Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - prolog + 1. kapitola: Přišel čas

23. května 2014 v 21:47 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky! :D Dneska se vám hlásím s tak trochu výjimečným článkem, protože jde o prolog a první kapitolu ke své nové povídce, o které jsem se tu už několikrát okrajově zmínila jako o připravované... No, myslím, že nadešel ten den, kdy se z připravované stává rozpracovaná. :D

Jde o fanfiction na Upíří deníky, ale myslím, že vám stačí znát ta nejzákladnější pravidla světa TVD do nějaké třetí série, abyste věděli, o co go. Hlavními hridny tentokrát ale nebudou Elena, Stefan a Damon, ačkoli poslední dva zmiňovaní v příběhu samozřejmě budou zastávat důležitou roli. :D Hlavními hrdiny budou čtyři sourozenci Howerovi- upíři - kterým se do cesty postaví jedna obrovská překážka, na jejímž překonání závisí všechno, na čem jim kdy záleželo - soudržnost rodiny. V příběhu bude něco od dobrodružství, napětí, intrik i lásky. :)
V první kapitolce se ještě neděje nic extra, jen takový lehký úvod, tak prosím, abyste to hned neodepsali... Dejte mi šanci. :)
Jinak, TADY jsou informace o povídce, které jsem tu zveřejňovala už dřív...

Ke konci svého nudného okecávání (:D) bych ještě chtěla poděkovt svým dvěma pravidelným před-čtenářkám a jedné před-čtenářce na poloviční úvazek. :D Díky za komentáře, holky. :D Celou povídku bych chtěla věnovat skupince lidí, díky kterým vznikla (však oni už budou vědět :3 :DD). Tohle je pro vás...
No a teď už mi nezbývá nic jiného, než vám popřát příjemné počtení. :)


Prolog


Život je jako velké zamotané klubko. Až do posledního úderu srdce se snažíme vyklouznout z všemožných kliček, rozmotat utažené uzlíky a dojít až na konec nitě našeho života. A upíří život? To je klubko se stokrát větším množstvím kliček, stokrát větším množstvím uzlů a stokrát větším množstvím problémů. Klubko s nekonečnou nití.
A stejně, jako po každém dni přijde noc, jako po každém létě přijde zima, stejně tak po každém štěstí přijde smutek. A to i tehdy, když si myslíte, že už jste všechny uzly ve svém životě nadobro rozmotali. Vždycky přijde další a dvakrát tak velký. Zvládnete rozmotat dva, tři, čtyři, pět, zvládnete jich deset. Ale potom přijde jeden, při jehož rozmotávání už to nit života nevydrží a přetrhne se. Nebo ji přesekne ostrá čepel zkrvaveného nože, vedená rukou smůly či nenávisti.
Nikdy jsme si nemysleli, že by takový nůž mohl zasáhnout i v našem životě. Nikdy. Ale tohle slovo pro upíra neexistuje. A nám už se za další kličkou nitě, za další zatáčkou, která nás čeká, krutě posmívají děsivé odlesky nabroušené čepele…



Kapitola 1:Přišel čas

"Asi bychom měli zmizet," poznamenal Will a ztěžka dosedl na černou koženou pohovku v jejich obýváku. "Lidé si začínají moc všímat. Vymyká se nám to kontrole."
Megan vzhlédla od zářivé obrazovky svého notebooku a překvapeně pohlédla na své dvojče. Will zachytil její tázavý pohled a s vážným výrazem ve tváři přikývl na její nevyslovenou otázku. Meg si povzdechla a také pokývla na souhlas. Nedá se nic dělat. Přišel čas.
S Willem už spolu o odchodu několikrát mluvili, ale zatím se nedokázali přimět svůj plán uskutečnit. Vždycky nad tím nakonec jen mávli rukou a řekli si, že to ještě nějakou tu chvíli vydrží. A tak odchod ustavičně odkládali.
Měli k tomu hned několik důvodů. Tím prvním bylo, že Londýn byl jejich domovem. Tady se narodili a tady prožili celý svůj lidský život, ať už byl sebekratší. Už jednou museli odejít. Nechtělo se jim znovu opouštět domov.
Druhým důvodem byly jejich dvě mladší sestry. Lucienne i Eleanor Anglii milovaly - ostatně stejně, jako Meg s Willem. Meg se bála jejich reakce, až se dozví, že budou muset opět odjet. Nechtěla je znovu zklamat. Sotva ale mohla předstírat, že oba jejich důvody, proč neopustit Anglii, mohou vyvážit skutečnost, že další pobyt v Londýně se pro ně stává každým dnem nebezpečnějším. Lidé si začínají šuškat. Všimli si, že ani jeden ze čtyř sourozenců Howerových za celých sedm let, které zde strávili, nezestárl ani o den.
A tak jen spolkla hořké námitky a výmluvy, proč by měli ještě zůstat, a přijala fakt, že nastal čas odchodu.
"Máš pravdu," povzdechla si, zvedla se od stolu a přešla ke kožené sedačce, na kterou se Will předtím usadil. Opřela se lokty zezadu o její opěradlo a pokračovala: "Nikdo mi nevěří, že mi je šestadvacet."
Dvojčata si vyměnila pohled, a pak své oči upřela na Lucienne sedící v křesle naproti nim. Na klíně jí spočívala rozečtená tlustá knížka a ona spokojeně sála brčkem ze skleničky temně rudou tekutinu, která by celkem věrohodně mohla připomínat červené víno, kdyby ovšem nebyla tak hustá. Když si blondýnka všimla, že ji bratr se sestrou provrtávají zkoumavými pohledy, odtáhla brčko od úst a přikývla.
"Na mě taky lidé začínají divně kukat, když jim řeknu, že mi je dvacet čtyři. Vždycky se ale přece dají snadno ovlivnit. Nikdo si nepamatuje, že by se na mě byť jen podezřívavě podíval," řekla Luc bezstarostně a vrátila se ke svému brčku. Evidentně jí nedošlo, kam Willovy a Meganiné řeči o věku vedou.
"Co se řeší?" ozvalo se náhle zvesela ode dveří, když v tom se do pokoje jako velká voda přihnala Eleanor v nepochybně radostné náladě. Posadila se na opěrku Lucienniného křesla, vzala jí z ruky skleničku a zhluboka se napila.
"Héj!" ozvala se pobouřeně Luc a vytrhla jí sklenku z prstů.
"Fuj, jak pořád můžeš pít nula pozitivní?" ušklíbla se El.
"Tak si dojdi pro svojí, když ti to nechutná," odsekla Luc.
"Taky že dojdu," přikývla Eleanor a za pár okamžiků byla zpět s vlastním vychlazeným pytlíkem.
"B negativní," usmála se a zatřásla jím. "To je úplně jiná liga." Luc se ušklíbla. "Dneska jsi nebyla na přednášce," poznamenala a odložila svou teď již dopitou sklenku na dřevěný stůl.
"Jo, víš, ten nový barman, co pracuje v baru za rohem, mi připadal jako mnohem lepší strávení volného času, než ten starý dědek, kterého máme na dějiny. Řeknu ti, byl to ale debilní nápad chodit na vejšku. Příště se ti na školu vykašlu," řekla El a posadila se zpět na opěrku Lucienniného křesla, ze které se předtím zvedla.
Megan sledovala rozhovor sester se zvláštní směsicí emocí. Za normálních okolností by se nadšeně přidala a ptala by se na toho barmana, ale teď to bylo jiné. Nechtělo se jí kazit sestrám příjemné odpoledne, ačkoli věděla, že je to nevyhnutelné.
"A co se vy dva tváříte tak zachmuřeně?" otočila se El k Willovi a Meg, kteří oba dva sledovali své sestry s obavami v očích. "Někdo umřel?"
"Přemýšleli jsme o tom, že už jsme tady v Londýně hodně dlouho. Lidé si začínají všímat," řekla Meg.
"Jo, to je pravda. Máte vidět ty výrazy kluků, když jim oznámím, že je mi dvacet pět," přikývla El bezstarostně, jako by se bavila o počasí. "No a?"
"Když už jsme u těch kluků, El," navázala Luc a pohlédla na sestru, "zase se po tobě ptal ten tvůj nápadník," řekla a pobaveně šťouchla Eleanor do žeber.
"Proboha! Zase ten poďobanej ušoplesk, co se vždycky opírá o zábradlí, když jdeme ze školy?"
"I tak se to dá říct," přitakala Luc.
"Poslala jsi ho do háje?"
"No, řekla jsem mu, jestli se mu nezdá divný, že jsi o sedm let starší než on - což mimochodem není pravda, je mu osmnáct jako tobě -, ale on řekl, že se mu líbí starší."
"Uvidíme, jak se mu budou líbit starší, až ode mě dostane jednu do zubů. Já mám v merku úplně jinou partii," řekla spokojeně a napila se ze svého pytlíku.
"Toho barmana?" zeptala se Luc zvědavě.
El přikývla. "Nejdřív nevěděl, jestli mi má vůbec nalít, ale nakonec jsem ho ani nemusela nutit," řekla a zahmitala obočím.
Než se Meg stačila vůbec nadechnout, aby vrátila rozhovor zpět na vážné a nenáviděné téma, ozval se Will:
"A to je právě ono. Každým dnem nám lidé věří méně a méně. A na Luc je to vidět úplně nejvíc. Je ti sedmnáct a nemůžeš tvrdit, je ti je dvacet čtyři a čekat, že tomu lidé uvěří. Před třemi dny tě zastavil policista a chtěl po tobě doklady, protože jsi mu připadala příliš mladá, abys mohla řídit auto."
"A byl to neuvěřitelně sexy policista," skočila mu El do řeči. "Kdyby Luc tak rychle neodjela, vyjela bych po něm!"
"El, tohle přestává být legrace," napomenula Megan svou sestru. "Will mluví vážně. Budeme muset odjet."
"Vím, že budeme muset odjet," ušklíbla se El. "Vždycky musíme. Proč to ale řešíme teď? O tom si můžeme popovídat, až ten čas přijde."
"Jenže on právě přišel," řekl Will. Nastalo hrobové ticho a obě dvě mladší sestry na ně upřely překvapené pohledy.
"Už? Ale… vždyť…" chtěla Luc protestovat, ale evidentně nenacházela správná slova.
"Proč?" zeptala se El.
"Jsme tu už sedm let. To je nejdelší doba, kterou jsme kdy kde strávili. Nemůžeme pořád lidem tvrdit, že jsme o sedm let starší než je skutečnost," snažil se jí Will domluvit a jeho hlas zněl naléhavě.
"Můžeme je přeci vždycky ovlivnit!" protestovala Luciennne.
"Luc, nemůžeš chtít ovlivnit všechny lidi, kteří se na tebe křivě podívají," promluvila Meg.
"Takže prostě odjedeme? Jen tak?"
"Ano, přesně. Stejně, jako už tolikrát předtím," řekl Will. "Poslyšte, mě se nechce odjíždět o nic víc než vám, ale samy musíte přiznat, že jiná možnost není." Jeho hlas zněl klidně, ale zároveň naléhavě a nekompromisně. Tuhle schopnost mu Meg vždycky záviděla.
"Nechce se mi odjíždět," ozvala se Luc. Megan se na ni podívala a na okamžik si vyměnily lítostivé pohledy. Meg věděla, že Luc se na rozdíl od El nebude hádat, ale taky chápala její touhu zůstat v Londýně.
"Mně taky ne," povzdechla si. "Ale…"
"Ne. Ne, žádný takový. Kašlu na ale. Já prostě nikam nejdu," prohlásila El trucovitě a založila si ruce na prsou. Will po ní vrhnul unaveným pohledem.
"El, nebudeš si teď hrát na malou holku, že ne?" El se na něj podívala, jako by měla chuť vraždit.
"Ne. Nehraju si na malou holku. Jen prostě odmítám odjet. Zůstávám tady. Kdo se přidá?" zeptala se a pohlédla významně na Luc, od které nejspíš čekala okamžitou podporu. Luc ale po ní vrhla jen omluvným provinilým pohledem, zavrtěla se v křesle, a pak sklopila oči.
"Ty chceš odjet?!" zeptala se El náhle naprosto vyvedená z rovnováhy.
"Ne, nechci odjet," odpověděla Luc a znovu k sestře vzhlédla. "Ale jestli pojedou Meg s Willem, jedu taky. Nezůstanu tu sama. Ty snad jo?" El zmlkla a zatvářila s ještě naštvaněji, než předtím.
"Nikam nejedu," řekla znovu vzpurně. Will už už otevíral pusu a chtěl něco naštvaně namítnout, ale Meg do něj strčila a věnovala mu významný pohled. Will na ni chvíli překvapeně koukal, ale potom pochopil.
"Jo, tak fajn. Zůstaň si tu," řekl jako by nic a zvedl se ze sedačky. "My hold prozkoumáme Ameriku sami." El zamrkala a podívala se na něj s těžko skrývanou vlnou zájmu.
"Ameriku?" zeptala se a trochu povolila ruce, které měla doteď pevně složené na hrudi.
"Jo, Ameriku. Ale když tady chceš radši zůstat, nutit tě nemůžu." Pak se otočil a chytal se k odchodu.
Willova slova a lhostejný tón zafungovaly přesně tak, jak s Meg zamýšleli. Zatím cestovali jen po Evropě a Amerika byla pro El zaručeným lákadlem. El se zablesklo v očích a bylo na ní vidět, že svádí vnitřní boj s touhou a vlastní hrdostí.
"Počkej," řekla pak poraženecky. Hrdost prohrála. "Rozmyslela jsem si to. Jedu s vámi." Dvojčatům se rty zkroutily v pobaveném úsměvu.
"Tak super," otočil se k ní Will. "To byste si ovšem měly jít sbalit kufry, holky, protože zítra ráno odplouváme.
"Zítra?" vyděsila se Luc. "Tak brzo? Nepočkáme ještě týden?" zkusila to, ale když se Meg s Willem svorně nadechli, aby na to něco řekli, rychle dodala. "Jo, fajn, fajn, chápu to. Jedeme zítra."
Meg si oddychla. Tak tohle mají za sebou. Pohled na Luciennin a Elin rozpačitý výraz jí však zrovna nepomáhaly v boji s vlastním zklamáním.
Ale nedá se nic dělat. Přišel čas.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | 23. května 2014 v 22:38 | Reagovat

Prostě úžasný ! :-) Jseš hotová spisovatelka Luc :-D

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 23. května 2014 v 22:50 | Reagovat

[1]: Už jsem ti sice děkovala na Postavách, ale stejně ještě jednou děkuju :DDD

3 Megan Megan | 24. května 2014 v 10:42 | Reagovat

Panejo Luc, uplne si mi vyrazila dech! Je to bozi, a ja jako milujici sestra rozhodne nejsem spatna. Krasne pises, na to se kritika napsat neda! Uz se tesim, az se dostaneme do MF. Koukam, ze sourozenci se tu deli na dva tymi -Wegan a Leanor..:D
Jsem napnuta jak ksandy na dalsi kapirolu, pac.me.to.neuveritelne chytlo a to se kolikrat nepodarilo.ani knizce....Krasna prace, ty to urcite nekam dotahnes. ;-)

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 24. května 2014 v 13:14 | Reagovat

[3]: Páni, děkuju moc :D Jo, milující sestra je rozhodně jeden z tvých statusů, protože tvou postavu hodně tíží vina z minulosti a ty máš pocit, že to ostatním pořád musíš nějak vynahradit... Ale ta rázná Megan, kterou nic nezastaví, se probudí spolu s problémy, které přijdou. Jak jsem řekla, budeme se hodně vyvíjet. :D
Wegan a Leanor se postupně promíchají. :D Samozřejmě, že dvojčata mezi sebou mají něco, co normální sourozenci mít nemůžou, ale vztahům mezi ostatními sourozenci to nijak neublíží. :D
Než se Howerovi dostanou do MF bude ještě chvíli trvat, no...
Děkuju moc ještě jednou, jsem vážně ráda, že se líbí :D

5 Eleanor Eleanor | E-mail | 24. května 2014 v 16:17 | Reagovat

To se nedá vynáchválit, Luc, ty víš, že je to perfektní :D taky se těším až budem v MF :D ...ale i než tam dorazíme, ty povídky budou prostě skvělý. ;-)

6 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 24. května 2014 v 21:45 | Reagovat

Páni:3 Kapitola je úžasná.. a ten prolog? :33 Páni!:3 A to o tvd nevím vůbec nic xD

7 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 24. května 2014 v 22:01 | Reagovat

[5]: Díky :) Doufám, že se ti budou líbit i další kapitoly :)

[6]: Díky :D Jsem vážně ráda, že se líbí. No, je fakt, že do takový nějaký... tipuju osmý kapitoly nebudeš muset znát z tvd skoro vůbec nic, potom už trochu jo. Ale řekla bych, že i tak to budeš moct číst, jestli tě to bude bavit. Howerovi sourozenci budou pravidla ze seriálu sami postupně objevovat, takže je tam nějakým způsobem budu stejně vysvětlovat. :) Ještě jednou díky za pochvalu a doufám, že u povídky vydržíš, i když TVD nesleduješ... :D

8 Proby Proby | Web | 25. května 2014 v 0:22 | Reagovat

Děkuju ti :) No mě jdou ty básničky v angličtině až poslední dobou, s angličtinou problémy nemám, ale až teď to nějak začalo jít... asi už mám inspiraci, já nevím :D
Každopádně děkuji :)

9 WilliamBloody WilliamBloody | E-mail | 25. května 2014 v 19:59 | Reagovat

Ahoj Lucienne povídka se ti moc povedla a pevně doufám, že další kapitolu budou co nejdříve. Ty vztahy mezi sourozenci mě hodně zajímají a hlavně je poznat po silné pouto mezi Willem a Meg. ;-)

10 Callia Callia | Web | 25. května 2014 v 20:09 | Reagovat

Je to úplně úžasný! Proč jsi to tady sakra nedala dřív?! Takhle si to nechávat pro sebe. :D Je to vážně skvělý a moc se těším na další kapitolu. :)

11 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 25. května 2014 v 20:53 | Reagovat

[9]: Díky, Wille :) Ano, Wegan má opravdu silné pouto... zabíjeli by pro sebe. Nakonec možná i k tomuhle dojde... ale nebudu předbíhat :D

[10]: Děkuju moc, Callio :D No jo, když si to nechávám pro sebe, tak jsem si vším jistější... hlavně že něco nepomotám, nebo že že mi budou vycházet všechny dějové linky do časový osy včetně historie, což fakt nebylo lehký vymyslet :D Ještě bych si to nejraději nechala v šuplíčku, ale byla jsem donucena už to zveřejnit :D Ještě jednou díky :D

12 Scriptie Scriptie | Web | 28. května 2014 v 16:45 | Reagovat

Je to opravdu bombastická povídka. Nebo to tak spoň vypadá. Moc se mi líbí styl, kterým píšeš. Je takový nenucený, ale přesto snadno vtáhne do děje.
TVD jsem viděla do třetí série, ale na Howerovi si vůbec nepamatuju. Asi budu muset zapátrat.
Ale to je teď jedno. Musím rychle na druhou kapitolu. :)

13 Scriptie Scriptie | Web | 28. května 2014 v 16:47 | Reagovat

[12]: Že já jsem to jen blbě pochopila? V seriálu Howerovi nejsou, že? :-D

14 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 28. května 2014 v 22:02 | Reagovat

[12]: Ne, nejsou xD To je ta povídka, o které jsem se zmiňovala, že v ní budou vystupovat mí přátelé... :DD
Jinak moc děkuju za pochvalu, vážně si toho cením :)

15 Eliz Eliz | Web | 29. května 2014 v 16:04 | Reagovat

To se ti povedlo, píšeš opravdu moc krásně a chytlavě :D

16 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 29. května 2014 v 16:35 | Reagovat

[15]: Vážně? Díky moc :) Budu ráda, když budeš číst dál :) :3
Ještě jednou děkuji :)

17 Ilía Ilía | E-mail | Web | 19. června 2014 v 9:50 | Reagovat

OMG WTF! To je tak super duper maxi gigant skvělý!!!!! :DDDD Hned jdu na další kapitolu, protože TOHLE je ta nejlepší ff na TVD, kterou jsem kdy četla! :DDD

18 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 19. října 2014 v 15:39 | Reagovat

Mala by si vidieť tie iskričky nadšenia v mojich očiach, keď som KONEČNE medzi všetkými tými blogovými brakmi našla niečo NORMÁLNE.
niečo, čo malo dokonalú štylizáciu, premysledné dialógy, neprehnané opisy a plynulý dej. Už dlho som na nič tak podarené nenatrafila. Hmm... Vyzerá to, že mám na dnešné poobedie iné plány, ako som pôvodne zamášľala...
Ps. ten prológ... ten prológ je úplne skvostný! taký hĺbavý... tajomný... som teda skutočne zvedavá, čo tú podarenú rodinku upírov v amerike čaká :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie