné. Jarní prázdniny jsem ještě strávila se Zeelem, ale v jejich průběhu jsem stejně musela vypracovávat ročníkovou práci z dějepisu na téma Historie mojí rodiny, kterou jsem stihla jen tak tak.
Na konci ÚNORA jsem ještě rozeslala přihlášky na vysoké školy, to byly taky nervy. Nic mě nemůže vytočit víc, než retardovaný systém, který má ještě každá škola retardovaný jinak. -_- Nakonec jsem podala přihlášky na pedagogické fakulty různých škol, dvouobor český a anglický jazyk.

Poslední taková oddychovka pro nás bylo poslední zvonění, které jsme si suprově užili a vydělali při něm nějaký ten peníz, za který jsme koupili třídní moc pěkný náramek a kytku. :)


...................

Průchod uličkou na maturáku byl jedním z nejkrásnějších zážitků EVER! :D Sice fotka s růží mohla dopadnout i lépe, ale to holt k maturáku asi patří. :D



Snad mi spolužáci odpustí zveřejnění společné fotky, ale těchto fotek je plný facebook, takže... A navíc nepochybuji o tom, že jsou na ty fotky stejně hrdí, jako já. :D


Před předtančením. :) Jsem vepředu uprostřed, rozpuštěné vlasy. :)


A potom přišel ten obávaný KVĚTEN. Napsali jsme didakťáky a slohovky a hurá se učit na ústní. Svaťák jsem strávila s kamarádkou na chatě, ale abyste neměli zkreslené představy - vážně jsme se poctivě dennodenně učily. :D A stejně jsem se nestihla naučit všechno. A pak nastalo osudné úterý 24. KVĚTNA, kdy jsem skládala zkoušku dospělosti. Noc předtím jsem měla hysterický záchvat, že to nedám a Zeel, který byl díkybohu ten týden u nás, měl se mnou hodně co dělat. :D



Na začátku svaťáku jsme měly ještě v očích optimismus. Po pár dnech už to bylo horší. :DDD


Nakonec to ale dopadlo dobře. Měla jsem tak napůl štěstí a napůl smůlu na otázky, ale učitelé nás podrželi, a výsledky z didakťáků byly taky skvělé. Takže moje známky na maturitním vysvědčení jsou 2, 1, 1, 1, (postupně dějepis, zeměpis, čeština, angličtina), což je paráda a ani nevím, jak jsem to udělala. :DDD A nejkrásnější potom bylo, když se přítel po vyhodnocení ústních maturit vytasil krabičku s překrásným přívěskem. :3
/Btw, nevím, jestli jste to někdo dělali taky, ale my jsme si museli připravit takzvané osobní portfolio, což jsou desky, v nichž máme souhrn úspěchů, školního prospěchu atd., takže tam všichni narvali diplomy, vysvědčení, a pokud někdo uměl třeba kreslit, tak svoje kresby. Já jsem tam kromě jiného nacpala svoje obrázky a pár vybraných básniček. Portfolia si pak mezi zkoušením prohlížela porota, a mně předsedkyně poroty osobně pochválila ty moje výtvory, což mě strašně potěšilo. :D :3 Než jsem si ty básničky troufla dát do portfolia, nechala jsem je přečíst svou učitelkou češtiny, o které jsem věděla, že jí můžu věřit. Byla jsem z toho strašně nervózní, ale když mi to vrátila se slovy, že mám talent a že bych rozhodně měla pokračovat, byl to hrozně hezký pocit. :)/
Jooo, ale kéž by tak dobře dopadly i přijímačky. Hlásila jsem se na pět škol, z toho na třech jsem musela skládat přijímačky (na některých i dvoje) a na jednu školu jsem musela stejně osobně dojet, abych jim tam předala maturitní vysvědčení (které jde normálně poslat poštou a nemusím platit sedm stovek za cestu a jídlo -_-). Takže poslední měsíc v jednom kuse pendluju po celé republice mezi mým domovem, přítelem a přijímačkami. Uvidíme, jak to dopadne, zatím vím, že na moji druhou nejlepší volbu mě nevzali a na tu nejhorší jsem přijatá… skvěle. :/ :DDD Dám vědět, až se něco dozvím. ;)
Ale… je to zvláštní vědět, že ten prapodivný ústav zvaný gympl už není MŮJ ústav. :( Vůbec bych se nezlobila, kdybych si to tam mohla ještě o rok prodloužit… :)



Takže… to je asi všechno, co jsem vám chtěla sdělit. Páni, tohle byl náročný článek. :D Předpokládám, že pro vás taky. :D Jestli jste to přečetli celé, pak vám moc děkuji za váš zájem. Snad ještě nikomu jsem tohle takhle nepřevyprávěla, vyjma mého skutečného deníčku. Je to zvláštní pocit. Vůbec bych se nedivila, kdybych do té doby, než to vyjde, ztratila odvahu to zveřejnit. :D
Tak se zatím mějte, už vás nebudu otravovat svým nudným životem. :D

Mějte pěkný den,
vaše Lucienne :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie