Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Lunabell - Soumrak (1/3)

22. prosince 2013 v 11:16 | Lucienne |  JEDNORÁZOVÉ

Máme tři dni před Vánoci, škole už odzvonilo a my si můžeme užívat volna. Sice za okny nezáří bělostná sněhová peřina, ale to vůbec nevadí. Proč si tu sněhovou peřinu nepředstavit alespoň v povídce?
Po dlouhé době jsem pro vás napsala zase něco prozaického. Jak poslední dobou zjišťuji, opravdu hodně mě baví psát povídky na téma pohádek. Starých a klasických pohádek, které připomínají dětství. A není lepšího času pro práci s pohádkami, než právě Vánoce. :) Tato povídka s názvem Lunabell je také inspirována pohádkou, vlastně dokonce dvěmi. Tu jednu vám prozdradím, protože byste ji stejně bezpečně poznali - jsou to Tři oříšky pro Popelku. :) Tu druhou vám však neřeknu a schválně, zda na ni na konci povídky přijdete sami. :)

Povídku jsem označila jako jednorázovou, ale je nakonec o něco delší, než jsem čekala, takže jsem ji rozdělila na tři části, které budu přidávat každý zbývající den do Vánoc. Dnešní díl se odehrává - jak jinak - tři dny před Vánoci. :) Je to čtení odpočinkové a plné kouzel...

A mně už nezbývá, než vám popřát příjemné počtení a s chutí do toho! :)

Krásné předvánoční dny přeje,
Lucienne. :)




První ze tří večerů, kdy sál plný masek otáčí se v rytmu veselí, zván je Soumrakem. První ze tří oslav Vánoc, ze tří maškarád, přináší masky barevné a pestré, jako červánky, jejichž dlouhé prsty sahají od obzoru k obzoru. První ze tří večerů, kdy Měsíc dotýká se země. Kdy přichází...


Nicolas sebou prudce trhl a probudil se ze snění. Rozhlédl se kolem sebe, ale jediné, co uviděl, byla temná noční obloha. Z klína mu spadl na zem notýsek s verši psanými jeho vlastním perem. Povzdychl si a zvedl ho. Zase tady usnul.
Když se brodil hlubokým sněhem domů, silně se třásl chladem. Letos byla velice mrazivá zima už uprostřed prosince, mráz vykresloval své krajky na okna a plíživě zalézal pod kabát. Nicolas nechápal, jak v takové zimě mohl nahoře na střeše vůbec usnout.
Než vešel do domu, ještě se za sebou naposledy ohlédl. Hvězdy a měsíc na něj přátelsky pomrkávaly z černé oblohy jako staří známí. Rád s nimi trávil volné noci. Sedával tu s nimi a psal jim básně. Zítra je však nenavštíví. Ve městě se totiž koná první Maškarní noc, první ze tří vánočních oslav.


Soumrak přichází,
ten pestrý Soumrak s oslavami.
Tam tanečníkům nad hlavami,
měsíc vychází.


V sále bylo narváno. Díky bohaté výzdobě a pestrým róbám přítomných žen se zdálo, jako by místnost praskala ve švech. U stropu visely bílé a stříbrné látky, které dodávaly všemožným sytě červeným a zlatým vánočním ozdobám nádech mrazivé zimy, jež vládla za okny. Nechyběl ani mohutný Vánoční stromek v rohu sálu, ačkoli samotný Štědrý den měl přijít až za dva dny.
Nicolas postával v rohu místnosti a v ruce třímal sklenku šampaňského. Sledoval celou tu maškarádu, jak ženy a dívky pyšně předváděly své šaty, což byl vlastně také jediný důvod, proč na tento ples přišly, zatímco muži je doslova hltali očima. Připadalo mu to hloupé. Odevšud k němu doléhal pobavený smích a chichotání, ale všechny ty úsměvy mu připadaly falešné a umělé.
Nicolas tím vším opovrhoval. Celou touhle sešlostí, která Vánočních svátků využila jen k tomu, aby mohla zase obléct drahé šaty a šperky, nasadit společenské masky a dobře se bavit, zatímco v nitru se svým sousedům jen skrytě vysmívala a toužila po tom je co nejvíc shodit. Tlachy, pomluvy, smyšlené historky... Bylo to jako divadelní představení a on byl divák. Znechucený divák. Nechtěl mít s tou fraškou nic společného.
Atmosféra sálu ho dusila. Stejně, jako motýlek, který měl na krku utažený až příliš těsně. Připadal si jak ve svěrací kazajce.
Nicolas sám se celou tou slávou vánoční maškarády strhnout nenechal. Odmítl veškeré načančané kostýmy, které mu jeho okolí vnucovalo a vzal si na sebe jen obyčejné černé sako, bílou košili a již zmiňovaný motýlek. Sestra se mu ještě snažila vecpat vysoký cylindr ve stylu bohatých (ovšem že bohatých) měšťanů starého Londýna, ale on ze sebe odmítl dělat šaška. Mohli být rádi, že na tenhle stupidní ples vůbec přišel.
Rozhlédl se kolem. Jeho sestra nebyla nikde vidět. Samozřejmě, že nebyla vidět, nejspíš se nacházela ve středu pozornosti mužů, kteří se s ní snažili před ostatními vytáhnout na parketě.
Nicolas si povzdychl. Tohle celé je ztráta času. Mnohem raději by dnešní večer zase strávil v přítomnosti hvězd na obloze a svého zápisníku.
Usrkl si šampaňského a dál znuděně sledoval dění kolem něj.
Místnost náhle ovládly cinkavé tóny valčíku. Tanečníci se na rozlehlém naleštěném parketu začali točit ve stejném rytmu a dvojice se mezi sebou neustále proplétaly. Barvy šatů žen se pravidelně prolínaly a látky šustěním šeptaly společnou písničku. Nicolas to se zaujetím sledoval a musel přiznat, že je to poměrně zajímavá podívaná. V hlavě se mu samovolně začaly spřádat verše...

V barevných šmouhách míhají se sukně žen,
zářivé jak obloha když své sbohem dává den.
Ne nadarmo dnešek zván je Soumrakem.

Ušklíbl se sám sobě a znovu se napil ze své sklenky. Zrovna ho napadlo, jestli tady není už dost dlouho na to, aby nebylo neslušné odejít, když v tom se něco stalo. Atmosféra kolem se náhle změnila, přes dav se přelilo vzrušení. Sálem to zašumělo, jak si všichni naráz začali šeptat. Tanečníci na parketě se zastavili a hudebníci přestali hrát. Hlavy všech se stočily ke vstupním dveřím. Nicolas se neubránil zvědavosti a napodobil je.
A pak zůstal stát jako přikovaný v němém úžasu.

Na světlo vkráčela dívka tajemná,
všemi vítaná, ač nezvaná.
Srdce vzplanula, vstoupila Neznámá.

Ztichlým sálem se rozlehl klapot jednoho páru dívčích střevíčků. Dívka, které patřily, právě prošla velikými dvoukřídlými dveřmi a začala scházet po širokých schodech. Byla to ona, kdo se stal okamžitě středem pozornosti.
Byla půvabná, Nicolas si troufal říct, že nejpůvabnější z celého sálu. Větší půvab v sobě snad skrývá už jen temná noční obloha. Její přítomností jakoby se místnost naplnila zvláštním jasem.
Klap, klap, klap.
Každý její krok byl ladný a tak lehký, jako by se vůbec nedotýkala země. Křehký. Pro její dlouhé šaty s hladce splývající sukní musely všechny ženy blednout závistí, zatímco muži ji málem svlékali očima. Vzhlíželi k ní s téměř posvátnou úctou.
Její róba měla bledě modrou barvu, chladnou, až ocelovou. Bylo to, jako by byla dívka oděná do ledu. Nicolasovi připadalo, že látka už na pohled chladila. Dívčiny vlasy byly vysoko vyčesané a hladké a účes podtrhoval jemné linie jejích čelistí a brady, kterou nesla pěkně zdviženou.
A ačkoli byli všichni uchváceni její nepopiratelnou krásou, téměř nevěděli, jak vypadá. Většinu tváře jí zakrývala škraboška potažená látkou, která snad mohla být černým saténem, nazdobená stejně černými krajkami.
Nicolas oněměl úžasem. Obvykle se nenechával strhnout davem - názory společnosti, v níž se nacházel a v níž byl nucen trávit čas, ho odpuzovaly. Ale nedokázal se ubránit sdílet okouzlení touto dívkou. Bylo to jako elektrický šok. Jako světlo ve tmě.
A pak se dívka ztratila v davu a světlo zmizelo.
Nicolas se rozhlížel všude kolem, přejížděl pohledem dav a hledal v něm světlovlasou hlavu se stříbrně jasnou svatozáří. Ale po dívce jako by se slehla zem. Stejně, jako po jejím jasu.
Sejde z očí, sejde z mysli. Nicolas se usadil na nedaleko stojící židli a vrátil se ke svým niterným rozhovorům a sklence šampaňského. Sálem se znovu rozezněla hudba, tanečníci se začali vlnit do rytmu a hovor pokračoval tam, kde před okamžikem začal. Jako by je příchod dívky nikdy nevyrušil.
"Niku, Niku, tady jsi!" ozval se známý hlas a to už se k němu jako velká voda přihnala jeho milovaná sestřička. Impulzivní křehká Suzan s roztomilýma očima, stále skrývající duši dítěte i po sedmnácti letech.
"Pojď tančit," žadonila, vzala ho za volnou ruku a pokusila se ho vytáhnout na parket. Nicolas se však vzpíral.
"Nechci tančit, Suzan."
"Ale no tak, víš, že je to neslušné netančit na plese. Jen jeden tanec. Se mnou. No tak!" Nicolas na první pohled na sestře poznal, že je šťastná. Dobře se bavila. V očích jí tančily spokojené jiskřičky a na tváři měla laškovný úsměv. A bylo to nakažlivé.
"Jeden tanec?" zeptal se s pozdvihl obočí.
"Jediný," přitakala rychle a znovu ho zatahala za ruce. Nicolas se usmál, odložil skleničku a postavil se.
"Máš pravdu. Je neslušné netančit," souhlasil a nechal se sestrou odvést na parket.
"Celý večer se jen mračíš," postěžovala si Suzan, když se společně s dalším tuctem párů začali otáčet v rytmu písničky. "Proč se trochu neusměješ? Co máš proti zábavě?"
"Nemám nic proti zábavě. Ale zábavu si představuju jinak. S přáteli. A nestojím o takové přátele, jaké bych mohl mít tady."
"Pořád nad vším tak přemýšlíš. Potřebuješ se odvázat," poznamenala Suzan. Nicolas se zasmál.
"Tak pozor, abys toho později nelitovala," varoval ji. Pak ji přivinul k sobě, usmál se a roztočil ji směrem k dalšímu partnerovi, zatímco k němu se přitočila jakási štíhlá rusovláska. Poznal ji, byla to dcera jednoho z brunátných plukovníků, kteří se velice nahlas smáli u baru. Nepochybně měli už slušně upito. Po ní následovala dcera ševce, který žije na kraji města, a pak dokonce i plavovlasá Maria od sousedů, které si doteď vůbec nevšiml. Kromě Marii k němu žádná dívka nepromluvila a on nepromluvil k ní. A zrovna, když Mariu roztočil stejně, jako všechny tři dívky před ní a pomyslel si, jestli už by to nemohlo skončit, jeho nastavenou ruku uchopila drobná dlaň v světle šedé rukavičce. Pohlédl na dívku, které patřila a zjistil, že si prohlíží černou krajkovou škrabošku.
Ta půvabná dívka v bledě modrých šatech. Jeho další tanečnice.
Překvapeně zamrkal a lehce se zarazil. Její záře jakoby se mu propalovala sítnicí až někam hluboko do mozku. Aniž by z dívky spustil pohled, uchopil její ruku, vzal ji okolo pasu a pokračoval v tanci. Prohlížel si každičký detail jejího obličeje a snažil se zapamatovat si všechno, co jeho očím neskrývala ona krajková maska.
Ta dívka měla velice zvláštní oči...
Jiskřivé oči za maskou ukryté,
jasně září jak ze stříbra ulité.
Jejich tajemství je ve stříbře vyryté.

Nicolas se v těch šedých očích ztrácel. Topil se v jejich stříbře a zaplavil ho zvláštní pocit... Vsadil by se, že už tohle někdy cítil, ale nedokázal si vybavit, o co šlo...
"Jste zvláštně tichý," promluvila dívka po chvíli, zatímco se s ním otáčela po parketě. Její hlas zněl v šumu ostatních přítomných zvláštně jasně, jako by někdo brnkal na struny harfy... "Ostatní muži nedokázali přestat mluvit, když jsme spolu tančili."
"Rád si tanec užívám. Radši při něm poslouchám hudbu, než vedu rozhovory," odpověděl Nicolas a snažil se nepodléhat dívčinému tajemnému kouzlu.
"Já spíš než hudbu volím ticho," poznamenala dívka.
"V tichu se skrývají tajemství..."
"Nebýt ticha, tajemství neexistují," přisvědčila neznámá. "Nic neudrží lépe tajemství než mlčenlivá noční obloha."
"Vy máte tajemství?" chtěl vědět Nicolas a protočil dívku pod svou nataženou paží.
"A vy je máte?" zeptala se a šibalsky se usmála. V šedivých očích se jí roztančily pobavené jiskřičky.
"Už ne. Všechna jsem je svěřil do úschovy hvězdám."
"Buďte opatrný, Niku. Nikdy nevíte, kdo vás tam nahoře může poslouchat," varovala dívka. Nicolas se na okamžik zarazil. Niku?
"My se známe?" zeptal se překvapeně. Nevzpomínal si, že by se dívce představoval.
"Ano, znám vás," přitakala dívka téměř ledabyle.
"A já vás znám?" chtěl vědět Nicolas. Byl si naprosto jistý, že tuhle tvář by nezapomněl.
"Asi jako hvězdy na noční obloze," odvětila.
"Já znám hvězdy dobře," opáčil Nicolas. Byla to pravda, za ty noci strávené na střeše se stačil naučit všechna souhvězdí nazpaměť.
"Troufáte si říct, že jste odhalil všechna tajemství vesmíru?" zeptala se dívka a pozvedla obočí. Nicolas se jen usmál, když se všechny páry na parketu na okamžik zastavily a partnerky se zády prověsily na rukou svých tanečníků. Mladý básník dívku ohromeně sledoval. Její odhalenou labutí šíji, když zaklonila hlavu dozadu, i její pomalu zdvíhající se hrudník. Připadal si jako omámený.
Pak dívka hlavu zvedla a pohlédla na něj. Topil se ve stříbře jejích očí...Zdálo se mu, jako by jeho tělem procházel elektrický proud.
Když s neznámou znovu zaujali základní taneční postoj, zeptal se Nicolas se staženým obočím:
"Kdo jste?"
Dívka chvíli mlčela a on těkal pohledem mezi jejíma tajemnýma očima. Pak se potutelně usmála. "Zeptejte se svých básní, Niku. Třeba vám odpoví."
"Proč mi nechcete prozradit své jméno?" otázal se Nicolas, když v tu chvíli přestala hrát hudba. Partnerky a partneři se navzájem uklonili jako díky za pěkný tanec a parket se začal pozvolna vyprazdňovat.
"Věnujete mi ještě jeden tanec?" zeptal se Nicolas a nabídl dívce ruku. Dívka se usmála, ale potom koutky jejích úst náhle povadly. Slunce venku už vykouklo zpoza hor a sál zaplavila zlatá záře, jak jeho první ranní paprsky pronikly skrz vysoká okna.
Dívka náhle znejistěla. Začala těkat pohledem ze strany na stranu a Nicolasovi se zdála velice nervózní. Což bylo zvláštní, protože tahle dívka nevypadala, že by měla ve zvyku být nervózní.
"Já… musím jít," vyhrkla náhle, na místě se otočila a s tichým klapáním podpatků se mu ztratila z očí.
"Ne, počkejte!" zavolal za ní a vběhl do davu, ale ať se mezi pestrými sukněmi rozhlížel, jak chtěl, její plavá záře zmizela beze stopy.

Jasná záře se vtiskla do paměti,
byla snem, co s ránem neodletí.
A ač nová zdá se, je tam odnepaměti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bee23 Bee23 | E-mail | 24. prosince 2013 v 12:11 | Reagovat

Konečně jsem se k tomu dostala ;-) I když teda musím zmínit, že se mi to četlo velice složitě. Nerada bych tě nějak urazila, nebo tak, ale je to fakt šílená pohádka. Zkrátka takové přeslazené příběhy, kde není skoro nic reálné. Neber si to nějak špatně, prosím, ale myslím, že nakonec tohle nebyl úplně nejlepší nápad. Chápu, že před Vánocemi se s tímto "tématem" roztrhl pytel, ale fakt když to na tebe chrlí televize a všichni okolo, tak to vůbec nevynikne. :-( Možná, kdybys to nedala před Vánocemi, ale třeba někdy leden-únor, chytlo by mě to daleko víc.
Jak jsi to nazvala jednorázovkou, je to teda šíleně dlouhý, což mi ale vůbec nevadí :-D  ale je fakt hrůza, že nemůžeš pořádně vylíčit charaktery postav. To je opravdu škoda. ;-) Ale jinak taková velice odpočinková četba :-)

2 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 13:32 | Reagovat

[1]: Chápu :) Jako odpočinková četba to bylo myšleno a bylo to i velice odpočinkové psaní :D Já abych řekla pravdu, letos jsem ještě ani jednu pohádku neviděla... Ale jelikož je to myšleno jako pohádka, konkrétně vánoční pohádka, tak to sladký být muselo :D Pro jednou jsem si to nedokázala odpustit.. :D
Další část je kratší...
Každopádně díky za komentář i za upřímnost.:) Veselé Vánoce! :D

3 orangerose orangerose | Web | 24. prosince 2013 v 20:12 | Reagovat

Veselé Vánoce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie