Ahojky, zdraví vás věčný malý pisálek a snílek. :)
Tohle místo se stalo skladištěm mých nálad, myšlenek a pocitů, které presentuji ve svých dílkách. Jsem amatérský autor, který se stále rozvíjí, tak bych byla moc ráda, kdybyste mi v tom trošku pomohli prostřednicvím komentářů. Případná kritika mi nevadí, cením si upřímnosti.
Mějte krásný den!
vaše Lucienne :)


_Já a psaní - "Má první láska"_

9. ledna 2013 v 22:38 | Lucienne |  POVÍDKY



...Psaní je tím nejlepším společníkem, jakého si jen můžete přát, a zůstane s vámi, dokud ho sami nezaženete. Má mnoho tváří a podob, ale všechny jeho varianty mají jedno společné - spojení s vámi...






Takže... Já a psaní... No, dalo by se říct, že psaní bylo mou první láskou plnou zrad a podrazů. Za všechny ty podrazy jsem si ale mohla já sama a moje trucující múzy. :) Ano, už jsem pár takových období nepřívětivých múz zažila a věřte mi, není to nic příjemného. Když nefunguje to, o čem jste vždycky věděli, že zabírá... najednou nevíte, co dělat. Kolik hodin jsem sklesle proseděla nad klávesnicí, neschopna ze sebe vydat kloudné slovo, protože mozek odmítal spolupracovat. Prsty nažhavené chopit se toho neviditelného vlákna, které mě dovede do hlavy mých hrdinů, ale příkaz k tomu pořád nikde... Musíme si proto svoje múzy hýčkat a opečovávat je, aby nám jednoho dne neutekly. :)
Psaní je tím nejlepším společníkem, jakého si jen můžete přát, a zůstane s vámi, dokud ho sami nezaženete. Má mnoho tváří a podob, ale všechny jeho varianty mají jedno společné - spojení s vámi. Umožňuje vám být čímkoli, co si jen umanete, a nikdo vám do toho nemůže mluvit. Skrz psaní můžete prožít lásku, bolest, ztrátu, radost, odvahu i vítězství, a nemusíte se proto ani hnout z postele. :D
To je právě to, do čeho jsem se zamilovala. Možnost být čímkoli. Udělat cokoli. Žít jakkoli. To je na tom to úžasné. A nemusíte mít v ruce tužku nebo pod prsty klávesnici, abyste to mohli prožívat. Psát se dá i v hlavě. V mysli se přenést ke svým hrdinům a vnímat jejich pocity a vidět to, co oni, pomocí vlastní fantazie. Pokud múza dá. :) Už nesčetněkrát jsem při nudné hodině nebyla tady na zemi, ale vysoko v mracích v říši andělů, na jiné fascinující planetě plné kouzel, draků a bojů o moc, nebo na dně oceánů spolu se sirénami. A nejlepší na tom je, že o tom nemusí nikdo vědět - celý ten svět fantazie je jen váš a nikdo proti tomu nemůže říct jediné slovo. Je to svoboda v pravém slova smyslu.
A jak že jsem se k psaní vůbec dostala? Mno, vlastně ani sama pořádně nevím. Myslím, že to začalo u školních prací. Psaly se mi snadno a učitelka z nich byla vždycky unešená, a tak mi došlo, že jsem asi nevědomky objevila něco, v čem bych možná mohla být dobrá.
A pak přišla éra Twilight ságy. Znáte takovou tu posedlost postavami a jejich pocity, že nedokážete myslet na nic jiného? Přesně tak to bylo i se mnou. A když už jsem prozkoumala každičký kout příběhu a nemohla najít nic dalšího, co rozpitvávat, začaly se mi v hlavě samovolně splétat různé vlastní fanfiction povídky. Je pravda, že to byly šílené slaďárny (:D), ale přece jen, byl to začátek. Zprvu jsem jen zapisovala kousky příběhů na útržky papírů a když už mi to přestalo stačit, sedla jsem k počítači a začala psát. Když si to teď po sobě přečtu, jen nechápavě vrtím hlavou nad tím, jak jsem mohla něco takového zplodit, ale ani za zlaté prase bych to teď nepřepsala. Jak už jsem řekla, v psaní se skrývá část vás. A v těch šílenostech zůstal kousek mé třináctileté verze.
O tom, že píšu, jsem s nikým nemluvila. Nevěděl o tom nikdo, ani moji rodiče ne. Ani nevím, proč jsem to tajila před světem a všechny své výtvory schovávala do "šuplíku". (Doopravdy to byla tajná složka v počítači, pojmenovaná tak, aby ji nikdo nenašel. Nejprve jsem ji maskovala všemi možnými nezajímavými názvy, jako "Zvukové prohlížeče" (nemám ponětí, jestli něco takového existuje, ale znělo mi to dostatečně nudně :D) nebo různými zkratkami jako "MTT" (doopravdy to znamenalo "Má tvorba - tajné!" :D). Později jsem dokonce tu složku udělala neviditelnou. :D). Asi jsem se za své výtvory styděla. Teď už vím, jak jsem byla hloupá - jen díky kritice se přeci může člověk zlepšit a něčeho dosáhnout, ne?
A pak jsem objevila server stmivani.eu. To pro mě byl objev století. Pročítala jsem všechny možné fanfiction příběhy na Stmívání, které tam členové přidávali, a když jsem viděla všechny ty pochvalné komentáře pod jejich články, konečně se ve mně probudila má ctižádost. Po nějaké době jsem se odhodlala a zaregistrovala jsem se. Přidávala jsem svou fanfiction, ale i to mě po čase přestalo bavit a začala jsem uvažovat o nějakém svém vlastním světě s vlastními postavami.
A pak jsem objevila sesterskou stránku stmivani.eu - OurStories, která se stala mým druhým domovem. Úplně jsem opustila vody fanfiction a začala brázdit nekonečná moře vlastní fantazie.
Jsem ráda, že jsem se odpoutala od pevné předlohy a můžu si tak vymýšlet vlastní pravidla a vlastní komplikace. Je to tak osvobozující!
Do budoucna mám velké sny. Všechny jsou sice velmi nepravděpodobné a dost nerealictické, ale jak se říká - naděje umírá poslední. Jednou bych chtěla vydat knihu. Nemám ponetí, zda by to mělo být v blízké nebo vzdálené budoucnosti - sázím na svou intuici. Na to, že poznám, až můj příběh bude dostatečně dobrý, abych ho mohla někam poslat. Taky bych se ráda zůčastnila nějaké spisovatelské soutěže, abych zjistila, jak na tom jsem, ale o žádné nevím a nemám ponetí, kde bych se o nějaké měla dozvědět. Kdybyste někdo o něčem věděl, budu moc ráda, když mi poradíte nebo doporučíte. :)
Takže kdo jsem? Lucka? Ne, já nejsem Lucka, jsem Lucienne. Ta dívka, která existuje i neexistuje. Žije i nežije. Jen píše.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kathrin Kathrin | 12. ledna 2013 v 11:44 | Reagovat

nádherné =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................








......................................


Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, musím o tom zaprvé vědět, a za druhé k němu uveďte autora a zdroj!


Pokud někdo poruší tato pravidla a já někde objevím svou tvorbu bez mého jména (respektive přezdívky), budu to řešit dál.

Design by Meggie