Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 12. kapitola: Před barem, za barem (1/2)

25. září 2014 v 13:59 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky! :D
Takže dneska vám naservíruju už dvanáctou kapitolku BM. :D Stefan, Meg a i nezvaná El v Grillu, kde plánují další postup své mise. :)
Ještě, než začnete číst, bych chtěla připomenout, že Matt ví, že je Megan upírka, jelikož mluvil s Bonnie. Díky tomu časovému rozestupu si nejsem jistá, jestli byste si to uvědomili, jelikož to tam nezmiňuji přímo. Takže tak. :D
Enjoy the reading! :)



Milý Deníčku,
teď jsem tu sama. El s Luc jsou pryč - na Luc padla volba, aby dnes navštívila krevní banku a El prohlásila, že by to chtělo jít prozkoumat město. Odešly odsud společně, ale vsadím se, že El se od Luc oddělila, jakmile kolem nich prošel první pěkný kluk. :D
I když, abych se ti přiznala, já fakt nemám co říkat. Hned v první minutě, co jsem byla v tomhle městě, se mi povedlo promáčknout nárazník auta, které stálo na křižovatce na červenou (ale já jsem za to nemohla, El pořád prudila a děsně mě rozptylovala). A bylo to pěkný auto, mimochodem. Pěkný auta pěknýho kluka. :D A ještě ten samý den jsem do něj vrazila na rohu ulice. Představil se mi jako Stefan Salvatore. :)
Prakticky se sám jmenoval mým průvodcem po městě (ne, že by snad v tomhle malém městečku bylo průvodce potřeba) a nabídl mi, že mě doprovodí na radnici. Souhlasila jsem - ale nejen pro to, že je hezký a milý, ale taky proto, že je to upír (jo, to jsem asi měla zmínit hned v úvodu, co?). Vážně se hodí držet si neznámé upíry blízko.
Potom mi ještě ukázal krevní banku, a když jsme se loučili, dal mi své telefonní číslo a řekl mi, abych mu zavolala. Posledních deset minut, co jsem tu sama, pořád pokukuju vedle sebe na noční stolek, kde leží můj mobil. Mám mu zavolat?
Asi bych neměla. Byla jsem to já, kdo donutil Luc a El složit přísahu, že se tu nebudou nechávat rozptylovat kluky - a já jsem tu přísahu samozřejmě složila taky. Zvlášť já se toho pravidla tedy musím držet, jinak se El zblázní. Už tak to považuje za naprosté omezování její svobody, když nesmí flirtovat s každým druhým klukem, na kterého narazí.
Jenže jsou tu nějaká ALE. Jak už jsem řekla, je to upír a je dobré v tomhle ohledu taktizovat. Jeho pomoc by nám to mohla hodně usnadnit. A tak mě napadá… vlastně mu docela i chci zavolat…

Meg přestala psát a už poněkolikáté střelila pohledem na mobil, který klidně ležel na jejím nočním stolku. Chvíli na něj hleděla, ale pak se po něm natáhla a v seznamu kontaktů najela na nově přidané jméno Stefan Salvatore.
Slíbila jsem mu to, řekla si, jako by v tom chtěla sama sebe utvrdit a zahájila hovor.
"Ano?" ozval se ze sluchátka Stefanův hlas asi po druhém zvonění.
"Ahoj, Stefane, tady… tady Megan… Včera jsme se potkali," dostala ze sebe Meg.
"Ahoj!" pozdravil Stefan a Meg se musela usmát, když si uvědomila, že je potěšený.
"Ahoj," řekla a zasmála se. "Poslyš, neměl bys teď na mě chvilku?"
***
"Tak tohle je ten bar, ve kterém včera holky byly," přikývla Meg, když si se Stefanem zabrali jeden kulatý stolek před podnikem, který se podle cedule nade dveřmi jmenoval Mystic Grill.
"Tvé sestry tu včera byly?" zeptal se Stefan se zájmem a usadil se naproti Meg.
"No, říkaly, že byly v baru. Předpokládám, že tu žádný jiný bar není. Proč?"
"Jen… jen tak. Jen jsem si potřeboval něco ověřit," zamumlal zamyšleně Stefan, ale Megan už ho neposlouchala. Procházela nápojový lístek.
Náhle se nad nimi ozval něčí hlas.
"Ahoj, Stefane." Meg zdvihla hlavu. Stál u nich kluk s blonďatými vlasy, vypracovaným tělem a tmavě zelenou zástěrou ledabyle ovázanou kolem pasu, kterou evidentně nosili všichni zaměstnanci Mystic Grillu.
"Matte," přikývl Stefan s úsměvem. "Dlouho jsme se neviděli."
"To jo. Víš, já… včera jsem mluvil s Bo..." začal kluk, ale Stefan ho rychle přerušil.
"Matte, už znáš Megan? Je tady nová," skočil mu do řeči a věnoval mu významný pohled. Matt na okamžik překvapeně zamrkal, ale pak evidentně něco pochopil. Pohlédl na Meg a zavrtěl hlavou.
"Ne, neznám… Těší mě," pronesl trochu nejistě Meganiným směrem. Meg se na něj usmála.
"Mě taky." Čekala by, že jí podá ruku, ale nestalo se. Jen na ni zaraženě zíral. Příjemná atmosféra se náhle změnila na trochu trapné a rozpačité ticho, jak nikdo neměl, co říct. Meg nechápala, co je za problém a tázavě pohlédla na Stefana. Ten ale evidentně nevěděl, kam s očima.
"No, takže, co si dáte?" zeptal se pak Matt náhle už veselým bezstarostným tónem, jakoby přepnul spínač, připravil si svůj notýsek a pohlédl na Meg.
"Vídeň?" navrhla Meg a podívala se na Stefana. Stefan se usmál.
"Dvakrát vídeň," přikývl Stefan.
"Rozkaz," odvětil Matt a zmizel uvnitř baru.
"Taky si chceš osladit život porcí šlehačky?" zasmála se Meg.
"Trochu víc cukru v životě nikdy neuškodí," odvětil Stefan s úsměvem a Meg mohla jedině souhlasit.
"Poslyš, kdo to byl?" zeptala se potom trochu vážněji a kývla ke dveřím baru.
"Kamarád," odpověděl Stefan. "Matt Donnovan. Ten, o kterém jsem ti říkal, že se rád hrabe v autech. Bude se ti líbit, uvidíš," ujistil ji.
"Když myslíš," pokrčila Meg rameny, poněkud nepřesvědčeně. Pořád nechápala, proč na ni ten Matt tak divně zíral.
Zavládlo mezi nimi krátké ticho a za několik okamžiků se Matt vrátil i s jejich objednávkou. Položil kávu před ně a než odešel, otočil se ještě na Stefana.
"Stefane, pak… pak přijď za námi. Rádi bychom si promluvili o… něčem," zakončil vyhýbavě.
"Jasně, chcete mluvit o tom autu, že jo?" zeptal se Stefan se spokojeným úsměvem od ucha k uchu.
"Jo. Jo, přesně, chceme mluvit o tom autu. Tak… pak přijď."
"Přijdu. Ještě jednou díky, Matte," řekl Stefan a Matt mu jen pokývl na rozloučenou a znovu zmizel za dvoukřídlými prosklenými dveřmi podniku.
"Poslyš, Stefane, ohledně toho auta…" začala Meg, zatímco nepřítomně kroužila lžičkou v kafi. Pořád si totiž připadala kvůli tomu incidentu trochu provinile. Chtěla pokračovat, ale Stefan ji zarazil.
"Auto neřeš," řekl rozhodně. "Bude jako nové. Teď mi ale řekni ty, co potřebuješ. Proč ses se mnou chtěla sejít?"
Meg přikývla a zhluboka se nadechla. "Jo, máš pravdu, já… no, zase se chystám zneužít tvé ochoty," řekla a usmála se. Stefan jí úsměv povzbudivě oplatil. "Ty víš, kde má šerif Forbsová kancelář, že jo?"
"Ano…" odpověděl Stefan tónem, jakoby se bál, co z Meg vypadne. "Proč, chceš si s ní promluvit?"
"Ne tak docela," zavrtěla Meg hlavou a znovu začala lžičkou kroužit v kafi. "Spíš bych jí potřebovala potají prozkoumat kancelář…"
"Ty se chceš vloupat šerifovi do kanceláře?" zeptal se překvapeně a na tváři se mu objevil pobavený výraz.
"Jo, zní to dost ironicky, co?" pousmála se Meg. "Ale jinak to nejde. Potřebuju nejen tu složku Bennettové, ale taky bych se ráda dozvěděla něco o tom, co všechno se tady ví o upírech… což je tu evidentně citlivé téma."
"Tomu rozumím," přikývl Stefan. "Takže…"
"No, bylo by hodně troufalé, kdybych po tobě chtěla, abys šel se mnou?" zeptala se nejistě.
"To by rozhodně bylo," řekl pevným hlasem.
"Jo. Jo, máš pravdu, byl to blbej nápad…"
"Je to troufalé," přerušil ji rychle Stefan a na jeho tváři se opět objevil pobavený úsměv. "Ale jdu do toho s tebou."
***
"Holky! Mám novinu! Zjistila jsem, kde má ta zatracená policajtka kancl… Nebo alespoň myslím, že jsem to zjistila… mělo by to být v baráku s nápisem 'Policejní stanice', ne?" zahalekala El, jakmile vpadla do jejich malinkého předpokoje, stáhla ze sebe bundu a hodila ji bůh ví kam. Když ale vběhla jako velká voda do místnosti, zarazila se a na tváři jí povadl úsměv. Zjistila totiž, že pokoj je prázdný.
"No výborně," zamumlala si pro sebe El. Takže tu zůstala sama. Otevřela ledničku, ale zjistila, že nová várka krve, pro kterou s Meg poslaly Luc, stále chybí. Takže Luc se ještě nevrátila… a Meg se courá bůh ví kde.
El sebou praštila na postel, opřela se hlavou o zeď a chvíli jen zůstala zírat na zašedlý strop.
To ne, tohle nepůjde, pomyslela si. Nebude tady přece tvrdnout a čekat na ně. A tak vyskočila na nohy, upíří rychlostí se přemístila zpět do předsíňky a popadla svou odhozenou bundu. Pokoj opouštěla s jasným cílem…
Na baru je skvělé to, že tam můžete pít jak ve společnosti, tak o samotě.

El se toulala po ulicích. Nespěchala, neměla proč. Stejně neměla tušení, kdy se její sestry uráčí vrátit domů. Bůh ví, co teď dělají.
Venku bylo pěkně, sluníčko svítilo a prohřívalo její kůži, bez ranní kávy až nepřirozeně chladnou. A pak se jí v jeho světle vynořila zpoza rohu ona čtvercová budova s neonovým nápisem. Už teď věděla, co se brzy stane v tomhle městě jejím nejoblíbenějším místem. Zasmála se pro sebe a zrychlila krok. Mohla by trochu proklepnout toho blonďáka, kterého tam minule s Luc viděly, napadlo ji.
Pak se ale náhle zarazila a úsměv jí zvadl na rtech. Její pohled sklouzl k jednomu z kulatých stolků stojících před barem. A ke dvěma osobám, které za ním seděly, o něčem diskutovaly a nespouštěly ze sebe pohled.
El neváhala a vyrazila k nim.
Během vteřiny byla u baru a rázným krokem mířila k jejich stolu. Když ale procházela kolem jednoho z krajních stolků, do někoho narazila. Byla to drobná postavička, která se právě zvedala ze svého místa. Zavrávorala a málem upadla.
"Pozor!" vyjekla El a sotva dívku zachytila.
"Promiň," zaslechla zamumlání zpoza clony kaštanově hnědých rovných vlasů, které dívce padaly do obličeje. El jen protočila panenky a dívku obešla. S tímhle se zdržovat fakt nechtěla.
"Ale, ale, to je náhodička!" prohlásila místo pozdravu, když dívku nechala za sebou a přihnala se k těm dvěma. Aniž by se dovolila, posadila se k nim na jednu ze dvou zbývajících volných židlí. Když ji Meg zahlédla, vykulila oči a překvapeně zamrkala. Vypadal poněkud vyvedená z míry, že tu El vidí.
"El? Co tady děláš?"
"To si ani nemůžu zajít na skleničku, když vy dvě jste bůh ví kde? Mimochodem, díky, že jsi mě vzala na to kafe s sebou," řekla uraženě a kývla ke kávě, která stála před Meg. "Ale ty už samozřejmě společnost máš," rýpla si. Nemohla si nerýpnout. Ani nevěděla proč… možná proto, že tady teď místo ní chtěla sedět se Stefanem ona. Vždyť to byl její objev!
"Promiň, ale byla jsi bůh ví kde. Nechtěla jsem plýtvat časem, tak jsem se vydala uskutečnit další část plánu, o kterém jsme včera mluvily," vysvětlovala Meg.
"Víš, my už nežijeme v polovině dvacátého století, dnes existují mobily," poznamenala El. Meg se evidentně rozhodla tuhle poznámku ignorovat a pokývla ke Stefanovi.
"Tady Stefan nám pomůže. Ví, kde má Forbesová kancelář."
"Já už to vím taky," odsekla El. Pak se ale odvrátila od Meg a pohlédla na Stefana se svým flirtovacím výrazem, jak tomu říkala Luc, v očích. "Ale tvou pomocí rozhodně nepohrdnu, Stefane," řekla. "Ráda tě zase vidím."
"Ahoj, Eleanor," pokývl Stefan konverzačním tónem a lehce jí pokývl hlavou.
"Říkej mi El," požádala ho, roztomile se na něj usmála a rádoby ledabyle si začala pohrávat se svým denním prstenem. On jí úsměv velice krátce oplatil, ale pak k Eliné nespokojenosti upřel pohled svých zelených očí zpět na Meg. Když to Meg zaregistrovala, pohlédla rychle na El, a pak sklopila oči. Byla to poměrně trapná rozpačitá chvilka, ale El jako obvykle trapné ticho nic neříkalo.
"Takže co? Budeme něco plánovat, nebo ne?" ozvala se bez jakéhokoli ostýchání. Pohlédla nejdřív na Meg, a pak na Stefana, kteří byli ještě nějakou dobu trochu vyvedení z míry. Meg promluvila jako první.
"No, zatím jsme mysleli, že by někdo z nás odvedl pozornost a sledoval, jestli se šerif nevrací… a zbylí dva by se vloupali do její kanceláře."
"To zní jako plán," přikývla spokojeně El. "Rychlý, snadný. Takže mám návrh - co kdybys ty, Meg, hlídala venku a my se Stefanem mezitím prohledali kancelář?" navrhla a mrkla na Stefana. Při představě sebe a jeho zavřených o samotě v jedné místnosti se jí rozzářily oči.
"Ne," zamítla to okamžitě Megan. "To nepřichází v úvahu."
"Proč?" chtěla vědět El, která tím začínala být poněkud podrážděná.
"Protože... Stefan… on z nás zná šerifa nejlépe a bude vědět, jak ji zdržet, když bude třeba," prohlásila Meg rozhodně. "Nemám pravdu, Stefane?"
"Já… musím souhlasit s Meg. Samozřejmě, má pravdu," přikývl a usmál se na Meg. El po Stefanovi střelila zrazeným pohledem.
"Fajn," řekla podrážděně. "Takže bude jen sesterská vloupačka."

"Takže vyrazíme?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 25. září 2014 v 16:59 | Reagovat

Úžasná kapitola :-), omlouvám se, že jsem si nepřečetla ty dvě předešlé kapitoly, ale měla jsem moc napilno, učení je hold mučení :-D  :-D  :-D Ted mám příšerný školní období, ale to se časem změní.
Neboj se, další kapitolu budu číst a zanechám komentář.

2 Megan Megan | 25. září 2014 v 18:40 | Reagovat

Paráda holka, já už nevím jak ty tvé kapitoly chválit. El opět perlyla, Kleanor je sice záležitost budoucnosti ale už teď mi to dva sednou. Už se teším na další kapitolu, vloupačka do kanceláře .:D Luc je nějaká zakřiknutá, nebyla ve 2 kapitolách a už mi chybí. Zdá se mi to, nebo už někde natrefí na Damona?

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 26. října 2014 v 14:32 | Reagovat

lol :DD ta scénka :D fantastický :DDD jdu číst dál!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie