Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní : 15. kapitola - Co si vzaly plameny (2/2)

8. prosince 2014 v 13:59 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Z minulé kapitoly: Předchozí večer strávila Meg se Stefanem v Grillu a Stefan ji před rozloučením políbil. Megan se mu ale omluvila, že tohle kvůli přísaze dělat nesmí.
-------------------
Megan zaklepala na veliké dřevěné dveře. Věděla, že je Salvatorovic penzion veliký, ale stejně ji velikost budovy zaskočila. Nebyla jen veliká, byla doslova obrovská. Její cihlové neomítnuté stěny přímo dýchaly historií a staré stromy všude po okolním pozemku jen naznačovaly, že to opravdu nebude novodobý dům.
Meg nečekala moc dlouho, než se ozvalo zavrzání pantů a dveře se otevřely.
"Stefane, to jsem ráda, že jsi do..." začala Meg okamžitě, ale jakmile si všimla, kdo jí to vlastně otevřel, zarazila se. Stefan to totiž nebyl. Místo něj stál na prahu ležérní černovlasý muž v kožené bundě, a jakmile Meg zahlédl, v jeho modrých očích se zvláštně zablýsklo.
"Dobré ránko," pozdravil a vykouzlil na tváři sebevědomý úsměv. Jedním bokem se opřel o rám dveří, založil ruce na prsou a prohlížel si ji s přimhouřenýma očima.
"Ehm... dobré..." vysoukala ze sebe Meg, stále ještě překvapená. "Já, ehm... hledám Stefana."
"Já vím," přikývl mladík a dál na ni jen hleděl s hlavou nakloněnou na stranu, jako by si prohlížel svou kořist. Meg tím poněkud vyváděl z míry. Ne snad proto, že by se ho bála, ačkoli přesně to nejspíš bylo jeho cílem, ale spíš proto, jí nepřipadalo, že se ten cizinec chová tak úplně normálně. Prohlížel si ji s až moc velkým zaujetím ve svých ocelově modrých očích, a přitom se viděli poprvé.
"Je tady?" zeptala se potom přímo.
"To podle toho, co po něm chceš," řekl a jeho úsměv se ještě rozšířil, když si všiml Meganiného nejistého výrazu. Co je tenhle chlápek proboha zač?
"Ty jsi Damon, že ano?" zeptala se potom bez jakýchkoli vytáček. "Stefanův bratr."
"Už ti o mně vyprávěl?" zeptal se Damon na oko potěšeně, ale v jeho hlase zněla zvláštní ironie. "Ano, určitě sis vyslechla mnoho šťavnatých detailů o tom, jak strašný jsem neřád. Ale psst," řekl a naklonil se blíž k ní. "Ve skutečnosti jsem ještě horší." A mrkl na ni. Meg se od něj odtáhla zase do původní vzdálenosti a nedůvěřivě na něj hleděla.
"A ty jsi Megan," pokračoval sebejistě Damon. "I o tobě se Stefan párkrát zmínil, ačkoli spolu zrovna moc nemluvíme. Kde máš sestry?" zeptal se potom a podíval se za ni, jakoby čekal, že se zpoza ní náhle vynoří El a Luc. Z jeho hlasu zněla ironie a jisté zadostiučinění. A Megan věděla proč. Právě jí dal najevo, že ví, co jsou zač, a že se jim jejich utajení zrovna dvakrát nedaří.
Meg mlčela. Sledovala tohohle Damona Salvatora a napadlo ji, jestli je jeho přehnané sebevědomí jeho výsada a nebo psychická porucha. Tomu druhému by se vůbec nedivila.
Damon se k ní náhle naklonil a věnoval jí přímý chladný pohled. "Co chceš od mého bratra, Megan?" Megan se mu pevně zahleděla do ledových očí. Odmítala se ho bát.
"Proč tě to zajímá? Nevypadá to, že bys měl o svého bratra nějakou přehnanou péči." Damon přimhouřil oči, ale nic na to neřekl. Mlčky se provrtávali tvrdým pohledem v nevyslovené výzvě, kdo jím uhne jako první. A Megan rozhodně neměla v úmyslu prohrát. Zdálo se ale, že ani Stefanův bratr není ten typ člověka, který by měl ve zvyku ustupovat.
Náhle se za Damonem konečně zjevil i druhý ze Salvatorových bratří, ten, kterého Megan viděla skutečně o mnoho radši.
"Damone," řekl Stefan, vzal Damona za rameno a odtáhl ho od Meg. "Já už to vyřídím, dobře?" V jeho hlase znělo zvláštní odměření a i v Damonově očích se zablesklo.
"Jasně. Nechám vám soukromí," řekl Damon a poslední slovo významně zašeptal. Pak věnoval Megan poslední pohled, než zmizel v útrobách domu.
Stefan zůstal stát mezi dveřmi a jen na Megan mlčky hleděl. Atmosféra náhle nabrala rozpačitý nádech.
"Stefane..." začala Meg, ale slova se jí vytratila ze rtů. Jistota, se kterou sem přišla, byla náhle ta tam. Stefan na ni jen hleděl a nic neříkal. Megan se snažila z jeho pohledu něco vyčíst, ale nedokázala to. I tak jí bylo však jasné, že Stefan myslí na to samé, na co ona. Na ten polibek.
"Poslyš, já... Potřebuju s tebou mluvit. Kvůli tomu včerejšku," dodala potom Meg. Stefan jen zavrtěl hlavou.
"Nemusíme mluvit o včerejšku, jestli nechceš."
"Ale já chci. Já... prostě musím vědět, že se vážně nezlobíš. Myslela jsem vážně, když jsem říkala, že mě to mrzí." Vzhlédla k němu a zadívala se mu do upřímných očí. Zdálo se, jako by se mu v nich rozlila nějaká emoce.... A byla vřelá a hřejivá.
"Megan," začal přívětivým hlasem a zlehka zavrtěl hlavou. "Ty se nemáš za co omlouvat. To já jsem tě po..." začal, ale pak se zarazil a ohlédl se za sebe do útrob domu. Oběma bylo jasné, že je Damon poslouchá. "To já jsem to udělal," dořekl pak Stefan. "Já bych se ti měl omlouvat."
"A nemohli bychom na to spíš zapomenout? Jakože úplně?" zeptala se Megan a vrhla po Stefanovi rozpačitým pohledem. Stefan se mile usmál.
"Mohli," řekl.
"Takže přátelé?" navrhla Megan a natáhla k němu ruku.
"Přátelé," přikývl Stefan a ruku jí stiskl.
"Vy jste tak neuvěřitelně dojemní... nemáte u sebe náhodou kapesníček? Potřeboval bych si usušit oči." To byl zase Damonův posměšný ironický hlas, který zazněl, když Damon jakoby náhodou procházel kolem domovních dveří.
"Damone, nemohl by ses někam zdekovat?" zavolal za ním Stefan. "Nepostrádá tě třeba někdo v Richmondu?"
"Vlastní bratr mě vyhání z domu!" zabědoval Damon, ačkoli pravé lítosti v jeho hlase nebyla ani kapička. Znělo to spíš posměšně. Megan počkala, než Damon zase zmizí nahoře v patře, naklonila se ke Stefanovi a zašeptala:
"To je vždycky takový?"
"Jaký myslíš?" zeptal se Stefan. "Nesnesitelný a arogantní?" Megan se zasmála a přikývla. "Bohužel," přitakal Stefan. "Omluv ho, on je prostě... a nebo víš co, neomlouvej ho. Já ho taky nemám rád," dodal a oba se rozesmáli.
"Hej, já jsem pořád tady!" ozval se shora Damonův nespokojený hlas. Megan se Stefanem nad ním jen zavrtěli hlavou, ale Meg se neubránila ještě širšímu úsměvu.
"Už chápu, proč si nerozumíte."
"A to jsi ještě nic neviděla. Poslyš, když už jsi tady, nechtěla bys někam zajít? Co takhle přátelská snídaně v Grillu?" navrhl Stefan.
"Ne, promiň, nemůžu," zavrtěla Meg hlavou. "Už víme, kde bydlí Bonnie Bennettová. Za chvíli se mám sejít se sestrami a nejspíš ji půjdeme navštívit," vysvětlila.
"Aha... A nechceš, abych šel s vámi?" nabídl se Stefan.
"Ne, ne, to je dobrý. Tohle musíme zvládnout samy," odpověděla Meg.
"Vážně? Jsi si jistá?"
"Naprosto," přikývla Meg a usmála se.
"Aha, no tak... to tě asi nebudu zdržovat," utrousil Stefan. Meg na něj pohlédla a věnovala mu dlouhý pohled. Náhle k němu pocítila vlnu vděčnosti.
"Děkuju, Stefane."
"Za co?" zeptal se Stefan překvapeně.
"Že nám pomáháš. A že mi věříš. Já... opravdu si toho vážím."
"To nic," mávl nad tím Stefan rukou a usmál se. "Jen mi dej vědět, jak to dopadlo," dodal potom.
"Dám," usmála se Meg, ačkoli věděla, že mu nejspíš většinu z toho, co se tam bude dít, nebude moct říct. "Zatím ahoj."
"Ahoj," oplatil jí Stefan a Meg se na něj naposledy usmála a otočila se k odchodu.
***
Stefan za Meg zavřel dveře a otočil se k nim zády, když v tom se náhle zarazil a mírně sebou cuknul. Damon stál totiž těsně za ním a provrtával ho chladným pohledem. Stefan protočil panenky.
"Takže přátelé?" zeptal se Damon tvrdým hlasem a naklonil hlavu mírně na stranu. Stefanovi bylo jasné, že jeho bratr naráží na rozhovor s Meg, který celou dobu samozřejmě bedlivě poslouchal.
"Říkal jsem ti přece, že z ní chci dostat informace. Musí si myslet, že mi může věřit," vysvětlil Stefan, prosmýkl se kolem Damona a vydal se po schodech nahoru.
"Můj milý bratříčku, já obvykle poznám, když se přetvařuješ," poznamenal Damon a pronásledoval ho na schodiště jako stín. "Tohle ale jako přetvářka moc nevypadalo."
"No, třeba mě jen podceňuješ. Třeba jsem se tentokrát přetvařoval dobře," řekl Stefan a v druhém patře zamířil do knihovny. "Přeci jen, učil jsem se od toho nejlepšího," dodal potom a ohlédl se na Damona. Damon ale evidentně jeho pokus o vtip náležitě nedocenil.
"Jo, a nebo ses taky nepřetvařoval vůbec," opáčil. Zastavil se uprostřed knihovny, jejímiž dveřmi právě společně prošli, a založil ruce na hrudi.
"Víš, Damone..." začal Stefan a natáhl se pro bundu, která ležela přehozená přes opěrku jedné ze sedaček, "do toho ti ale vlastně vůbec nic není. A neříkal jsi náhodou, že jsi tu jenom na skok?" zeptal se potom, zatímco si přehazoval bundu přes svá široká ramena. Damonovi na tváři zazářil samolibý úsměv.
"Říkal," přitakal. "Přišel jsem si pro... pár osobních věcí," dodal pak s pobaveným úšklebkem a zatřásl ve vzduchu nenačatou láhví bourbonu, kterou svíral v ruce.
"Ach," vydechl Stefan chápavě a upravil si límec. "To už jsi u Rica všechno vypil, že musíš sáhnout do vlastních zásob?" Damon se uštěpačně usmál.
"Do toho ale zase není vůbec nic tobě, bratříčku."
"Ono mi je to hlavně taky asi i úplně jedno," odbyl ho poněkud stroze Stefan. Pak bez jediného pohledu prošel kolem něj a vydal se zase po schodech dolů.
"A kam teď jako jdeš?" zavolal za ním Damon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 8. prosince 2014 v 15:13 | Reagovat

Tak z toho nemužu, u tohlé kapitolky jsem se culila od začátku do konce.:D Ale vzhledem k tomu, že jsem v knihovně, tak nemužu jentak vybuchnout smíchy, jinak mě tu umlátí.:D

2 Eleanor Eleanor | 15. ledna 2015 v 14:29 | Reagovat

Omg, tahle kapitola je awesome!!;D Ale jaksi kratsi, jak ty predesle ;/ :DD Uz se tesim na dalsi kapcu... Jak rekla Meg, i ja se u ni celou dobu culila ;DDD

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 23:04 | Reagovat

Dobře, asi jsme se s holkama nade mnou culily všechny tři, protože to vypadá, že mám úsměv od teď vytetovanej nadosmrti :-D  Ten Damon se chová naprosto přesně jako seriálovej! Tys snad proseděla hodiny u TVD a pečlivě zvažovala všechny jeho vzorce chování, že.... nebo... to jsme dělaly všechny, ale ty sis to ještě zapisovala :-D  To je úžasný, jak je dokážeš napsat přesně podle nich! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie