Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 10. kapitola: Pátrání zahájeno (2/2)

19. září 2014 v 17:10 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky, lidičky! :D
Konečně máme pátek. Upřímně, tenhle týden byl pro mě pořádně náročný, tak doufám, že vy jste ho měli klidnější. :)
Dneska vám přináším další kapitolku BM. Vím, že jsem říkala, že je budu dávat ve čtvrtek, ale já jsem měla včera taneční a nějak jsem to nevychytala s časem, takže bohužel až dneska.
V minulé části Stefan doprovodil Meg na radnici a Luc s El zahučely do baru. Jak to bude dál?
Doufám, že se bude líbit. :)





"Víš, nečekala jsem, že mi nabídneš pomoc," poznamenala Meg, zatímco se Stefanem kráčela vylidněnou ulicí.
"Ne? Proč ne?" zajímal se Stefan.
"Vyjma toho, že jsem ti vybourala auto?" prohodila Meg a vzhlédla k němu. Stefan se zasmál. "No… zkrátka… neznáš mě. Já neznám tebe. A víš, že ve tvém městě něco chci, ty nevíš co, ale stejně jsi mi pomohl. Je to… víc než nečekané," vysvětlila Meg.
"No, tak já můžu s určitostí říct, že toho nelituji. Vlastně… jsem si dnešní noc i docela užil," dodal Stefan.
"Dnešní noc? Myslíš těch celých…" Meg koukla na hodinky, "… čtyřicet minut, co jsme spolu strávili?"
"Jo. Jo, přesně. Těch celých čtyřicet minut dnešní noci." Meg se rozesmála. Pohlédla na něj a on jí pohled oplatil. A byl to pohled dlouhý a hluboký. Meg litovala, že v téhle části města není pouliční osvětlení, takže si jeho oči musela ve stínech trochu domyslet. Překvapilo ji ale, jak snadné to bylo, jak snadno si je zapamatovala. Potom se Stefan usmál a ona mu úsměv oplatila. Rozpačitě uhnula pohledem a zadívala se radši do země.
"A doufám," ozval se po chvíli ticha opět Stefan, "že příště své pomoci taky litovat nebudu."
Meg překvapeně zamrkala. "Příště?"
"Příště," přisvědčil Stefan. "Pokud ovšem… o ni budeš stát."
"Jasně. Jestli se zase postavíš někam, kde do tebe budu moct vrazit, abys mi ji nabídl, tak ji přijmu velice ráda," odpověděla Meg a překvapilo ji, jak snadno se jí vtipkuje.
"Dám si záležet, abych se postavil správně," přikývl Stefan a Meg se rozesmála.
Potom nastalo krátké ticho. Oba kráčeli mlčky vedle sebe a Meg slyšela jen zvuk jejich kroků, které se rozléhaly ulicí.
"Jak se jmenovala?" ozvala se po chvíli o něco vážnějším tónem.
"Kdo?" chtěl vědět Stefan.
"Ta dívka," vysvětlila Megan. "Ta, se kterou se to… pokazilo," dodala.
"Když ti to řeknu… povíš mi potom, k čemu potřebuješ složku Bonnie Bennettové a ty ostatní informace?" zeptal se Stefan. Meg sklopila oči.
"Ne… promiň, ale to asi nepůjde."
Nastala další chvíle ticha. Tohle ticho však už bylo… poněkud rozpačité. Meg věděla, že by mu odpověď na jeho otázku měla dát. Pomohl jí a ona mu to dluží. Ale ona nesmí.
Pak Stefan ticho náhle prolomil.
"Elena." Meg k němu užasle vzhlédla. "Jmenovala se Elena."
Megan sledovala Stefanovu tvář, jak se po ní míhají stíny. Stefan se díval na cestu před sebou, a ačkoli se tvářil vyrovnaně, Meg z něj cítila zvláštní neklid. Ten pocit jí nepříjemně stahoval žaludek.
Stefan nejspíš vycítil její pohled, protože natočil hlavu a podíval se na ní. Meg rychle uhnula očima. Byla si jistá, že ať by Stefan tvrdil cokoli, na té Eleně mu pořád záleží. A oni teď zabrousili do té oblasti jeho vzpomínek, které by nejraději úplně vymazal.
Meg si v tom napjatém tichu připadala velice nepříjemně. Co všechno může způsobit jedno jediné jméno…
"A… kam že to teď vlastně jdeme?" ozval se po chvíli Stefan a zastavil se. V hlase mu byl náhle znát úsměv.
"Já… vlastně nevím, prostě jsem šla s tebou," odpověděla Meg a Stefan se rozesmál.
"Aha."
Meg se zasmála s ním, ale její vlastní smích jí připadal podivně nucený.
"Takže kam teda teď půjdeme? Chceš doprovodit domů?"
"Jo. Jo, asi jo," přikývla Meg. "A nebo ještě…"
"Ještě co?"
"Není tu někde krevní banka?" zeptala se nesměle a nejistě k němu vzhlédla. Z nějakého důvodu jí připadalo trapné ptát se na to nahlas. Stefan se však jen usmál.
"Jo, jasně. Tudy," řekl a rukou ukázal směr.
***
"No, takže… se asi rozloučíme," řekl Stefan. Stáli před penzionem paní Flowersové, v němž se Meg se sestrami ubytovala, a v její kabelce se teď skrývalo několik pytlíků z krevní banky.
"Jo… asi jo. Moc děkuju za doprovod, za pomoc a za… no, prostě za všechno," řekla rozpačitě a lehce se usmála. I Stefanovy koutky se vytáhly vzhůru a on jí spokojeně pokývnul.
"Nemáš zač. Bylo mi potěšením."
"No… tak… já… asi půjdu," vysoukala ze sebe Megan a palcem ukázala za sebe na dveře budovy. Doteď nechápala, jak je možné, že si před Stefanem Salvatorem chvílemi připadá tak nervózní. Nikdy si před kluky nepřipadala nervózní.
Už se chtěla otočit, když ji Stefan zarazil.
"Počkej ještě." Megan se překvapeně obrátila zpět k němu.
"Podej mi ruku," dodal. Meg se na něj zkoumavě podívala, ale pak nejistě vytáhla ruku z kapsy bundy a podala mu ji. Stefan jí jemně rozevřel dlaň a z jeho dotyku Meg příjemně zamrazilo v zádech. Pak náhle ucítila jemné šimrání, jak jí do dlaně něco propiskou vepsal. Poté její prsty sevřel do pěstičky a ruku pustil.
Meg zvědavě pohlédla na osmimístné číslo, které jí v dlani zanechal hrot jeho propisky.
"Zavolej mi," řekl Stefan a musel se usmát při pohledu na její překvapený výraz.
"To znamená, že se ještě uvidíme?" zeptala se Megan.
"Nepochybně," přikývl a mrkl na ní. Megan roztáhla ústa do širokého úsměvu.
"Dobře," řekla potěšeně. "Zavolám ti. Dobrou noc, Stefane."
"Sladké sny," popřál jí Stefan, lehce jí pokynul, a pak se otočil na patě a s rukama zaraženýma v kapsách odcházel. Na rohu se ještě ohlédl, usmál se a zmizel jí z očí. Meg zůstala stát na místě a s úsměvem sledovala konec ulice, ačkoli jí jeho široká záda už dávno zmizela z očí. Pak jen zavrtěla hlavou a vešla do penzionu.
***
Když se El s Luc vrátily celé vysmáté domů, bylo několik minut po půlnoci. Celou cestu se pošťuchovaly a El měla pocit, jako by stále byly v Londýně, kde se snažila dotáhnout Luc do baru pokaždé, když spolu šly z nějaké přednášky. Říkávala, že si musí vyčistit mozek od těch keců, co do nich hustí.
Doma našly Meg sedící na své posteli, jak pročítá nějaké papíry. Když vpadly dovnitř, vzhlédla k nim a pozvedla obočí.
"Ale. Podívejme se, kdo se tady ukázal. Neříkaly jste náhodou, že jdete jenom na 'večeři'?" zeptala se.
"…A taky že si dáme dezert," dodala El. "Tak jasně, že jsme to musely něčím zapít."
"Jo tak. Kde jste byly?" chtěla vědět Meg. Evidentně se snažila o ostrý tón, ale tentokrát jí to nějak nešlo. Z nějakého důvodu byla ve velice dobrém rozpoložení.
"Nedaleko odtud je bar," odpověděla Luc místo El. "A co jsi dělala celou tu dobu ty, že máš tak dobrou náladu?"
"Proč myslíš, že mám dobrou náladu?"
"No, tak jelikož jsi nám nevynadala hned ve dveřích…" zasmála se Luc. "Co to máš?" prohodila pak. Meg pozdvihla papíry, které držela v ruce, a na které Luc ukazovala.
"Něco se mi podařilo zjistit. A taky už vím, kdo bude naším dalším cílem."
"Kdo?" zeptala se Luc a posadila se vedle Meg na postel.
"Jistá šerif Forbesová. Chci od ní získat složku Bonnie Bennettové," odpověděla Meg. Pak se laškovně usmála a pohlédla na El. "A hádej, kdo mi dneska pomáhal."
"Kdo?" zajímala se El a přitáhla si k Meganiné posteli židli.
"Stefan Salvatore."
"Stefan Salvatore?" nechápala Luc.
"No to je skvělý. Tak já sedím v baru a za klukama se skoro ani neohlédnu," začala rozhořčeně El a ignorovala Lucienniné významné pobavené odkašlání, "a ty si tu mezitím trajdáš s nějakým…"
"El, neblázni, jen mi pomohl najít cestu na radnici, to je vše," snažila se ji uklidnit Meg, ale zdálo se, jako by ve světle noční lampičky lehce zčervenala.
"A kdo je sakra Stefan Salvatore?" chtěla vědět El.
"Stefan Salvatore," prohlásila Megan, "je ten kluk, do kterého jsme dneska vrazily autem." Eleanor jen vytřeštila oči.
"Ty… ty jsi… ty…" koktala El a jen zírala na svou starší sestru. To bylo snad poprvé, kdy Eleanor Howerové došla slova. Pak El sevřela pusu do tenké linky a složila ruce na hrudi. Tohle oficiálně považovala za osobní zradu.
Luc si toho evidentně všimla a taktně změnila téma hovoru:
"A co je tohle, Meg?" zeptala se, ukázala na papíry v Meganiných rukou a nahlédla jí přes rameno.
"Seznam lidí, kteří nedávno přijeli do Mystic Falls."
"A k čemu to bude?"
"No, říkala jsem si, jestli bych v něm nenašla Klausovo jméno, ale nepovedlo se."
"Půjč mi to," zavrčela El a vytrhla papíry Meg z ruky.
"Co to tady máš? Tady v dlani," zeptala se Luc, zatímco El projížděla seznam jmen očima. Nakvašeně na Meg pohlédla přes okraje papírů. Měla chuť trucovat.
"Nic," řekla rychle Meg, sevřela ruku do pěsti a schovala ji v klíně. "Nic, jen… jsem si chtěla něco poznamenat." El se znovu začala věnovat papírům.
"Elijah Mikaelson, Niklaus Mikaelson… Bože, co je tohle za rodinu?" zeptala se, když v seznamu narazila na dvě jména, která zněla jako vystřižená z pošahaných dívčích románů, v nichž se každá dívka jmenuje Ezreala nebo Frazela.
"Niklaus?" ozvala se náhle Luc a narovnala se na posteli. "Jako Ni-Klaus? A nemohl by tohle být Klaus?" Naklonila se blíž k El, aby do papíru taky viděla.
"No, tak kdybych měla tu smůlu a jmenovala se Niklaus, což už je samo o sobě dost jetý, rozhodně bych si nenechala říkat Klausi," prohlásila El.
"A jak by sis prosím tebe nechala říkat?" chtěla vědět Meg.
"Třeba nějak jako Nikl… Nikl…"
"Nikl - to je chemický prvek, to je opravdu ta nejlepší přezdívka, kterou jsem kdy slyšela," uchechtla se Luc.
"Snažně tě prosím, Luc, ušetři nás tvých nově nabitých vysokoškolských znalostí. Nechala bych si říkat Nik… Niku. Ano, Niku. Ne Klausi. Kdepak, tihle dva budou nejspíš nějací dva stařečkové, kteří se vyžívají ve vyprávění svých příhod z války a cíděním svých trapných odznaků za zásluhy." Luc jen pokrčila rameny.
"Když myslíš."
"Jo a jen tak mimochodem," řekla Meg, vzala něco z postele vedle sebe a hodila to po El, která to zmateně chytila, "příště, až budete hladové, si nemusíte hrát na nájemné vrahy." El se zamračila a podívala se na věc, kterou svírala v dlaních. Byl to pytlík krve označený razítkem nemocnice v Mystic Falls.
"Nikoho jsme nezabily," odsekla se El naštvaně. Zpráva o Meg a Stefanovi jí už tak dokonale zkazila náladu a Meganiné rýpavé poznámky neměla chuť poslouchat už vůbec. "Až se ti dva chlápci probudí, budou si pamatovat jedině to, že si včera večer užili pořádně divokou oslavu a přehnali to s pitím."
"To je… to je z místní krevní banky?" užasla Luc. Když Meg přikývla, zasmála se. "El, neříkala jsi náhodou, že je pravděpodobnější, že na ulici potkáme tříhlavou saň, než že v tomhle zapadákově najdeme krevní banku?" Megan se uchechtla.
"V lednici jich ještě pár je, ale mohla jsem vzít jenom tolik, kolik se mi vešlo do tašky. Zítra tam bude muset jedna z nás zajít."
"Jak ses tam dostala?" chtěla vědět Eleanor.
"Stefan mi ji ukázal." El protočila panenky.
"Cože? On je…" vyjekla překvapeně Luc. Meg přikývla.
"Jo, je to upír. Sice vypadá mile, ale i tak bychom si na něj měly dávat pozor."
"No výborně," zamumlala El.
"Heleď a nepovedlo se ti zjistit něco i ohledně té dýky, co nám dala Katherine?" zeptala se Luc. Meg zavrtěla hlavou a natáhla se pro dýku, kterou měla schovanou pod polštářem.
"Nic jsem o ní nehledala," řekla a podala ji blondýnce. "Ale měly bychom se o ní něco dozvědět."
"Třeba nám to dokáže povědět ta čarodějka, o které se zmínila Katherine," nadhodila Luc.
"Jo, to bychom ji ale nejdřív musely najít," poznamenala El.
"Zapracujeme na tom. Až se dozvíme, kde má šerif Forbesová svou kancelář, může se těšit na naši návštěvu. Akorát to asi tentokrát nebude tak snadné."
"Co tím chceš říct?"
"Někdo tady totiž bere sporýš," oznámila jim Meg. El překvapeně zamrkala a vzhlédla od seznamu. Luc koukala stejně udiveně.
"Jak to myslíš, že tady někdo bere sporýš?" vyjela El.
"Tak, jak to říkám," odpověděla klidně Megan. "Na radnici jsem narazila na ženu, která měla sporýš v parfému. Někdo jí ho prý dal. Místí obyvatelé vědí o upírech."
"Ale jak by o nich mohli vědět?" zeptala se Luc šeptem. Meg pokrčila rameny.
"Něco si o tom zjistíme."
"Seznam toho, co všechno si máme zjistit, se nějak prodlužuje," zabručela El.
"A když už jsme u toho, co všechno ještě nevíme," začala Luc a zkřížila nohy do tureckého sedu, "ještě jsme se ani nedívaly, co je v té malinké lahvičce, bez které je nám dýka údajně k ničemu."
"No jo, úplně bych na to zapomněla!" Meg sebrala z podlahy u postele svou kabelku a chvíli se v ní přehrabovala.
"Máš to?" zeptala se ustaraně Lucienne.
"Jo," usmála se Meg a konečně vytáhla z tašky černou látku, do níž v kavárně v Las Vegas zabalily onu mosaznou lahvičku s odklápěcím víčkem. El odložila seznamy stranou a přisunula si židli blíž.
"Půjč mi to," řekla a lahvičku od ní převzala. Pak dvěma prsty uchopila její víčko a rozhlédla se po děvčatech. Zmocnila se jí náhlá nervozita, jako by měly právě učinit objev, který buď všechno zachrání, nebo zatratí.
Luc jí oplácela pohled svých rozšířených očí a Meg jen se svraštěným obočím těkala mezi Elinými prsty a jejím obličejem.
"Tak už to otevři!" pobídla ji potom Luc a všechny tři upřely pohled na hrdlo lahvičky.
El jediným pohybem odklopila víčko.
Sestry se sklonily nad lahvičkou a málem se srazily hlavami. Všechny tři se odtáhly a nervózně se usmály, když se El začala znovu soustředit na lahvičku. Její vnitřek byl skrytý v temnotě.
Proč jí sakra tak rychle buší srdce?
Se zatajeným dechem si malinkou část obsahu vysypala na ukazováček. Promnula ho mezi bříšky prstů a pozdvihla obočí. To jako myslí vážně, že je to…
"Popel?" ozvala se překvapeně Meg. "To je popel?!"
"No výborně. Výborně! A tohle má být jako naše tajná zbraň?!" nadávala El, přesypala šedavý popel zpět do lahvičky a zaklapla víčko.
"Dej mi to," vyhrkla Megan, vytrhla jí nádobku z ruky a také si nasypala trochu popela na prst, jako by se chtěla ujistit, že to, co viděla, se jí jen nezdálo.
"Já jsem vám to říkala! Katherine z nás má jenom srandu! Určitě se tu někde poblíž schovává a dusí se smíchy, zatímco my tu děláme tajnosti s lahvičkou blbýho popela!" vztekala se Eleanor.
"Bůh ví, odkud to je," poznamenala Luc a otřásla se.
"Nebo z koho," dodala El.
"El! O tom se nežertuje!" napomenula ji Luc a znovu se otřásla.

"Radši to schovám," řekla Megan. "Nejdřív zjistíme, k čemu ta dýka vůbec je. Pak se o tom můžeme dál bavit." Pak lahvičku zabalila zpět do černého sukna a i s dýkou ji strčila pod polštář.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 19. září 2014 v 17:51 | Reagovat

Jak se El zarazila, když se dozvěděla, že Meg byla se Stefanem. U toho jsem chcípala!:D Je to dost podařená kapitolka.Jsem fakt napnutá, co bude dál.

2 El El | E-mail | Web | 20. září 2014 v 12:12 | Reagovat

:DDDD Já zas nemohla z toho, jak se bavili o Klausově jméně :DD To jsem teda zvědavá, jak to bude dál... :DD Team Meg a Stefan! :D

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 23. září 2014 v 21:01 | Reagovat

[1]:
[2]: Díky, holky :) jsem ráda, že čtete dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie