Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Vrať se ke mně!

5. prosince 2014 v 20:02 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahojky, lidičky. :)
Vím, je to věčnost, co jsem se naposledy ozvala... ale tentokrát pro to mám dost pádný důvod. A tím pádným důvodem je malý (no dobře, velký) technický problém. Můj počítač si totiž řekl, že už si zaslouží důchod a opustil mě. Škody už jaksi údajně nemá cenu napravovat, chce to nový počítač. A ten sice bude, ale nedokážu si odhadnout, kdy. Takže to znamená, že ještě nějakou dobu budu pravděpodobně takhle (ne)fungovat.
Teď píšu z jiného počítače, který mi jedna osůbka nakrátko vypůjčila, ale je to výjimečné... Zkusím teda teď přednastavit co nejvíc článků, ale co se týče affs, budu pravděpodobně naprosot neaktivní. Moc se za to omlouvám a doufám, že kvůli téle mé indispozici sem nepřestanete alespoň nakukovat. Jakmile budu mít zase vlastní počítač, budu komentovat. :)

A co jinak? Jak se máte? Druhý advent máme za dveřmi... Co vy na to? Těšíte se na Vánoce? A jaký byl Mikulláš? :D
Já k Mikuláši přináším básničku o strachu ze ztárty něčeho, co až dosud bylo vaší součástí a stalo se to pro vás až příliš důležité. Je to dílko kompozicí poměrně zvláštní, tak uvidíme, jeslti se bude líbit.
Enjoy it. ;)



Kam jen to zmizelo?
To, co tu vždy bylo.
Co vedlo mě za ruku,
vedlo mě do skoku.
Co srdce svíralo.

Tak kam to zmizelo?
To, co mi slíbilo,
že se sny plní,
v pravdu se mění.
Co mě objímalo.

Vedlo mě nocí
šeptalo cosi,
co mi pomáhalo,
svět zlepšovalo...
A já teď jen prosím...

Vrať se ke mně,
ať jsi, co jsi!

Kam se to podělo?
Co ze sna mě budilo,
aby dalo naději,
že pohádky se dějí.
Pořád v ně věřilo.

Tak kam se to podělo?
Po parketě mě roztočilo
a má sukně se stále točí,
točí do cizího náručí.
Takže mě to opustilo?

Co se to stalo - vyrostla jsem?
Není více místa pro sen
v odrostlém srdci?
Ale vždyť to jsou přeci...
Vždyť to jsou lži jen!

A i když už mám plno v srdci,
vrať se ke mně, ať jsi, co jsi!
Pro sny se místo vždycky najde...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliz Eliz | Web | 6. prosince 2014 v 11:32 | Reagovat

To je smutný, že ti odešel počítač, ale můžeš se těšit na novej! :D A k básničce... jako vždy opět moc pěkná!

2 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 17:10 | Reagovat

Krásná, i když trochu smutná písnička :)

3 Áďa Áďa | 19. prosince 2014 v 15:28 | Reagovat

Myslím si dobře o jaké je to osbobě (O)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie