Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


Strážci duší

11. dubna 2013 v 23:22 | Lucienne |  BÁSNĚ
Ahoj, děcka! :)
Zase se tady po dlouhé sobě hlásím. Vím, dlouho jsem se neozvala, ale abych řekla pravdu, byla jsem poslední dobou celkem nepoužitelná. Moc jsem toho nevytvořila, opustila mě múza. Teď je snad ale zpátky. :) Doufám. A pokud ne, rozhodně mi ta troška, která mi zbyla, vystačila na to, abych dopsala tuhle básničku, která už se mi tak půl roku netknutá a nedokončená válela v počítači. Už jsem nevěřila, že se mi ji povede dopsat, ale... stalo se. :D Vím, není to sice žádný zázrak, ale i snaha se cení, ne? :DDD


Vytvořeno: prosinec 2012 - únor 2013


Stromy znají tisíce příběhů,
co šeptají, však čekají na něhu.

Čekají na dotek dlaně na jejich kmeni,
bez něhož strádají a schnou den po dni.

A zaslouží si je - vždyť dělají víc, než kdokoli tuší,
mezi svými listy hýčkají tisíce duší.

Tak pojďme k nim blíž a vztáhněme ruce,
otevřme pro jejich příběhy srdce.

Stejně jak ta stará paní, co v listí sedí
a s laskavým úsměvem kolem láskyplně hledí.

Ta, jíž stromy zpívají ukolébavku poslední,
ta, co sedí a čeká, až se rozední.

V hlavě jí kupa vzpomínek běží
na dobu, kdy byla mladá a svěží.

Na dobu, kdy sem se svým milým chodila,
a kdy své srdce prvně láskou plnila.

Jak se tu spolu houpali ve větvích,
jak daleko lesem nesl se jejich smích.

Stromy ji hýčkají a žena vzpomíná,
jedna vzpomínka s druhou se prolíná.

Pak stane se něco, co ještě neviděl svět,
stařena mění se v mladičký květ!

Vrásky mizí, její krása vládne,
a postava štíhlí - ta žena mládne!

Však ne její tělo, její duše jen,
ač se to může zdát, to kouzlo není sen.

A žena ví co ji čeká a tak vztahuje ruce,
cítí, jak zpomaluje se její srdce.


A pak bezvládné její tělo padne do listí,
však na ztuhlé tváři září skutečné štěstí.

Její duše už vzhůru do korun stromů stoupá
zas se ve větvích radostně houpá.

Konečně je šťastná a plna dojetí,
nadšeně padne do manželova objetí.

A nechává se hýčkat listy stromů,
konečně k muži se vrátila domů,
jen díky stromům, díky lesa vládcům,
těch mrtvých duší laskavým Strážcům.

A větve dál tančí a listy šumí,
ten šum smích mrtvých duší tlumí.

Pojďme k nim blíž, pojďme je milovat,
dejme jim najevo, že nemusí litovat.

Spočiňme rukou na jejich kmeni,
nechme jejich listy hladit nás po rameni.

Spojme své dlaně, vtvořme kruh,
obejmeme ty kmeny jak linie stuh.

Vždyť dělají víc, než kdokoli tuší,
mezi listy hýčkají tisíce duší.

Ti velcí vypravěči, ti znalci příběhů.
Ti ochránci, co čekají na něhu.

Strážci duší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 12. dubna 2013 v 16:42 | Reagovat

Páni :)
Kdo ví, co všechno stromy ví? Ale tahle básnička je dokonalá :) Já moc na dlouhý básně nejsem :-D

2 David Urbanský David Urbanský | 3. listopadu 2013 v 21:56 | Reagovat

Asi tomu nebudeš věřit ,ale pročetl jsem si skoro celej tvůj blog a máš jeden velkej palec nahoru :-) :-)

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 22:44 | Reagovat

[2]: Fáákt? :DD Jakože sis ho prošel celej? :DD Tak to klobouk dolů :D A hrozně moc děkuju za pochvalu, ani nevíš, ak suprově mi to zvedlo náladu :DD Jsem vůbec nečekala, že by se ti to mohlo líbit... :)
Jak si vlastně přišel na tuhle adresu? Já jsem ti to posílala??

4 Endy Endy | 9. července 2014 v 13:44 | Reagovat

Upřímně tato strofa "Na dobu, kdy se tu se se svým milým honila,
a kdy své srdce prvně láskou plnila." mne uplně vytrhla z kontextu a musel jsem se smát spojení verší do tak očividného dvojsmyslu, omlouvám se, ale nešlo to jinak... :D
Jinak k celkovému obrazu myslím si že je to docela zajímavý nápad, spíše na povídku, nebo delší příběh, legendu, nebo pohádku, k básni se to moc nehodí, ale budiž.
Forma nebyla špatná, viděl jsem už horší dvouverší. Ovšem(!) ty rýmy, to je hrůza děs. Jsou to gramatické rýmy, které jsou jen tak mimochodem dosazené násilím. Jsou nepřirozené a vnucené, je to poměrně škoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D


................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie