Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


(Bez)Mocní - 3. kapitola: Historie se opakuje

30. května 2014 v 0:00 | Lucienne |  (BEZ)MOCNÍ

Ahojky. :) Tak přináším další kapitolku.
BM teď tady asi budou přibývat trošku častěji, jelikož mám předepsaných dopředu několik kapitol a tak jsem si říkala, že bych sem mohla novou kapitolu dávat každé úterý a pátek. :)
Minule jsem se zmiňovala, že budu kapitolky dělit na více částí, protože moje kapitolky jsou vážně hodně dlouhé - mají průměrně sedm stran ve wordu. Původně jsem je chtěla rozdělovat natřikrát - tedy po dovu sránkách, ale někteří z vás byli proti dělení... Takže jsem se rozhodla udělat kompromis. Kapitolky budu dělit na dvě části po cca třech až čtyřech stranách. Předem se omouvám těm, kteří dlouhé kapitoly nemají rádi, ale snažím se vyhovět všem.
Třetí kapitola pod názvem "Historie se opakuje" (ano, velice originální, já vím :D) se mi ještě vešla do toho limitu tři až čtyři stránky, proto je tu celá. :)

Doufám, že se bude líbit... :) Přibývá nám nová postava a já vám s ní přeju hodně trpělivosti, protože upřímně - je dost nesnesitelná. :DDD Je to tak nějak schválně, ona takhle prostě vznikla a myslím, že se mi ten charakter bude ještě hodit pro další vývoj příběhu... ale nebudu předbíhat, to je ještě daleká budoucnost. Teď vám ovšem přeju pevné nervy. :DDD
Enjoy the chapter! :)

PS: Nevím, jestli si toho někdo všiml, zapomněla jsem na to upozornit - vznikl banner k BM, najdete ho v levém menu pod rubrikami... ale dám ho i sem. :) Pokud se vám bude povídka líbit, budu samozřejmě ráda, když mi uděláte malou reklamu. :DD ;)


------

"Cože?! Tohle že je ono?" vyjekla rozhořčeně Eleanor a upustila svůj obrovský kufr, který s hlasitým žuchnutím dopadl na zem, až se zvířil prach.
"Ano, El, tohle je přesně ono," přisvědčil Will, na kterém bylo znát, že jen stěží zadržuje smích. To, společně s faktem, že si s Meg neustále vyměňovali pobavené pohledy, El rozzuřilo ještě víc.
"Tenhleten zapadákov?!"
"Já nevím, mě se to nezdá tak zlé," ozvala se náhle Luc a hleděla na dům s jakýmsi něžným výrazem v očích.
"Jistě! Protože tobě ke spokojenosti stačí jen nějaký tvůj kouteček, kam si zalezeš s tím svým deníčkem a jsi v sedmým nebi," utrhla se na ni El kousavě.
"El," snažila se ji Meg trochu uklidnit. Jenže to bylo přesně to, co El nechtěla. Uklidnit se.
Na tom domu nebylo nic pěkného. Nebo ne nic pěkného, ale nic zajímavého. Byl to úplně obyčejný barák. Luc možná připadal milý a příjemný, ale pro El byla jeho obyčejnost velkým zklamáním. Těšila se na kožené sedačky a skleněné výtahy. Ne na žlutou omítku, dvě patra a střechu, které mohla vidět kdekoli jinde po Evropě.
"Vždyť máš hned za rohem L. A.," hájila Meg jejich nové bydlení.
"Mně se tu líbí," poznamenala Luc. Pohlédla na sestry i na Willa a rošťácky se usmála. "Jdu si zabrat ten nejlepší pokoj!" A sotva to dořekla, zmizela v hlubinách domu.
"No tak to teda ani náhodou!" nedala se Meg a rozběhla se za ní. "Chci ten největší!"
"Ty se nejdeš prát o ložnici?" zeptal se Will, se kterým El zůstala na příjezdové cestě sama.
"Ne," odsekla.
"El, bydlíme na úplném kraji velkoměsta. Je to tady na samotě a zároveň blízko centra dění, pro někoho jako my ideální místo…" domlouval jí Will, když v tom se za nimi ozval ženský hlas.
"Wille?" El i Will se otočili. Několik metrů od nich stála malá drobná dívka. El si domyslela, že to byla ona, kdo zavolal Willovo jméno. Přejela ji pohledem od shora dolů. Kolem jejího drobného kulatého obličejíku se kroutily vlnité rusé vlasy, které na slunci zářily jako ohnivé plameny. Stejné plameny šlehaly i v jejích širokých oříškových očích, jimiž si Willa prohlížela zkoumavým pohledem. Držela se za ruku s jakýmsi na krátko ostříhaným klukem v plandavých džínech, který byl téměř o hlavu vyšší než ona a sledoval je oba rozpačitým pohledem. Evidentně neměl na rozdíl od zrzky tušení, kdo jsou.
"Wille? Jsi to ty?" zeptala se znovu dívka, pustila chlapcovu ruku a přešla k nim o několik kroků blíž.
El na dívku zírala, jako by jí uletěly včely. Ty rusé vlasy a vysoký hlásek odněkud znala, ale nemohla si pro nic na světě vzpomenout, odkud. A to ona na tváře většinou měla dobrou paměť. Zamračila se.
"Sandy? Sandy Walkinsonová?" ozval se náhle Will, který na tom byl se vzpomínáním momentálně evidentně o něco lépe, než El a vykročil k dívce blíž.
"Wille!" vyjekla šťastně a přicupitala k němu, zatímco její chlapec zůstal stát na místě jako by si nebyl jistý, co má dělat.
"No výborně," zamumlala rozmrzele El, která byla na Willa stále ještě naštvaná kvůli jejich bydlení, zvedla ze země svůj kufr a otočila se k odchodu. Will ji však popadl za rukáv a prudce ji strhl zpět. El po něm vrhla zlostným pohledem, ale zůstala stát na místě. Sledovala Sandy, jak mezitím přiběhla až k nim.
Teď už si vzpomínala, odkud tu cupkavou chůzi a drobnou postavu zná. Když byli ještě malí, bydlela Sandy se svou rodinou ve stejné čtvrti Londýna, jako oni sami. Často si spolu hrávali na upravených trávnících. Když potom přišla El se sourozenci o domov, trávila s nimi Sandy ještě víc času. A zvlášť s Willem, k němuž měla z nich čtyř nejblíže. El věděla, že do něj byla dlouho tajně zamilovaná, takže se teď velmi dobře bavila, když viděla, jak Sandy cukají ruce. Došlo jí, že váhá, zda Willa smí obejmout, či ne a Eleanor se neubránila posměšnému úšklebku. Povedlo se jí ale udržet na jazyku jedovatou poznámku. Pokud si El dobře pamatovala, viděla Sandy naposledy před začátkem bombardování Londýna roku 1940, kdy se její dům stal cílem jednoho z granátů.
El nemohla popřít úžas nad tím, že drobnou rusovlásku vidí. Už dávno ji oplakali, to ještě byli všichni lidmi. A později ji začali považovat jen za dalšího člověka, kterého za ty roky a roky jejich existence ztratí, zatímco oni sami se musí dál prokousávat dalšími desetiletími. A taky sama sobě musela El přiznat, že ji vidí ráda. Ale za žádnou cenu by to teď nedala najevo. Momentálně veřejně trucovala.
"Páni, Wille, to je… to je naprosto neuvěřitelné!" nadskakovala Sandy jako na pérkách.
"Bože, Sandy, tak strašně rád tě vidím!" zářil Will a sám útlou dívku objal, což ji evidentně neskonale potěšilo a objetí mu oplatila. El napadlo, jestli si Sandy od toho objetí něco slibovala, protože Will v ní nikdy neměl víc, než blízkou kamarádku. A jako by toho nebylo málo, kluk, se kterým evidentně Sandy chodila, stále postával několik kroků opodál.
"Co tady děláš?" šveholila Sandy, když se vyvinula z Willova objetí.
"Právě jsme se přistěhovali," oznámil Will a kývl hlavou k jejich novému domu.
"Ano, nádhera, že?" utrousila El uštěpačně, což ale nejspíš neměla dělat, jelikož k sobě přitáhla zrzčinu pozornost.
"Eleanor?" zeptala se Sandy, jako by si jí doteď nevšimla. Své oříškové oči měla jen pro Willa.
"Jo. Jo, jsem to já," povzdechla si El odevzdaně. Sandy vydala jakýsi nadšený pištivý zvuk a rozpřáhla ruce, aby ji také objala. El jen neochotně ovinula ruce kolem jejích úzkých ramen. Ačkoli by normálně považovala setkání se Sandy za naprosto úžasné a neuvěřitelné, teď neměla na žádné dívčí objímačky ani pomyšlení.
"Páni, tak strašně dlouho jsme se neviděly!" hlaholila Sandy nadšeně. El se nuceně usmála.
"Jo. Miluju setkání po…" rychle v hlavě přepočítala všechny ty roky, "třiasedmdesáti letech," poznamenala ironicky.
"Ani se mi to věřit nechce," vydechla nadšeně Sandy, jako by si vůbec nevšimla Eliné rozmrzelosti.
"Ale… jak je to vůbec možné?" zeptal se zmateně Will. "Jak jsi se…"
"Proměnila?" přispěchala mu Sandy na pomoc. "Ten atentát na náš dům jsem nepřežila," zavrtěla svou střapatou hlavou a zdálo se, jako by mluvila o počasí. "Probudila jsem se v troskách a vůbec jsem nevěděla, co se to se mnou stalo. Musela jsem zmizet. Omlouvám se, že jsem se nepřišla rozloučit," řekla lítostivě.
"Ale… kdo tě přeměnil?" chtěl vědět Will.
"Nemám ponětí," řekla Sandy a rozhodila kolem své kadeře, jak opět zavrtěla hlavou. "Upíři se tam museli promenádovat už dřív. Nebo alespoň ten můj," dodala a zachichotala se. "Nedlouho po tom, co jsem odešla, jsem potkala Jacka. Jack mi pomohl a…" najednou se zarazila, jako by si náhle na něco vzpomněla. Otočila se na chlapce ve volných džínech a pokývla rusou hlavou na znamení, aby přišel k nim. "Jacku, pojď sem! Chci ti někoho představit," řekla a mrkla na Willa.
"Tohle je Will," oznámila slavnostně, když Jack došel až k nim. Will k němu přátelsky napřáhl dlaň a Jack ji beze slova stiskl.
"A tohle je…"
"Eleanor," skočila jí El do řeči a také mu podala ruku. Jack se na ni usmál a ruku přijal. El musela vzhlédnout, aby mu viděla do tmavých očí. Takhle zblízka vypadal ještě vyšší, než zdálky. Neubránila se pobavenému úsměvu, když ho přejela pohledem dohromady se Sandy, která se k němu majetnicky přitiskla. Tenhle vysoký, a pokud El mohla soudit tichý a plachý kluk že chodí s drobnou, divokou a dětskou Sandy? Ještě nikdy neviděla tak kontrastní pár.
Ačkoli si to zprvu nechtěla přiznat, seznámení s někým novým jí zvedlo náladu. Najednou si uvědomila, že oplácí Sandiny úsměvy.
"Sourozenci Howerovi," přikývl Jack a přejel je oba očima. "Sandy mi už o vás vyprávěla," dodal a na okamžik ulpěl upřeným pohledem na Willovi. El napadlo, kolik mu toho Sandy napovídala o jejím jediném bratrovi a kolik z toho Jack dokázal vyvodit. Ráda by teď věděla, co se mu honí hlavou. Jestli je ovšem hoch žárlivý, mohlo by bydlení v téhle na pohled nudné čtvrti být ještě nakonec zajímavé.
"Vážně?" zeptal se Will, jako by si Jackova významného pohledu nevšiml.
Sandy se lehce zarděla. "Ano. Víš, o dětství a tak…"
"Vyrůstali jste spolu," přikývl Jack, jako by chtěl dokázat, kolik toho ví. Sandy se zářivě usmála, ale radši honem změnila téma hovoru. Její líce už tak rudě žhnuly.
"A jak se to vlastně stalo vám?" zeptala se.
"To je na dlouhé povídání," odpověděl Will.
"Hódně dlouhé," přizvukovala El a schválně protáhla druhou hlásku.
"Ale to by Megan musela…"
"Megan? Meg je tu taky? A Luc?" vyjekla Sandy a skočila tak Willovi do řeči.
"Jasně. Jistě že, jsme tu všichni," odpověděl Will překvapen Sandiným náhlým nadšeným. "Jestli chceš, můžu je…" začal, ale nedokončil to. Za nimi se totiž ozval známý hlas.
"El? Co tu děláš? Pořád ještě tru… Sandy?" Megan scházela po schodech z verandy v závěsu s Luc, ale teď se obě zarazily v půli kroku a vyjeveně zírali na malou rusovlásku. Sandy zapištěla a bez jediného varování se rozběhla k verandě. S divokým nadšením po nich skočila a nebrala vůbec žádné ohledy na jejich překvapení. Nejprve se vrhla na Meg, která šla první a jakmile se Meg vysvobodila z jejího pevného sevření, objala se s Luc. Obě dvě Eliné sestry zůstaly na místě zírat, hnědé i modré oči vykulené. El se pro sebe posměšně ušklíbla - vypadalo to, jako by štěně vítalo pány po hodně dlouhé dovolené.
"Sandy, jak…? Co…?" Megan se nezmohla na slovo a jen stále prohlížela tu záplavu rusých vlasů.
"To je ale překvapení, co?" usmál se spokojeně Will a vydal se k nim. El s Jackem ho následovali.
"Co tady děláš?" zeptala se Meg, zatímco překvapení v její tváři se pomalu měnilo v úžas a čirou radost.
"Bydlíme s Jackem o dva domy dál."
"Ty bydlíš tady?" zeptala se ohromená Luc, ale Meg nedala nikomu příležitost odpovědět.
"Kdo je Jack?" Sandy propletla své prsty drobné ručky s Jackovými a sladce se usmála.
"Tohle je Jack," vysvětlila prostě. El sledovala, jak je Sandy navzájem představuje.
"A pak že se historie neopakuje," prohodila vesele Luc. "Chápete, že zase bydlíme spolu v jedné ulici?" Sandy se nadechla, jako by se chtěla zase rozpištět, ale Megan ji naštěstí přerušila.
"Ale jak… jak je tohle všechno možné? Jak ses proměnila? Kdy?"
"Víte co? Mám nápad," ozval se Will. "Nejlepší bude, když si všichni sedneme a pořádně si popovídáme - máme si jistě hodně co říct."
"To nepochybně," přikývla Meg.
"Pozval bych vás k nám," otočil se Will k Sandy a Jackovi, "ale ještě jsme se ani nestihli nastěhovat, sotva jsme dorazili. Co takhle, kdybyste přišli zítra?"
"To zní jako plán," přikývla Sandy.
"Bože, pořád tomu ještě nemůžu věřit!" Luc na konci věty zvýšila hlas tak, že se pomalu dotýkal nebes. El věděla, že pokud by nepočítala Willa, měla Luc k Sandy nejblíže, protože jejich věkový rozdíl byl z nich všech nejmenší.
"Já taky ne," vypískla Sandy.
"Historie se vážně opakuje," povzdychla si nakonec Meg a zopakovala tím Lucienninu předchozí myšlenku. "No věřili byste tomu?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Megan Megan | 30. května 2014 v 12:21 | Reagovat

Wooow, abych rekla pravdu, tak mi Sandy nevadi tolik.....vlastne je celkem zajimava, aspon ted. "Modre i hnede oci vykulene" to si zabila.
Uz zacina pekne rysovat, a jsem na dalsi dil opravdu napnuta. Willa jsem si hodne oblibila, nedivim se, ze ty taky. Jinak se mi libi spracovani nas vsech..:D

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 30. května 2014 v 14:32 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, díky za pochvalu :D Já mám Sandy tak nějak ráda, ale na druhou stranu, když jsem si to po sobě po delší době přečetla, tak jsem si říkala, že je fakt ťáplá... ovšem, já mám tu její ťápolost i tak ráda :D
Ještě jednou díky :D

3 Eleanor Eleanor | E-mail | 30. května 2014 v 15:03 | Reagovat

Úžas! :D Tvé zpracování postav je opravdu báječný, hlavně bych řekla, že co se týče mě, to dobře vychytáváš, Luc (y) :D ...celkem jsem oblíbila Willa :D Ta Sandy... určitě s ní něco víc plánuješ, že Luc? :D Prostě další skvělá kapitola, na tu další se těším ještě víc :-D

4 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 30. května 2014 v 15:33 | Reagovat

[3]: Děkuju, jsem vážně hrozně šťastná, že se líbí :D Já sama mám tvou postavu hrozně ráda :D
Sandy v téhle sérii bude důležitá hlavně z technické stránky děje, jinak tam vlastně skoro nebude... teda... nebude tak úplně bezvýznamná, jen v téhle sérii neosvětlím, v čem byla důležitá :D To až možná v té další, jestli bude :D Nechávám si zkrátka otevřená vrátka... :D

5 WilliamBloody WilliamBloody | E-mail | 30. května 2014 v 22:17 | Reagovat

Tak Sandy my přijde hodně zábavná taková správě střelená a to tajemství kolem ní jak se z ní stal upír a kdo jí vlastně proměnil bude ještě doufám mít nějakou dohru. To čekání do úterý na další kapitolu bude vážně těžké. ;-)

6 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 30. května 2014 v 22:36 | Reagovat

[5]: No, dohru mít bude, vymyšlenou ji mám, ale jak jsem napsala výš, v téhle sérii to nebude. Sandy nebyla původně v hlavní zápletce, přimyslela jsem ji až po tom, co jsem měla hotový celý zbytek povídky, je tam jen kvůli jistému technickému detailu.. Má v pozadí linku, o kterou si vy ale teď nemusíte dělat vůbec starosti, protože se ji teď nedozvíte :D Možná v další sérii :DD

7 Callia Callia | Web | 31. května 2014 v 16:20 | Reagovat

To bylo úžasný! :3333333333 Ta Sandy je skvělá! Přijde mi strašně taková... prdlá. :D A veselá. :) :D

8 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 31. května 2014 v 16:36 | Reagovat

[7]: Díky moc :) Ty jo, to jsem ráda, že se líbí, bála jsem se, že mi tu její ztřeštěnost budete vytýkat :D Ještě jednou thanks :)

9 Ginny123 nebo Vlčí Lady Ginny123 nebo Vlčí Lady | Web | 1. června 2014 v 14:05 | Reagovat

Opět další úžasná kapitola :-)  ;-)

10 Scriptie Scriptie | Web | 14. června 2014 v 16:43 | Reagovat

Ta povídka se mi opravdu hrozně moc líbí a mám vážně co číst, že. :-D Ale Sandy působí docela příjemným dojmem - jen doufám, že si zůstane s Jackem. Nevím proč. o.O

11 Lucienne Lucienne | 14. června 2014 v 20:08 | Reagovat

[10]: Díky za komentář, jsem ráda, že se líbí a doufám, že se bude líbit i nadále :D

12 Ilía Ilía | E-mail | Web | 19. června 2014 v 10:16 | Reagovat

Ta Sandy!!! :DD A vlastně mi ani nevadí. Teda... zatím :D Je docela skvělá. Taková... svá :D A na nic se neohlíží. Hej... jsem zvědavá, jak to bude mezi ní a Willem :D

13 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 19. října 2014 v 15:57 | Reagovat

Nadšenie z prvej kapitoly stále pretrváva. Opäť krásne napísané, a tie dialógy... Celý čas som sa musela usmievať. Podarená to rodinka! Držím im všetkým palce. A teším sa na ďalšie kapitoly a ich príbeh.
Ps. Sandy vyzerá byť zaujímavý nový element! Určite si ešte "užijeme" srandy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie