Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 13. kapitola: Hra na špiony (2/2)

23. října 2014 v 13:59 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky! :D
Tak zase další kapitolka. Druhá část třinácté kapitoly už je vážně jen takový závěr, pouze přátelský pokec (s trochou podtextu :D). Stejně ale doufám, že se bude bude líbit. :)



Děvčata čekala na Stefana venku před policejní stanicí. Vládlo mezi nimi nepříjemné nervózní ticho. Meg si v jednom kuse kontrolovala tašku, El kapsu a navzájem po sobě nejistě pokukovaly. Když se jejich oči náhodou střetly, vyměnily si buď netrpělivý, nebo vyzývavý výraz - ještě v nich totiž přetrvávaly lehce nevraživé pocity z "hádky o Stefana".
Meg bylo jasné, že El si na Stefana dělá jistý nárok a chápala proč. Padl jí do oka jako první, už když došlo k té malé havárii. Meg tenkrát věnovala pozornost hlavně tomu, proč Stefana nedovedla ovlivnit a měla plnou hlavu jiných starostí. Nemohla si nevšimnout, že je hezký… ale ačkoli je pro ni tento parametr u výběru kluka velice důležitý, v tu chvíli jí připadal jako něco naprosto podřadného. Protože ona nehledá kluka.
To bylo něco, čím si byla naprosto jistá. Byla na záchranné akci a nechtěla se nechat vázat nebo rozptylovat. Ale pokaždé, když si El prosadila své nároky na Stefana Salvatora, něco hluboko v Meganiném žaludku se sevřelo tichým nesouhlasem… protože ona na něj taky chtěla mít svůj nárok. A měla touhy ho prosazovat. Nebylo lehké se tomu nutkání vzpírat… Ale ona se sem přece nepřijela zamilovat! Prostě nesmí. A tečka.
"Hele," strčila El do Meg loktem. "Už jde."
Meg otočila hlavu směrem, kterým se El dívala a opravdu - Stefan právě ve své ležérně rozepnuté kožené bundě vycházel z budovy policejní stanice. Když vstoupil na jasné sluneční světlo, mírně zamrkal a svraštil obočí, než se začal rozhlížet kolem a hledat sestry. Dost mu to slušelo, když si sluníčko laškovně pohrálo s odlesky jeho hnědých vlasů…
"Tady, Stefane!" zavolala zvesela Eleanor a zamávala na něj. Meg měla co dělat, aby neprotočila panenky a radši uhnula pohledem stranou.
Stefan se na El usmál a došel k nim.
"Máte všechno?" zeptal se jich potichu. El přikývla.
"Jo, jasně že máme."
"Dobře," přikývl Stefan. "Takže půjdeme?"
Společně se vydali do ulic města. Meg kráčela potichu, ztracená ve vlastních myšlenkách, ale i přes tu zeď úvah k ní sem tam dolehl Eleanořin smích, jak pořád o něčem vtipkovala.
Meg pohlédla na Stefana. Jeho profil teď viděla proti slunci. I on se smál, a pak sklonil hlavu k zemi a zavrtěl nad Eliným vyprávěním pobaveně hlavou.
"A víš, co udělala Meg?" zaslechla Megan náhle Elin hlas, z nějž bylo jasné, že si své vyprávění evidentně neuvěřitelně užívá. "Víš, co udělala, když ji Micky políbil?"
"Ne, to nevím," zavrtěl Stefan hlavou a zvědavě vzhlédl k El. "Co udělala?"
"Ale ne, El! Zase tahle historka?" vložila se do toho Meg a jedna její polovina měla chuť zahrabat se do země a druhá umlčet El vlastníma rukama teď a tady.
"Utekla! Prostě se na místě sebrala a utekla odtamtud!" prohlásila El a užívala si zlatý hřeb celého vyprávění. Meg cítila, jak se jí hrne krev do tváří.
"El! Nemusíš to všude vyprávět! Vůbec bys to nevěděla, kdyby ti o tom Will neřekl," zaprotestovala.
"Ale on mi to řekl," ušklíbla se El.
"Bylo mi pět," bránila se Meg. "Prostě mě vylekal." Pohlédla úkosem na Stefana, aby zjistila, jak na to reaguje (a aby se rozhodla, jestli se má jít zakopat hned nebo teprve až po tom, co El uškrtí) a všimla si, že Stefan se pobaveně směje. Hlavu měl za chůze skloněnou a snažil se potlačit úsměv, ale moc se mu to nedařilo. Pak k Meg vzhlédl a v zelených očích mu tančily veselé jiskřičky.
"To byl tvůj první polibek?" zeptal se potom se zájmem.
"Jo," odpověděla El místo ní, o pár kroků je předběhla a šla chvíli pozadu, aby na ně viděla. Evidentně byla ve velice dobrém rozpoložení.
"Hele, nemůžeme začít probírat něco jiného?" zeptala se Meg.
"Ale mě to zajímá," prohlásil Stefan, zasmál se a věnoval jí dlouhý pobavený pohled.
"A co ty Stefane?" ozvala se náhle El a žďuchla do něj ramenem. "Máš nějakou příhodu z dětství?"
Stefanův úsměv náhle povadl. Mírně si odkašlal, a pak zavrtěl hlavou.
"Ne, to… to nestojí za řeč."
"Ale určitě ano. Řekni nám něco o sobě!" přesvědčovala ho zvesela El.
"Já… vyrůstal jsem s bratrem," řekl nakonec Stefan po krátkém zaváhání. Atmosféra náhle jakoby ztěžkla a zhutněla. Meg cítila napětí, které ze Stefanova hlasu čišelo. "Měli jsme skvělý vztah. Nebyli jsme jen bratři, ale také nejlepší přátelé... Vždycky mě dokázal namočit do každé lumpárny, která se v té době dala vymyslet," vyprávěl a hleděl přitom někam do dálky, nejspíš na okamžik ztratil ponětí o realitě. Jeho hlas byl téměř smutný, nebo spíš nevěřícný, jakoby nechápal, jak to tenkrát mohlo fungovat.
Anebo možná, jak se to pak mohlo pokazit, napadlo náhle Meg. Vzhlédla ke Stefanovi s ustaraným výrazem v očích a v žaludku se jí rozlil náhlý pocit lítosti, ačkoli přesně nevěděla, nad čím.
Pak si ale Stefan odkašlal a zavrtěl hlavou, jakoby z ní chtěl dostat nechtěné vzpomínky.
"Ale to už je dávno," řekl pak, teď už normálním hlasem a atmosféra se vrátila zas k přátelskému tlachání, jako kdyby jen jednoduše stačilo stisknout spínač.
"Poslyš, Stefe… promiň, můžu ti tak říkat?" začala El po chvíli, a aniž by počkala na odpověď, pokračovala dál. "S šerifem jsi mluvil o Dni zakladatelů… O co jde?" zeptala se a pohlédla na něj.
"Jenom taková nudná slavnost, na které se sejde celé město… už jen, aby neurazili," odpověděl Stefan a pohled jí oplatil. "Vystavuje se tam dědictví zakladatelských rodin tohoto města, které se dědí z generace na generaci. Proč?"
"Nic, jen mě to zaujalo," zahrála to El pohotově do outu. "Znáš to, mám ráda slavnosti. Kdy se to koná?"
"Pokud se všechno stihne připravit, tak by to mělo být jako tradičně do konce září v Lockwoodovic sídle… to je dům místní starostky," dodal ještě.
"To zní super," řekla El a sladce se na Stefana usmála. "Možná bychom tam mohly taky zajít, co říkáš, Meg? Abychom neurazily."
"Jo… jo, jasně," přikývla Meg, ale nevložila do svého hlasu tolik nadšení, jako Eleanor.
Ještě nějakou dobu šli a tlachali o všem možném. Meg po chvíli přestala poslouchat. A pak, po několika minutách cítila, jak jí v kapse džín vibruje mobil - po zážitku v kanceláři si tam opravdu radši nastavila vibraci. Překvapeně zamrkala, a pak si všimla, že Stefan svůj telefon zrovna zastrkuje do kapsy. Významně na něj pohlédla, ale on jí věnoval jen potutelný úsměv, zatímco El si zvesela klábosila o něčem, co Meg ani za mák nevnímala.
Meg vytáhla telefon a přečetla si esemesku, která jí právě přišla.
Pojď potom na skleničku.
Odesilatel: Stefan Salvatore
V tu chvíli se Meg z jakéhosi neznámého důvodu rozlil v žaludku příjemný hřejivý pocit. Vzhlédla od displeje svého telefonu a věnovala Stefanovi tázavý a pobavený pohled. Stefan ale jen neznatelně pokrčil rameny a spiklenecky na ni mrkl.
Když se o deset minut později loučili dvě ulice od jejich penzionu, El se rozplývala blahem nad dnem stráveným se Stefanem. Byla jako sluníčko, jak se smála všemu, co Stefan pronesl, a co bylo alespoň trošku vtipné. Evidentně měla velice dobrou náladu.
"Hrozně ti děkujeme za pomoc, Stefe," řekla potom vděčně směrem ke Stefanovi. "Bez tebe bychom to nezvládly."
"Nemáte za co," usmál se Stefan. "Jak už jsem říkal Meg, rád pomůžu."
"Hele a nezajdeš s námi ještě na panáka? Zveme tě, dlužíme ti to," navrhla zvesela Eleanor. Stefan si s Meg vyměnil významný pohled.
"No, víš, já… Myslím, že to dnes nepůjde. Je mi líto, už na večer něco mám… Musím si něco… zařídit," vysvětloval nejistě Stefan a každým okamžikem těkal pohledem po Meg, které se náhle chtělo smát. Bylo jí jasné, že Stefan žádné obchůzky nemá. Měl v plánu jít na panáka, ovšem jen s Meg… což ji nesmírně těšilo, aniž by si to hodlala připustit.
"Aha…" řekla El zklamaně a úsměv na tváři povadl. "A vážně nemůžeš ani na jednu skleničku?" zkusila to ještě. Stefan jen bezmocně pokrčil rameny a věnoval jí omluvný pohled.
"No, tak to se asi nedá nic dělat," povzdechla si El lítostivě. "Tak… zatím, Stefe. A ještě jednou díky." S těmito slovy ho lehce objala a věnovala mu odevzdaný pohled. Pak kývla na svou starší sestru a chtěla se otočit k odchodu, ale Meg ji zarazila.
"Víš, El, já s tebou teď asi domů nepůjdu…" řekla.
"Proč?" nechápala El.
"No, ještě jsem si neprohlédla město, tak jsem si říkala, že bych se tu trochu prošla."
"Fajn," pokrčila El rameny a usmála se. "Půjdu s tebou."
"Ne, ne, to… to nebude asi nejlepší nápad," zamlouvala to rychle Meg. "Luc už bude doma celá nervózní, kde jsme, znáš ji… a navíc si nemyslím, že by bylo dobrý chodit po městě s tímhle," řekla a poklepala si na tašku, ve které se stále skrývala složka Bonnie Bennettové. "Vezmeš ji domů?" zeptala se, a aniž by počkala na odpověď, rychle zkontrolovala ulici, pak ji vytáhla z tašky a vrazila ji El do rukou.
"Jo… dobře," přikývla El krapet zmateně a nacpala složku do své vlastní tašky. "No… takže se teď tady rozloučíme?" zeptala se, evidentně trochu vyvedená z míry nad tím, že od obou právě dostala košem.
"Asi ano. Ahoj doma," řekla Meg. Pak pokývla na Stefana a otočila se k odchodu. Stefan jí kývnutí oplatil, znovu se krátce rozloučil s Eleanor a vydal se úplně opačnou stranou, než Meg. El se dala poslední zbývající ulicí.
Meg se ohlédla za sebou, a když viděla, že se El už od ní vzdaluje, vytáhla telefon a poslala Stefanovi krátkou zprávu:

Za deset minut v baru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 23. října 2014 v 17:20 | Reagovat

To sa El páčiť nebude. Čuchám ňuchám veľké caviky, keď im na to príde... Ale aj tak sympatizujem s Mega a celú dobu usmievam ako prihriate slniečko. Sú rozomilý... Tak šup sem s pokračovaním! neviem sa dočkať pomyselného rande... :P

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 26. října 2014 v 15:36 | Reagovat

:D Tak to je dobrý.. no myslím, že se to El vůbec nebude líbit :D ale jako Stegan 4ever. :D Hezký, už aby byla další kapitola. Se těším na ten Den zakladatelů. :D

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 26. října 2014 v 15:39 | Reagovat

[2]: Další kapitolka bude snad zítra :) Ale na den zakladatelů si ještě chvíli počkáš... Mezitím se toho ještě dost stane.
Chudinka El... Když jsem to psala, tak jsem se proklínala a v duchu jsem se jí omlouvala :D Ale nakonec to dopadne dobře i pro ni :D Stefan a Kleanor forever :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie