Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 14. kapitola: Když se srdce plete rozumu do cesty (1/2)

27. října 2014 v 9:59 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Hojky. :DD
Jak užíváte prázdnin? Já doufám, že pořádně relaxujete a máte se skvěle. :D My máme ještě ve čtvrtek a pátek ředitelské volno, takže máme prázky celý týden... :D A od zítra nevím, jak se sem budu moct dostat, protože to bude opravdu akční týden - tři přespávačky a pak v sobotu prodloužená... Takže přednastavím nějaké články, ale bohužel nebudu moct obíhat. :/
Dneska sem dám další kapitolku (Bez)Mocných. Bude v ní hoodně Stegan, a na začátku trošku El s Luc. :D Snad se bude líbit... :)




Milý Deníčku,
jsme v Mystic Falls teprve druhý den, vlastně první, pokud nepočítáš včerejší příjezd, a už to tu začíná být dost zajímavé. Jak se zdá, Klaus rozhodně nebude jediným upírem ve městě. Spíš bych řekla, že tohle město se hemží upíry, kam jen se podíváš. Už teď víme o dvou, kdo bude další? Jestli jich je tu takových víc, a jestli se nějaký z nich dozví, že jdeme po Klausovi a varuje ho, tak jsme v háji. Musíme být hodně opatrné.
Dneska se mi stala taková zajímavá příhoda. :) Tomu bys nevěřil. :D Nebudu ti to tu celé vyprávět, ale ve zkratce… dnes jsem v baru narazila na jednoho upíra. Evidentně patří mezi taková ta individua, která střídají holky v posteli častěji než ponožky. Nakonec to tam zkusil i na mě a mně se prostě zatmělo před očima a normálně jednu jsem mu jednu vrazila! :D To se mi ještě nestalo… Ale zasloužil si to. Kdyby neměl ty svoje nechutný poznámky… :DD Takové zadostiučinění jsem ještě nezažila. :D
Musím ale uznat, že byl pěkenej. Jak by El řekla: "nebezpečně sexy". Znáš to, takový ten typ černé vlasy, světlá pleť, zářivé ledové modré oči. Vzhled byl ale tak to jediné, co na něm stálo za zmínku, protože z něj přímo křičela arogance, až jsem z toho málem ohluchla.
To, proč je ale důležité tohle mé naštěstí krátké setkání s ním je fakt, že se o nás nějak dozvěděl. Nevím jak, ale u stolu povídal svému kumpánovi, že mu někdo řekl o třech nových upírkách ve městě, a že musí zjistit, co tu chtějí. Původně si chtěl najít nějakého špeha, který by nás sledoval a donášel mu na nás informace, ale k jeho smůle (a našemu štěstí) si tam vyhlédl zrovna mě a snažil se mě ovlivnit. Což je další důvod, proč jsem mu jednu vrazila… a nemusíš říkat, že je to ironie jak blázen. :D Budeme si odteď muset dávat pozor na lidi kolem sebe, ačkoli pochybuju, že by to s tím špehem ještě zkusil, když už jsem je slyšela. I když jeden nikdy neví…
Sakra, já bych si tak přála vidět jeho výraz, když jsem odkráčela z toho baru! :D
Hele, El konečně dorazila, budu muset jít. Musím jí dát pořádně sežrat, že mě tu s Meg nechaly a samy šly dělat bůh ví co.
"Luc?" ozvalo se ode dveří. "Jsi tu?"
"Ne!" zavolala Luc, zaklapla modré desky svého deníku a strčila ho do šuplíku nočního stolku. "Jsem na tajné misi." Věděla, že není zrovna milá, ale ona právě hodlala být uražená.
"Haha, vtipný," utrousila El, když vešla do místnosti. Luc vytáhla z kapsy džín mobil a přečetla esemeksu, kterou před půl hodinou obdržela od El.
"'Jsme na tajné misi, nemáme čas.' To jako vážně?" zeptala se a otočila mobil displejem ke své sestře. "Nechceš mi vysvětlit, kde jste byly?" Pak se zarazila a rozhlédla se po místnosti, když jí došlo, že domů vlastně přišla jen jedna očekávaná sestra. "Kde je Meg?"
"Co já vím. Někde se toulá po městě. Mě poslala domů s tímhle," řekla El trochu zahořklým tónem a vytáhla z tašky něco, co vypadalo jako složka papírů v našedlých deskách.
"Co to je?" zajímala se Luc, zastrčila svůj mobil do kapsy a přešla k El. El jí podala složku a Luc si ji prohlédla… a užasle zůstala zírat.
"To jsou… to jsou policejní záznamy Bonnie Bennettové?" vydechla překvapeně. El jen hrdě přikývla.
"Kde jste je vzaly?!" vyjekla Luc, vytrhla složku El z rukou a posadila se s ní na postel.
"Psala jsem ti přece, že jsme na tajné misi. Co sis myslela, že děláme? Vykrádáme cukrárnu?" nechápala El.
"Co já vím, co jsem si myslela. Co by napadlo tebe, kdyby ti přišla esemeskou taková blbost?" Luc nad tím jen zavrtěla hlavou. Pak ale k sestře vzhlédla s nevěřícným výrazem. "Počkej, takže ty mi tu teď vážně tvrdíš, že jste s Meg vykradly kancelář té policistky, o které Meg včera mluvila?" zeptala se Luc nevěřícně.
"Šerif Elizabeth Forbesová," pronesla El důležitě, a pak přikývla. "Stefan nám pomohl. Zabavil nejdřív sekretářku, a pak i samotného šerifa, když nás tam málem nachytala."
"Ona vás tam…? Moment, Stefan? Ten, do kterého jsme nabouraly, a který Meg včera ukázal cestu na radnici?" ujišťovala se Luc.
"Přesně ten," přikývla El a usmála se. "Holka, ten kluk je naprosto boží."
"El, víš, co jsme si slíbily," připomněla Luc a vrhla po El pobavený pohled. To je naprosto typická El.
"Nezačínej zase," zabručela El. "O nic nejde. Teda možná…" dodala potom a vykouzlila na své tváři uličnický úsměv. Luc už to nevydržela a navzdory svému plánu trucovat se rozesmála.
"Ty jsi hrozná," rýpla si potom. "A proč jste mě vlastně nevzaly sebou?" vyčetla jí. "Já se tady nudím a vy podnikáte takovou akci," řekla posmutněle.
"Neboj, myslím, že to nebylo poslední dobrodrůžo, které tu zažijeme," ujistila ji El. "Teď ale budeme rozhodně potřebovat tvou pomoc. Máme dost materiálu na prozkoumávání," řekla.
"Vždyť je to jen jedna složka," nechápala Luc. "Pročíst jí bude trvat nejdéle patnáct minut a to by ses musela ještě loudat."
"Jenže my nemáme jen tu složku," prohlásila El a zatvářila se vítězoslavně. "Povedlo se mi získat ještě něco," řekla, tajemně se usmála a z kapsy vytáhla nějaký malý předmět, který se bez potíží vešel do dlaně. Jak si Luc během okamžiku uvědomila, byla to flashka.
***
Stefan seděl v Grillu a čekal na Megan. Nervózně bubnoval prsty o stůl.
Věděl, co je cílem dnešního večera. Vytáhnout z ní, co tu mají se sestrami za lubem. A taky věděl, že se toho musí držet. Musí udělat cokoli, co bude třeba, aby to z ní vytáhl. A nejen proto, aby se ujistil, jestli je bezpečné se s Howerovými sestrami stýkat, ale taky proto, aby na to přišel dřív, než se do toho zapojí Damon a všechno půjde do kytek.
Zjistí to, i kdyby to z ní musel páčit násilím.
Megan stále nepřicházela a Stefanovo nervózní bubnování prsty o stůl se zrychlilo. Ve skutečnosti se na ni těšil, ačkoli by byl radši, kdyby tomu tak nebylo.
Pak náhle rázně praštil dlaní o stůl, aby zabránil svým prstům v dalším bubnování do dřevěné desky a objednal si u barmana skleničku bourbonu, kterou do sebe okamžitě hodil. Byl rád, že tu tentokrát není Matt, který by jejich rozhovor zvědavě poslouchal.
"Stefane!" ozval za ním náhle veselý dívčí hlas. Stefan se otočil a koutky úst se mu samovolně roztáhly do milého úsměvu.
Megan.
"Ahoj," oplatil jí pozdrav a kývl k volné barové židli vedle něj. "Už jsem se bál, že se na mě vykašleš," řekl s přátelskou výčitkou v hlase.
"Jak bych mohla?" oplatila mu Meg hraně šokovaným tónem. Pak se zasmála. "Už jsi začal beze mě?" zeptala se a střelila pohledem k jeho prázdné sklence. Evidentně měla velice dobrou náladu.
"No jo. Dáš si taky?"
"Podle toho, co."
"Bourbon... Nic jiného už se tu totiž prakticky nepije," utrousil Stefan a posměšně si odfrkl. Napadlo ho, kdy tohle od Damona odkoukal.
"Bourbon? Tak to bych nečekala," zasmála se Meg. "Ale... když je to tradice," řekla a pokrčila rameny. Stefan kývl na barmana a za okamžik před nimi stály dvě plné sklenky nazlátlé tekutiny.
"Tak na tradice," usmál se Stefan a pozvedl sklenku. Megan ho s úsměvem napodobila a oba do sebe obrátili obsah svých sklenic. Když Meg polkla, zašklebila se.
"Pěkně silná tradice," poznamenala a Stefan se musel zasmát.
"No, takže..." začala pak po chvíli, opřela se jedním loktem o desku baru a naklonila se k němu, "proč jsi s tímhle dělal takové tajnosti? Nejdřív esemeska, pak ty tajné pohledy..."
"Asi ze stejného důvodu, proč jsi ty sestře neřekla na rovinu, kam dnes večer jdeš," odpověděl Stefan stejným laškovným tónem.
"Protože by šla s námi," přikývla Megan a pobaveně se usmála. "Je mi to jasný."
Pak se na okamžik odmlčela. Stefan sledoval, jak se v její tváři pomalu mění veselý úsměv na vážnost. "Stefane, co si... co si vlastně myslíš o Eleanor?" zeptala se po krátkém zaváhání a vzhlédla k němu. Stefan chvíli rozmýšlel, co říct a nakonec vsadil na upřímnost.
"El je... nepochybně opravdu skvělá a zábavná dívka..." začal a opřel se jedním loktem o bar stejně, jako předtím ona, "ale já jsem prostě myslel, že bychom si mohli dnes udělat pěkný večer, jen my dva," řekl a náhle si uvědomil, že ji provrtává upřeným pohledem. Meg lehce natočila hlavu na stranu a tázavě nadzdvihla obočí. "Samozřejmě jako přátelé," dodal spěšně a odtáhl se od ní zase do původní vzdálenosti.
"Samozřejmě," zopakovala Meg podle Stefana až příliš rychle, zamrkala a uhnula pohledem. I Stefan rozpačitě začal rejdit očima po lahvích za barem, jen aby se vyhnul její tváři.
"Víš, El, ona... Líbíš se jí," utrousila Meg jakoby mimochodem a začala si nervózně pohrávat s pramenem svých tmavých vlasů.
"Vážně?"
"Jo, copak... copak sis toho nevšiml? Jak na tebe dorážela, laškovala..."
"Tak trochu," přiznal Stefan a pohlédl jí do očí. Připadalo mu, jako by ho jejich čokoládová hlubina magnetizovala a on z ní nemohl spustit pohled. "Ale abych řekl pravdu, moc jsem si toho nevšímal," dodal potom a téměř u toho nepohyboval rty. Megan vzhlédla od konečků svých vlasů, které si natáčela na prst a zpod svých řas mu upřený pohled oplatila.
"Ne?" zeptala se tiše. Stefan se usmál a zavrtěl hlavou.
"Ne."
Dívali se na sebe. Stefan sledoval každou drobnou změnu v její tváři a napadlo ho, co se to tu vlastně děje. Napjetí mezi nimi bylo téměř hmatatelné. Jako by mezi nimi procházel elektrický proud, výboj. A Stefan náhle pocítil neuvěřitelnou touhu dotknout se její kůže. Když tu najednou...
"Další!" ozval se za Stefanem náhle mužský hrubý hlas a rána, jak neznámý třísknul prázdným půllitrem o desku baru. Megan nadskočila a i Stefan sebou trhnul. A chvilka byla pryč.
Stefan se zhluboka nadechl a na okamžik pevně stiskl oční víčka, aby se uklidnil. Meg otráveně stočila pohled stranou, někam za sebe a náhle zavládla trapná atmosféra.
Na chvíli nastalo nepříjemné ticho, a aby oba dva zamaskovali, že náhle nemají, co říct, vyklopili do sebe další skleničku bourbonu.
"Ehm, takže..." začal pak Stefan ve snaze obnovit přátelskou konverzaci. Věděl, že jestli nenavodí příjemnou atmosféru, žádné informace od ní nezíská. "Řekni mi ještě nějakou svou příhodu z dětství. Jak to dopadlo se Mickym? S tím, co tě jako první políbil," řekl a vykouzlil na tváři pobavený úsměv.
"Stefane Salvatore!" obořila se na něj užasle Megan a laškovně ho žďuchla loktem do žeber. "Proč se pořád chceš bavit o mých trapných zážitcích z dětství?"
"No, zajímá mě to," usmál se Stefan. "Tak co, jak to dopadlo? Oplatila jsi mu tu pusu potom?" dorážel.
"Ne. Do týdne odjel z města."
"To nezní zrovna jako happyend," poznamenal Stefan.
"Pro mě to byl happyend," prohlásila Megan a usmála se. "A co ty? Co tvoje první pusa?" vyzvídala.
"Hm... Clementine Haverfordová," pronesl Stefan s úsměvem a zarazilo ho, jak to jméno zní. Už dlouho ho neochutnal na jazyku. V hlavě se mu vybavily její oříškové oči i hnědé vlasy, které vlály ve větru, když si společně s ostatními děcky z Mystic Falls hrávali u řeky. Překvapilo ho, jak dobře si ji ještě pamatuje... I když zas až tak překvapivé to nebylo. Stefan si pamatoval všechny svoje oběti.
"Byla to moje první láska..." pokračoval potom a násilím se přinutil zahnat myšlenky na její krví pocákaný živůtek. "Když mi bylo devět, můj bratr mi vyhrožoval, že jestli ji nepolíbím, tak matce prozradí, že v kuchyni kradu sušenky. K čemuž mě mimochodem naváděl taky on," dodal potom a chtě nechtě se musel pousmát.
"Aha, tak už je mi jasné, kdo je z vás ten špatný bratr," zasmála se Megan.
"Jo, ani nevíš, jak jsi to teď trefila," poznamenal Stefan hořce. "A mimochodem, když už jsme u těch našich vztahů... víš, že jsem byl zasnoubený?" zeptal se potom a znovu nahodil veselý tón.
"Kecáš!" vyjekla nevěřícně Megan a znovu do něj žďuchla.
"Nekecám," zavrtěl Stefan hlavou. "Dokonce dvakrát... ale podruhé se to moc nedá počítat."
"Tak tohle mě zajímá," řekla a dlaní si podepřela bradu. "Povídej," vybídla ho s úsměvem.
"Jmenovala se Rosalyn Cartwrightová," zavzpomínal Stefan. "Byla to drobná nenápadná dívka se světlými vlasy. Vždycky stála tak trochu v pozadí. Když nám bylo dvanáct, odjela do Richmondu za školou... od toho okamžiku jsem ji neviděl, až do té doby, co mi otec oznámil, že si ji vezmu."
"Páni," užasla Megan. "To je... depresivní."
"Tak trochu to depresivní bylo," přitakal Stefan.
"Kolik ti tenkrát bylo?" chtěla vědět.
"Bylo to pár týdnů před tím, než jsem se proměnil, takže sedmnáct."
"Stefane, kdy... kdy ses vůbec narodil? Jestli se můžu ptát," dodala potom rychle. Stefan se pousmál.
"Roku 1846." Megan vyvalila oči.
"No páni. Tak to jsem proti tobě úplné nedochůdče. Já jsem se narodila 1921. Ale na tom teď nezáleží. Pověz mi, jak to dopadlo s Rosalyn?"
"Zemřela," odpověděl Stefan stroze. "Pár dní před svatbou. Sice jsem ji moc dobře neznal, faktem ale je, že jsem ji začínal mít docela rád," řekl a zrak se mu trochu zakalil vzpomínkami, které už dlouho nevypluly na povrch. Meg překvapeně zamrkala.
"Páni... to je... to jsem netušila. Je... mi to líto," vysoukala ze sebe. Znělo to upřímně. Stefan se jen pousmál a zavrtěl hlavou.
"Nemusí. Už je to dávno."
"Jak zemřela?" chtěla vědět Meg.
"Byla zavražděna," odpověděl Stefan hořce. Megan se nadechla a otevřela ústa, aby něco řekla, ale slova se jí evidentně vytratila ze rtů. Vypadala dost vyvedená z míry.
"A... kdo...?"
"Katherine..." odpověděl Stefan jednoslovně a na okamžik se ztratil ve vzpomínkách. Už dlouho tohle nevytáhl na světlo.
"Ka-Katherine?" Megan s sebou cukla, až málem převrhla skleničky na baru.
"Jo. Děje se něco?" chtěl vědět Stefan a zkoumavě Meg sledoval.
"Ne, ne, já jen... to je jedno," zamluvila to a uhnula pohledem stranou. Pak na něj ale pohlédla a zeptala se: "Kdo byla Katherine?"
"Upírka, do které jsme se s bratrem oba zamilovali... a nedopadlo to zrovna nejlíp," dodal Stefan trochu zamyšleným tónem.
"S tvým bratrem Damonem?" chtěla vědět Meg. Stefan na ni tázavě pohlédl - nevzpomínal si, že by kdy zmiňoval Damonovo jméno. "Narazila jsem na vaše složky v šerifově kanceláři," vysvětlila Meg. "Nešmejdila jsem!" dodala pak rychle, jako by se chtěla ospravedlnit. Stefan jen zavrtěl hlavou.
"To je v pořádku."
"Řekneš mi, proč spolu teď nemluvíte?" zeptala se opatrně, jakoby se bála jeho reakce. Stefan zaváhal.
"Víš, Meg... to asi nebude nejlepší nápad," řekl nakonec vyhýbavě. Zavládlo mezi nimi krátké ticho. Megan se na něj upřeně dívala a on dlouho nedokázal odolávat pokušení jí pohled oplatit. Hleděla na něj se starostí ve tváři.
"Stefane..." řekla pak tiše a položila svou dlaň na jeho ruku, která spočívala na baru. "Stefane, mně můžeš věřit." Její hlas byl upřímný a Stefanovi se zdálo, jako by se propil do každičkého kousku jeho vědomí. Meg stiskla jeho prsty silněji a lehce přikývla hlavou, jako by svá slova chtěla potvrdit. Stefan na ni jen tiše hleděl a přál si, aby jí to samé mohl říct i on...
A v tu chvíli mu došlo, že z ní nemůže páčit její úmysly lstí nebo násilím. Prostě nemůže.
Sklopil oči a polkl.
"Víš, některé vzpomínky je lepší nevytahovat," řekl potom a vyprostil ruku z jejího sevření. Meg semkla rty a sklonila hlavu, ale přikývla.
"Jo. Tomu rozumím." Něco v jejím hlase ho přinutilo k ní tázavě vzhlédnout. "Taky máš nějaké takové vzpomínky?" zeptal se se zájmem.
"Jo, to mám," odpověděla Meg hořce. "Znáš to. Problémy ve vztahu, přeměna v upíra... výčitky svědomí..." dodala o něco tišeji. Stefan svraštil obočí a pohlédl na její tvář, kterou právě klopila dolů a upírala pohled na své prsty položené na baru. Těkal pohledem mezi jejíma očima a ani se mu nechtělo věřit tomu, co právě slyšel. Mluvila teď o sobě, nebo o něm?
V žaludku se mu rozlil zvláštní pocit lítosti, porozumění a sounáležitosti.
"Tak to moc dobře znám," přikývl a v jeho hlase byla znát upřímnost. Megan k němu vzhlédla.
"Jo. Každý z nás má v minulosti nějakou Katherine," řekla, a pak se smutně usmála. Na moment se odmlčela, než se na něj podívala a on jí ve tváři uviděl smíření. Natáhla se po skleničce, kterou už jim barman mezitím stačil dolít a pozvedla ji k přípitku.
"Tak... na depresivní minulost?" navrhla a usmála se.

"A na ty zatracené vzpomínky," dodal Stefan také s úsměvem a skleničky cinkly o sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 27. října 2014 v 18:24 | Reagovat

No.. už jsem myslela, že si tam daj hubana a oni se tam leknou  :DDD Nevadí, Stegan kiss bude brzo, to cítím :D
Jinak ta debata El s Luc :D Už aby byla další kapitola :-P

2 Megan Megan | 31. října 2014 v 9:10 | Reagovat

El, jukni se na kapitolku.:D

Luc, hádám správně, když myslím, že El se střetne s Klausem na Dnu Zakladatelů?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie