Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 10. kapitola: Pátrání zahájeno (1/2)

15. září 2014 v 19:57 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky, lidičky! :D
Je pondělí, a tak, jak jsem slibovala, přidávám BM. Mrzí mě, že tak pozdě, ale dřív jsem to nestíhala a zapomněla jsem to přednastavit. :/
Doufám, že se zase trochu dostante do příběhu po té dlouhatánské pauze.
Enjoy it, your Luc. :)




Myslím, že bude moudré připomenout, co se v předchozích kapitolkách odehrálo, abyste si to trochu připomněli. :)

Sourozenci Howerovi se z Londýna přestěhují do L.A., kde na ně zaútočí vlkodlaci a Willa pokoušou. Sestry Howerovy hledají lék a toho využije lstivá Katherine, která využije jejich zoufalé situace a slíbí jim, že Willovo zranění vyléčí, pokud pojedou do Mystic Falls a zneškodní tam upíra jménem Klaus, aniž by ho zabily. Aby jim zvýšila šance na úspěch, dá jim prazvláštní starou dýku a lahvičku, jejíž obsah je zatím neznámý. Děvčata zatlačená do kouta souhlasí a vyrážejí na cestu.
V poslední kapitole přijíždějí do Mystic Falls a mají drobnou nehodu se starým Porshetem, které poutá pozornost všech kolemjdoucích. Meg chce jeho řidiče ovlivnit, aby na nehodu zapomněl, ale z nějakého důvodu to nedokáže.
Cestou do hotelu si sestry slíbí, že se nebudou ohlížet po klucích, dokud nesplní jejich úkol.
Na večer jdou Luc s El na "večeři", zatímco Megan se vydává shánět nějaké informace. Cestou potkává řidiče nabouraného auta. Zjišťuje, že se jmenuje Stefan Salvatore, a že je to upír.

Tak fajn, a teď už k aktuální kapitole. :D

-----

"A kam že to teď vlastně vůbec jdeme?" chtěla vědět Luc, zatímco ji El dál táhla za loket vylidněnou ulicí.
"No, začala bych asi tím, že si najdeme nějakou pochybnou čtvrť… nebo v tomhle pidi-městečku spíš uličku… kde bychom mohly narazit na pár ztracených existencí, které nebudou moc nikomu chybět. Vždyť to znáš," řekla a bez zastavení mašírovala dál.
"A nebylo by lepší najít spíš nějakou… krevní banku?" prohodila Luc. El se zastavila a otočila se k ní se zdviženým obočím.
"Luc, jsme v totálním zapadákově," prohlásila a napadlo ji, jestli se Luc při té drobné havárii při příjezdu náhodou nepraštila do hlavy. "To už je pravděpodobnější, že tu narazíme na tříhlavou saň, než na krevní banku. Budeme rády, jestli tu vůbec budou mít nemocnici."
Luc si povzdychla. "Víš, že lidi lovím nerada." El protočila oči v sloup.
"Poslyš, jednou jsi upír a máš hlad. Tak pojď a neřeš to," řekla rázně, pak se otočila a rozběhla se upíří rychlostí dál.
Na konci ulice se ale zastavila, když si uvědomila, že ji Luc nenásleduje. Zaklonila hlavu dozadu a modlila se k bohu, aby jí dal dostatek trpělivosti. Pak se otočila zpátky a zavolala na nejmladší sestru:
"Tak jdeš?" Luc tam ještě chvíli postávala a sledovala ji, pak si ale nešťastně povzdychla a sestru dohnala.
"Ať už to máme za sebou," zamumlala a obě se rozběhly směrem, odkud cítily nejbližšího člověka.
Bezvládná těla dvou mužů nechala děvčata za kontejnerem v jedné z tmavých uliček. Teď kráčela vedle sebe po chodníku a mlčela. Luc každou chvilku vztáhla ruku ke svým ústům, aby se ujistila, že se opravdu všech rudých šmouh od krve zbavila, což El už dost lezlo na nervy, ale byla radši zticha.
Střelila po sestře zkoumavým pohledem. Bylo jí jasné, že dnes v noci Luc nebude spát. Odjakživa měla z nich čtyř největší problém s krmením se na lidech a zvykla si, že v Londýně nemusela na nikoho útočit - stačilo si skočit na sváču do krevní banky o dvě ulice dál. Každopádně se ale zdálo, že napít se po dlouhé době přímo z žíly jí navzdory vlastnímu přesvědčení udělalo dobře. Pohybovala se víc uvolněně a na první pohled bylo znát, že její tělo už nebylo jako natažená struna. Sice jí bude noc nebo dvě trápit černé svědomí, ale na lovení si rychle zvykne, vždycky si zvykla.
I El udělala večeře dobře. Cítila se teď naprosto v pohodě, měla chuť se bavit. Luciennina rozpačitost jí v tom ale neustále bránila.
"Bože, nic tam nemáš!" neudržela se El, když Luc už poněkolikáté vyletěla ruka vzhůru k ústům. Řekla to však poněkud ostřeji, než měla původně v úmyslu. Luc se na ni úkosem podívala.
"Ne?"
"Ne."
"Fajn," řekla Luc chladně a odvrátila od sestry pohled.
"Promiň," omluvila se El. "Ale ty to prostě úplně zbytečně všechno řešíš."
"Já vím," povzdychla si Luc.
"Hele, těm dvěma se nic nestalo," mluvila El dál. "Až se proberou, budou úplně v pohodě, dokonce jsme jim i vyléčily rány!"
"Já vím," zopakovala Luc.
"No tak v čem je problém?" Luc se na El podívala a zacukaly jí koutky.
"Já nevím." El se rozesmála.
"Ty," začala, "jsi ten úplně nejhorší upír na světě, víš to?"
"Jo. Vždyť mě znáš. Nikdy jsem neměla ráda krev."
Nastalo rozpačité ticho. El věděla, že v tu chvíli pomyslely obě dívky na to samé - na to, že Luc se na rozdíl od El, Meg a Willa nestala upírem dobrovolně. Jako jediná z nich. Stala se jím, protože on ji zabil. Ale… to už El zamířila myšlenkami do těch vod, do kterých by mířit neměla. A tohle bylo jediné pravidlo, které El skutečně dodržovala. Minulost je minulost, tak ať jí zůstane.
Uhnula pohledem stranou a byla si jistá, že i Luc radši upřeně zírá do země. Bylo to velice nepříjemné ticho. A pak najednou…
"No nekecej!" vyjekla náhle El nadšeně a nevěřícně zírala na neonový nápis, který se před nimi objevil na konci ulice, do níž právě vešly. V očích jí zajiskřilo. "No nekecej!"
"Co je, co-co se děje?" ptala se zmatená Luc, která se evidentně právě vynořila ze svých niterních úvah.
"Vidíš to, co já?" ptala se užasle El a pořád nemohla věřit svým očím. Koutky úst se jí šťastně zvedly vzhůru.
"Ne," prohlásila Luc a nejspíš pořád nechápala, z čeho se její sestra tak raduje.
"Oni tu mají bar!" zaradovala se El a ukázala na jasnou ceduli hlásající název podniku - Mysitc Grill. Luc se usmála.
"Neříkala jsi náhodou, že v tomhle zapadákově nemají ani…"
"Tohle je evidentně zapadákov s výhodami," nenechala ji El domluvit. "Tak fajn, jdeme," oznámila, dnes už podruhé popadla Luc za loket a táhla ji za sebou.
"Počkej, počkej, co chceš dělat?" ptala se Luc poněkud překvapeně.
"No, máme volný večer a bar přes ulici. Co bys asi tak řekla?"
"Nemáme volný večer," opáčila Luc a vysmekla se ze sestřina sevření. El zakoulela očima, otočila se a pohlédla na Luc. "Slíbily jsme Meg, že až se najíme, tak se k ní přidáme," pokračovala blondýnka.
"Ne, to jsi slíbila ty. A řekla jsi, že se k ní 'možná' přidáme, takže to vlastně ani žádný slib nebyl. Teď už hlavně pojď." El se chtěla otočit a pokračovat v cestě, ale Luc zůstala stát na místě. El si povzdechla a pohlédla na sestru. Její modré oči byly rozšířené a podivně smutné, bez obvyklé jiskřičky. Tohle bylo u Luc velice nezvyklé. Když si El vzpomněla na tu usměvavou dívku, která s ní v Londýně laškovala s kluky…
"Víš, co je tvůj problém?" zeptala se jí El teď už vlídným tónem. "Všechno si moc bereš. Moc všechno prožíváš!" El se na okamžik odmlčela a Luc sklopila oči. "Jistě, ten problém, který jsme sem přijely řešit, je… dost vážný…" pokračovala rozpačitě, "ale když si teď půjdeme dát skleničku, tak se nic nestane. Stejně teď už nemá cenu Meg hledat. Nejspíš to vzdala po půl hodině. A kromě toho - co je lepší místo na zjišťování informací, než právě bar?" zeptala se El s úsměvem a Luc jí ho k její úlevě pobaveně oplatila. Pak El znovu zvážněla a pohlédla sestře do očí. Stály na ulici samy, ve tmě a jejich tváře ozařovala svým oranžovým světlem jen jediná pouliční lampa, pod kterou se zastavily.
"Řekni mi, Luc - a popravdě - kdy jsi byla naposledy skutečně veselá?" Luc se na ni chvíli dívala, a pak uhnula pohledem.
"Nebyla," přiznala. "Ono ale taky moc příležitostí k veselí nebylo," špitla. El souhlasně přikývla - čekala takovou odpověď. Poslední dobou byla Luc opravdu v jednom kuse napjatá, a když se smála, bylo to jen na okamžik a ten úsměv většinou rychle zmizel.
"Tak vidíš," řekla. "No tak, pojď tam se mnou. Meg to nebude vadit a ty trochu zábavy vyloženě potřebuješ."
Luc k ní vzhlédla zpod svých blonďatých vlasů a pak se nakonec usmála. "Jednu skleničku?" zeptala se.
"Jednu skleničku," přisvědčila El a úsměv jí oplatila, ačkoli jí bylo jasné, že u jedné skleničky to nikdy neskončí. A ani teď - o to už se postará. Luc se úsměv ještě rozšířil. Pak El povzbudivě pokývla hlavou a Luc se s ní, tentokrát už bez námitek, vydala směrem k zářivé neonové ceduli Mystic Grill.
***
"A jsme tu," poznamenal Stefan, když s Meg zahnuli za roh a jejím očím se naskytl pohled na malé čtvercové dlážděné náměstíčko, kterému dominovala radniční budova s vysokou věží s hodinami. Vypadalo jako vystřižené z dětské obrázkové knížky. Typické malebné maloměsto.
"Tak tohle bych asi našla i sama a nemusela jsem tě obtěžovat," řekla Meg krapet zahanbeně, ačkoli se ve skutečnosti vlastně vůbec zahanbeně necítila. Stefanova přítomnost jí byla milá a ona se v ní cítila uvolněně. Až překvapivě uvolněně, na to, že to byl upír, kterého sotva poznala.
"Mně to nevadí," zavrtěl hlavou Stefan a usmál se. "Lepší, než strávit večer doma."
"Problémy s rodinou?" zeptala se Meg a děkovně pokývla, když jí Stefan přidržel masivní dřevěné dveře radnice.
"I tak by se to dalo říct," ušklíbl se. "Ale radši bych to moc nerozváděl."
"Proč?"
"Protože když jsem někoho naposledy příliš zapojil do rodinných záležitostí, nedopadlo to moc dobře."
"Pro tebe nebo pro toho někoho? Byla to… ona?" chtěla vědět Meg a vrhla po Stefanovi zvědavým pohledem.
"Nedopadlo to dobře pro nás oba," odpověděl neurčitě Stefan a Meganinu poslední otázku ignoroval. "Zkusil bych to tady," řekl potom a ukázal na ženu za pultem z mahagonového dřeva, za nímž byly u zdi vyskládány zaplněné regály se čtvercovými policemi.
"Dobrý den," pozdravila pracovnice, když se před ni Meg postavila. Zastrčila si pramen načerveno obarvených krátkých vlasů za ucho a pokračovala: "Můžu vám nějak pomoci?"
"Potřebovala bych veškeré záznamy o Bonnii Bennettové," řekla Megan rozhodně a položila dlaně na mahagonový pult. "A také…" mírně zaváhala. Chtěla taky něco o Klausovi, ale se Stefanem za zády nemohla zmínit jeho jméno. Tahle mise by měla zůstat v utajení a to nejen pro to, že si to tak přála Katherine. "Také záznamy o všech lidech, kteří v poslední době přijeli do města." Megan počítala s tím, že Klaus nebude ten typ, který by měl někde trvalé bydliště, z nějž by se nehnul, takže by mezi nedávnými přistěhovalci rozhodně být mohl.
Žena se však zatvářila nesmírně lítostivě.
"Je mi líto," řekla a svraštila své vytrhané obarvené obočí. "Ale to jsou soukromé informace, které vám nemohu poskytnout."
"Ale můžete," řekla téměř vyzývavě Meg a zahleděla se ženě hluboko do očí, dokud si nebyla jistá, že se jejími zornicemi nepropila až hluboko do její mysli. "A taky mi je dáte," dodala. Žena už neřekla ani slovo, otočila se na podpatku a vešla do dveří za ní, kolem dokola obestavených policemi. Meg se spokojeně usmála a otočila se směrem ke Stefanovi.
"No, a je to," řekla, jako by na světě nebylo nic jednoduššího. Stefan však se svraštěným obočím sledoval dveře, kterými právě prošla úřední pracovnice. Meg zrovna napadlo, co se mu asi honí hlavou, když v tom z nich spustil pohled a taky se na Meg usmál.
"A je to," zopakoval. Nastala krátká chvíle ticha, než se Stefan znovu ozval.
"Takže mi asi neřekneš, k čemu…" začal, když v tom se zarazil. Meg si totiž náhle přitiskla ruku ke krku a druhou se musela podepřít o pult, aby nespadla. Měla pocit, jako by jí někdo projel žhavým drátem nosní dutinou až do krku. Hrtan se jí sevřel, jako kdyby se jí zvedal žaludek. Nemohla dýchat… Jako by se dusila, ale zároveň to tak palčivě bolelo…
"Meg, jsi… jsi v pořádku?" zeptal se poplašeně Stefan a přiskočil k ní. Bylo vidět, že neví, co přesně udělat a tak ji jen velice rozpačitě vzal za ramena a pomohl jí se narovnat.
"Jo… jo, jsem v pohodě," vysoukala ze sebe, když se jí přestalo svírat hrdlo a ona se konečně mohla nadechnout. Čerstvý vzduch jí prošel nosem do plic a bolest ustala.
"Co se stalo?" zeptal se Stefan ustaraně. Meg k němu vzhlédla a zahleděla se mu do očí.
"Sporýš. Někdo tu má sporýš, Stefane," odpověděla vážným hlasem. Stefan jí pohled bez hnutí oplácel, ale bylo znát, že má sto chutí uhnout očima stranou. Meg si toho však nevšimla, protože napnula své smysly na maximum a začala prozkoumávat okolní prostory.
"Támhle," řekla potom. "Támhleta žena, co zrovna prošla kolem." Aniž by se na Stefana podívala, setřásla ze sebe jeho ruce a ve vteřině byla u ženy s kaštanovými vlasy, která nesla v rukou parfém v ozdobném flakonku.
"Promiňte," zastavila ji Meg. "Odkud máte ten parfém?"
"Od kolegyně," odpověděla dotazovaná s úsměvem. "Byl to dárek."
"Vypadá moc pěkně, můžu se podívat?" Žena jí předala skleněnou dózu a Meg z ní dvěma prsty sejmula víčko. Pak se k němu opatrně nahnula a lehce si přičichla. Okamžitě se rozkašlala, jak jí toxický sporýš znovu sežehl celé dýchací ústrojí.
"Děkuju," vysoukala ze sebe mezi kašlem, podala překvapené nechápavé ženě zpět parfém i víčko a vrátila se ke Stefanovi.
"Já jsem to věděla. Má sporýš v tom parfému!" zašeptala Meg rozrušeně. "V tomhle městě někdo musí vědět o přítomnosti upírů, když rozdává předměty se sporýšem. Nevíš o tom něco?" zeptala se ho. Tohle se jí nelíbilo, vůbec se jí to nelíbilo. Jestliže se v tomhle městě ví o upírech, a jestliže o nich ví víc, než jen jeden člověk, což se dalo předpokládat, mohlo to dost rapidně ztížit jejich misi.
Nastala chvíle ticha, během níž Stefan na Meg jen beze slova hleděl. Zdálo se, že zvažuje, co říct.
"Stefane?" ozvala se Meg.
"Ne. Nic o tom nevím," odpověděl pak Stefan, aniž by uhnul pohledem.
"To není dobrý," zamumlala Meg.
V tu chvíli přišla žena s červenými vlasy a nesla několik potištěných papírů sepnutých kancelářskou sponou.
"Tady," řekla a podala jí je. Megan je zběžně prolétla pohledem.
"A složka Bonnie Bennettové?"
"Je mi líto, ale do databáze s podrobnými informacemi o obyvatelích nemám přístup."
"Dobře. Kde bych je mohla získat?" chtěla vědět Meg.
"Šerif Forbesová," odpověděla žena prostě. Meg vzala z jejího pultu propisku a na okraj jednoho z listů, které právě obdržela, načmárala jméno "Forbesová".
"Díky," řekla potom. "A teď…" začala a naklonila se k ní blíž, "mi řekněte, kdo všechno v tomhle městě ví o existenci upírů." Nepočítala s tím, že by jí žena mohla s tímhle problémem pomoci, jelikož kdyby mohla, tak by byla nadopovaná sporýšem, ale zkusit to musela.
"Nevím," zavrtěla pracovnice hlavou.
"A co tajné spolky, organizace… to se tady vede?"
"Šerif Forbesová…" začala znovu žena, ale Meg ji přerušila.
"Výborně. Zdá se, že budu muset šerifa Forbesovou brzy navštívit. Díky za pomoc. A teď zapomeňte, že jsem tady byla, a že jsem se na něco ptala." Pak se Meg otočila na podpatku a vydala se k východu. "Nashle," pozdravila ještě, zatímco právě ovlivněná žena jen zmateně sledovala, jak jí Meg společně se Stefanem mizí z očí.
***
"Takže odteď žádné smutné myšlenky, žádná melancholie, nic. Minimálně dokud nebudeme doma. Rozumíš?" řekla El, jakmile s Luc překročily práh Mystic Grillu. Měla v plánu se dnes bavit, jak jen to půjde.
Děvčata zamířila rovnou k barovému pultu a obsadila dvě z několika vysokých kulatých židlí.
"Dvakrát…" začala El s objednávkou, ale nedořekla a tázavě pohlédla na svou sestru.
"Ferneta?" navrhla Luc a usmála se. El jen pokrčila rameny a otočila se zpět k barmanovi.
"Dvakrát ferneta."
"Ehm," protáhl barman a přelétl pohledem obě na první pohled nezletilé dívky. "Můžu vidět vaše…"
"Dvakrát ferneta," zopakovala El pomalým, jasným a nekompromisním hlasem a zahleděla se mu zpříma do očí. Ne, že by to nečekala. Barman se beze slova otočil za sebe a z police sundal jednu z lahví.
"Vida, jak to jde," poznamenala spokojeně El. "Jako za starých dobrých časů." Pak se otočila na barové židli zády k pultu a rozhlédla se po baru. Hledala nějakou zajímavou tvář, chlapeckou, samozřejmě, která by stála za pohled.
"Co to děláš?" zeptala se Luc a sledovala směr Elina pohledu.
"Prozkoumávám terén," řekla El s rošťáckým úsměvem a mrkla na Luc. Pak se ale zarazila. "A neříkej, že jsem slíbila Meg, že nebudu lítat za klukama. Slíbila jsem to. Ale já se tu nehodlám zamilovat," prohlásila El. Luc nad sestrou jen s úsměvem zavrtěla hlavou, ale nerozváděla to. "My moc slibujeme," řekla pak zamyšleně El s pohledem upřeným do neurčita. "Už mě nebaví se pořád vázat. Víš co? Od teď žádné sliby!"
"To ti nemůžu slíbit," opáčila Luc. "Jelikož by to byl další slib." El se rozesmála a Luc spolu s ní.
"A co? Padl ti tu někdo do oka?" zeptala se Luc potom a opřela se lokty zezadu o bar.
"No…" protáhla El a střelila po ní svým známým šibalským úsměvem. "Podívej se támhle na toho. Na toho blonďáka."
"Na toho, co právě sklízí nádobí ze stolu?" chtěla vědět Luc.
"Jo, přesně. Je to sice pingl, ale koukni na to tělo. Určitě posiluje," rozplývala se El, zatímco sledovala, jak se chlapci vlní svaly na pažích.
"Určitě," souhlasila Luc. "A taky bude… pracovitej," dodala, jakoby zrovna to byl ten nejdůležitější faktor při vybírání kluků. Na to se El podívala na Luc, Luc na El a obě se naráz rozesmály.
"Ale stejně," řekla potom El a otočila se na židli zpátky k baru. "Jestli mám v tomhle městě vůbec o někoho usilovat, tak o toho fešáka, kterému jsme nabouraly auto."
"A já myslela, že jsi spíš na ty světlé typy. Jako je… on," prohodila Luc a kývla hlavou k objektu jejich předchozího sledování, který právě s náručí plnou talířů a sklenic procházel dveřmi do kuchyně.
"Jsem," přisvědčila El. "Ale víš, co se říká - výjimka potvrzuje pravidlo."
"Tak… na výjimky?" navrhla Luc a pozvedla jednu ze dvou skleniček, které jim mezitím barman poslal po naleštěné desce baru.
"Na výjimky," souhlasila El a skleničky cinkly o sebe. Pak do sebe obě sestry vyklopily jejich obsah a El znovu pokývala na barmana.
"Další," poručila, zatímco mu hleděla do očí.
"Hele, hele, sleduj." Luc strčila do El loktem. "Ten blonďák tě pozoruje." El se otočila a uviděla, jak svalovec rychle uhýbá pohledem a roztržitě se zase začíná věnovat své práci. Po chvilce však znovu zvedl oči k děvčatům. Pohled jeho světle modrých očí byl podivně zkoumavý.
"Ten nás žere," poznamenala sebejistě El a dál se na kluka culila. Chtěla mu pokynout, aby si k nim přisednul a on se opravdu vydal k baru. El už se vítězoslavně smála, ale úsměv jí zjihl, když se kluk místo u nich zastavil o tři místa dřív. Seděla tam malá snědá dívka s hustou záplavou dlouhých rovných vlasů barvy tmavé čokolády. Kluk se k ní sklonil a něco jí zašeptal. El namířila pozornost na jeho hlas a poslouchala:
"Pojď se mnou na moment dozadu."
"Proč?" otázala se překvapeně dívka.
"Prostě se mnou pojď dozadu." Znělo to naléhavě. Dívka se zvedla ze židle, blonďák ji vzal za ruku a zmizel s ní za dveřmi pro zaměstnance.
"Páni, vzal to rychle," poznamenala Luc a chopila se dolité sklenky.
"Kruci," zaklela El a odvrátila se od židle kakaové krásky, na kterou teď nenápadně vklouzla jakási drobná dívka s dlouhými kaštanovými vlasy. "Proč už je každej pěknej kluk zadanej?"
"No, pořád ti zbyl ten fešák s fárem, ne?" prohodila pobaveně Luc.
"Jo, to máš recht," přikývla El a do tváře se jí vrátil spokojený úsměv. "Hele, fakt mi ten prstýnek sluší?" zeptala se a na natáhla před sebe ruku, aby si ho na svém prsteníčku prohlédla.
"El, jsi s ním naprosto neodolatelná," prohlásila Luc důležitým vážným tónem.
"Hele, nedělej si ze mě srandu, jo?" bránila se El.
"Myslím to vážně, úplně s ním záříš!"
"Luc!" okřikla ji El, ale jen stěží zadržovala smích.
"A až tě ten tvůj princ příště uvidí, tak po tobě úplně skočí, uvidíš!"
El ji pod židlí kopla do nohy.

"Nech si toho!" Luc se rozesmála, ale dál blábolila o princi v červeném autě. El už se neudržela a rozesmála se s ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 16. září 2014 v 8:35 | Reagovat

Holka ty mě napínáš. Opravdu mě zajímá, jak jsme se všichni proměnili. Luc nedobrovolně, já měla nějaký zlý vzpomínky. El mě dostávala, lovkyně. :D

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 16. září 2014 v 18:04 | Reagovat

[1]: No jo, proměna :D Neboj, nakonec vám to odhalím... vlastně ty nám to odhalíš :D

3 El El | E-mail | 17. září 2014 v 20:44 | Reagovat

Jajj, tak to je bomba :-D Ta Luc na konci :DDDD Matt a Bonnie :DDD já mám záchvaty :D Jinak cajk, fakt se těším na další :D Jinak nevím proč, ale ty řeči že si někdo něco moc bere, říkám v jednom kuse, takže fakt skvělý, Luc :-D Jinak na tu minulost se těším ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie