Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 8. kapitola: Ochranitelka, bojovnice a snílek (2/2)

1. července 2014 v 0:00 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky. :) Takže druhá půlka. :D
Katherine + sesterská hádka. Enjoy it!


-------

Z předchozí kapitoly:
Meg sledovala, jak se Eleanor usadila do boxu vedle ní a chvíli jí trvalo, než tuhle informaci vstřebala. Pak pohlédla na Luc a zjistila, že blondýnka pozoruje prostřední sestru s jakousi nepopsatelnou vroucnou vděčností v očích. Meg nepochybovala, že kdyby mohla, skočila by po El a zuřivě ji objala, jak to měla ve zvyku. A ještě dřív, než se stačila té představě zasmát, si však uvědomila, že i jejím nitrem se rozlévá jakýsi příjemný hřejivý pocit náklonnosti k Eleanor. Tak ona je v tom nakonec přece jenom nenechala…
Usmála se na El a ona jí úsměv oplatila. A ten úsměv říkal: Nelíbí se mi to, ale jedeme v tom spolu.

---------

"No ne," přerušila jejich moment Katherine, která evidentně našla ztracenou rovnováhu. "Takže jste přeci jen nerozlučné sestry. Jak sladké…" rozplývala se falešně milým hláskem. El už už otevřela pusu, aby něco odsekla, když v tom se náhle Meg znovu ozvala.
"Moment, moment a co Will? Kdo zůstal doma s Willem?"
"Sandy," odpověděla El prostě. "Sama se nabídla, že se k nám nastěhuje, na můj vkus až přespříliš ochotně. Nepochybuju o tom, že si to starání se o Willa bude náramně užívat." Meg se zasmála a souhlasně přikývla.
"Takže," ozvala se náhle Katherine ostrým tónem, "můžeme přejít k věci? Nemám na to celý den." Evidentně se jí nelíbilo, že na delší dobu než na minutu přišla o veškerou pozornost.
"Samozřejmě. Od toho jsme přece tady, ne?" odpověděla Eleanor falešně milým hlasem a stočila pohled k tmavovlasé upírce.
"Podle toho, co jsem slyšela, předpokládám, že jste přišly přijmout moji nabídku."
"Ano," přikývla Megan.
"Výborně," usmála se Katherine svým spokojeným úsměvem. "A nepochybuji o tom, že nemusím opakovat pravidla, která jsem na včerejší schůzce vytyčila, že?"
"Máme zneškodnit Klause, ať už je to kdokoli. Ale nezabít ho," zrekapitulovala vše Luc věcným tónem.
"Přesně tak," přikývla Katherine. Pak se k nim naklonila a všem třem věnovala zpoza svých dlouhých tmavých řas ledový pohled. "Jestli ho zabijete, tak si vás jednu po druhé najdu a vlastnoručně vám vyrvu srdce z těla. A začnu tady u vaší drahé Eleanor," zasyčela Katherine a přejela je tak nebezpečným pohledem, až Meg cítila, že se Luc vedle ní celá napjala. Meg sama ale rozhodně neměla v úmyslu nechat se zastrašovat a El, která seděla přímo naproti Katherine, už vůbec ne. "Rozumíme si?" dodala potom upírka a z očí jí čišel chlad.
Meg se k ní také naklonila, lokty opřená o stůl a zašeptala pevným hlasem:
"Naprosto." Chvíli na sebe Katherine, Eleanor a Megan zíraly, jako by se snažily jedna druhou pouhým pohledem přimět k útěku, až se pak Katherine spokojeně usmála svým kočičím úsměvem a znovu se opřela o sedačku boxu.
"Výborně." V tu chvíli vypadala jako spokojené kotě.
"A proč… proč ti vůbec tak moc jde o to, aby to ten… ten Klaus… přežil? Chceš se ho přece zbavit, ne?" ozvala se Luc a Katherine k ní stočila své hnědé oči.
"Do toho ti ale vůbec nic není," zapředla sladce, jako by mluvila s malým dítětem. Luc si založila uraženě ruce na prsou a zabořila se do sedadla.
"A máš tady tu… tu zálohu?" zeptala se Megan a sklouzla pohledem k vnitřní kapse bundy, ve které Katherine včera ukrývala prsten s Lapisem Lazuli.
"Myslíš tohle?" utrousila Katherine lhostejně a v prstech se jí zatřpytil stříbrný šperk s modrým kamenem. "Chytej," řekla a Megan ho sotva stačila ve vzduchu zachytit. "Ten prsten je teď ale vedlejší. Rozhodla jsem se vám poskytnout něco lepšího."
"Lepšího?"
"Jak lepšího?"
"No, říkala jsem si," začala Katherine tím svým typickým na oko lhostejným hlasem, zatímco si natáčela na prst pramen vlnitých vlasů, "že bych vám ve vlastním zájmu měla zvýšit šance na úspěch," řekla prostě. Pak se vyklonila z boxu a pohlédla k jednomu ze stolů stojících opodál.
Seděla u něj drobná dívka s dlouhými rovnými kaštanovými vlasy, které jí splývaly po ramenou. Opírala se o stůl a bez pohnutí hleděla svýma hnědýma očima z okna. Zdálo se, jako by na něco pokojně čekala.
Když si všimla, jak na ni Katherine pokývala, mile se usmála, zvedla se ze židle a klidným pomalým krokem přešla k jejich stolu. Meg si uvědomila, že ta dívka je asi tak přibližně stejně stará jako El nebo ona sama, rozhodně jí nemohlo být víc, než devatenáct.
Aniž by jí věnovala jediný pohled, k ní Katherine natáhla ruku s nastavenou dlaní, jako by čekala, že od dívky něco dostane. A opravdu - tmavovláska sáhla do své kabelky a vytáhla z ní jakýsi předmět zabalený do černého sukna, který následně upírce vložila do dlaně.
"Tady, slečno Katherine," řekla dívka pokorně.
"Děkuji," usmála se Katherine a předmět si od ní vzala.
"Můžu teď jít, nebo mě budete ještě k něčemu potřebovat?"
"Myslím, že se můžeš jít trochu pobavit. Zavolám si tě, až mi zase budeš moct být k něčemu užitečná," roztáhla Katherine koutky svých červenou rtěnkou zvýrazněných rtů v dalším milém úsměvu, který však za její přátelskou maskou jasně skrýval povýšenost. Zato dívčin úsměv byl naprosto upřímný.
"Jistě, slečno Katherine," odvětila ochotně, pak pokývla Howerovým sestrám a klidně odešla z kavárny, jako by dělání služky bylo jejím denním chlebem.
Meg za ní zůstala jen zírat. Pak se podívala po svých sestrách a zjistila, že její překvapení plně sdílejí.
"Co to bylo?" ozvala se po chvíli Eleanor a propalovala Katherine nevěřícným pohledem.
"Je ovlivněná," vysvětlila Katherine nevzrušeně. "Není špatné mít v cizím městě někoho, kdo vám přináší užitečné informace a je vám vždy k dispozici."
"Ale… 'Slečno Katherine'? A co takhle Vaše Veličenstvo?" vyjela na ni pobouřeně El. Katherine zúžila oči, probodla Eleanor pohledem a naklonila se k ní přes stůl blíž.
"Chceš tu dýku nebo ne?"
"Dýku?" vyjekla Luc. "Ona je to dýka?"
"Samozřejmě, že ji chce, že, El?" odpověděla Meg za ni a důrazně dupla El na nohu.
"Au! Proč mě sakra všichni pořád kopete?" rozhořčila se El. "Ví ona vůbec, jak se ta holka jmenuje?"
"Nějak na C - Cellie, Clover… Nevím, na tom nesejde," pokrčila Katherine rameny a spokojeně se jí zablesklo v očích, když viděla Elino pobouření. Naprosto úmyslně ji provokovala. El už už otevírala pusu, když tu Meg náhle vyhrkla:
"Co je to za dýku?" Katherine na ni pohlédla s neskrývaným pobavením v očích, když viděla, jak se Meg už po několikáté pokusila odvést řeč jinam, aby zabránila hádce, ale neokomentovala to. Místo toho pomalými ležérními pohyby začala vybalovat předmět z černé látky.
"Být vámi, moc bych nerozhlašovala to, co se tady dozvíte," upozornila je Katherine.
"Proč?" zeptala se Luc.
"Protože," protáhla Katherine a Meg s rostoucím napětím sledovala její dlouhé zručné prsty, které z tajemného předmětu nakonec stáhly i poslední záhyb látky, "protože těchto dýk je na světě všeho všudy šest."
Naskytl se jim pohled na zbraň přibližně stejně velkou jako Meganino předloktí. Opravdu to byla dýka, ale byla… zvláštní. Na první pohled bylo jasné, že je stará. Rukojeť zdobená zvláštními ornamenty, které vyvolávaly dojem starobylosti a jisté vznešenosti, byla vyrobena z tmavšího kovu, než čepel, ale kvůli jejímu stáří bylo jen stěží poznat, o jaký kov se jedná. To, co na dýce bylo ale opravdu jedinečné, byl tvar čepele. Nebyla tenká, nabroušená a lesklá, vlastně nebyla ani plochá, jak to u dýk bývá. Byla kulatá a na jejím horním konci se vyjímal ostrý hrot.
Na okamžik jen všichni mlčky upírali své pohledy na zbraň v černé látce, když v tom El opět předvedla svůj talent úspěšně přerušovat napjaté ticho v jakékoli situaci:
"A tohle má být ten zázrak? Vždyť je to úplně tupý, neuřízla bys s tím ani…"
"To proto," skočila jí Katherine do řeči a pleskla ji přes ruku, kterou k dýce natahovala, "že není určena k řezání. Je určena k bodání. Přímo do srdce," protáhla potom a pobaveně se ušklíbla jejich překvapeným pohledům. "Jestli chcete, předvedu názornou ukázku. Eleanor mi určitě bude ráda asistovat, že?"
"Ale na zabití upíra potřebuješ dřevo. Ta dýka je kovová," namítla Luc. Kath k ní stočila své kočičí oči.
"Dobrý postřeh. Kdo ale tvrdil, že slouží k zabití upíra?"
"A k čemu teda slouží?" zeptala se Megan, ale Katherine ji ignorovala.
"Opravdovou vzácností je ovšem tohle," poznamenala, jako by Megan vůbec nic neřekla a ze záhybů látky vytáhla uzounkou mosaznou lahvičku s plochým dnem a odklápěcím víčkem, které si doteď Megan vůbec nevšimla. Byla tak malá, že ji Katherine bez problémů držela mezi palcem a ukazováčkem. "Pokud tohle ztratíte, je vám dýka k ničemu."
"A k čemu je ta dýka?" zopakovala Meg svůj dotaz. Katherine se sladce usmála a věnovala jí jeden ze svých jiskřivých pohledů.
"Hádejte, hadači. Necháme zatím tenhle detail pod rouškou tajemna, co říkáte?"
"Ale proč?"
"Protože dokud to nevíte, tak to nevybreptáte," odsekla Katherine. "Čím méně lidí o tom ví, tím líp."
"Tak proto jsi tu dýku nechala u té ovlivněné dívky. Bála ses ji nosit u sebe, aby po tobě někdo nešel. Kvůli vlastnímu bezpečí," pochopila Megan.
"Jsem ráda, že si konečně začínáme rozumět," utrousila upírka s uštěpačným úsměvem. Pak jediným rychlým pohybem koukla na hodinky a povzdychla si. "Ale ne… Je mi líto, dámy, ale vypadá to, že vás budu muset opustit," oznámila. "Takže rozumíme si. Klaus, Mystic Falls, Bonnie Bennetová, přemoct, nezabít. Je to prosté. A kdyby se někdo ptal, nikdy jste mě neviděly," dodala ještě. Pak se beze slova vysoukala z boxu a chystala se k odchodu. V poslední chvíli se ještě otočila a přejela je všechny pohledem. "Ochranitelka, bojovnice a snílek. Dokonalé," dodala se rty zkroucenými ve spokojeném úsměvu. A pak jim bez jakéhokoli dalšího slova zmizela z očí.
Nastalo dlouhé ticho. Stejně, jako po jejich předchozí schůzce s Katherine. Ani jedna nevěděla, co říct a Megan propalovala zamyšleným pohledem černou látku, na níž stále spočívala podivná dýka.
"Tak co? Pořád ještě chcete vyrazit na tu pošahanou misi?" zeptala se El a pohlédla na své sestry.
Megan si povzdechla. "Teď už nemáme na výběr."
"Ding dong, právě jste podepsaly smlouvu s ďáblem."
"Víš, El, moc to nezlehčuješ," utrousila Luc.
"Jsem si toho vědoma," opáčila El jakoby nic.
"Jedem. Ať už to máme za sebou," prohlásila Megan a začala balit dýku do látky, v níž ji Katherine přinesla. Při tom se ujistila, že je malá mosazná lahvička v látce bezpečně uschována.
"Přidej k tomu ještě tohle," řekla Luc a přistrčila k Meg kousek papírku, na který napsala tři jména: Klaus, Bonnie Bennetová, Mystic Falls.
"Ani nevíme, jak se ten Klaus jmenuje příjmením," poznamenala Megan, když si strkala papírek spolu s dýkou do kabelky.
"V tom bych neviděla zas až takový problém. Kolik myslíš, že po světě pobíhá chlápků, co se jmenují Klaus? Takový pošahaný jméno jen tak někdo nemá…" rýpala si Eleanor a byla evidentně potěšená, že může zkritizovat cokoli, co má něco společného s Katherine. Megan se pobaveně usmála a pohlédla na prostřední sestru.
"Jsem ráda, že ses vrátila, El."

***

"No páni, já z té tvé rychlosti snad jednou dostanu závrať. Vážně, Meg, jestli pojedeš ještě pomaleji, tak tady normálně usnu," reptala El, zatímco se sama rozvalovala na zadních sedačkách auta.
"Oh, ano a to by nás všechny opravdu upřímně mrzelo," opáčila Megan, ale i přes to šlápla na plyn.
"Ne, počkej, nezrychluj, ať nepřejedeš zatáčku," ozvala se Luc, která seděla na místě spolujezdce a otáčela v rukou rozloženou mapou virginských silnic, protkanou množstvím změtí několikabarevných čar. El ve zpětném zrcátku protočila panenky a znovu se natáhla na sedačky.
Jely bez přestávky několik hodin v kuse a na všech třech to bylo už poměrně dost znát. Nuda, nepohodlí a neustálý stereotyp v autě způsoboval nevyhnutelnou popudlivost. I Luc už měla pocit, jako by její nervy byly struny, na které někdo celý den bez přestávky brnká. Byla jen otázka času, než se přetrhnou.
"Až opustíš Richmond, zatoč doprava na silnici 60," ohlásila Luc a kontrolovala cestu podle dopravních značek. Během okamžiku stočila Meg volant vpravo a ony se ocitly přesně na té nepříliš dobře udržované silnici, která byla v mapě zakreslena jedinou křivolakou čarou s popisem 60.
El se zvedla ze sedaček a rozhlédla se kolem. "Luc, jsi si jistá, že naviguješ správně? Znáš ten svůj orientační smysl. Mně se totiž zdá, že jsme uprostřed nikde a ničeho, tedy v totální pustině."
"A vidíš tady někde snad jiné Mystic Falls než u silnice 60?" zeptala se Luc a strčila El před nos mapu Virginie. El ji jediným zběžným pohledem přelétla a pak nakrčila nos.
"Bože, to bude ale díra. Kdybyste mě alespoň nechaly sedět vepředu…"
"Kdybychom tě nechaly sedět vepředu, tak po půl hodině vybouráme, protože bych z tebe měla hlavu jak pátrací balon," utrhla se na ni Meg.
"Až přejedeš přes most, zatoč doprava," navigovala Luc dál a sester si nevšímala.
Než se zmiňovaný most objevil, utekla poměrně dlouhá doba. Luc nedokázala posoudit, jestli to byla hodina, nebo hodina a půl, ale nestarala se o to. Její jedinou starostí byla momentálně jen jedna věc, a to sžíravý oheň, který ve svém krku pociťovala stále víc a víc. Měla hlad. A podráždění ho jen podporovalo, zatímco on sám podporoval podráždění.
Hlavně, abychom už tam brzy byly, pomyslela si a začala se ovívat mapou, aby se jí dostalo víc kyslíku.
V autě panovalo zarputilé ticho. Nikdo z nich neměl náladu si povídat a El evidentně trucovala. Luc už si pomyslela, že snad možná měly štěstí a ona usnula, ale jakékoli její naděje zhasly, když Meg konečně za zmiňovaným mostem zabočila doprava a po několika minutách cesty prosvištěla kolem dřevěné cedule, která vítala cestující v Mystic Falls.
"Počkej, počkej, počkej!" vyjekla El a vymrštila se na sedačce za Luc do sedu tak náhle, až Luc sebou leknutím trhla. "Jaký tam byl počet obyvatel? Proč teď sakra jedeš rychle, když to nepotřebujeme?"
"No promiň, ale vracet se kvůli tobě nebudu," odvětila Meg stroze. "Ale bylo to čtyřciferné číslo."
"Jo? Tak to by možná nemusel být zas až takový zapadákov," řekla El s nadějí v hlase.
"Začínalo to jedničkou," podotkla Luc, čímž všechny sestřiny naděje evidentně uhasila. El zasténala a padla zády zpět na sedačky.
"Pane bože, kam jsem se to zase dostala?!" mručela pořád dokolečka. Luc se zhluboka nadechla, aby se přinutila udržet jazyk za zuby. Meg se však evidentně zachovat klid už tentokrát nepovedlo. Naštvaně se otočila na svém sedadle, aby byla k El čelem a na volantu jí spočívala už jen jedna ruka.
"Hele, jestli se ti tu nelíbí, tak se prostě seber a běž! Nikdo tě tu nedrží."
To nám ta vysněná rodinná dovolená ale pěkně začíná, pomyslela si Luc ironicky.
"Díky, ale jestli máme natáhnout bačkory, tak alespoň společně. Nevím, co bych si pak počala sama doma s ufňukanou Sandy na krku," odsekla El uštěpačně.
"Tos nemusela," ozvala se Luc, aniž by na svou sestru pohlédla. Narážka na její kamarádku se jí dotkla, zvlášť v takové situaci. Kdyby alespoň nebyla tak hladová…
"Ale vždyť je to pravda!" hájila se Eleanor. Meg ji probodla vysloveně zlostným pohledem.
"Jedinej, kdo tady teď fňuká, jsi ty, takže laskavě…"
"Sakra, nemůžete toho alespoň na chvíli nechat?!" neudržela se už Luc a otočila se naštvaně na své sestry.
"Ne, to nemůžeme, Luc! Kvůli něčemu jsem sem přijela a nehodlám tady poslouchat tohle kňourání!" obořila se Megan tentokrát na Luc.
"Proč nadáváš jí? Proč teď nadáváš jí?! Víš co, my se taky můžeme sebrat a zmizet obě!" rozkřikla se Eleanor.
"El…" pokusila se Luc něco říct, ale nebylo to k ničemu. Mohla mluvit na svůj denní prsten a vyšlo by to nastejno.
"Já jí nenadávám! A Luc stejně neodejde, že ne, Luc?"
"Já…"
"Aha, takže už za ní i mluvíš, no to je skvělý!" vyjekla El.
"Chce ten lék najít stejně jako já."
"A myslíš snad, že já ne? To si fakt myslíš?"
"No rozhodně to tak nezní! Fňukáš tu jak nějaká…"
"Meg, pozor!" vykřikla náhle Luc, která se zase jednou po dlouhé době podívala, kudy že to vlastně jedou. Meg se okamžitě přestala hádat a bleskurychle zareagovala. Ozvalo se hlasité zasténání gum, jak dupla na brzdu. Pořád to ale ještě nestačilo, aby se vyhnuly srážce s autem, které stálo před nimi na křižovatce a čekalo na červenou.
Jejich auto lehce ťuklo do jeho zadního nárazníku.
"Jejda," dostala ze sebe Meg a kousla se do rtu.
"A to jsem ani nemusela sedět vepředu," neodpustila si El rýpavou poznámku.
Pohledy všech tří sester se ve stejný okamžik upřely na řidiče auta. A jakého auta! pomyslela si Luc. Sama se v podobných klučičích věcech nikdy neorientovala, ale nemusela být kluk, aby poznala, že pro tohle auto by leckterý milovník motorů zabíjel. Neviděla moc dobře značku, ale mohlo to být… Porsche? Ano, snad Porsche. Velmi, ale opravdu velmi staré Porsche, ovšem ve výtečném stavu. Jeho lak barvy červeného vína se leskl na slunci a nutně na sebe musel poutat pohledy všech kolemjdoucích i kolemjedoucích. Takový sporťák se jen tak nevidí.
Luc sledovala skrz nízké zadní okénko siluetu vlastníka té kuriozity, jak sahá po klice ode dveří auta. Luc se naklonila ke své nejstarší sestře.
"Co budeš dělat?" zeptala se jí téměř šeptem.
"Nic. Prostě ho ovlivním," pokrčila Meg rameny a vystoupila, aby se připravila na rozhovor s rozhořčeným majitelem auta jako vystřiženého z fotek pro pamětníky.
Ale pak už muž… ne, vlastně mladík, uvědomila si Luc, vystoupil ze svého vozu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | 1. července 2014 v 10:56 | Reagovat

Úžasná kapitola :DD Luc, já si prostě úplně naživo dokážu představit ty scénky, to je úžasný :D Těším se na další kapitolu.
Pořád se tady sice opakuju, ale ty jseš prostě paní spisovatelka :-D

2 Megan Megan | 1. července 2014 v 16:30 | Reagovat

Mám chuťe dát Katherine pořádně do držky..takže to plní svůj účel.
OMG!! To je ta scéna!! Wooow, už to začína.
Ochranitelka, bojovnice a snílek<----CUTE! To si vymyslela opravdu dobře.:D

3 Megan Megan | 1. července 2014 v 19:57 | Reagovat

Jinak ta sesterská hádka nemá chybu! Tu jsem si užila nejvíc

4 Ginny123 Ginny123 | 3. července 2014 v 11:08 | Reagovat

Wow,to bylo dokonalé :-)
Nej byla ta sesterská hádka :-D  :-D  :-D

5 Ilía Ilía | E-mail | Web | 9. července 2014 v 9:41 | Reagovat

U té hádky v autě jsem se řezala smíchy. :-D Kdo vystoupil z toho auta? Můžu hádat třikrát? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie