.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Slzy nebes

12. února 2013 v 12:00 | Lucienne |  PROZAICKÉ DROBNOSTI



Původně to měla být příprava na školní slohovou práci z líčení na téma Pohled z mého okna. A takhle to dopadá, když doma píšu slohovku a poslouchám při tom smutné písničky.
Trochu depresivní pocitovka, ale doufám, že se i tak bude líbit. :)
Přeju příjmné počtení. :)




Sedím na okenním parapetu a s dlaní přitisknutou na okenní tabulce sleduji ponurý svět venku. Okenní tabulka, na níž hlasitě bubnují dešťové kapky, příjemně chladí mou kůži a uklidňuje mé rozbouřené nitro.
Zdá se, jakoby obloha venku přesně vystihovala mé pocity. První noční hvězdy se marně snaží proniknout silnou vrstvou mračen, z nichž se jako slzy snáší k zemi dešťové kapky. Vsakují se do země stejně jako krůpěje krve, které pomalu odkapávají z mé poraněné duše.
Vítr se prohání holými větvemi stromů a unáší z nich i poslední zbytky listů, které se na nich marně snaží udržet. Chvíli si s nimi hraje a pak je odhodí jako hadrovou panenku. Nechá je snést se k zemi a čekat, až je někdo pošlape a potrhá. Až se pomalu utopí v blátě s pocitem, že je za jejich krátký život nikdo nedokázal náležitě ocenit. Že každý přehlédl jejich tvar i pestré barvy, kterými oživily jednolitou hnědou podzimní krajinu. Protože to jsou jen listy...
Já jsem také list. Zmítaný ve větru, ušpiněný a s potrhanou duší. Nechtěný a odhozený. Pošlapaný...
Stonky květin se ohýbají pod vahou dešťových kapek, které na ně dopadají a ony zavírají své květy ve snaze uchránit se před nimi. Zdá se, jako by prosily nebe, aby už přestalo plakat. Jenže ono nemůže. Nedokáže to, když se musí denně dívat na krutosti celého světa. Jeho slzy nikdy nevyschnou. A má rána se nikdy nezacelí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie