Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 13. kapitola: Hra na špiony (1/2)

20. října 2014 v 16:59 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky, lidičky. :)
Tak dneska přináším opět další kapitolku (Bez)Mocných, když jsem je tak dlouho zanedbávala. Ačkoli nevím, jestli to vlastně ještě někdo čte... :/
Každopádně, dnešní kapitolku mám ráda. Zatímco je Luc v baru a odposlouchává rozhovor Damona a Rica, Meg, El a Stefan jdou do akce a berou útokem Lizinu kancelář. :D Snad se bude líbit.



El čekala s Meg za rohem chodby a sledovala Stefanova široká záda, zatímco on sám se snažil zabavit sekretářku. Obě sestry potají poslouchaly jejich rozhovor.
"Je mi líto, ale šerif Forbsová je právě v terénu. Chtěl byste se s ní sejít?" ptala se zrovna sekretářka Stefana.
"Ano, rád bych si s ní promluvil. Myslíte, že bych tu na ni mohl počkat?" otázal se Stefan zdvořile, zatímco pohybem ruky dával děvčatům pod pultem signál, že vzduch je čistý.
El i Meg se daly do pohybu, a co nejnenápadněji proklouzly kolem sekretářčina pultu do výtahu. Meg stiskla příslušné tlačítko a výtah se rozjel vzhůru. Když s cinknutím zastavil, obě se nejprve rozhlédly na všechny strany, jestli je vzduch čistý, a pak se začaly potichu plížit chodbou až k těm nejvzdálenějším dveřím.
Samozřejmě obě věděly, že s tím vůbec nemusí dělat takový cirkus, protože kdyby je tu někdo zastavil, mohly by klidně říct, že jen mají s šerifem schůzku v její kanceláři, a že je sekretářka pustila, ale čím méně očí je tu uvidí, tím lépe.
"Víš, co mi tohle připomíná?" zeptala se El šeptem Meg, zatímco se tichou chodbou plížily dál.
"Co?" chtěla vědět Meg.
"Jak jsme jako děti potají kradli u Sandy doma povidla," odpověděla El a Meg se tiše zasmála.
"Tak doufej, že nás tentokrát žádný kocour neprozradí," zavtipkovala pobaveně Meg.
"No, tentokrát tu není Luc, takže myslím, že jsme v suchu," prohodila El a znovu se se sestrou potichu zachichotaly.
Když dorazily ke kanceláři, rychle vpadly dovnitř a Meg za nimi co nejtišeji zavřela dveře. Pak se o ně zezadu opřela a rozhlédla se po místnosti.
"Fajn. Stefan nám zaručil patnáct minut. Měly bychom se do toho dát."
Společně začaly prohlížet každý kout kanceláře. Snažily se prohledat všechny šuplíky a přihrádky, ale už tady narazily na problém - dobrá polovina z nich byla zamčená. Pokoušely se najít klíče, ale to jediné, co našly, byly dva klíčky olepené od něčeho prapodivného, což mohla být nejspíš zaschlá káva, pověšené na nástěnce pod hromadou papírů. Bohužel, do žádné klíčové dírky nepasovaly.
"Sakra," ulevila si El. "Jak tady máme do háje něco najít, když půlka šuplíků je zamčená?"
"Měly jsme s tím počítat," utrousila Meg. "Tajné informace o upírech by asi těžko měla položené na stole."
"Takže co teď?" zeptala se El.
"No, asi bychom měly najít alespoň složku Bonnie Bennettové a zmizet. A taky Klausovu… ačkoli dost slušně pochybuju, že bychom ji tu našly."
"Fajn," pokrčila El rameny a otočila se k Meg zády, aby mohla prozkoumat velkou skříň v rohu místnosti, která se dost věrohodně tvářila jako další z mnoha skříněk na dokumenty, ale jak El brzy zjistila, byl to malý šatník. S chutí se v něm začala přehrabovat.
"Ehm, El? My jsme sem nepřišly prozkoumat šerifovo oblečení, my hledáme potřebné informace," připomněla Meg.
"Ale jistě, jistě," odbyla ji netrpělivě El. "Jen se tady obdivuju šerifově odhodlanosti. Ta ženská tu práci musí asi vážně milovat, když dobrovolně nosí tohle," řekla a vytáhla ze skříně jedno z ramínek, na kterém visela tmavá bunda s několika jasně žlutými výšivkami a výraznými kapsami na vysílačku. "Já bych si tohle nevzala na sebe ani náhodou. Panebože," vydechla, když narazila na košili, která by mohla být klidně i pánská a navíc měla naprosto odpornou modrou barvu.
Znovu otevřela pusu, aby pronesla něco na úkor šerifova šatníku, když v tu chvíli prořízlo ticho zazvonění Eliného mobilu. El i Meg leknutím vyskočily do vzduchu.
"Klid, klid, to je jen esemeska," ujišťovala El svou sestru.
"Kristovy rány, to sis tam nemohla dát alespoň vibraci?" zasyčela Meg.
"Promiň," omluvila se hlasitým šepotem trochu dotčeně El. Zavřela za sebou šatník a sáhla si do kapsy džín. "Píše Luc. 'Holky, kde vězíte? Nemůžu vás nikde sehnat,'" přečetla El nahlas zprávu a napodobila u toho Luciennin vysoký starostlivý hlásek.
V tu chvíli se ozvalo další zapípání a děvčata se opět ocitla půl metru nad zemí. Tentokrát to byl Meganin telefon.
"Co jsi to říkala o vibraci?" obořila se na ni El. Meg po ní jen střelila výmluvným pohledem, než vytáhla svůj vlastní telefon a podívala se na zprávu, která jí přišla.
"Poslala mi to samé," poznamenala zamyšleně.
"Odpovím jí," navrhla El a jala se ťukání prsty do dotekového displeje svého telefonu. Pak mobil zastrčila zpět do kapsy a rozhlédla se po místnosti, co by tak mohla ještě prošmejdit.
"Co jsi jí napsala?" zajímala se Meg, zatímco si otevírala jeden z kovových nezamčených šuplíků. Pak se posadila se na zem vedle něj a vytáhla z něj hromadu složek, aby je mohla prozkoumat.
"Že si hrajeme na špiony a nemáme čas," odpověděla El.
"Oh, ano, to jí řekne určitě hodně."
"Rozhodně víc, než věděla před chvílí," opáčila El, zatímco začala prozkoumávat malé šuplíky psacího stolu.
"Samozřejmě. Třetí šuplík - zamčeno," poznamenala.
"Proč samozřejmě?" chtěla vědět Meg a vzhlédla od jedné ze složek.
"Protože tam má šerif schovanou bouchačku."
"Jak to víš?" zeptala se překvapeně Meg. El se na okamžik zarazila a pohlédla na ni s tázavě zdviženým obočím.
"Meg, policajti mají vždycky ve třetím šuplíku stolu schovanou bouchačku," oznámila, jako by nebylo nic nad slunce jasnější.
"Aha. Když myslíš," pokrčila Meg rameny. "Stejně se tam nedostaneme." El také pokrčila rameny, a pak přešla ke starému počítači a zapnula ho.
"Poslyš, myslíš, že bude Luc naštvaná, že jsme ji nevzaly s sebou?" zeptala se rádoby ledabyle Meg, zatímco si pročítala jednu ze složek.
"No, já nevím, já bych teda byla naštvaná," poznamenala El.
"Jo, ale ty se naštveš kvůli každý kravině."
"No dovol?" vyjela El dotčeně.
"Vidíš?" řekla Meg a posměšně si odfrkla. "Přesně o tom mluvím. Je v tom počítači něco?"
"Nevím. Má tu hromadu složek s názvy, které mi vůbec nic neříkají. Ty bláho, ona má na ploše i Facebook!" poznamenala pobaveně El a už na ikonku chtěla kliknout, ale Meg ji zarazila.
"El, na tohle nemáme čas. Z té čtvrt hodiny už nám zbývá jen pár minut. Musíme sebou hodit."
"A ty jsi tam něco našla?" chtěla vědět El, zatímco čekala, než se jí načte složka, ve které podle ní měly docela dost šanci něco vyhrabat.
"Hledám tu Klause, ale zatím marně," odpověděla Meg, která už se posunula o dva šuplíky dál.
El se zájmem přešla k ní a nakoukla jí přes rameno. Sledovala jména osob, jejichž údaje byly ukryty v deskách…
Santosová, Amanda…
... Saltzman, Alaric…
... Salvatore, Damon
"Moment, moment, počkej!" zrazila ji El. "Není náhodou… nejmenuje se Stefan taky Salvatore?"
"Jmenuje," přikývla Meg a odkryla další jméno, které se skrývalo pod složkou Salvatore Damona. Byl to Salvatore, Stefan.
"Ono je tu víc Salvatorů?" zeptala se El překvapeně.
"Evidentně…" přisvědčila zamyšleně Meg a zírala na ta dvě jména. "Stefan… Stefan říkal, že má nějaké problémy s rodinou. Klidně by mohlo jít o jeho bratra."
"Takže další upír ve městě…" povzdychla si El. "Poslyš, Meg, ty znáš Stefana nějak dobře na to, že ti včera 'jen ukázal cestu na radnici'," rýpla si potom. Už nějakou dobu to toužila vypustit z pusy.
"Co tím chceš říct?" chtěla vědět Meg a vzhlédla k El od hromady složek na svém klíně.
"Nic, jen mi to tak připadá."
"Žárlíš snad?" utrhla se na ni Meg.
"Ne, to bych si nedovolila," odsekla El, ale z jejího hlasu byla jasně znát ironie.
"Hele, o nic nejde, jasný?"
"Samozřejmě, že o nic nejde. Něco jsme si taky slíbily, ne?"
"Jo, slíbily. Dobře, že si rozumíme,"odvětila Meg chladně.
El chtěla ještě něco dodat, když v tu chvíli se otevřely dveře do kanceláře a dřív, než obě děvčata stačila udělat něco víc, než sebou trhnout leknutím, vpadla ona osoba dovnitř a potichu za sebou zavřela dveře.
El se neskutečně ulevilo, když si uvědomila, že je to Stefan.
"Jak jste na tom?" zeptal se tiše a rozhlédl se po místnosti.
"Do-dobře," zakoktala se Meg, která se evidentně ještě vzpamatovávala z toho šoku a zrudla jako rajče při představě, že Stefan jejich rozhovor zaslechl. Ostatně El na tom nebyla o nic lépe, ale mnohem snáz se jí dařilo nedat to na sobě najevo. Stefan ale buď nic neslyšel anebo byl opravdu dobrý herec, jelikož na něm El nezpozorovala ani známku pobavení nebo něčeho podobného. Jeho výraz byl naopak až příliš vážný.
"Hrozně jsi nás vylekal, Stefane," řekla El s hranou výčitkou v hlase, zatímco Meg se urychleně snažila schovat složky obou Salvatorů. "To už nám nedělej!"
"Promiň," omluvil se Stefan. "Právě mi bylo řečeno, že Liz za chvíli dorazí, tak mě poslali, ať tu na ni počkám. Měly byste si pospíšit, jestli nechcete, aby vás tu viděla."
"Liz?" zeptala se nechápavě El.
"Jo… Šerif Forbesová," vysvětlil Stefan trochu zaskočeně.
"Ty si s ní tykáš?"
"Netykám, jen… jí říkám jménem. To víte, malé město, tady se všichni znají." El překvapeně zamrkala, tázavě nadzdvihla obočí a vyměnila si pohled s Meg. Pak ale jen pokrčila rameny a nechala to být. Přešla zpátky k počítači a začala se v něm znovu přehrabovat.
"Tak máte to?" zeptal se Stefan.
"Jo… jo, tady…" řekla Meg a otevřela jeden z prvních železných šuplíků. "Tady je B… a Bennettová, Bonnie."
"Fajn," přikývl Stefan. "Protože…" začal, přešel k oknu a roztáhl žaluzie, aby viděl ven, "…Protože šerif právě přijela."
"Cože?!" vyjekly obě sestry naráz. El přejel mráz po zádech a na okamžik zůstala stát jak vytesaná z kamene. Pak začala zběsile klikat myší ze složky na složku.
"Ne, ještě ne, ještě tady něco musím…" mumlala s mírnou panikou v hlase.
"El, nevím, co tam děláš, ale musíme jít! Facebook jí můžeš projet i doma," řekla Meg, zatímco se rychle snažila pozavírat všechny šuplíky a dostat místnost do původního stavu.
"Už to bude…" řekla nervózně El a sledovala nabíhání na obrazovce počítače. Nervózně ťukala nehty o dřevěnou desku stolu.
"Už vystupuje z auta."
"El, dělej!"
"Jo, říkám, že už to bude!" vyjela El zostra. Ťukání jejích nehtů o dřevo se zrychlilo. Proč jen to je tak pomalé…
"Vešla dovnitř," prohlásil Stefan a se starostlivým výrazem se odvrátil od okna.
"El!" vyjekla Meg naléhavě.
"Mám to!" vydechla El úlevně, rychle pozavírala všechny složky a vypnula počítač. Pak obešla stůl a spěšně proběhla otevřenými dveřmi, u kterých už Meg se Stefanem byli připraveni k odchodu. Stefan ještě naposledy pohledem zkontroloval kancelář, než za nimi zavřel dveře.
Všichni tři se svorně rozběhli chodbou k výtahům.
"Rychle, rychle, dělejte," pobízel je Stefan, zatímco je hnal do výtahu. Obě vběhly dovnitř a ve chvíli, kdy už chtěl nastoupit i Stefan, se ozvalo cinknutí vedlejšího výtahu.
"Stefane?"
Byl to silný autoritativní hlas. Patřil ženě, která právě vystoupila z kabiny. Krátké rovné blonďaté vlasy lemovaly její sympatický obličej, na kterém se usadil příjemný úsměv. Ovšem jakýkoli příjemný dojem, který by tahle žena mohla vzbuzovat, v El uhasila stejná temně modrá bunda s policejními výšivkami, jakou před deseti minutami našla ve skříni v kanceláři. Nemluvě o té odpudivě modré košili. A o pistoli za opaskem a vysílačce v kapse.
Na ženině jmenovce stálo Elizabeth Forbesová.
Stefan se zarazil, věnoval děvčatům výmluvný pohled, a pak se s milým úsměvem obrátil k šerifovi.
"Zdravím, Liz." El i Meg se automaticky namáčkly na nejzadnější stěnu výtahu, jako by tím mohly zaručit, že si jich šerif nevšimne a Megan začala horlivě cpát složku Bonnie Bennettové do tašky. El si instinktivně zkontrolovala kapsu, jestli v ní je vše, co v kanceláři tak pracně získávala…
"Sherry mi říkala, že jsi se mnou chtěl mluvit. Chceš zajít do kanceláře, nebo…" začala Elizabeth Forbesová, ale Stefan ji zarazil.
"Ne, nešlo o nic oficiálního," řekl, zatímco za zády dával děvčatům znamení, ať jedou, než si jich šerif všimne. Meg už se natahovala ve výtahu po tlačítku, když v tom El zaslechla:
"Jen… jen jsem se chtěl zeptat, jak jste na tom s přípravami na Den zakladatelů," řekl Stefan nepochybně první věc, která mu přišla na jazyk.
"Počkej!" zašeptala El a zastavila Meg v poslední chvíli, než tlačítko stiskla. Meg se na ni tázavě podívala, ale El jí gestem naznačila, aby poslouchala.
"Září se už blíží ke konci," pokračoval Stefan.
"Pfff," vyfoukla šerif vzduch z tváří. "Nemáš ani tušení, kolik lidí se mě na to posledních pár dní ptá. Ale není to žádná sláva. Nejspíš oslavu budeme muset přesunout někdy na začátek října."
"El, musíme jet!"
"Počkej!" zasyčela El a chtěla se znovu zaposlouchat, ale Meg prohlásila:
"Na to ti kašlu." A stiskla tlačítko. Dveře od výtahu se pomalu začaly zavírat. El ještě zaslechla:
"Nestíháme přípravu, máme málo dobrovolníků. Vždycky to měla na starost Caroline s Elenou, ale ty jsou teď pryč a já…" Ale to už byly příliš nízko a přes zvuky výtahu El nedokázala rozeznat jednotlivá slova.
"Proč jsi to udělala?" obořila se na Meg El.
"Protože jsem třeba nechtěla, aby nás tam šerif načapala se složkou z její kanceláře v tašce?"
"Jo, určitě by ti hned začala prohrabávat tašku," poznamenala ironicky El.
"A proč ty jsi tam chtěla tak mermomocí zůstat?"
"Neslyšela jsi? Bude se tu pořádat nějaký Den zakladatelů!"
"A?" nechápala Meg.
"No, jestli to bude takový ten typ slavnosti, kde se sejde celé město už jen ze zdvořilosti…"
"Tak tam bude i Klaus," dořekla za ni Meg, která konečně pochopila.
"Přesně," přikývla El. Vyměnila si s Meg významný pohled a na okamžik mezi sestrami zavládlo zvláštní porozumění.
"Ale kvůli tomu jsme tam nemusely zůstávat," řekla Meg. "Stačí, abych se Stefana zeptala."
"Ne," zamítla rázně El. V tu chvíli výtah s cinknutím dojel do přízemí a dveře se otevřely. " se Stefana zeptám," prohlásila, odkráčela z výtahu a nechala v něm Meg zaraženě stát, zatímco ona si to sebevědomě mašírovala kolem sekretářky.

"Fajn. Tak se ho zeptáš ty," napodobila Meg Elin tón. "Bože, tohle je tak ujetý!" zamumlala pro sebe, než se přidala ke své sestře. El se jen spokojeně usmála a neokomentovala to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 20. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Byla jsem napnutá jak kšandy, jsem zvědavá, co  se holky dozví. El a Meg jsou fakt dobré duo.:D
Opět povedená kapitolka.;D

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 20. října 2014 v 17:47 | Reagovat

[1]: Dškuju za kment, , i za koment k předchozí kapitole :D Jo, Lamon jsem si vážně užila :DDD A Elegan fakt žeru :D

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 22. října 2014 v 22:44 | Reagovat

číta číta... tak na nás nezabúdaj a opäť niečím prispej! páči sa mi ten ľahký humor, akým to celé pretkávaš. je to vynikajúca oddychovka. nehovoriac o tom, že som neskutočne zvedavá, ako to chceš celé vyriešiť. lebo mne osobne... zneškodniť Klausa nie je také jednoduché... ale deň zakladateľov? oslava? bude oslava? mám rada veľké akcie plné hudby, krásnych šiat... v TVD sa často spájajú s veľkolepými odhaleniami a intrgami. tak sa teším, ak to dopadne v tvojom podaní ;)

4 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 26. října 2014 v 15:21 | Reagovat

:DDD Jop, team Elegan :D Úplně krutá scénka :D hravě si jí dokážu představit :D Jdu číst další!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie