Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 11. kapitola: Za oponou

23. září 2014 v 22:28 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky, lidičky! :D Přidávám další kapitolku BM. :)
Dnešní část je výjimečná hned ve dvou věcech. Zaprvé - dávám ji sem celou, jelikož je o polovinu kratší, než všechny ostatní. A zadruhé - v téhle kapitole nevystupuje ani jedna z hlavních postav. :D Ano, jedná se o kapitolu ze Stefanova pohedu, díky němuž nahlédneme pod pokličku vztahům naším mysticfallské partě. Teda tomu, co z ní zbylo... Zkrátka nahlédneme Za oponu. :D
Doufám, že se bude líbit. Příjemné počtení! :D




Tmavovlasý mladík v bílém tričku kráčel po vylidněné ulici. Měl jasný cíl a rozhodně k němu mířil. Tím cílem byl veliký honosný dům obklopený stromy, na jehož příjezdové cestě stálo zaparkované jeho červené auto. Odvezl ho sem těsně po srážce s těmi děvčaty. A těsně před tím, než vyrazil na svůj malý výlet do města.
Nedokázal přestat myslet na to, koho dnes potkal. Megan Howerová… vypadá jako milá holka. Neškodná. Ale je to upírka a ještě se nestalo, že by do Mystic Falls přišel upír, který by neměl něco nekalého v plánu. A on se podle toho musel chovat. Nemůže jí věřit. Ne, dokud nezjistí, co je zač a proč do tohohle města se sestrami přijela. Přesto však… nedokázal zapudit pocit provinilosti, že jí dnes neříkal pravdu. Po dlouhé době se našel konečně někdo, v jehož společnosti si nemusel připadat jako natažený na skřipec, a on mu hned na prvním setkání lže. Dvakrát.
Výborně, Stefane, jen tak dál, problesklo mu hlavou. Povzdechl si a nakopl kamínek, který se povaloval na chodníku.
Od doby, co… ehm… Elena… odjela z Mystic Falls, bylo všechno jiné. Je zvláštní, jak těžko se mu dere na mysl její jméno, ačkoli už se přes ni dávno dostal.
Elena. Vždyť je to jenom hloupé jméno, nic na tom není. A navíc už je dávno pryč. Už je minulostí. A od té doby, co zmizela, se ve městě všechno, co znal, změnilo. Všichni se navzájem odcizili. Caroline odjela na vysokou a on už od ní nedostal zprávu přes měsíc. S Bonnie už se taky věčnost neviděl. Pokud teď ví, dost se přátelí s Mattem, který je jediný, kdo jí z jejích přátel zbyl. Jeremy odjel se sestrou.
A pak je tu… Damon. Jeho starší problematický bratr. Poslední dobou se jim celkem daří vzájemná ignorace, což je vlastně jediný způsob, jak spolu vydržet pod jednou střechou, aniž by dům skončil v plamenech. Dnes to bude vlastně poprvé, co se s ním za poměrně dlouhou dobu ocitne v jedné místnosti tváří v tvář.
Stefan zahnul na jejich příjezdovou cestu, nevšímal si promáčknutého nárazníku na svém autě, který přímo bil do očí a vešel do domu.
Jakmile Stefanova chodidla překročila domovní práh, ozval se z obýváku posměšný arogantní hlas, který tak dobře znal:
"No ne, bratře."
První, co Stefan uviděl, byl tmavovlasý mladík, jak se ležérně opírá zády o stolek a nalévá si whisky z jedné z mnoha broušených skleněných lahví, které na něm byly vyskládány. Byl oděný jak jinak než od hlavy až k patě v černé a svým postojem jasně dával najevo, že je naprosto pevně přesvědčený, že je pánem tvorstva.
"Málem bych zapomněl, že ty tady taky ještě bydlíš," poznamenal Damon a věnoval mu svůj nesnesitelně arogantní a posměšný úsměv.
Stefan si nedokázal pomoci a při pohledu na svého staršího bratra zklamaně svěsil ramena. Nevěděl, co vlastně čekal. Možná myslel, že se Damon konečně po půl roce přestane chovat jako zakomplexovaný idiot. Nebo možná, že by alespoň pro dnešek mohl předstírat, že jsou zase bratry.
Stefana návrat starého Damona z dob před… … nikterak zvlášť netěšil. Sice si nebyl tak úplně jistý, jestli vůbec stojí o usmíření se s Damonem, po tom všem, co se stalo, ale jednu věc věděl stoprocentně. Ačkoli by to v životě nesvěřil nikomu, než papíru ve svém deníku, mu jeho bratr chyběl. Vyvolávalo to v něm zvláštní pocit rozpolcenosti… což pro něj ovšem nebylo nic neznámého.
Stefan nasadil neutrální výraz, který měl rezervovaný prakticky pouze pro ta vzácná krátká setkání s Damonem a sešel po třech schodech dolů do středu obýváku penzionu.
"Víš, Damone," začal Stefan, "kdybys trávil víc času doma než v Grillu, možná by tě má přítomnost tady tolik nepřekvapovala."
"V Grillu?" odfrkl si posměšně Damon a pohodlně se usadil na jednu z pohovek před krbem. "Ale ne. V Grillu je příliš moc známých tváří. Ale takový Richmond, panečku… nevěřil bys, jak to tam žije. Vždycky se najde někdo, kdo stojí za to, aby mi dělal přes noc společnost," usmál se labužnicky Damon a důležitě se napil ze své sklenky.
"Vidím, že sbíráš zážitky," usmál se nevesele Stefan, zatímco se snažil nemyslet na hektolitry krve a mrtvá těla naprosto nevinných dívek. Přešel ke stolku, o nějž se Damon předtím opíral, a také si nalil z jedné z broušených lahví.
"Bratříčku, já bych si mohl začít vést takovou tu dětskou prázdninovou knížku zážitků… až na to, že by se netýkala jen prázdnin a rozhodně by nebyla dětská," řekl Damon a provokativně se usmál. Stefan na to nic neřekl a posadil se na druhou ze sedaček, tu co nejdál od Damona. Už teď mu ty jeho řeči lezly na nervy.
"Víš, docela mě překvapilo, když jsi mi napsal," pokračoval Damon v jeho monologu a evidentně si naprosto užíval, jak spolehlivě Stefana rozčiluje. "Málem jsem zapomněl, že mám tvé číslo ještě uložené. Kde jsou ty časy, kdy jsem tě míval na vrcholu seznamu kontaktů…"
"Ty časy," začal Stefan a pečlivě odděloval každé slovo, "jsi pohřbil na dně oceánu v truhlici s nápisem Zrada na víku, když jsi nás všechny podvedl."
Tahle slova Damonovi okamžitě smyla úšklebek z tváře. Usadil se mu na ní nyní nebezpečný chladný výraz a svýma ledově modrýma se zabodával do Stefana, jako by doufal, že mu tím způsobí okamžitou bolest. Stefan jen seděl, pohled mu oplácel a moc dobře si uvědomoval, že ho bratr němě vyzývá.
"Zdá se, že je tu někdo stále na svého milovaného bratříčka naštvaný. A víš co, Stefane? Nejsi sám," prohlásil Damon chladně.
"No, Damone," pronesl pak po chvíli ticha věcně Stefan a odložil svou sklenku, "a jsme zase u toho. Takže buď si to - opět - můžeme vyřídit teď tady, anebo počkáme, až dorazí Bonnie, vyřešíme, co vyřešit musíme, a pak uvidíme, jak s tím naším problémem naložíme dál."
"Bonnie?" zeptal se Damon a poprvé za jejich rozhovor mu zpod jeho masky unikla jediná opravdová emoce - překvapení. "Ty jsi přizval i Bonnie? Myslel jsem, že to bude jen rodinná porada," řekl a zatvářil se značně ublíženě. Chlad se z jeho očí rázem vytratil. "Já jsem ji neadoptoval, ty ano?"
Chvíli na sebe mlčky zírali, Damon tentokrát už s hraným šokem v očích, zatímco Stefan si ho prohlížel naprosto nechápavě. A pak se Damon z plna hrdla nahlas rozesmál ve stejný moment, co zazvonil domovní zvonek. Stefan si povzdychl, zvedl se ze sedačky a s myšlenkou, jestli se jeho bratr náhodou dočista nezbláznil, šel otevřít dveře.
"Ahoj…" pozdravila mírně nejistě malá tmavovláska s kakaovou pletí, která stála na jejich prahu. Stefan se lehce zarazil, když zahlédl její tvář. Vídal Bonnie často, když se zrovna odhodlal jít do školy, ale až doteď si neuvědomil, jak hrozně dlouho si neřekli víc, než chabé "Ahoj".
"Psal jsi, abych přišla, tak… jsem tady," pokračovala Bonnie, když se Stefan k ničemu neměl.
"Jo, jo, jasně. Jsem rád, že jsi přišla. Pojď," vzpamatoval se pak a kývl do útrob domu. Bonnie se usmála a vešla. Stefan za ní zavřel dveře a snažil se nemyslet na doby, kdy jejich domovními dveřmi procházelo mnohem více přátel. A mnohem častěji.
"Překvapilo mě, že jsi mi napsal," přiznala Bonnie. "Když jsme se tak strašně dlouho nevi…" začala, ale pak se zarazila. Očima totiž spočinula na Damnovi.
Nastalo napjaté ticho, kdy si Bonnie s Damonem jen zaraženě vyměňovali pohledy.
"Copak?" zeptal se potom Damon, který se evidentně vzpamatoval jako první a věnoval Bonnie svůdný sebevědomý pohled. Pak se zvedl ze sedačky a vydal se ke svému bratrovi a čarodějce, zatímco skleničku cestou odložil plynulým pohybem na stolek.
"Tváříš se, jako bys viděla ducha."
"Jako by se stalo," odvětila Bonnie, zřejmě naprosto udivená tím, že tady na Damona narazila. Stefan nevěděl, co ji pobuřuje víc, jestli jeho znovunalezená arogance anebo drzost, se kterou si troufnul jí přijít na oči po tom, co udělal jejím kamarádkám…
"Co tady děláš?" zeptala se ho příkře.
"Bydlím tady," odpověděl Damon jakoby nic. "Vypadáš dost rozrušeně, Bonnie, není ti špatně? Nebudeš tu ze mě omdlévat, že ne? To bych tě totiž pak musel chytat a hádám, že to by se ti moc nelíbilo. Nerad bych schytal pár facek," řekl a blýskl po ní dalším ze svých typicky damonovských úsměvů.
"Hádáš výjimečně správně," odsekla Bonnie. "Takže…" začala a obrátila se znovu ke Stefanovi, jako by Damon vůbec neexistoval, "jste se vy dva už usmířili?" Evidentně ji šokovalo, že tu stojí klidně naproti sobě, aniž by si minimálně navzájem mířili kolíkem na srdce.
"Já? A usmířit se někým, kdo vyhnal mojí holku z města?" ozval se Damon nevěřícným hlasem. "Ne, díky. Mnohem víc potěšení mi dělá vidět, jak děsně mému svatému bratříčkovi lezu na nervy. Ne, že by to nebylo oboustranné," dodal potom ještě a věnoval Stefanovi jízlivý pohled.
"Já že jsem ji vyhnal z města, Damone?" vyjel Stefan, který začínal ztrácet trpělivost i navzdory svému předsevzetí, že si zachová během tohoto setkání ledový klid. "Já? To tobě dala kopačky, a ještě aby ne!" rozhořčil se. "Vždyť jsi ji podrazil! Nás všechny!"
"Ale, ale, no tak," mírnil ho Damon s pohoršeným výrazem. "Snad to nebylo tak horký, ne?"
Stefan už už otevíral pusu a chtěl něco naštvaně namítnout, když si Bonnie povzdychla a opřela se zády o dřevem obloženou zeď.
"Nech toho, Stefane, podívej se, nudíš dámu," pronesl Damon vyčítavě. "Omlouvám se, Bonnie, můj bratr je hrubián," řekl Damon zdvořile, ačkoli v jeho hlase byla znát pro něj tak typická neuhasitelná ironie a přešel k Bonnie o několik kroků blíže. "Můžu ti nabídnout něco k pití?"
"Ne, díky. Radši si to tu s tebou odbudu co nejrychleji," odvětila Bonnie. Pak se otočila opět ke Stefanovi. "Takže co jsi mi to chtěl, Stefane?"
Stefan se zhluboka nadechl a donutil se uklidnit, aby náhodou nepřetáhl Damona nejbližší z mnoha lamp stojících na nábytku všude kolem. Ta představa se mu totiž během posledních několika minut až příliš zalíbila.
"Pojďme si sednout," navrhl potom klidně a k jeho překvapení se to obešlo bez jakékoli uštěpačné poznámky. Usadili se na dvě sedačky naproti krbu, Bonnie se posadila vedle Stefana, zatímco Damon si sednul naproti nim a se sklenkou whisky v ruce si pohodlně položil nohy na konferenční stolek. Stefan si toho nevšímal a začal.
"Měli byste vědět jednu věc," řekl vážným tónem.
"No ne, bráško!" vyjekl náhle Damon, sundal nohy ze stolu a v sedě se narovnal. Věnoval Stefanovi neuvěřitelně ublížený pohled. "Že ty sis našel nějakou novou holku a nedal jsi mi příležitost se do ní zamilovat první! Já jsem byl na řadě," zakňoural a Stefan se na něj díval pohledem, kterým ho jasně vyzíval, aby držel pusu. Damon mu pohled chvíli ublíženě oplácel, a pak se dnes už podruhé nahlas rozchechtal.
Stefan si povzdech a pomyslel si, co kdy komu udělal, že tohle musí snášet.
"Chtěl jsem říct," pronesl potom hlasitě, aby přehlušil Damonův nemístný výbuch smíchu, "že ve městě jsou noví upíři."
Damon se okamžitě přestal smát a zahleděl se na Stefana tázavým pohledem.
"Noví upíři?" zeptal se nechápavě.
"Přesněji řečeno upírky," přikývl Stefan odměřeně.
"Já už o tom taky vím," ozvala se Bonnie. To Stefana překvapilo.
"Ty už o tom víš?" zeptal se jí. "Jak?"
"Dneska jsem byla za Mattem v Grillu, když měl službu a on mi řekl, že si všiml dvou holek, které ovlivnily barmana, aby jim nalil, i když jim ještě nebylo jednadvacet. Taky jsem ti to dneska chtěla říct."
"Já jsem myslel, že Matt podstrkuje všem zaměstnancům sporýš," podivil se Stefan.
"Přidává ho do konvice kávy, ze které si obvykle ráno všichni nalévají," vysvětlila Bonnie. "Ten barman to dnes ale evidentně neudělal."
"Říkala jsi, že Matt viděl dvě holky?" zeptal se Stefan. Bonnie přikývla.
"Taky jsem je viděla. Jedna tmavovláska, druhá blondýna."
"Tak dohromady jsou tři," řekl Stefan. "Sestry."
"A kde byla ta třetí?" ozval se náhle Damon, který byl doteď až překvapivě dlouhou dobu zticha.
"Se mnou," odpověděl prostě Stefan. Damon s Bonnie svorně překvapeně zamrkali a pohlédli na něj.
"Takže jsem měl pravdu!" vyjekl Damon. "Jdeš si klidně na rande a ani mi nedáš vědět, abych si ji mohl taky očíhnout. To je sprostý," řekl vyčítavě. Stefan to ignoroval a věnoval pozornost radši Bonnie, zatímco Damonovi evidentně na to, aby se dobře bavil, stačil jeho vlastní humor.
"Proč jsi byl dnes večer s ní?" zeptala se Stefana Bonnie
"Doprovodil jsem ji na radnici a pomohl jí získat nějaké informace, které potřebovala," odpověděl jakoby nic.
V místnosti náhle zavládlo ticho, jak na něj oba dva jeho společníci znovu překvapeně zírali.
"Nezbláznil ses náhodou?" zeptal se Damon, tentokrát naprosto vážným tónem. "Uvědomuješ si, že možná pomáháš nepříteli?"
"Nepomáhám jí. Jen chci vědět, co tu chtějí. Sama mi to neřekne, tak na to musím přijít nějak jinak. A už vím, že tu někoho hledají. Dvě osoby. A jednou z nich jsi ty, Bonnie," dodal potom.
"Já?" vydechla Bonnie překvapeně.
"Takže oni nám jdou po jediné čarodějce, kterou máme, a ty jim ještě pomáháš?"
"Už jsem řekl, že jí nepomáhám. Jen jsem ji doprovodil a sledoval, co dělá. Chtěla tvou složku, Bonnie, a také seznam lidí, kteří se nedávno přistěhovali. Dám pozor, aby se nedozvěděla nic zásadního."
"Tak to je plán dost na houby, bratře," prohlásil Damon a postavil se na nohy. "Jak je vidět, je třeba, abych zase převzal věci do vlastních rukou."
"Ne, Damone, to teda není. Řekl jsem ti to jen z jednoho prostého důvodu a to proto, aby sis dával pozor, co kde komu říkáš. Ale jinak se do toho nepleť."
"Promiň, ale pokud celý náš plán stojí jen na tvých schopnostech se přetvařovat, tak je to blbý plán."
"Ano, já zapomněl, že to ty jsi tady mistrem přetvářky," zabručel Stefan. Damon po něm vrhl samolibým úšklebkem.
"Budu to brát jako kompliment," prohlásil, a pak se bez jediného slova otočil na podpatku a odešel z domu.
No, tak to se moc nepovedlo, pomyslel si Stefan s pocitem, že od Damona už nemůže čekat nic jiného, než samé problémy.
"A ty teda nevíš, co ty holky chtějí?" zeptala se pak Bonnie, která si Damonova výstupu ani za mák nevšímala.
"Zatím ne. Ale zjistím to. Vím jen, že se shánějí po tobě. Prosím tě, Bonnie, dej si pozor," požádal ji. To poslední, co potřeboval, bylo, aby se něco stalo ještě Bonnii.
"Neboj se, Stefane. Umím se o sebe postarat," usmála se.
"Jo, já vím."
"No, tak… jestli je to všechno tak asi abych šla, ne?" řekla potom a palcem ukázala za sebe na dveře.
"Jo. Jo, jasně," přikývl Stefan a zvedl se ze sedačky. Bonnie ho napodobila a společně se vydali k východu.
"Stefane…" začala pak nejistě Bonnie ještě dřív, než Stefan stačil sáhnout po klice. "Chtěla jsem jen… nešlo by udělat něco s Damonem? Nějak mu domluvit?"
"Za svého bratra se omlouvám," řekl Stefan. "Taky se mi nelíbí, jak se chová, ale obávám se, že s tím nemůžu nic dělat. Stejně by neposlechl, mě obzvlášť. A abych řekl pravdu, vážně nemám náladu se s ním zatěžovat."
"Poslyš, vím, že už jsme o tom mluvili, ale když Elena odešla…"
"Prosím, přestaň. Nechci mluvit o Eleně," zarazil ji Stefan.
"Promiň," omluvila se Bonnie. "Já jen že… z nás všech už jsme tu zbyli už jen my dva a Matt."
"A Damon," dodal Stefan hořce.
"Damon už není jedním z nás," opáčila Bonnie tvrdě.
"A ty jsi ho někdy za jednoho z nás považovala?"
"Já… no… ano, vlastně ano. Dřív. Chci říct… vždycky mi lezl na nervy, ale prostě k nám patřil. Všude se najde černá ovce," řekla Bonnie a její rty se nad tou vzpomínkou zkroutily do jemného úsměvu. "Ale teď už ne," prohlásila potom a její úsměv okamžitě uvadl. "Ne po tom, co udělal. A vážně bych nechtěla, abychom se kvůli němu odcizili i my."
"Já taky ne. Zapracujeme na tom," přikývl Stefan a usmál se. "Jinak… máš nějaké zprávy od Caroline?"
"Jo, zrovna včera mi po dlouhé době napsala."
"Jak se má?"
"Dobře," odpověděla Bonnie. "Na koleji je evidentně pěkně živo. Dneska mají nějaký večírek - zase," dodala a usmála se. "Jo a prý s někým chodí."
"Vážně? O tom mi nenapsala. Co na to Tyler?" zajímal se Stefan a trochu ho zamrzelo, že na něj Caroline tak zapomíná. Bývali přece nejlepší přátelé…
"Tyler někde běhá s vlkodlačí smečkou v Apačských horách a na Car kašle. Nezaslouží si to vědět. A stejně už s ní nechodí," odvětila Bonnie. Stefan přikývl.
"Pozdravuj ji, až s ní budeš příště mluvit. A vyřiď jí, ať se mi taky ozve," řekl Stefan a konečně otevřel domovní dveře.
"Dobře," usmála se Bonnie. "Tak… zatím Stefane. A dej mi vědět, až se něco dozvíš!"
"Dám," přikývl Stefan. "Ahoj," rozloučil se a za Bonniinou malou postavou zaklaply dveře.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 24. září 2014 v 16:20 | Reagovat

Tak to je jedna z nejlepších kapitol. Damon takový jak ho mám ráda, Donnie, Stefan. Už se do hry zapojuje Damon a fakt mě zajímá, co provedl......zase

2 Elis Elis | Web | 25. září 2014 v 12:09 | Reagovat

Úžasné, máš talent .....

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 25. září 2014 v 22:12 | Reagovat

[1]: Díky, jsem ráda, že se ti líbila. Upřímně, i já mám tuhle kapitolu hodně ráda, vážně jsem si ji užila :D

[2]: Děkuju :)

4 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 26. října 2014 v 14:14 | Reagovat

Páni.. jakobych četla fakt jak z knížky TVD. :D Úžasná kapitola... Ten Damon :D Píšeš fakt přesvědčivě, Luc :D A jinakjsem zvědavá, co za tím vším vězí.. paráda! :D

5 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 26. října 2014 v 14:31 | Reagovat

[4]: Vážně? Díky :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie