Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 5. kapitola: Za úplňku (2/2)

12. června 2014 v 0:00 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Zdravíčko! :D Takže druhá část páté kapitoly... Přichází šokující zjištění, které rozjede další lavinu událostí.
Snad se bude líbit. :)


-----------

Luc seděla na pohovce v jejich obývacím pokoji a dobře se bavila. Will a Meg se někam vypařili a už hodnou chvíli byli pryč, ale Luc se to nezdálo nijak znepokojivé. Vlastně to bylo celkem normální. Navíc, zábava byla v plném proudu a po napjaté atmosféře teď už nebyla ani stopa. Nebylo proč si dělat starosti.
Luc upila ze své sklenky vína a prohlížela si Sandy s Jackem, kteří se k sobě na pohovce naproti tiskli. Jack se vybarvil celkem zajímavě. Na to, jak byl na začátku málomluvný, teď prokazoval poměrně dobré schopnosti udržet zábavu v proudu, ačkoli i sám měl své meze. Bylo dobře, že chodí zrovna se Sandy, protože se Luc zdál rozumný a rozhodně schopný zkrotit Sandynu bouřlivou povahu.
"Hele, Meg s Willem se vrací," poznamenala El. I Luc zaslechla jejich blížící se kroky. Běželi, takže si nejspíš dali závod k domu. Luc se pro sebe usmála.
Za okamžik se dveře prudce otevřely a dvojčata vpadla dovnitř. Jakmile je za sebou ale zabouchla, Luc pochopila, že je něco špatně.
"Panebože, co se stalo?" vyjekla Sandy, která ze svého místa viděla přímo do předsíně a vyskočila ze sedačky. O vteřinu později Luc pochopila, co ji tak vyděsilo.
Krev. To bylo první, čeho si na dvojčatech všimla. Jejich oblečení bylo celé rozervané a zkrvavené. Levá nohavice Willových kalhot byla dokonce tak nasáklá krví, že vůbec nebyla poznat její původní barva.
Luc se prudce postavila a zakryla si ústa dlaní. Cítila, jak se jí sevřelo hrdlo strachy a žaludek jí házel hotové kotrmelce.
Rozšířenýma očima sledovala, jak se Will posadil na sedačku, vyčerpaně zavřel oči a opřel se hlavou o opěrku.
"Wille! Proboha, vždyť jsi celý od krve!" vyděsila se Sandy. Luc nechala Sandy a El zkoumat Willa a sama vběhla do haly, kde Meg seděla úplně zničená na zemi a zády se opírala o dveře. Luc se zastavila u vchodu do místnosti a věnovala Meg jeden vyplašený pohled.
"Meg, co se stalo?" zeptala se poplašeně a přemýšlela, jestli vůbec chce znát odpověď na svou otázku. Žaludek se jí svíral strachy, když sledovala starší sestru celou zničenou a potrhanou. "Jsi v pořádku?"
"Jo, teď už jo," přikývla Meg a postavila se. Když si všimla Lucienniného starostlivého výrazu, nejistě se usmála a prošla kolem ní do obýváku, kde se usadila vedle Willa.
Luc si uvědomila, že ona vypadá na rozdíl od jejich bratra opravdu v pořádku. Byla sice stejně zašpiněná, ale zdálo se, že se jí vracejí síly. Will byl na místo toho stále bledý, zhluboka dýchal a oči měl stále zavřené.
Když hodnou chvíli nikdo nic neříkal, ozvala se El: "Sakra, lidi, řeknete nám konečně, co se vám stalo?"
"Napadli nás vlci," odpověděla stručně Meg. Všichni na ni vytřeštili oči.
"Cože? Vlci?"
"Proč by vás napadali vlci?" zeptala se zmatená Sandy.
"Zvířata nezaútočí na upíry, to nedává logiku," namítala Luc.
"A jste si jistí, že to byli vlci? Nebylo to třeba…" ujišťovala se Sandy.
"Byli to vlci," skočil jí do řeči nekompromisně Will, když konečně otevřel oči a pohlédl na všechny přítomné.
"A to vám dalo takovou práci přeprat nějaký blbý vlky? Vždyť byste je měli lovit!" divila se El.
"Byli… divní," řekla Meg a svraštila obočí.
"Jak divní?"
"Prostě divní. Silnější, rychlejší. Měla jsem z nich strach."
"Nemohli být přirození," přitakal Will. "Nechovali se jako zvířata."
"Bože, vypadáte úplně zničeně," poznamenala ustaraně Luc a přešla k ledničce v kuchyni. Vzala z ní dva sáčky krve a jeden hodila Meg, druhý Willovi. Will se natáhl, aby pytlík chytil, když najednou bolestivě zasykl a ruku v polovině pohybu stáhl. Pytlík by s žuchnutím dopadl na podlahu, kdyby El včas nezareagovala a nechytila ho těsně nad zemí. Všichni na Willa udiveně pohlédli.
"Wille? Je ti něco?" ozvala se se svraštěným obočím Meg a Luc cítila, že ve vzduchu houstne napětí.
"Nic," zavrtěl Will vyhýbavě hlavou a vzal si od El pytlík krve, který mu podávala. Jediným trhavým pohybem ho otevřel a zhluboka se napil. Nepoužil však pravou ruku, jak by to udělal normálně. Otevřel ho levou.
Meg se na něj chvíli podezřívavě dívala, svůj pytlík nechala bez povšimnutí. Pak mu bez jediného varování strhla tričko z ramene. Will stáhl obličej v bolestivé grimase a Luc zalapala po dechu. Místo toho, aby Meg odhalila zdravou kůži, objevila velikou ošklivou zanícenou ránu, která se mu táhla i kousek dolů po paži. Ránu, jež tam evidentně zanechaly zvířecí zuby.
"Panebože," zašeptala vyděšená Sandy a ustoupila kousek dozadu k oknu.
"Jak to, že se ti to nezahojilo?" vyptávala se Meg. "Wille!" napomenula ho, když neodpovídal a uhýbal pohledem.
"Nic to není," řekl odmítavě a skryl ránu pod tričkem.
"Nevypadalo to jako nic," pípla Luc s pohledem stále přišpendleným na bratrovo rameno, i když už zranění neviděla.
"Zítra to bude v pohodě," ujistil je Will. Jeho sestry ho ale stále probodávaly zkoumavými ustaranými pohledy.
"Ehm, lidi? Říkali jste, že vás napadli vlci?" ozvala se náhle váhavě Sandy, která už nesledovala Willa, ale hleděla přes skleněnou okenní tabulku ven do noci.
"Ano, říkali. Dva obrovští vlci," přitakala Meg.
"Asi bych měla přestat koukat na horory, ale… měli byste něco vidět." Sourozenci se na sebe překvapeně podívali, než se všichni postupně zvedli z gauče a přešli k oknu, u kterého Sandy stála. Sandy odhrnula záclonku ještě víc, tak, aby bylo vidět na oblohu.
"Koukněte," řekla prostě. Luc chvíli nevěděla, co se po ní chce. Podle Sandyna hlasu čekala přinejmenším, že uvidí z lesa vystupovat smečku vlků, kteří obkličují jejich dům, ale les vypadal až překvapivě klidně.
"A co máme vidět?" zeptala se El.
"Úplněk," odvětila Sandy. "Dneska je úplněk."
"No a co, že je… počkej," zarazila se Eleanor a podívala se na ni, jako by se ptala, jestli si z ní náhodou nedělá blázny. "To jako vážně? Myslíš na vlkodlaky?"
"Cože?" zeptala se pochybovačně Meg. "To je přece blbost. Nic jako vlkodlaci neexistuje." Sandy spustila záclonku, odvrátila se od okna a zpříma se na ně podívala.
"Jo? A jak jste reagovali, když jste se poprvé dozvěděli o upírech? Vsadila bych se, že stejně. A podívejte se na nás teď." Všichni zmlkli a uhnuli pohledem. Luc bylo jasné, že Sandy má pravdu. Jak by mohli vědět, že upíři jsou jedinými nadpřirozenými stvořeními na světě?
Luciennin pohled znovu zabloudil k úplňku. Vznášel se na nebi jako obrovský zářivý groteskní balon. Byl tajemný, hrozivý. Myšlenka na vlkodlaky jí připadala absurdní, rozum jí říkal, že je to nesmysl, ale něco uvnitř ní se zlehka zachvělo poznáním.
"A co když je to pravda?" zeptala se a pohlédla na své společníky. "Co když to byli doopravdy vlkodlaci?"
V místnosti zavládlo rozpačité ticho. Nikdo nic neřekl. Ani jeden z nich si nedokázal představit, co by znamenalo soužití s vlkodlaky, pokud by bylo vůbec možné. Jak by je to mohlo ohrozit?
"Vlkodlačí kousnutí upíra zabije," ozval se náhle do ticha Jack, který až doteď jen tiše sledoval dění v místnosti. Okamžitě se k němu stočilo pět překvapených pohledů.
"Ja-jak zabije?" vykoktala Meg.
"Prostě… zabije. Říkal mi to Lucas - můj stvořitel - když mě bral v noci lovit. Myslel jsem, že mě jenom straší, ale jestli mluvil pravdu… a jestli vlkodlaci opravdu existují…" nechal větu nedokončenou viset ve vzduchu. Luc měla pocit, jako by se na ní všechno sesypalo. To přece nemůže být pravda, je to jenom výplod něčí bujné fantazie! Náhle hustá atmosféra ji dusila a zatočila se jí hlava.
Jestli je to pravda… a jestli vlkodlaci opravdu existují…
Všichni pochopili, co zůstalo nevyslovené a stočili své ustrašené pohledy na Willa. Will jim je jen překvapeně oplácel, ale z jeho očí se dalo jen málo co vyčíst. Luc tam ovšem rozhodně poznala zmatení, které cítila ona sama. A taky strach. A ona se teď bála. Hodně se bála.
"Tak fajn. Dobře, tohle… to se musí nějak vyřešit," začala Meg a posadila se vedle Willa. "Musíme zjistit, co je na tom pravdy. Sehnat fakta. Hlavně nesmíme panikařit a..."
"Meg," oslovil ji Will, ale ona ho nevnímala. Mluvila pořád dál a divoce u toho gestikulovala. Její hlas sílil a nabíral na naléhavosti. Podle toho, jak zrychleně dýchala, se zdálo, že ačkoli jim nařizovala opak, panikařila ona sama.
"...a uvažovat rozumně. Tohle se vysvětlí. Jo, vysvětlí se to, najde se nějaké rozumné vysvětlení. Prostě musíme…"
"Meg!" ozval se Will znovu, tentokrát o něco důrazněji.
"Co?"
"Klid." Jeho hlas zněl vlídně a konejšivě. Meg se na něj podívala a zůstala na něj hledět rozšířenýma očima. "Bude to dobrý." Meg zlehka přikývla a Luc si všimla, že se jí v čokoládových očích lesknou slzy. I v jejích vlastních jí pálily ty malé slané kapky a ona prudce zamrkala, aby je z nich vyhnala. Cítila se tak slabá, jako by jí měla každou chvíli kolena vypovědět službu. "Bude to dobrý," zopakoval Will znovu a pokýval hlavou, jako by tím chtěl svoje slova potvrdit.
Tak je to nakonec on, kdo někoho utěšuje, to je legrační, pomyslela si Luc ačkoli jí na tom vlastně nic legračního nepřipadalo. Neměla by daleko k hysterii, kdyby nevěděla, že si to nemůže dovolit. Teď ne.
Podívala se na své sestry, na Meg a El. El se tvářila vyděšeně, ale Luc viděla, jak se v jejích očích sbírá odhodlání. A Meg mrkala, aby vyhnala z očí slzy, ale pak se vzchopila, zhluboka se nadechla a narovnala. Poslední, ke komu stočila svůj pohled, byl Will, který se tvářil klidně a vyrovnaně, jako by vůbec nešlo o něj. Byl to právě jeho pohled, který v ní dokázal uklidnit ten šílený hurikán. Když je v klidu on, musí ona být taky.
Výrazy sourozenců říkali jedno: Tohle zvládneme. A Luc o tom nepochybovala. Překonají to, ať už na ně úplněk seslal cokoli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ginny123 Ginny123 | 12. června 2014 v 16:10 | Reagovat

Úžásná druhá část :-)
Už aby byla šestá kapitola :-)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | 12. června 2014 v 16:21 | Reagovat

Tak tahle kapitola mě fakt napla! Holka, tohle mi v těhle vedrech už nedělej, nebo zkolabuju :DDD Už aby byla další kapitola.

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 12. června 2014 v 16:37 | Reagovat

[1]: [2]: Díky, holky :D Jsem ráda, že se líbí :)
El, nekolabuj, dýchej! :DDD

4 Callia Callia | 12. června 2014 v 19:27 | Reagovat

NEEEEEEEEEEEEEE! Will prostě neumře! Jasný?! Neumře! :D Úžasná kapitola a já chci, aby to byli vlkodlaci, protože já vlkodlaky miluju! :D UUUUU... Skvělá kapitola! :D

5 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 12. června 2014 v 19:34 | Reagovat

[4]: No, moc jich už tam nebude... vlastně vůbec :D Možná jestli napíšu druhou sérii, tam by být měli. já jsem spíš na ty upíry, no :DDD

6 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 12. června 2014 v 19:34 | Reagovat

[4]: JInak díky za komentář :) :3

7 WilliamBloody WilliamBloody | 12. června 2014 v 21:18 | Reagovat

Na tuto kapitolu jsme se vážně těšil a opět si mě nezklamala! Teď jistě nastane etapa vymýšlení plánu na záchranu. Už se nemohu dočkat jak se naše postavy a tento příběh propojí s TVD. :D

8 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 12. června 2014 v 22:14 | Reagovat

[7]: Máš pravdu, teď přijde plánování. :D Další kapitolka sice bude ještě tak trochu emoční a vztahová (znáte mě :D :3), ale ta ta další už začne zachraňování :D
Jinak děkuju, jsem ráda, že se líbilo, a že nezklamala :)

9 Scriptie Scriptie | Web | 14. června 2014 v 17:16 | Reagovat

Co to...?! Děláš si ze mě, kurnik, srandu? Prosím, prosím, že mi Willa nezabiješ, viď že ne? Určitě si nějakou pomůžou, zvládnou to, jistě... musí!
Prosím!
:-D

10 Lucienne Lucienne | 14. června 2014 v 20:12 | Reagovat

[9]: Díky za všechny komentáře ke všem kapitolám (nechtělo se mi to psát ke každé zvlášť to samé :DD) Však se nech překvapit :D Ale rodinná pouta Howerů jsou opravdu silná... :D

11 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 19. října 2014 v 16:39 | Reagovat

Nie! Ty ho nenecháš umrieť! Však? Nenecháš! ((ako si vôbec mohla! au! bolí ma to aj za necho! chúďa moje...) Ono sa to nejako vyrieši. Síce nemám páru ako to chceš napraviť... Ale verím ti. Ty ho dostaneš späť na nohy. Inak ťa budem chodievať po nociach strašiť!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie