.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Podzimní korálky

Včera v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Přináším vám další podzimní básničku. :)
Podzim je období přeměn... a já se snažím s ním držet krok.

Mějte krásný podzimní den,
Vaše Lucienne. :)

14. 10. 2018

 

A tisíc k tomu

Čtvrtek v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni! :)

Dneska jsem se rozhodla, že naruším tu chronologickou řadu veršů, která postupně čeká na vydání, a pár básniček přeskočím, abych mohla být maličko aktuální. Přišlo mi líto, aby podzimní básničky nevyšly na podzim. Už by to nemělo tu atmosféru.
A tak vám přináším básničku napsanou na začátku října. :)

Mějte všichni pěkný podzimní den! :)

8. 10. 2018


Deníčkoviny /20 - Jak jsem na jeden den přestala být Lucienne

4. listopadu 2018 v 1:22 | Lucienne |  Deníčkoviny: mysl

Víte… je to zvláštní.
Člověk se hledá. Snaží se přijít na to, kdo je, snaží se definovat sám sebe, vyjádřit své já. Aby měl klid, aby se znal, aby věděl. Vymýšlí si kvůli tomu spoustu zásad, škatulkuje spoustu vzpomínek, kreslí si na vnitřní stranu kůže všechny ty zkušenosti, které získal, a snaží se mapovat vlastní vývoj… Vytváří si tak po sebe spoustu identit, spoustu tváří a spoustu jmen.

Jako já.

Dělení života na kapitoly. Poučení na konci každého z nich. Seznamy, co jsem se naučila. Hlavně nezapomenout své chyby, abych je už neopakovala. Vlastní tvář v zrcadle mění významy každý rok.
Tohle všechno jsem já, jak mě zná mé okolí... alespoň do té míry, do níž mu dovolím nahlédnout.
A pak je tady Lucienne. A Lucienne je ten zbytek, který lidé neznají. Zato ho znáte vy.
Nikdy jsem si neuvědomila, jak necelá ve skutečnosti jsem, když můžu nosit v jednu chvíli jen jedno z těch dvou jmen.

A pak, jednoho dne, jsem je spojila v jedno.


 


Lapili tvou holubičku

31. října 2018 v 22:12 | Lucienne |  BÁSNĚ

Přeji všem pěkný den. :)

Dneska vám přináším po dlouhé době zase trošku vázaného verše. :D Cihličky drobných slov vyprávějící o tom pocitu, když se PROBUDÍTE a to nejlepší, co pro sebe v tu chvíli můžete udělat, je to všechno radši zase zaspat.

21. 8. 2018


Listy mého memoáru

27. října 2018 v 13:15 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :)

Přináším vám další básničku. Básničku, která je memoárem.
Jak jste asi pochopili z posledních x desítek článků, procházela jsem si v průběhu tohohle roku dost obtížným obdobím. A stalo se toho hodně a mé srdce se naplnilo spoustou obrazů, které vesměs spíše bolí, než te by nosily radost. Těch obrazů je mnoho a valná většina z nich se pojí s letošním jarem. Začaly v mém životě náhle pučet a zelenat se jako listí. Mnoho, mnoho, mnoho listí...

Pěkné počtení přeji. ♥

17. 8. 2018

Píšu Tobě, milý můj strážný anděli

23. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Někdy si zkrátka neuvědomíte, co se to vlastně doopradvy děje. Někdy vám to dojde až ve chvíli, když už je dokonáno. Až potom uvidíte ty střepy. Až potom pochopíte tu definitivnost.
A já o tom potřebovala někomu napsat. Ale mezi střepy tam se mnou zůstal snad už jen ten můj strážný anděl.

Příjemné počtení. :)
7. 8. 2018

Zaprášené americké blues (II. Po ztracených básnících)

19. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Ahoj! :)

Jak už jsem v minulém článku předesílala, dnes pro vás mám připravenou druhou část básničky Zaprášené americké blues, tentorkát nazvané Po ztracených básnících.
Dnešní část je inspirovaná prakticky celou sbírkou Howl and Other Poems. A taky tak trošku albem Suburbia, I've Given You All And Now I'm Nothing od The Wonder Years, což je právě to album, které se Ginsbergovými verši inspirovalo a které mě k němu přivedlo. Tahle básnička je tak nějak směsí referencí na Ginsberga a mých vlastních pocitů, které ve mně samotná sbírka vyvolala.

Doufám, že se bude líbit.
Mějte se krásně! :)

2. 8. 2018


Zaprášené americké blues (I. Pokoj mysli)

15. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Ahoj, všichni. :)

Vzpomínáte si, jak jsem tady před zhruba měsícem v jedněch Deníčkovinách básnila o Ginsbergovi a o jeho poezii? Zmiňovala jsem tenkrát i to, že mě jeho verše velice prudce inspirovaly k sepsání vlastních veršíků. Bylo toho tolik, tolik obrazů, tolik pocitů, které ve mně Ginsberg vyvolal! A já nemohla jinak.
A tak vám dnes předsatuvju první ze dovu částí básně. Navazuje na motivy, atmosféru, možná trošku i formu Ginsbergových veršů, ale hlavně vyjadřuje ten úzkostný svíravý pocit, který jsem při čtení měla. Pocit, který jsem... znala.

Pokud někdo z vás Ginsberga četl, tahle první část souvisí s jeho básní Transcription of Organ Music (která je mimochodem geniální), odkazuje na její motivy a atmosféru, stejně jako na některé motivy z Howl. Pokud jste ale nečetli, vůbec to nevadí, básnička může stát sama o sobě. Ginsberg je jen inspirací. (Ale stejně doporučuji přečíst! :D)

Snad se bude líbit. :)

2. 8. 2018


O popelu

11. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Zdravím všechny. :)

Dnes pro vás mám básničku maličko netradiční. Střídám v ní totiž volný verš s vázaným, což si myslím, že jí neskutečně sedí, jinak by zkrátka nemohla vyznít správně. A ačkoli je pro mě zrovna tahle básnička výjimečně důležitá, nevím, co bych vám k ní mohla říct. Hádám, že si ji asi budete muset přečíst, pak možná pochopíte. :)

Tak přeji příjemné počtení a pěkný den všem! :)

31. 7. 2018


Deníčkoviny /19 - Očima ze žlutého křesla

8. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  Deníčkoviny: mysl
Dnešní den jsem zažila něco výjimečného. Strávila jsem odpoledne s kávou, zlatou barvou a vynikající knihou. Jeden by řekl, že to zní poměrně běžně, plno lidí si občas prostě čte. Ale víte… dnešek byl jiný než ostatní dny, kdy si prostě čtete.

Dnes jsem letos poprvé pocítila podzim.



Rozcuchaná vrba

5. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Byla jednou jedna vrba.
Když neměla jsem sílu stát,
chodívávala jsem k řece,
si s ní i s řekou povídat.
Vyprávěla mi o svém dřevěném srdci
a já ho cítila bít.


Malá báseň postavená na repetici motivů. Příjemné počtení. :)

28. 7. 2018


Přiznání cirkusové baleríny

2. října 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Psát básničky o tom, jak něco někomu vyčítáte, nebo jak se kvůli někomu cítíte špatně, je až trapně snadné.
Ale přiznat se?
Slovy? Sám sobě?
To chce odvahu.

Ale cirkusová balerína se už dlouho necítila tak beznadějně.

28. 6. 2018


Luční květ

29. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Maličká básnička.
Napsaná po ránu, kdy mě začaly pronásledovat myšlenky.

Vzpomínání,
proklínání,
pak raději usínání.

Příjemné počtení vám přeji. :)
27. 6. 2018

Odejdi.

26. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Vztek. Tichý a skrývaný... zaťaté pěsti a pevně semknutá víčka, aby náhodou nepropusitla slzu.
Vztek.
Na něj i na sebe.

Tahle básnička skrývá víc zoufalství a frustrace, než by se vám při jejím čtení mohlo zdát. Snad jen možná ten konec. Snad jen ten konec mluví.

Odejdi.

18. 6. 2018


Single line drawing: Be More Kind Globe Tapestry

23. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  OBRÁZKY
Mí drazí, milí, zdravím vás! :D

Dneska vám přináším zase další kresbičky, ovšem trošku jiné, než jaké sem většinou dávám. Tentokrát jsem totiž odložila všechny ty druhy obyčejných tužek a sáhla po fixu.

Vzpomínáte si na jméno Frank Turner? Pokud se na tenhle blog pravidelně vracíte, jsem si jistá, že vám nemůže být cizí. :DD Ano, můj oblíbený zamilovaný zpěvák si zase našel cestičku do mého článku. Jak souvisí s kresbičkami fixem? Velmi. :D




Samozvaná bojovnice

20. září 2018 v 8:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Moc všechny zdravím! :)

Dnešní básničku doprovází tlumený zvuk města na pozadí The Wonder Years hrajících v mých sluchátkách, rachocení tramvaje na kolejích, šumění holubích křídel a drsný chladný povrch schodiště kostela Panny Marie Sněžné, na němž jsem seděla, zatímco jsem tuhle básničku psala.
Verše se míchaly se šmouhami představ a obrazů, o nichž mi bylo jasné, že se nikdy nestanou, zatímco jsem v davu sklopených tváří hledala tu jednu, o které jsem najisto věděla, že tu není.

Příjemné počtení. :)

12. 6. 2018



Být řekou

16. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :)

Dneska přináším básničku klidnu a smířlivou, plynoucí jako řeka.
Pravidelnost jejích veršů uklinila moje rozhoupané srdce a za hluboké noci pohladila má oční víčka.

Snad se bude líbit. :)

11. 6. 2018

Odvrácená tvář Měsíce

13. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Píši Měsíci krátký
nežádaný dopis,
abych mu řekla, že...
abych mu řekla,
že už mu nevěřím.

Už ne.

Měsíc totiž vždycky má
odvrácenou tvář
a vůbec -
vždyť je z kamene.

22. 6. 2018


DENÍČKOVINY I Rozcestník

12. září 2018 v 23:47

(Drazí, tohoto článku si prosím pokojně nevšímejte. Je to jen nový rozcestník, který vás navede na nové podrubriky Deníčkovin. Pustila jsem se do drobného úklidu a reorganizace blogu a Denčíkoviny jsou složka, která trošku učesat potřebovala, protože před rokem vznikla za účelem přechovávat typově úplně jiné texty, než jaké přechovává dnes. Stalo se z ní odkladiště prakticky všech článků, které nejsou moje literární dílka, a tak jsem se rozhodla ji teď pro lepší orientaci rozškatulkovat alespoň lehce podle základních témat.
Je možné, že ne všechny rozklikávací ikonky se budou zobrazovat... víte, jak je to teď na blogu.cz (nejen) s obrázky. Já třeba prostě nevidím ikonku pro podrubriku mysl, ačkoli tam je a je funkční. Doufám, že tento nešvar zmizí, až se blogu.cz povede vychytat technické mouchy.
Přeji všem pěkný den!)











Tvé zvony mě vymazaly

11. září 2018 v 11:42 | Lucienne |  BÁSNĚ

*Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
čí ruce ho rozhoupaly*

Ach ano, jak možná někteří z vás poznali - František Halas a jeho brilantní Torzo naděje.

*Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali.*

Ale kdepak, nechci si tady hrát na nějaké zrady a zrazená srdce, tomu už dávno odzvonilo. :D
Přináším vám dneska vlastní báseň o zvonech, vlastní Zpěv úzkosti. Protože zvony jsou jako tečka na konci věty - značí konec a otevírají začátek.
A tak, když už jsem u toho citování veršů, vypůjčím si ještě dva, které kdysi napsal někdo, kdo mi býval blízký:

*V téhle bouři hlasů, křiku,
nechte pro mne zvony hřmít.*

A já začnu odznovu.

7. 6. 2018


Další články


Kam dál

Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie