Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Když rozum nevěří

13. listopadu 2014 v 23:43 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahojky, tak se zase hlásím po nějaké době...
Já prostě nemůžu uvěřit tomu, že poslední článek tu přibyl před čtrnáctni dny. To fakt, ale fakt nechápu. Vždyť jsem měla pocit, že jsem sem něco nedávno dávala!
No jo, už zase nic nestíhám... škola, kamarádi, taneční, psaní... je toho fakt nějak moc. Třeťák je docela vražednej ročník, to vám povím. Ale tak když už jsem to tu tak dlouho zanedbávala, přidám sem teď alespoň jednu básničku. :) Ani moc nemám k ní co říct... Je zkrátka o palčivé nejistotě, která nedá spát.




Chcuvalce šedavé mlhy,
které mě pronásledují,
drží se mi v patách,
matou mě.
Přes mlhu nevidím,
ty cáry oslepují,
a cesta dlouhá,
čeká mě

Klikatí se, kroutí,
a vede do dáli.

Však dojdu tam?

Než celá se zhroutí,
uchop mou ruku.

Či chceš jít sám?

Nechoď...

Krůček po krůčku,
celá nejistá,
co mě čeká,
netuším.
A každé ráno
se strachem procitám,
jak zničit svou předtuchu,
již nezničím?

Prostě nemůžu!
Jak jen mě to trápí.
Tak řekni mi ještě jednou...

Sama nic nezmůžu,
tak znovu mi řekni! -

Zůstaneš tu se mnou?

Těžko tomu věřit,
však jak ti to svěřit?
Jen na srdce zamířit
a vystřelit?

Nechci ti ublížit,
svou nevírou...
Když srdce plesá,
a rozum svázaný -

nevěří.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliz Eliz | Web | 14. listopadu 2014 v 21:04 | Reagovat

To je děsný, pořád se opakuju, ale na tuhle báseň se prostě nedá říct nic jiného, než že je opět úžasná! Krásná slovní spojení!

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 21:11 | Reagovat

[1]: Nevadí, i opakovaná pocvala potěší... díky moc :)

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 11:55 | Reagovat

Nádhera :)

4 Elizabeth Elizabeth | Web | 18. listopadu 2014 v 20:14 | Reagovat

Skvelá báseň. Srdce prestalo veriť, a keby prestane veriť aj rozum... no neviem... Ale skutočne krásne popísané...

5 Moje maličkost Moje maličkost | 24. listopadu 2014 v 22:59 | Reagovat

Musím říct, že toto je podle mě dost otřesné. Rozhodně bych změnila někde interpunkci, spojku nebo to dala do trochu jiného tvaru, aby to lépe vyznělo.
Třeba:
Klikatí se, kroutí
a vede v dál.

Však dojdu tam!

Než celá se zhroutí,
uchop mou ruku (tohle mi tam nějak nesedí ač se na to snažím přijít)

Či jít chceš sám?

Nechoď !

...
A co mě čeká?
To netuším....

...
a vystřelit! (Proč si tam měla otazník. Tam by měl být důraz a ne se ptát)

... a jsi si jistá že chápeš pravý smysl slova svěřit? Ano hodilo se ti to do rýmu, ale co je to pak za smysl?

Ten konec je nejlepší i když bych tam dala  již nevěří.

Název mě znovu obelhal, čekala jsem pod tímto názvem mnohem víc!
A ke kritice mám toho mnohem víc, ale už mě to nebaví psát. Doufám, že další budou o hodně lepší. :-|  :-?

6 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 0:44 | Reagovat

[5]: Ahoj, díky za kritiku, jsem ráda, když je někdo upřímný. Ovšem... víš, nejsem si úplně jistá, jestli jsi úplně pochopila, o čem báseň je. Je o nejistotě, proto všude ty otazníky místo vykřičníků, které jsi mi opravila.

Klikatí se, kroutí
a vede v dál.
Však dojdu tam? - vykřičník bych tam nikdy nemohla dát, protože tohle je otázka, jestli se do toho "v dál" někdy dostanu, jestli nesejdu z cesty, nebo jestli se se mnou ta cesta nezboří. Zkrátka nejistota. Nemá to být povzbudivý výkřik nebo tak něco.

Než celá se zhroutí,
uchop mou ruku (nesedí ti to tam ohledně rýmu, nebo významu? Rým: ABC ADC. Význam: Podrž mě, připoj se ke mně na téhle cestě /společného vztahu/ než se zhroutí. Nenech mě spadnout.)
Či jít chceš sám?
Nechoď ! (může být vykřičník, ale ta báseň celá není výkřikem, je spíš... prosbou, modlitbou, vydechnutím.)
...
A co mě čeká?
To netuším....
...
a vystřelit! (nemůže být vykřičník, opět je to otázka! "Jak ti jen mám svěřit, že nevěřím, že tu se mnou zůstaneš? To ti mám prostě ublížit svou nevírou? Jen zamířit na srdce a vystřelit?")

... a ano, jsem si jistá, že chápu pravý smysl slova svěřit, samozřejmě. Hodilo se to nejen do rýmu, má to význam. Viz vysvětleno nahoře - "Jak se ti jen mám svěřit  s tím, že nevěřím tomu, že se mnou zůstaneš? Potřebuju ti to říct a ujistit se, ale bojím se, že ti moje nevíra ublíží."

Básničky, které píšu z vlastních pocitů, se svou formulací někdy těžko chápou, to je pravda...
Ale vážně nemůžu za to, že v tobě název, který podle mě vystihoval jak báseň, tak můj tehdejší stav, sliboval něco víc.
Mrzí mě, že ti to připadá otřesné, ale jsem ráda, že jsi to napsala. :) Netvrdím, že se to musí každému (nebo vůbec někomu), líbit. Jen mám pocit, že jsi zkrátka nepochopila, o čem tahle básnička byla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie