Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Březen 2014

Já, pisálek / 4

23. března 2014 v 9:00 | Lucienne |  Projekty

4) Fanfikce:
- Co si o fanfiction myslíš? Je to pouze příběhy psané někým, kdo nemá dost originality vymyslet něco vlastního či je to odvážný pokus napodobit dokonalost nějaké knihy?
- psal(a)/píšeš nějaké fanfikce? Na co?
- máš nějakou oblíbebou FF, kterou čteš?


Můj názor na fanfiction? No, myslím, že to tak nějak můžu shrnout do jedné jediné věty: Fanfiction je můj způsob, jak přežít. :D Jsem na ní totiž dost slušně závislá. :D Jasně, tady na blogu jí moc není, jak jste si asi stačili všimnout... Ale to proto, že ta fanfiction, kterou píšu, je zahrabaná hluboko v mém vlastním šuplíčku (přesněji řečeno ve složce v počítači) a rozhodně ji zveřejňovat nehodlám. Já fanfiction využívám jako způsob, jak se vypsat a věřte mi, to číst nechcete. :D
Abych byla konkrétní, píšu fanfiction na Upíří Deníky. No jo, bez nich prostě nedám ani ránu, je to tak, jsem na nich naprosto závislá a někdy mám pocit, že bych se asi měla jít léčit (zeptejte se kterékoli z mých kamarádek, ty vám to potvrdí :D). Ale o tom potom.
Teď ale píšu jednu fanfiction, která je jiná, než ostatní. Samozřejmě je taky na TVD, ale kromě seriálových postav se tam vyskytují i skutečné postavy - mí přátelé (a já :D). Jde o kapitolovku, kterou se chystám přidat, ale až později, až si budu jistá, že mi všechny informace sedí do časové osy, nemám nikde mezery atd. Takže nevím, kdy se tu nakonec objeví, ale můžu vás ujistit, že až se tak stane, tak si počtete. :D Rozhodně totiž nejde o krátké dílko. :DD
Jinak, abych se ještě vrátila k první otázce, jestli považuji psaní fanfiction za autorův nedostatek originality, nebo velkou odvahu (no jo, vím, skáču od jednoho k druhému :D... Můj názor je jasný - FF je zatraceně těžká věc. Nebo mně to tak alespoň připadá. Jistě, každý může napsat "Harry řekl to a to." Otázka ale je se zamyslet nad tím, jestli by to Harry skutečně řekl. Podle mě je v těchto dílech velice důležité se umět do cizí postavy hodně vžít a pochopit ji, jinak to vypadá uměle. A i mě to dělá někdy problémy.

Jestli mám nějakou oblíbenou FF, kterou čtu? No, tak pokud je to obecně, tak samozřejmě FF na TVD. :D Ale momentálně žádnou nečtu. Sotva stíhám číst jiné rozečtené povídky, a ačkoli je fanfiction opravdu moje srdcovka, nemám na její čtení čas. Což mě opravdu neskonale mrzí. :(

Črty z Deníků /3 (Klaus Mikaelson)

20. března 2014 v 9:00 | Lucienne |  OBRÁZKY

Ahojky! :)
Přináším vám další Črty. Minule jsme měli Rebeku, tak jsem si říkala, že bychom u těch Původních mohli ještě chvíli vydržet a zastavit se u našeho milovaného Původního hybrida. :D


Já, pisálek / 3

17. března 2014 v 9:00 | Lucienne |  Projekty

Ahojky, tak další část Já, pisálek. :)

3) Kniha vs. povídka
- téměř všichni svým (a někdy i nejenom těm) prvním literárním pokusům říkají "moje kniha" máš/měl(a) jsi to taky tak?
- označujete své příběhy za "knihy" ještě teď, nebo už jste přešli k označení "povídka"?
- píšete kromě blogových povídek i nějaké jiné, nezveřejněné, kterým s nadsázkou (nebo bez ní) říkáte kniha?
- je to dost blbá otázka, jelikož v 90% zní odpověď ano - chtěli byste vydat knihu?
- jestli jsi na předchozí otázku odpověděl/a ANO, o čem by vaše kniha měla být? chtěli by jste nějakou povídku z blogu přepracovat jako knihu?


Páni. Hned první otázka mi připadá poněkud zvláštní, protože já jsem popravdě žádnému ze svých děl nikdy neříkala "kniha". Ani tomu úplně prvnímu. Nikdy jsem si nevěřila natolik, abych něco ze svého šuplíku označila za knihu. Už od malička totiž považuji knížky za veliké umění. Jako malá holčička jsem nechápala, jak to funguje, když někdo něco píše. Přemýšlela jsem nad tím, jak to může vymyslet a jak to může vůbec napsat. Jestli to musí zažít, nebo jestli se mu o tom v noci zdá, zkrátka jsem nerozuměla tomu, že si to někdo dokáže vymyslet. A obdivovala jsem to. Tenkrát jsem si myslela, že ten, kdo něco napíše, musí být zkrátka úžasný. Teď, když si na to vzpomenu, zdá se mi to poněkud ironické. :D Ale opravdu, kdybyste se zeptali mého sedmiletého já, jestli někdy něco napíše, odpovědělo by vám, že určitě ne, protože by to nedokázalo. :) Já jsem o sobě prohlašovala, že určitě budu malířka. :D :P
Takže ne, žádné z mých děl jsem nikdy neoznačovala za knihu. Zprvu to byly "mé příběhy", později "povídky". Ale nikdy jsem nenapsala nic tak dobrého, abych byla schopna to nazvat knihou.
Ke třetí otázce... jistě, že si píšu něco do vlastního šuplíčku, co ještě nespatřily lidské zraky (vyjma těch mých, samozřejmě :D). Ale ani to nepovažuji za knihu. Jsou to spíš věci, které vzniknou, když se potřebuju vypsat. U kterých nemusím přemýšlet nad stavbou děje, postupného odkrývání informací, časovou linkou, prostě nad ničím, je to jenom o pocitech. Ať už je píšu ze svého pohledu, nebo je převedu do hlavy nějaké postavy (vlastní, filmové, či seriálové, na tom nezáleží). A co vím jistě, je, že to nikdy nikdo neuvidí. Zaprvé, je to příliš osobní a za druhé - stejně by se to nedalo číst. :DD
A jestli chci někdy vydat knihu? Moje odpověď nezní "ano" jen na devadesát procent, ale na sto! :D Ano, opravdu chci vydat knihu, je to prakticky můj největší sen (když vynechám ty naprosto nereálné :D). Otázka je, jestli někdy budu mít dost Múzy na to něco dobrého napsat a hlavně dost odvahy to někam poslat. To je u mě kámen úrazu, málo si věřím. Vždycky si říkám "Však ono se to nakonec nějak vyvrbí", ale ten upřímný hlásek uvnitř mě má nepříjemný pocit, že nevyvrbí, protože nebudu bojovat. To jsem prostě já...
Nevím, o čem přesně by měla moje knížka být, ale vím jistě, že to bude fantasy. Tak nějak se budu držet toho, co píšu teď. Fantasy/milostné/dobrodružné... To je můj šálek čaje. :D





Přestaň...

14. března 2014 v 14:26 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :) Tak jsem konečně tady. Na začátek bych se chtěla moc omluvit za svou několikadenní nepřítomnost a za neaktivitu. Hlavně svým affs... Poslední dobou se to na mě všechno valí a já nic nestíhám. Pokusím se vše dohnat jak nejrychleji budu moct. :)

A teď už k dnešnímu příspěvku. Jde opět o básničku s jednoduchým názvem "Přestaň..." A stejně jako název je jednoduchá i její skladba. Přišla jako blesk z čistého nebe, uprostřed úklidu, takže jsem musela vypnout lux a jít ji zapsat. :D Nečekejte tedy žádný extra zázrak. Na mé poměry je taky poněkud krátká, ale myslím, že je to příjemná změna. :)
Tak do toho a komentář mě samozřejmě potěší. :)

Črty z Deníků /2 (Rebekah Mikaelson)

6. března 2014 v 9:00 | Lucienne |  OBRÁZKY

Ahojky, tak vám přináším další Črty... O koho půjde tentokrát? O naší malou Původní mršku. :D
Chtěla jsem si pro tentokrát zkusit dívčí tvář a volba tak nějak sama padla na ni, ani jsem se nemusela nějak zvlášť rozmýšlet. Ani nevím, jak se to stalo, ale tu posatvu jsem si během poslední série a půl docel dost oblíbila. :)



Já, pisálek /2

3. března 2014 v 9:00 | Lucienne |  Projekty

Ahojky! :)
Hlásím se s další částí projektu Já, pisálek. Tak jdeme na to. :)

2) Moje první příběhy:
- Jak se jmenoval tvůj první sepsaný příběh?
- Dokončil/a jsi ho?
- O čem byl?
- Co tě vedlo k tomu, že jsi ho sepsal/a a nenechal/a jen tak povalovat ve své hlavě?
- Jestli ten příběh ještě máš, vlož sem nějakou ukázku

Moje první příběhy... Tak trochu jsem tohle téma nakousla už v minulém příspěvku do Já, pisálek. Kdo četl si možná vzpomíná, že má první povídečka se jmenovala "Láska je boj, Tessi," a že to byla děsná slaďárna. :D Měla jsem v plánu ji poslat do soutěže pořádanou nakladatelstvím Albatros, ale naštěstí jsem to nestihla dopsat do termínu, takže jsem to nemohla odeslat (jsem si jistá, že jsem porotcům soutěže ušetřila několik velice nudných prozívaných minut plných protáčení očí v sloup, zvracení do odpadkového koše a.... popřípadě i padáním do mdlob z mé neuvěřitelné naivity :D). Jakmile minul termín odeslání, nějak pominulo i mé nadšení pro psaní... na jistou dobu. :D Takže povídka zůstala (díkybohu) nedokončena.
O čem to bylo? Mno... :D Šlo o myslím sedmnáctiletou holku, která se jmenovala Tessi Flickerová. Přestěhovala se s matkou z jakéhosi zapadákova do L.A. Žila bez otce, který rodinu opustil, když byla ještě malá. Den před nastoupením do školy se seznámila s jistým Mattem Sawerem a zjistila, že je to její nový spolužák. Stali se z nich velice dobří přátelé, ovšem Matt postupem času začal doufat v něco víc. V cestě mu stál ale Jim Claine. Krásný a populární kluk, školní hvězda... buďto hrál v nějaké kapele, nebo byl členem sportovního týmu, to už si do detailu nepamatuju. A měl super fáro. :D Mezi ním a Tessi začaly od první chvíle létat jiskry jako na Silvestra a samozřejmě spolu začali chodit. Tessi lítostivě odmítla Matta, nemohla odolat Jimovu kouzlu... Byla s ním šťastná, až do chvíle, co zjistila, že s ní je Jim jen proto, že se vsadil, že ji dostane na školní ples. Zaslechla, jak se o tom baví se svými kumpány a ztropila mu parádní scénu (možná mu i jednu vrazila xD). A nakonec, ani nevím, jak se to mělo stát, si uvědomila, že její pravou láskou je kluk, kterého od sebe vlastní hloupostí odehnala. Milý, přátelský, pozorný a upřímný Matt. A jak to skončí? No samozřejmě, že happyendem! :D Ani bych se nedivila, kdybych je dva nakonec udělala králem a královnou plesu, pokud bych se k tomu bodu dopsala. -_- :D
Já jsem říkala, že je to naivní a sladká blbost. :D A teď... "Jestli ten příběh ještě máš, vlož sem nějakou ukázku." Ehm... vážně? No... jako musím? :D
Fajn... Ale upozorňuju vás, nejsem si jistá, jaké následky vám to zanechá. :D Pokusím se vybrat to nejmenší zlo...
Bude to ukázka z prvního dne v nové škole. Úmyslně jsem vynechala jakékoli přímé scény s Mattem, nemluvě o těch s Jimem. :D Takže tu máme jednu scénku z hodiny dějin, na kterou navazuje rozhovor s Ninou Sparkingovou, takovou tou holkou, co vypadá jako vystřižená z časopisů udávající módní trendy. :D

Nejzajímavější hodina z celého dne byla šestá hodina dějin. Tuhle hodinu jsem měla společně nejen s Ninou, ale i s Jimem a Mattem. Pan učitel Bruner vykládal o válkách a usmířeních různých zemí a neměl tušení, že ani jeden z nás mu nevěnuje pozornost. Jim mi celou hodinu věnovával žhavé a zamilované pohledy a já bych mu je nejraději oplácela, nebýt Matta, který se podezřívavě díval ze mě na Jima a zase zpátky a potichu si špital se sympatickou černovlásku, která seděla vedle něj, a kterou jsem znala z biologie. Do toho mě Nina, se kterou jsem seděla v lavici, v jednom kuse šťouchala do žeber, protože jsem jí neodepisovala na její psaníčka s otázkami, proč se na mě oba kluci takhle dívají. Já jsem se jen snažila dávat pozor výkladu pana učitele Brunera i když to bylo hodně těžké. Myslím, že kdyby se na nás díval někdo, kdo věděl, jak to mezi námi je, asi by s docela dobře bavil.
Po cestě na oběd mě zastihla Nina.
"A mám tě!" řekla a přiskočila ke mně. "Teď už se mi nevyhneš! Chceš s námi sedět na obědě?"
"Koho myslíš tím s námi?"
"No... Annabeth, Miley, Jackson, Jess a Matt... Neboj, se všemi se seznámíš."
"Matt?"
"Jo, ten Matt, který tebe a Jima tak okukoval." Nina se zachichotala. "Jo, mimochodem. Ohledně tohohle tématu mi dlužíš ještě nějaké odpovědi."
A jéje! Jestli u toho bude Matt...
Nina jako by mi četla myšlenky, protože mi řekla: "Víš ty co? Vyzpovídám tě až zítra, myslím že v přítomnosti Matta by to nebylo zrovna nejlepší, viď?" zase se zachichotala a mě se ulevilo.

Ehm... jo no... -_- Ale já jsem vás varovala! :D Jo, a kdybych se dlouho neozývala, tak jsem se rozhodla hanbou propadnout do země. :D Tak za rok mě někdo přijděte vyhrabat, prosím. :D
Docela mě ale zaujala jedna věc. Jak jsem teď lovila z paměti ten příběh, abych vám ho sem mohla popsat, uvědomila jsem si, že příjmení Sawer, které v mé první povídce patří Mattovi, jsem věnovala ještě jedné postavě, a to Daveovi z mé první nefanfiction kapitolovky Pod křídly Strážného anděla. Zajímavé je, že je Mattovi v jistém směru podobný a taky je součástí milostného trojúhelníku... :D

Tak, to je pro dnešek asi (naštěstí) všechno. :D Doufám, že jste to přežili bez úhony. :D

Naviděnou (napočtenou) u dalšího článku! :)
Lucienne
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie