Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 9. kapitola: Ten-kluk-s-tím-autem (2/2)

3. července 2014 v 0:00 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky! :)
Tohle je poslední kapitolka BM do začátku září a vlastně i skoro poslední článek na tomto blogu. Je to na nic, ale já se sem pravděpodobně dřív nedostanu. :/ Tak doufám, že se vám tahle poslední kapitolka bude líbit. :)
Příjemné počtení přeji. :)


---------

Milý deníčku,
tak jsme tady. El se sice vztekala, že Mystic Falls je ta největší díra, zapadákov a pustina, že je to nic uprostřed ničeho a co já vím, co ještě, ale myslím, že to tu nakonec nebude zase až tak zlé. Abych řekla pravdu, tohle malebné městečko mi připadá docela sympatické. Nevypadá to jako místo, kdy by se něco zvláštního dělo, působí to tu celkem mírumilovně. Uvidíme, co se nám tu povede zjistit.
Ubytování jsme sehnaly v malém penzionu na kraji města. Paní Flowersová, majitelka penzionu, vypadala, že nás vážně ráda vidí. Nezdá se, že by tu měla moc často nájemníky, což je jedině dobře pro nás. Čím méně očí nás bude sledovat, tím lépe.
Dům vypadá zvenku poměrně staře, ale ubytování je zde překvapivě příjemné. Koberec a záclony jsou sice zažloutlé a opotřebované, ale povlečení, ubrus a dokonce i červené závěsy na oknech jsou na první pohled nové, čerstvě vyprané a vyžehlené. A nikde není ani smítko prachu. Paní Flowersová bude asi typická stará paní v domácnosti. Nemyslím si, že bychom s ní měli mít nějaké problémy, nebude těžké ji ovlivnit, když to bude třeba.
Bože, jsem tak hladová. Přijely jsme teprve před několika minutami a ještě jsem si nestačila ani vybalit. Ten hlad mě přivádí na myšlenky, které bych radši úplně vytěsnila. Budu s tím muset něco udělat.
.
Lucienne odložila propisku, vzhlédla od svého deníčku a rozhlédla se po místnosti. Megan seděla na své posteli a pohrávala si v ruce s tou prapodivnou dýkou, kterou jim dala Katherine jako údajnou tajnou zbraň. Nezdálo se, že by ji zajímalo něco jiného, její dvě zavazadla zůstala netknutá ležet v nohou její postele. El se na rozdíl od ní přehrabovala v jednom ze svých obřích kufrů a házela na postel jeden kus oblečení za druhým.
"Holky, tohle už nevydržím. Jdu ven," oznámila Luc, sklapla desky svého deníčku a hodila ho do otevřeného kufru. Pak vyskočila na nohy a vydala se ke dveřím.
"Počkej na mě!" zavolala na ni El. "Půjdu taky." Rychle si svlékla černé tričko, ve kterém přijela a místo něj si přes hlavu přetáhla jasně žlutý top, který si evidentně právě vybrala z hromady oblečení na své posteli. Pak si rukou prohrábla své dlouhé tmavé vlasy, aby se ujistila, že jí ani jeden pramen nezůstal pod tričkem a otočila se k Luc.
"Fajn," zahlásila a s úsměvem. "Můžeme jít."
"Počkejte, počkejte! Kam jdete?" ozvala se Megan, odložila dýku na postel a postavila se. "Já myslela, že mi pomůžete ještě něco zjistit."
"Ty chceš ještě dneska něco zjišťovat? Vždyť je večer, kam bys chtěla jít?" zeptala se překvapeně El.
"No taky nemáme zrovna dvakrát moc času, El," ohradila se Meg.
"Meg, já mám hlad," řekla Luc. "Nutně se potřebuju nakrmit."
"Jo, Meg, klídek! Jdeme se jenom najíst. Nemůžeš nás držet o hladu."
"Copak já mám snad v úmyslu vás týrat hlady, nebo co?" ozvala se Megan krapet dotčeně. "To nemyslíš vážně, že ne." Nastalo krátké rozpačité ticho, než Meg znovu promluvila:
"Já jsem prostě jen myslela, že půjdete se mnou to tady alespoň prozkoumat."
"Mně je to jedno. Já se chci jen najíst," prohlásila Luc rozhodně.
"Heleď, my si jdeme dát večeři. A neboj, bude to jenom večeře. Nemáme v plánu honit se za klukama," ujistila ji El a to už s Luc mizela ze dveří pokoje.
Když však vycházely z penzionu, Meg je dohonila.
"Jdeš s námi?" zeptala se Luc.
"Ne, já nemám hlad. Jdu něco zjistit."
"Teď? A sama?" podivila se El.
"Hele, máme dvě jména, o kterých nevíme zhola nic. Chci obhlídnout terén," oznámila Meg. A s těmito slovy se vydala na opačnou stranu ulice, než jakým směrem měly namířeno Luc s El.
"No tak… tak jo, tak třeba tě doženeme!" zavolala za ní Luc, která si z bůhvíjakého důvodu připadala trochu provinile. Zdálo se jí, že se se sestrami poslední dobou pořád jenom hádají.
"Prosimtě, pojď," řekla El, popadla Luc za loket a táhla ji pryč. "Když chce být uražená, tak ať si je uražená."
"Hej, já nejsem uražená!" zavolala za nimi Meg, ale El ji absolutně nevnímala, mašírovala dál ulicí a zmatenou Luc táhla za sebou.
.
***

Meg kráčela chvíli pozadu a sledovala, jak se jí sestry ztrácejí z očí. Luc jí věnovala poslední výmluvný pohled, než se s El rozběhla "na večeři". Megan si povzdechla a otočila se k dívkám zády, aby zahnula za roh, když v tom náhle narazila… do něčeho. Nebo spíš do někoho.
Široká ramena, bílé tričko a tmavé sluneční brýle zastrčené za výstřihem.
"Ježiši, promiň, já… vůbec jsem si tě nevšimla…" zakoktala se Meg zmateně, když vzhlédla do páru jasných zelených očí.
Byl to ten-kluk-s-tím-autem.
Meg měla pocit, že by se nejradši zakopala hluboko pod zem. S obavami se na něj podívala, ale zjistila, že kluk se pobaveně směje.
"Můžeme se někdy potkat, aniž bychom do sebe narazili?" zeptal se potom a v očích mu zajiskřilo.
"Nebo aniž bych do tebe já narazila?" dodala Meg a zatvářila se omluvně. "Promiň."
"Nic se nestalo. Nejsem přece z cukru, ne?" řekl a Meg se usmála.
"Co to auto?"
"V pohodě. Mám… kamaráda, co se rád hrabe v autech. O ten nárazník se postará." Mávl nad tím ledabyle rukou.
"Jo, to je… to je fajn. No, tak já… ehm…" začala chabě, a pak mu věnovala poslední výmluvný pohled a chtěla ho obejít, aby už byla hlavně rychle pryč od těch jeho zářivých očí, ze kterých jako by nešlo uhnout pohledem. Ještě snad nikdy nevedla tak trapnou konverzaci. Kluk ji ale vzal za rameno a zastavil ji.
"Počkej," řekl hlasem tak hladkým, že si při něm Meg představila jemnou roztavenou čokoládu. Otočila se k němu s tázavým výrazem ve tváři. "Zaslechl jsem, jak se bavíš se sestrami. Neposlouchal jsem vás schválně," dodal rychle, když Meg zvedla obočí. "Ale říkala jsi, že někoho hledáš? Mluvila jsi o dvou jménech."
"Tys-tys… tys nás slyšel?" zarazila se překvapeně Meg a provrtala ho zkoumavým pohledem. Nemyslela si, že by je snad kluk měl špehovat, ale zdála se jí divná jiná věc. Pokud dorazil k tomuhle rohu až teď, nemohl je slyšet. V té době, kdy se o tom se sestrami bavila, musel být minimálně v půlce téhle ulice… a odtamtud by žádný smrtelník rozhodně jejich rozhovor nezaslechl. Pokud ovšem… pokud je tenhle zelenooký vlastník drahých aut smrtelník. A pak si Meg vzpomněla, jak ho nedokázala ovlivnit.
Aha, pomyslela si. Tak je to jasný. Klaus rozhodně nebude jediným upírem v tomhle městě.
"Jo, slyšel jsem vás," zopakoval kluk. "A říkal jsem si, jestli třeba nebudeš chtít pomoct s hledáním. Jestli jste tu nové, tak by se ti možná hodil průvodce," nadhodil.
Meg překvapeně zamrkala. Jeho nabídka ji překvapila, ačkoli - to nemohla popřít - byla potěšující. Už jen z toho důvodu, že jestli je tenhle neznámý opravdu upír, bylo by dobré si ho pokud možno hned neznepřátelit.
"Jo… jo, ten by se mi hodil," přikývla a zářivě se usmála. "Já hledám… no… Sháním se po Bonnii Bennettové," řekla potom. Pomyslela si, že tímhle by neměla nic zkazit. "Neznáš ji náhodou?"
Meg si všimla, že se kluk mírně zarazil. "Bonnii Bennettovou?" zeptal se nejistě a svraštil obočí. "Já… Ne. Ne, obávám se, že jméno Bonnie Bennettová mi nic neříká. Budeš… budeš se po ní chtít někde podívat?"
"Jo, myslela jsem, že bych skočila na místní úřad… nebo co to tady vlastně máte," řekla Meg.
"Doprovodím tě," nabídl se kluk. Pak rukou naznačil směr, kterým se měli vydat.
"Jo, mimochodem," zastavil se ještě a mírně jí svým tělem zatarasil cestu. "Jsem Stefan. Stefan Salvatore," dodal a natáhl k ní s úsměvem svou ruku.
"Megan Howerová," představila se Meg a ruku stiskla. A v tu chvíli si uvědomila, že ji na dlani něco studí…
"Máš… zajímavý prsten, Stefane," poznamenala a pokývla k jeho pravé ruce. Prsteníček mu zdobil mohutný stříbrný prsten s jasně modrým kamenem, který byl Meg tak známý, jako obloha nad hlavou.
Stefan se pobaveně usmál. "Jo, no… mohl bych říct, že je to staré rodinné dědictví, ale nebudeme si na nic hrát, ne?" řekl a kývl bradou k jejímu vlastnímu prstenu s Lapisem Lazuli.
Aha. Super, takže on to o nás ví taky. A ví, že já to vím o něm.
"Jo… jasně," přikývla Meg trochu vyvedená z míry a nejistě mu krátce úsměv oplatila. Podívala se do jeho očí a zjistila, že ji propalují zkoumavým pohledem. Jako by jí chtěl proniknout až do jejího nitra a celou si ji přečíst… jeho samotné oči však zůstaly nečitelné. Meg chvíli jen tak stála a zírala na neznámého Stefana Salvatora, a pak zamrkala a uhnula pohledem.
"Tak… půjdeme?" zeptala se a pokývla směrem, kterým se prve vydali.
"Jistě," usmál se Stefan a mírně pokývl hlavou na souhlas.
Tohle bude ještě zajímavý společník, pomyslela si Meg, když se po jeho boku vydala do ulic.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 3. července 2014 v 11:17 | Reagovat

Wow,to je naprosto úžasné :-)
Opět dokonalá kapitola :-)

2 El El | E-mail | 3. července 2014 v 14:42 | Reagovat

Pááni :D Skvělý :)) už se těším na další kapitoly, to je neuvěřitelný :D

3 Callia Callia | 5. července 2014 v 11:11 | Reagovat

Hustě! :D Moc se omlouvám, že ti to komentuji až teď. Předchozí kapitoly jsem si také četla, ale nechtělo se mi to komentovat, takže to zhodnotím v jednom komentáři. Tahle kapitola se mi zatím líbila nejvíce. Tedy... Až po té kapitole s vlkodlaky. :D Ten konec... Takový: Nebudeme si na ni hrát.. A já.. Aha. Fajn no. Takže je to taky upír. :DD Vážně skvělá kapitola. :)

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 9. července 2014 v 10:37 | Reagovat

Nebudeme si na nic hrát :-D
Jen by mě zajímalo, proč Stef řekl, že Bonnie nezná. Chce Meg hlídat, jestli není od Kat? Nebo od Klause? Proč proč proč? Tolik otázek a tak málo odpovědi. :-D

5 Megan Megan | 10. července 2014 v 14:42 | Reagovat

Jejw. Stegan jede! Taky se mi tahle kapitola libí, společně s rodinou idylkou, kde se Howeři objímali a bitka s vlkodlaky.
Škoda, že nebude další dílek(až v záři) jsem strašně se těším na vynoření dalších postav.
Stefan si nejspíše potřebuje Meg oťuknout, proto dle mě řekl, že Bonnie nezná. Neví o co sestrám jde, tak nebude svojí kámošku přivádět do potencionálního nebezpečí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie