Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 12. kapitola: Před barem, za barem (2/2)

17. října 2014 v 14:50 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky, lidičky :)
Teda řeknu vám, to byl zase týden. Pořádně náročný. Každopádně tu seminárku jsem nakonec stihla, i když fakt nevím, jak se mi to povedlo, ale je odevzdaná. :D A já doufám, že už se zase budu moct naplno vrátit k blogu.
Dneska sem hodím další kapitolku(Bez)Mocných, nějak jsem si všimla, že jsem teď hrozně dluoho žádnou nedala. Je to druhá část dvanácté kapitoly, a jelikož minulá byla o Meg a El, dnešní je o Luc. Prožije jeden velice důležitý okamžik k rozvoji její osobnosti. Snad se bude líbit. :)




Jen pro připomenutí: V minulé kapitole se sešla Meg se Stefanem v Grillu a El tam na ně náhodou narazila. Společně naplánovali, jak se vloupat Liz do kanceláře, aby sestry mohli nakouknout do složky Bonnie, o níž Stefan stále tvrdí, že ji nezná. Na konci kapitoly se zvedli a šli do akce.

---------

Když Luc dorazila domů, v pokoji bylo ticho.
"Je tu někdo?" zavolala, zatímco si v předpokoji skopávala boty z nohou. Věděla ale, že je místnost prázdná dřív, než do ní vešla.
Povzdechla si a vydala se k miniledničce, do které začala cpát obsah svého batohu. V krevní bance vybrakovala, co mohla, aniž by to bylo moc nápadné. Takže potravu by měly mít na nějakou dobu zajištěnou. Zavřela ledničku, hodila batoh do kouta a s dalším povzdechem se postavila. Co teď?
Vytáhla z kapsy mobil a zkusila své sestry prozvonit.
Nic. Ani jedna jí to nezvedla.
Bože, kde zase lítají? pomyslela si. Ještě chvíli zůstala nerozhodně stát, ale pak se rozhodla. Nebude tu přece sama trčet zavřená. Bylo jí naprosto jasné, kam El pravděpodobně šla a Meg mohla být klidně s ní. Když má El ve své blízkosti bar, je téměř nemožné udržet ji od něj déle než jeden den.
Luc vešla do baru. Bylo hezky, takže uvnitř moc lidí nebylo, zato venkovní místa byla zabraná téměř všechna. Přesto se tu našlo pár existencí, které se raději zavřely dovnitř, aby mohly nerušeně nasávat všechno, co před ně barman postaví.
Luc došla k baru a rozhlížela se všude kolem. El ani Meg nikde neviděla. A nevšimla si jich ani venku. Sklesle se posadila na jednu z barových židlí. Přemýšlela, co dál. Vytáhla telefon, jestli jí sestry neodpověděly na esemesku, kde sakra vězí, ale zbytečně - žádná zpráva jí nepřišla.
Když se chtěla zvednout a odejít, jelikož El ani Meg tu evidentně nebyly, zarazila se. Něco totiž zaslechla.
"Tři nové upírky?" Byl to udivený mužský hlas, který se ozýval odněkud z místnosti po Lucienniné levici. Luc mírně natočila hlavu a všimla si dvou mužů sedících u stolu přiraženému ke stěně. Ten, kterého zaslechla mluvit, měl před sebou postavený poloprázdný půllitr piva. Pískové vlasy mu spadaly do klukovského obličeje a on pohledem sledoval svého společníka. Ten seděl k Luc zády, takže z něj neviděla víc, než jeho zátylek porostlý kšticí hustých černých vlasů korespondujících s jeho stejně černou košilí. Narozdíl od světlovlasého muže před ním stály dvě prázdné panákové skleničky a se třetí, ještě plnou, si právě pohrával v prstech.
Luc si byla stoprocentně jistá, že ti dva mluví o ní a jejích sestrách. Zpozorněla tedy a našpicovala uši, zatímco koutkem oka sledovala, co dělají.
"Tak to bráška říkal," přisvědčil ten černovlasý a při slově "bráška" použil zvláštní ironický podtón.
"Počkej, takže ty mi tady naprosto vážně tvrdíš, že jste se včera vy dva sešli doma a vedli rozhovor. Normálně," ujišťoval se blonďák, a pak si posměšně odfrkl. "Promiň, kámo, ale tomu nevěřím. Kdo koho chytil jako první pod krkem?" Černovlasý se uchechtl.
"Věř mi, Ricku, měl jsem to v plánu, ale pak přišla ta čarodějka a já jsem před ní nechtěl... však víš... lámat vazy a tak."
"Tak už si to konečně vyříkejte! Poslední půlrok mi každou noc zacláníš v obýváku na gauči, když teda zrovna nejsi v Richmondu a neděláš tam bůh víc co. Proč mu prostě neřekneš to, co jsi řekl mě?"
"Protože on to prostě a jednoduše nechce slyšet! Je rád, že mě může tiše nenávidět a svádět na mě odchod Eleny. Já mu kazit zábavu nebudu, to je jeho parketa," řekl hořce černovlasý a vyklopil do sebe sklenku čehosi zlatavého, nejspíše whisky. Ten druhý nad ním jen zavrtěl hlavou a taky upil ze svého půllitru.
Černovlasý od sebe odstrčil skleničku, která s cinknutím narazila do zbylých dvou a zamával na barmanku, aby mu přinesla další. Když se tak stalo a ona před něj položila další stejnou panákovou sklenku, černovlasý si ji prohlédl od hlavy až k patě. Luc ho teď viděla z profilu a všimla si, jak se spokojeně usmál, když se zastavil očima na jejích prsou a bocích. Žena si jeho pohledu všimla, svůdně se na něj usmála, a pak se otočila na podpatku a vlnivě odkráčela. Černovlasý strčil do svého společníka, aniž by spustil oči z jejích vnad a s pohledem upřeným na její zadek prohlásil:
"Podívej se na ni! Ta by stála za hřích. Kdybychom teď byli v Richmondu, tak ji zatáhnu pěkně dozadu a..."
"Bože, myslíš ty taky někdy na něco jiného?" přerušil ho blonďák a protočil panenky, nicméně se neubránil klukovskému úsměvu.
"A ty snad jo?" opáčil černovlasý a uchechtl se. Pak se konečně otočil zpátky ke stolu, protože vlnící se pozadí barmanky zmizelo za dveřmi pro zaměstnance. "Jsme muži a máme svoje touhy. Proč se jim vzpírat?"
"Já snad radši ani nechci vědět, které z těch tvých tužeb s ženami v Richmondu podléháš," prohlásil blonďák. Luc se od nich znechuceně odvrátila. Tyhle typy fakt milovala. Nejradši by skočili do postele s každou druhou, kterou potkají na ulici.
Luc se otřásla odporem, ale přesto poslouchala dál.
"A co teda budeš dělat s těmi novými upírkami?" zeptal se světlovlasý a vrátil tak hovor k původnímu tématu.
"To nevím, ale něco udělat musíme. Jestli to necháme jen na mém svatém bratříčkovi, tak se můžeme jít rovnou sami zahrabat. Vždyť jemu nevěří ani jeho vlastní odraz, když si lže do zrcadla, že ten jeho účes je sexy. A teď si myslí, že mu uvěří ještě někdo jiný. Musíme nějak zjistit, co ty tři chtějí."
"A proč si nenajdeš někoho, kdo je bude sledovat? Tak to dělává Katherine, ne? Ovlivní pár lidí po městě a ti jí donášejí informace, které potřebuje."
Luc sebou při zmínce o Katherine cukla. Takže ji tady znají. To by vysvětlovalo, proč jí tak záleželo na tom, aby se nikdo nedozvěděl, že je poslala ona.
"Poslyš, kamaráde, to není úplně blbej nápad," uznal černovlasý a rozhlédl se po baru. "Teď si ještě někoho vybrat."
"Co támhleta," navrhl blonďák a kývl k jedné dívce na druhé straně baru.
"Moc výrazná, poutala by na sebe pozornost," zavrtěl hlavou jeho společník. "To chce někoho... támhleta. Támhleta blondýna u baru." Luc rychle odvrátila hlavu, když černovlasý pohlédl přímo na ni.
"Proč zrovna ta?" zajímal se blonďák.
"Já nevím, tak nějak mi padla do oka. Malá drobná nevýrazná blondýnka, sedí sama. Mně to připadá naprosto ideální."
Panebože, pomyslela si Luc. To si ze mě děláš srandu! Větší ironii snad ještě v životě nezažila.
"A to ji prostě jen tak ovlivníš?" chtěl vědět blonďák.
"Já mám vlastní metody," odpověděl černovlasý a z jeho hlasu byl znát samolibý úsměv. "Sleduj a uč se."
Luc tam jen napjatě seděla a upřeným pohledem propalovala tmavou desku baru. Slyšela, jak se černovlasý muž zvedá a jde k ní.
Hlavně nepanikař, napomenula se. Dělej jakoby nic.
Černovlasý se posadil na barovou stoličku vedle ní. Luc jen zarytě zírala dolů a ani nedutala.
"Ahoj krásko," poznamenal neznámý a na rtech mu zahrál svůdný úsměv. Luc zvedla hlavu a konečně si ho mohla pořádně prohlédnout.
V tu chvíli se zarazila a překvapeně zamrkala. Vlasy černé jako noc kontrastovaly s jeho světlou pletí a pod tmavým obočím si ji prohlížely nebezpečně přimhouřené oči chladné jako ledová pustina. Na sobě měl černou košili s vykasanými rukávy a s prvními třemi knoflíčky rádoby ledabyle rozepnutými. Byl pěkný, opravdu pěkný. A už na první pohled arogantní, až to bolelo.
"Zdravím," oplatila mu odměřeně a odvrátila od něj pohled.
"Co holka jako ty tady dělá tak sama samotinká?" zeptal se a znovu blýskl úsměvem, kterému by nejspíš měla podlehnout každá, na kterou pohlédl.
"To víš," řekla Luc a rozpačitě se usmála. "Někdy je třeba si tak trochu... pročistit hlavu."
"Jak se jmenuješ?" vyzvídal černovlasý a přisunul si k ní židli blíž. Luc měla sto chutí se od něj odsunout do původní vzdálenosti, ale přemohla se.
"Leah," odpověděla nezúčastněně. Bylo jí jasné, že mu nesmí prozradit její skutečné jméno, když právě zjistila, že po ní a jejich sestrách jde, a tak vypálila první, které jí přišlo na jazyk. Ne, že by sama nějak stála o to, aby o ní tenhle... ehm... věděl víc, než bylo nezbytně nutné.
"Tak, Leah," řekl a ve tváři se mu usadil spokojený výraz. Pohlédl jí do očí a Luc viděla, jak se snaží do ní propít zorničkami co nejhlouběji. Luc mu jen nečinně pohled oplácela, ochotná předstírat ovlivnění. "Teď uděláš přesně to, co budu chtít. Půjdeš se mnou dozadu a..."
Luc se zatmělo před očima. Po tom, co vyslechla, si moc dobře dokázala představit, co ve slovníku někoho, jako je tohle individuum, znamená "půjdeš se mnou dozadu". A dřív, než si stačila uvědomit, co vlastně dělá, se napřáhla a...
Plesk!
Dobře mířenou fackou mu smyla samolibý úšklebek z tváře, až jeho hlava odletěla na stranu. Cizinec překvapeně zamrkal a vzhlédl k ní. V očích mu zablesklo, ale s Luc to ani nehnulo. Vyskočila na nohy a sehnula se k němu.
"Nejsem holka na jednu noc," zasyčela. "Jestli si to chceš s někým rozdat, hledej jinde. Určitě tu budeš mít plno dobrovolnic. Užij si to." S těmito slovy se otočila na podpatku a rázně odkráčela z baru.
Když vyšla ven, došla k rohu budovy, a pak se natiskla na její stěnu.
Nemohla uvěřit tomu, co právě teď udělala. Ona vrazila facku úplně cizímu klukovi! To ještě nikdy neudělala. Ale byl to skvělý pocit.
Zasloužil si to, pomyslela si a sama pro sebe se usmála.
Počkala, než se jí z krve vytratila většina adrenalinu a zklidnil dech, a pak se narovnala a s lehkým úsměvem na rtech, vyrazila pryč.
Odteď si budou muset se sestrami dávat mnohem větší pozor.
Damon ji sledoval, jak se zdviženou hlavou odkráčela z baru a nemohl uvěřit tomu, co se právě teď stalo.
Vždyť ji měl! Měl ji ovlivněnou! Jak mohla jen tak... A už vůbec nemluvě o tom, že mu teď pořádně otřásla tolik pěstěným sebevědomým... což si ale on sám samozřejmě odmítl přiznat.
Zvedl se ze stoličky a vrátil se ke stolu, kde se Alaric právě dusil smíchy nad svým půllitrem.
"Tak ta ti to nandala!" vysoukal ze sebe, zatímco si Damon sedal na svou židli.
"Jo, bavíš se dobře?"
"Náramně," přisvědčil Rick a znovu se rozchechtal. Když si všiml Damonova pohledu, podařilo se mu smích trochu potlačit. "Jo, jasně, promiň. To bylo... nepřípustné," prohlásil a znovu se uchechtl, nicméně přemohl další záchvat smíchu.
"Jak to, že jsem ji neovlivnil?" nechápal Damon.
"Třeba byla na sporýši," pokrčil Rick rameny.
"Ne, ona nebyla člověk," uvědomil si náhle Damon. "Na to měla až příliš velkou sílu."
"Jo, ještě to tu máš červený," poznamenal Rick a znovu se začal dusit potlačovaným smíchem. Damon si ho nevšímal. Přemýšlel o tom, co se právě stalo.
"Byla to upírka," prohlásil potom. Rick se okamžitě přestal smát.
"Jedna z těch nových?"
"Stoprocentně."
"Co chceš dělat?" zajímal se. "Najdeš si jiného špeha?"
"Ne, už nás slyšela. Nepochybně poslouchala celý náš rozhovor. Čekala by to," zamítl Damon.
"Takže...?"
"Takže... když už jsme se takhle prozradili, mohli bychom toho využít," řekl Damon a na tvářil se mu znovu usadil jeho sebevědomý úsměv. "Trochu si ji proklepneme."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 20. října 2014 v 10:29 | Reagovat

Woow a zase wooow!!! No to bylo hustý, Luc jede!:D Ne že bych jí předtim nežrala, ale teď mi to fakt vyrazilo dech. Dát facku někomu jako Damon, to chce pořádné koule.:D Prvá Lamon scéna, a fakt dokonalá.:D

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 26. října 2014 v 14:44 | Reagovat

:DDD Tak tuhle kapitolku jsem si pořádně užila :D Dobře Luc! :D Team Lamon :DDD

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 26. října 2014 v 14:52 | Reagovat

[1]: [2]: Díky, jsem ráda, že se líbila :D Já sama jsem si ji pořádně užila, což je asi logický :D Díky jetě jednou :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie