Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 7. kapitola: Bezmocní (2/2)

26. června 2014 v 0:00 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky. :) Je tu čtvrtek, takže další kapitolka. :)
Sourozenecká krize pokračuje. Megan je zoufalá a odhodlaná postavit se čemukoli, co jí přijde do cesty, aby zachránila své dvojče. El je tvrdohlavá a odmítá ustoupit, zatímco Luc doufá v naději. Will zas staví bezpečí sester nad svoje vlastní... jak tohle dopadne?
Enjoy it. :)




"Takže abychom si to shrnuli," začal Will a podíval se na své sestry i na Sandy, které se před patnácti minutami vrátily ze San Diega a celou tu dobu nezavřely pusu. "Potkaly jste v kavárně nějakou upírku, která vám řekla, že má lék na vlkodlačí kousnutí."
"Ano. Tak to Katherine říkala."
"A taky řekla, že vám ho dá, když…"
"Ona žádný lék nemá!" rozkřikla se Eleanor, kterou už nadějné řeči jejích sester evidentně rozčilovaly. "Ona prostě lhala, nehodlám jí věřit. To dokáže každý nalhat bezmo… zoufalým holkám, že jim dá to, co chtějí, pokud pro něj udělají špinavou práci. Není nic jednoduššího."
"El má pravdu," přikývl Will. "Ukázala vám ta… ta Katherine... ten lék? Nebo řekla vám o něm něco bližšího?"
Nastalo rozpačité ticho. Luc a Meg se na sebe podívaly a Willovi bylo jasné, že se zdráhají vyslovit nepříjemnou pravdu.
"Ne!" přerušila El ticho. "Samozřejmě, že nám ho neukázala, ona prostě žádný nemá!"
"Asi sotva by ho nosila u sebe, pokud je tak cenný," ozvala se Luc a Meg souhlasně přikývla, šťastná za dobrý argument.
"Jo? A co ten archivář? Už jste zapomněly, co říkal? Smrt je lékem na nesmrtelnost. Netřeba léčit lék!"
"Takže chceš říct, že žádný lék neexistuje?" utrhla se na El zostra Megan a prudce se postavila. Luc ji zatahala za ruku, aby si sedla zpátky na postel, ale Meg ji nevnímala. Z očí jí létaly blesky.
"Ne… ne, to jsem… tak jsem to nemyslela," bránila se El rozpačitě a spíš než po Meg provinile těkala pohledem po Willovi.
Willa se ale její poznámka vůbec nedotkla. Sám už několikrát přemýšlel, jestli tohle všechno má vůbec cenu, jestli nenechává děvčata pátrat zbytečně… vlastně o tom přemýšlel den co den. A nevěděl, co si o tomhle všem myslet. Co je vlastně zač tahle Katherine? Nikdy o ní neslyšel. Nemají páru o tom, jestli mluví pravdu nebo lže, jestli lék má anebo jestli nějaký vůbec existuje, nemají páru, jestli je to past nebo záchrana.
"Já jenom říkám, že byste musely být naprosto pitomé, kdybyste udělaly to, co po vás ona chce!" zvýšila El opět hlas, jakmile našla ztracenou rovnováhu. Už taky stála.
"A jaký máš důkaz o tom, že lže?"
"Cože? Jsi normální? Jaký máš ty důkaz, že nelže?"
"Říkám ti, že…"
"Dost! Dost, prosím vás, nechte toho." Willův hlas byl klidný, ale autoritativní a neoblomný. Ulpěly na něm pohledy všech děvčat. "Hlavně se nehádejme," dodal a pohledy jim oplatil.
"Já jsem jen říkala, že…"
"El!" napomenul ji Will už o něco hlasitěji a chtěl pokračovat dál, když v tom proud jeho slov přerušil záchvat kašle, až se v sedě na posteli musel sehnout.
"Wille!" ozvaly se čtyři dívčí polekané hlasy, jak k němu Howrovy sestry a Sandy, která doteď jen tiše seděla v koutě, přispěchaly ve snaze mu nějak pomoci.
"Nic mi není. Nic mi není," zopakoval, když se zase byl schopen nadechnout a jemně ze sebe setřásl dívčí dlaně. "Jen mi zaskočilo."
Nezaskočilo mu. A on to věděl. Cítil v ústech kovovou pachuť krve - vlastní krve. A bylo mu jasné, že není pravda, že to nic není. Jeho nemoc postupovala. Natahovala své dlouhé pařáty, které už pevně svíraly i jeho plíce. Infekce se nešířila jen na kůži, ale i uvnitř - a on to cítil.
Ale neznepokojovalo ho to. Přijímal to jako fakt, jako něco, co je pevně dané, a co - nejspíš - nejde změnit. Ale věděl, co by to vědomí udělalo s jeho sestrami - a to bylo to jediné, na čem mu doopravdy záleželo.
Jejich starost ho dojímala. Ta verva a zapálení, se kterou se Megan se sestrami pouštěla do pátrání po jeho záchraně… A i teď, když hleděl do tří odstínů hnědých a jedněch modrých očí, byl vděčný, neskutečně vděčný, za starost a péči, kterou mu poskytovaly.
A pak se lehce usmál, když se vynořil z hlubin rozšířených očí Megan, Sandy Lucienne i Eleanor a zjistil, že se děvčata v jediném okamžiku přestala hádat.
Pak náhle zamrkal, když si uvědomil, že se upřeně dívá na Sandy a uhnul pohledem, který mu ulpěl na černé šmouze na plovoucí podlaze jeho pokoje.
"Ehm… takže co?" přerušila El rozpačité ticho otázkou, na kterou by Will sám rád znal odpověď. Věděl ale, že rozhodnutí tohoto problému bude nejspíš záležet na něm… a taky na Meg. Čímž se situace mírně komplikovala.
"Já… já musím souhlasit s El." Jeho slova patřila víc Meg, než komukoli jinému v místnosti a on v jejích hnědých očích viděl rostoucí nesouhlas. Už už otevírala pusu, aby na to něco řekla, ale Will ji přerušil: "Meg, já vás nemůžu nechat jet někam na druhou stranu kontinentu, aniž bych si byl jistý, že to k něčemu bude."
"Ale…"
"Je to nebezpečné, Meg! Jet někam do Virginie a vypořádat se s nějakým upírem, o kterém nevíte vůbec nic? Nemůžu vás nechat riskovat životy kvůli tomu mému." Meg se na něj zůstala dívat s výrazem naprostého překvapení.
"Wille, tohle je přesně to, proč bych byla ochotná riskovat svůj život." Megan se mu dívala upřeně do očí a Will cítil, že se ho tím pouhým pohledem snaží přinutit, aby to pochopil. A on to chápal. Věděl, že kdyby to bylo naopak, vnímal by to stejně. Ale nemohl na to přistoupit.
"Meg…"
"Wille," přerušila ho jeho sestra a klekla si na zem před jeho postel, zatímco oběma rukama pevně uchopila jeho dlaň. "Je to šance. Chápeš? Je to šance, že se všechno vrátí zase do normálu." Její hlas zněl naléhavě a propíjel se do každého kousku Willova vědomí. Ale on potřeboval, aby i ona porozuměla.
"Jak by ses na tohle dívala, kdyby to bylo naopak? Kdybych já měl někam odjet a riskovat kvůli tobě svůj život, zatímco ty bys jen seděla tady a nemohla vůbec nic dělat?"
Hleděli si do očí. A ty Meganiné byly vřelé… a smutné. Protože pochopila. Za tím smutkem však Will viděl její neoblomnost a odhodlání.
Nikdo z přítomných se neodvažoval ani pohybem narušit ticho, které v místnosti panovalo, aby nepřetrhl to jemné vlákno pocitů a myšlenek, které si dvojčata vyměňovala pouhým pohledem. Nikdo. Kromě El.
"Alespoň někdo tu má rozum," prohlásila, evidentně naprosto spokojená s Willovým názorem. Kouzlo okamžiku bylo pryč. Megan provrtala El zlostným pohledem.
"Fajn. Tak fajn!" odsekla, pustila Willovu ruku a postavila se. "Zůstaň si tady. Já ale jedu. Klidně i sama." A pak, aniž by někomu z nich věnovala jediný pohled, s hlasitým prásknutím dveří opustila místnost.
Všichni na sebe zůstali jen zaraženě zírat a Will, který spustil skleslý pohled ze dveří, si uvědomil, že ničím, co on nebo kdokoli jiný řekne, nedokážou Megan přinutit ke změně svého rozhodnutí. Protože Meg poháněl strach. Strach o jeho život.
Luc zůstala tiše sedět na zemi a nervózně těkala pohledem mezi El, Willem a zavřenými dveřmi. Willovi se zdálo, jako by dokázal slyšet tu bitvu v její hlavě, kdy se skoro doslova musela rozhodnout mezi svými sourozenci.
Luc se zachvěla, když si uvědomila, že je náhle středem pozornosti. A v jejích modrých očích se objevil výraz lovné zvěře, když El naklonila hlavu na stranu, jako by se ptala: "No?"
Pak ale Luc zavřela oči a sklopila hlavu. Will pochopil, že se rozhodla.
"Promiň," pípla, zvedla se na nohy a vyběhla z pokoje za Meg.
Luc dveřmi doslova proletěla. Chtěla co nejrychleji vypadnout z té místnosti, jejíž napjatá atmosféra hádky ji dusila. Jak strašně nesnášela, když se se svými sourozenci musela hádat!
Než zmizela na chodbě, zaslechla za sebou ještě Elino prosebné: "Luc!" Ale to už za sebou zavírala dveře.
"Nemusela jsi být hned tak ostrá," ozval se z ložnice Willův hlas a Elin, který něco odpovídal, ale Luc už ho nevnímala.
Aniž by zaklepala, vpadla do Meganina pokoje.
"Meg, jedu s tebou," oznámila ještě na prahu. Meg zvedla hlavu od něčeho velkého a čtvercového, co leželo na podlaze… byl to kufr. A Meg se balila na cestu.
Luc se zamotala hlava, i když vlastně přesně nevěděla z čeho. Asi z toho, že si při pohledu na zavazadla uvědomila, do čeho se to vlastně pouští. Že to tady zase všechno opustí a pojedou. Ale Luc byla rozhodnutá.
Meg se na ni usmála zpoza pramenu tmavých vlasů, který jí spadl do tváře. Luc jí úsměv oplatila, nebylo třeba nic říkat. Meg jí byla vděčná, že ji nenechala jet samotnou a Luc za to byla ráda.
"A El?" zeptala se potom Meg, aniž by se zvedla ze země. Luc jen bezradně zavrtěla hlavou a Meg chápavě přikývla.
"No, tak si budeme muset vystačit samy. Stejně tu někdo musí zůstat s Willem. Třeba je to takhle lepší." Luc jen posmutněle přikývla a posadila se na podlahu vedle Meganiného kufru.
"Takže… jaký je plán?" zeptala se a cítila, jak se jí v hrudi vzdouvá ten zvláštní hřejivý pocit, který jí říkal, že je něčeho součástí.
"No, tak začneme tím, že se zítra v San Diegu sejdeme s Katherine."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 26. června 2014 v 14:34 | Reagovat

Už opravdu odpovídáme názvu "Bezmocní". Chudák Will. Sestry hodlají pro něj riskovat. Takže má bolesti, umírá a ještě se o ně bojí.

Zatím se jako rodina držíme. Teď spolu držely Legan.:D Jsem opravdu na schůzku s Káthmándú zvědavá. El z ní bude mít fakt radost.:D

2 Megan Megan | 26. června 2014 v 14:40 | Reagovat

s Katherine(blbej IPhone)

3 Ginny123 Ginny123 | 26. června 2014 v 19:47 | Reagovat

Opět úžasný kapitola :-)

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 26. června 2014 v 19:54 | Reagovat

[1]: No jo, všichni mají tak trošku nervy :D Bezmocní, zoufalí a ochotní riskovat... špatná kombinace :D Díky za koment :)
btw, to s tím ipohnem znám... mám na svůj mobil stejný nervy a ani to nemusí být iphone :DDD

[3]: Díky :)

5 WilliamBloody WilliamBloody | 26. června 2014 v 19:54 | Reagovat

Bylo by zajímavé a nečekané kdyby si Katherine přišla bez vědomý sester prohlédnout samotného Willa. :-) Hlavně po té co by sestry vyrazili do Mystic Falls a on by tam zůstal sám snad jen s El nebo se Sandy. To by je jistě pořádně naštvalo. :-D

6 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 26. června 2014 v 20:31 | Reagovat

[5]: Ouuu, ty by byly totálně na nervy :D A El by byla naprosto vzteky bez sebe :D
Jinak díky za koment :)

7 WilliamBloody WilliamBloody | 27. června 2014 v 14:24 | Reagovat

Luc, představ kdyby měla tu drzost po něm před zraky El a Sandy vyjíždět a balit ho ještě k tomu na pokraji smrti! S toho by dostali jistě totální hysterický záchvat oprávněného pobouření a možná by si došly i pro pánvičky. :-D

8 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 28. června 2014 v 12:28 | Reagovat

:DDD Jaj, no tyjo, když člověk takhle čte, jak tvrdohlavý umí být, je to zvláštní :D... ale vystihla jsi to, Luc :D To jsem teda fakt zvědavá. :D

9 Eleanor Eleanor | E-mail | 28. června 2014 v 12:29 | Reagovat

Jinak opět úžasná kapitola, jako vždy.. úplně jako bych to četla z knihy :D

10 Scriptie Scriptie | Web | 29. června 2014 v 11:43 | Reagovat

A vzhůru do Mystic Falls! Yay! Už se moc těším na další kapitolu. Asi to začneš psát tak, že kapitola bude z pohledu Megan a Luc a další bude z Willova a Elina, že? No nic, ale jsem zvědavá na další...! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie