Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 8 kapitola: Ochranitelka, bojovnice a snílek (1/2)

30. června 2014 v 0:00 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky, lidičky. :D Tak co, jak si užíváte první dny prázdnin? :)
Tenhle článek je přednastavený, momentálně nemám přístup k internetu, takže předem děkuji za případné komentáře, protože pak už pravděpodobně nebudu mít příležitost.

"Kam jsme se to jenom dopracovali? My čtyři, kteří jsme si slíbili, že zůstaneme navždycky spolu, jsme se nyní po sedmdesáti letech rozdělili."


--------

Dalšího dne se sestry chystaly k odjezdu. V domě se bilo hned několik protichůdných emocí, které se do sourozenců vpíjely jako inkoust do starých školních pijáků. Sklíčenost, zarputilost, odhodlání, smutek… a další a další, kterým vlastně ani nikdo z nich nerozuměl. Jediné, co věděli naprosto jistě, bylo, že dvě jejich sestry odjíždějí, a že už s tím nikdo nic neudělá. Ale ne, že by se nesnažili - Will o tom mluvil s Meg hned několikrát a vždycky to skončilo smlouváním a přemlouváním, ale Meganiné odhodlání bylo jako ze železa. A právě její neoblomnost utvrzovala i Luciennino vlastní odhodlání.
Sandy je nepřemlouvala. Přijala jejich rozhodnutí a pomáhala jim sbalit si všechno potřebné. Ona sama však zůstávala - ačkoli to nikdo nevyslovil, všichni věděli, že Katherinina nabídka se na Sandy nevztahovala, platila jen pro sestry.
Jak se blížilo poledne, nikdo toho moc nenamluvil a domem se šířilo nepříjemné napjaté ticho. A právě to ticho poukazovalo ještě na jednu skutečnost, která sourozence znepokojovala. Tou skutečností byla Eleanořina nepřítomnost. Od strohého ranního pozdravu "Ahoj" na schodišti cestou do kuchyně ji nikdo neviděl. Všichni věděli, že je El naštvaná, protože se Luc a Meg chystají odejít, a že se někam zašila, ale nechali ji při tom. Eleanor má stejně jako Megan svoji hlavu a ačkoli to Meg i Luc mrzelo, říkaly si, že je to tak možná lepší - Elina přítomnost při jejich odjezdu by po včerejším dramatu nemusela dělat dobrotu.
Kolem dvanácté Meg začala nervózně překontrolovávat obsahy všechny jejich zavazadel, jen aby odchod ještě o chvíli oddálila. Pak si ale uvědomila, že pokud neodjedou teď, neodjedou už nikdy.
A tak přišla ta chvíle. Chvíle, kdy si měli všichni říct sbohem.
"Vrátíme se s lékem," řekla Meg Willovi při loučení. "Vrátíme se a všechno bude zase jako dřív. Slibuju."
A potom, když jim nezbývalo nic jiného, než se vyvinout z pevných obětí na rozloučenou, s Luc nastoupily do auta. Nastoupily do něj a… a Meg šlápla na plyn. Během několika okamžiků se Willovi i Sandy ztratily z očí.
Když Will ze svého okna v druhém poschodí sledoval, jak se od něj sestry vzdalují, věděl, že jestli se jim něco stane, nikdy si to nepřestane vyčítat. A výčitky svědomí… ty jsou ten nejsilnější soupeř.
Neohlížej se, přikázala si Meg, zatímco zatínala prsty do volantu. Hlavně se neohlížej. A tak upírala pohled na sinici před sebou a snažila se soustředit jen na řízení. Nesměla si nechat do hlavy vniknout myšlenku, že jejich dům a s ním i Will a El, která je bůh ví kde, se ve zpětném zrcátku každou vteřinou zmenšují.
V autě bylo ticho. Vládla napjatá atmosféra a Meg se zdálo, jako by každý centimetr krychlový vzduchu tížil její tělo i její mysl jako několikakilové závaží. Děláme správnou věc, pomyslela si a znovu ucítila dotek svého odhodlání. Zachráníme Willa. A Meg tomu skutečně věřila.
Pak pohlédla úkosem na Luc. Její sestra seděla na svém sedadle jako pravítko a upírala pohled přímo před sebe. Byla celá napjatá a Meg si všimla, jak se jí lesknou oči… a uvědomila si, že i její oči jsou zvláštně zvlhlé. Zhluboka se nadechla a prudce zamrkala. Když se ticho natahovalo, znovu věnovala blondýnce starostlivý pohled. Nezdálo se ale, že by si toho Luc všimla.
"Jsi v pořádku, Luc?" Luc zamrkala, jako by se právě vzpamatovala z transu a pak se přerývaně nadechla.
"Jo. Jo, jsem… v pořádku," přikývla rychle, a pak zkoumavě pohlédla na svou starší sestru. "A ty?"
Meg jí oplatila pohled a měkce se usmála. "Já taky," řekla.
"Tak hurá za dobrodružstvím," řekla Luc, ale neznělo to nadšeně. Její hlas byl slabý a i přes všechnu svou snahu se Luc nedařilo příliš dobře ho ovládat. Meg v něm však i tak zaslechla vlastní odhodlání.
"Jdeme z Katherine vymlátit ten její slavný lék."

***

Milý deníčku,
už jsi měl někdy pocit, jako by všichni kolem tebe byli úplně slepí?
Fakt nemůžu uvěřit tomu, že Meg s Luc vážně odjely. Že se prostě jen tak ze dne na den sebraly, sbalily si kufry a vyrazily vstříc... bůh ví čemu. Ale rozhodně ne ničemu dobrému.
Ale já jsem je varovala. Říkala jsem jim, že Katherine přinese jen problémy. Neposlouchaly mě. A nepochybuji, že na to doplatí.
Sledovala jsem je, jak odjíždí. Seděla jsem na stromě a dívala se, jak nastoupily do auta a zmizely v nedohlednu. A říkala jsem si: Kam jsme se to jenom dopracovali? My čtyři, kteří jsme si slíbili, že zůstaneme navždycky spolu, jsme se nyní po sedmdesáti letech rozdělili.
Já jsem zůstala tady. A nemám tušení, co mám dělat. Nemůžu tu přece jen tak sedět a čekat, až se to svinstvo z vlkodlačího kousnutí rozšíří ve Willově těle příliš. Musím něco podniknout. Ale co?
Už jsi někdy měl… výčitky kvůli něčemu, co bylo správné? Vím naprosto jistě, že přijmout Katherininu nabídku správné nebylo. A tak jsem ji odmítla. Ale nechala jsem holky, aby se s tou mrchou, co si o sobě myslí, že je královna světa, znovu setkaly a nechaly se oblbovat těma jejíma kecama. Nechala jsem je jít do toho samotné. Ale řekni mi, co jsem měla asi jako dělat? Dát dobrovolně hlavu na špalek, protože ony dvě jsou tak zaslepené, že tu lež prostě nevidí?
Nemůžu jim to vyčítat. Meg by udělala cokoli, aby ten lék našla a Luc je důvěřivá odjakživa. To ale pořád neznamená, že se mohly jen tak sebrat a odjet! Připadám si jako natažená pružina. Sejít se znovu s Katherine je ta nevětší hloupost na světě. Ale nechat je čelit tomu samotné…
"Doprčic, já je zabiju!" vykřikla El téměř bezradně a prudce mrštila tužkou do stránek svého fialového deníčku. "Tohle fakt není možný…" mumlala nazlobeně, když začala rázovat po pokoji a házet na postel všechno, co by se jí mohlo hodit s sebou. Už se rozhodla, co udělá. Udělá tu největší hloupost na světě - přiloží hlavu na špalek.

***

Megan bubnovala prsty o dřevěnou desku stolu. Seděla s Luc v kavárně, ve které se měly sejít s Katherine a svíral ji podivný a nepříjemný pocit deja vu. Opět seděla v tom samém boxu, dokonce i na tom samém místě jako posledně a opět před ní leželo nedotčené skořicové latté, na které neměla ani nejmenší chuť.
"Má zpoždění," poznamenala Luc a už po několikáté mrkla na hodinky.
"Samozřejmě, že má zpoždění," přikývla Meg nespokojeně. "Chce nám ukázat, kdo je tady pánem."
"Chytrá holka," ozval se za nimi ten hlas, ten vtíravý kočičí hlas, který Meg od včerejšího odpoledne zněl bez přestávky v uších. "Tudíž jistě pochopíte, že se za své zpoždění nebudu omlouvat." A aniž by čekala na vyzvání, uvelebila se Katherine i se svýma dlouhýma nohama na podpatcích v jejich boxu vedle Luc - na stejném místě, jako posledně.
"Ale," protáhla potom a mírně se zarazila, když pohlédla na dvě sestry. "Zdá se, že stále nejsme v plném počtu. Kdepak máte svou zbývající milovanou drzou třetinku?"
"El," začala Meg a dala zvláštní důraz na sestřino jméno, "má… trochu problémy s důvěřivostí."
"Tak to je nakonec chytřejší, než jsem si myslela," poznamenala Katherine a Luc s Meg se na sebe nejistě podívaly. Neměly ale příležitost se k tomu vyjádřit, jelikož je přerušil další hlas, který by tady Megan ani ve snu nečekala.
"Mluvil tu někdo o mně?" Meg vzhlédla… a zarazila se. Setkala se s Elinýma hnědýma očima.
"El," vydechla Luc překvapeně. Na tváři se jí rozlil šťastný úsměv - byla nepochybně nesmírně potěšená, že sestru vidí.
Meg se to však nezdálo. El a tady? Ve společnosti Katherine? A dobrovolně? Znejistěla, nějak se jí to nechtělo líbit.
"Co tady děláš?" zeptala se jí. První, co ji napadlo, bylo, že se El přišla s Katherine minimálně pohádat, pokud by ovšem zůstalo jen u slov, ať jim dá konečně pokoj a dotáhnout své sestry za vlasy domů. A to opravdu nebyl ten nejlepší možný scénář.
Když El promluvila, byla Meg ovšem znovu překvapena.
"Přišla jsem zkontrolovat, že do toho nespadnete ještě hlouběji, než v tom jste. A navíc… Katherine udělá určitě radost, že nás do průšvihu zatáhne všechny, nemám pravdu?" zeptala se El a pohlédla na zmiňovanou upírku. Ta se jen uštěpačně usmála, ale její poznámku ignorovala.
Meg sledovala, jak se Eleanor usadila do boxu vedle ní a chvíli jí trvalo, než tuhle informaci vstřebala. Pak pohlédla na Luc a zjistila, že blondýnka pozoruje prostřední sestru s jakousi nepopsatelnou vroucnou vděčností v očích. Meg nepochybovala, že kdyby mohla, skočila by po El a zuřivě ji objala, jak to měla ve zvyku. A ještě dřív, než se stačila té představě zasmát, si však uvědomila, že i jejím nitrem se rozlévá jakýsi příjemný hřejivý pocit náklonnosti k Eleanor. Tak ona je v tom nakonec přece jenom nenechala…
Usmála se na El a ona jí úsměv oplatila. A ten úsměv říkal: Nelíbí se mi to, ale jedeme v tom spolu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | 30. června 2014 v 12:18 | Reagovat

Úžasná kapitola! :D Jaj, už aby tady byla další část :-)
No tak to jsem teda zvědavá... hurá do Mystic Falls! :D
Luc, ty jsi fakt paní spisovatelka ;-)

2 Callia Callia | 30. června 2014 v 15:10 | Reagovat

Úžasná kapitola. Omlouvám se, že jsem neokomentovala tu předešlou. :D Tak nějak jsem na to zapomněla. Ale i ta se mi líbila. :)

3 Ginny123 nebo Vlčí Lady Ginny123 nebo Vlčí Lady | Web | 1. července 2014 v 12:33 | Reagovat

Opět úžasná kapitolka :)

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 9. července 2014 v 8:16 | Reagovat

Jehé. Najednou jsem pocítila k El vlnu nevídané náklonnosti :-D Hned jdu číst dál. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie