.
Ahoj! Zdraví vás (snad stále ještě malá) v inkoustu utopená básnířka s rukama poškrábanýma od trní, náplň jejího pera napěchovaná růžemi. Nenapravitelná idealistka, jež hledá ideály i tam, kde už jí je déšť dávno smyl z očí.
Tohle místo je skladiště mých nálad, citů a myšlenek, které presentuji prostřednictvím svých dílek.
Jsem amatérský autor, který by se rád dál rozvíjel, proto budu vděčná, pokud se rozhodnete mi tu nechat nějaký upřímný komentář. :)

Mějte všichni krásný den!
Vaše Lucienne. :)


Samozvaná bojovnice

Čtvrtek v 8:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Moc všechny zdravím! :)

Dnešní básničku doprovází tlumený zvuk města na pozadí The Wonder Years hrajících v mých sluchátkách, rachocení tramvaje na kolejích, šumění holubích křídel a drsný chladný povrch schodiště kostela Panny Marie Sněžné, na němž jsem seděla, zatímco jsem tuhle básničku psala.
Verše se míchaly se šmouhami představ a obrazů, o nichž mi bylo jasné, že se nikdy nestanou, zatímco jsem v davu sklopených tváří hledala tu jednu, o které jsem najisto věděla, že tu není.

Příjemné počtení. :)

12. 6. 2018


 

Být řekou

16. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :)

Dneska přináším básničku klidnu a smířlivou, plynoucí jako řeka.
Pravidelnost jejích veršů uklinila moje rozhoupané srdce a za hluboké noci pohladila má oční víčka.

Snad se bude líbit. :)

11. 6. 2018

Odvrácená tvář Měsíce

13. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Píši Měsíci krátký
nežádaný dopis,
abych mu řekla, že...
abych mu řekla,
že už mu nevěřím.

Už ne.

Měsíc totiž vždycky má
odvrácenou tvář
a vůbec -
vždyť je z kamene.

22. 6. 2018

 


DENÍČKOVINY I Rozcestník

12. září 2018 v 23:47

(Drazí, tohoto článku si prosím pokojně nevšímejte. Je to jen nový rozcestník, který vás navede na nové podrubriky Deníčkovin. Pustila jsem se do drobného úklidu a reorganizace blogu a Denčíkoviny jsou složka, která trošku učesat potřebovala, protože před rokem vznikla za účelem přechovávat typově úplně jiné texty, než jaké přechovává dnes. Stalo se z ní odkladiště prakticky všech článků, které nejsou moje literární dílka, a tak jsem se rozhodla ji teď pro lepší orientaci rozškatulkovat alespoň lehce podle základních témat.
Je možné, že ne všechny rozklikávací ikonky se budou zobrazovat... víte, jak je to teď na blogu.cz (nejen) s obrázky. Já třeba prostě nevidím ikonku pro podrubriku mysl, ačkoli tam je a je funkční. Doufám, že tento nešvar zmizí, až se blogu.cz povede vychytat technické mouchy.
Přeji všem pěkný den!)











Tvé zvony mě vymazaly

11. září 2018 v 11:42 | Lucienne |  BÁSNĚ

*Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
čí ruce ho rozhoupaly*

Ach ano, jak možná někteří z vás poznali - František Halas a jeho brilantní Torzo naděje.

*Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali.*

Ale kdepak, nechci si tady hrát na nějaké zrady a zrazená srdce, tomu už dávno odzvonilo. :D
Přináším vám dneska vlastní báseň o zvonech, vlastní Zpěv úzkosti. Protože zvony jsou jako tečka na konci věty - značí konec a otevírají začátek.
A tak, když už jsem u toho citování veršů, vypůjčím si ještě dva, které kdysi napsal někdo, kdo mi býval blízký:

*V téhle bouři hlasů, křiku,
nechte pro mne zvony hřmít.*

A já začnu odznovu.

7. 6. 2018


Deníčkoviny /18 - O jablkách, která znala Isaaca

7. září 2018 v 8:32 | Lucienne |  Deníčkoviny: mysl


(Tenhle článek vznikl už v polovině srpna, ale z důvodu špatného přístupu na internet jsem neměla možnost ho vydat. Proto vydávám teď, sice již v průběhu novorozeného podzimu, ale přece. Zavzpomínejme si tedy spolu na letní zahradu...)

Ahoj všichni. 😊

Dneska vás zdravím ze slunečné zahrady plné bzučících včel, květů, zrajících rajčat a krásných zelených jablek, kterým léto vtiská na líčka lehký červený ruměnec. Sem tam spadnou do trávy s těžkým žuchnutím, možná snad i trochu v rozpacích ze své těžkopádnosti, kterou slyší celá zahrada.

Isaac Newton, jak takhle v době dávno minulé seděl pod tou svojí slavnou jabloní, snad možná díky těžkopádným rozpačitým jablkům definoval gravitaci. Něco tak jednoduchého a běžného, s čím se lidé setkávali každý den, a přesto to nevnímali. A on vzal tužku a papír a napsal jazykem matematiky, kterou měl v srdci, gravitační zákon. Možná se sám cítil trochu zvláštně rozpačitě jako ta popadaná jablka, že světu nyní v šifrách veličin sděluje něco tak prostého, jako že plody padají ze stromů. Možná ne, já jsem se ho neptala. :D Každopádně, stal se díky tomu jedním z nejvlivnějších fyziků všech dob.


Co ta ruměnná jablka svým těžkým žuchnutím vnukla mně? Totéž, co panu velikému vědci.

Chuť pojmenovávat a tvořit. Chuť tvořit z drobností.



Za svou svatyní

4. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahojky. :)

Dnešní básnička je trochu jiná než její předchůdkyně. Mnohem volnější, delší, obraznější. Tak nějak většina dalších básniček bude tohoto formátu, nějak jsem si zvykla psát nevázanou rukou. Snad tedy volný verš neurazí. :)

O tom, jak jsem se konečně zvedla a rozhodla se jít dál.
A pořád se snažím.

7. 6. 2018


Dědina v květu

1. září 2018 v 12:00 | Lucienne |  OBRÁZKY
Ahojky! :D

Dneska pro vás mám článek krapet netradiční. Chci se vám totiž pochlubit s jistým výtvorem, který... no, ani pořádně nevím, jak jej pojmenovat. Přírodně zbarvený karton, černý fix a růže - to je tohle dílko. :)

Jedná se o součást zadání školní práce. Měli jsme vypracovat kolokvium o daném autorovi první poloviny dvacátého století z řad oněch zapomenutých, kteří se do učebnic nedostali. Součástí kolokvia, kromě hledání recenzí, starých fotografií, dopisů a vzpomínek v novinách a po archívech, jsme měli vytvořit cosi, co náš pan zadávající učitel označil zkrátka za "kreativitu". Prostě cokoli kreativního pojícího se s autorem. Loni jsme měli podobné zadání... vzpomínáte si na obrázek Bohdana Kaminského? :)

Mým letošním autorem byl Antonín Šrámek. Jedním z jeho děl je lyrický vzpomínkový soubor povídek nazvaný Dědina v květu.

A tady je to, co jsem vytvořila.
Má vlastní Dědina v květu:




Kam špatné konce chodí spát

29. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Zdravím všechny! :)

Básnička, kterou pro vás mám připravenou dneska, je sice jednoduchá a vlastně ničím extra výjimečná, ale pro mě je důležitá. Uzavírá totiž jedno dlouhé, únavné a bolavé období, které mě pochroumalo a úplně proděravělo, jen aby otevřelo dveře dalším únavným a bolavým dním, jež ovšem, na rozdíl od těch předchozích, alespoň mají přímou cestu, na jejímž konci je slunce a jeho světlo.

Psát si sami pro sebe ty tečky na konci vět se zkrátka jeví zvláštně důležité.

Doufám, že se vám bude líbit. Mějte se krásně!

23. 5. 2018

Démon v mém břiše

26. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni.
Dnes přidávám další básničku. O démonovi v mém břiše, který se občas probudí a zastře mé oči.
Poslední dobou bděl hlasitě.

Příjemné počtení. :)

5. 5. 2018

Bílý tygr (kresba tužkou)

23. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  OBRÁZKY
Ahoj všichni!

Dneska po dlouhé době vám nepřináším žádné literární dílko. Dneska mám pro vás zase po věčnosti kresbičku. :)

Tenhle obrázek jsem nakreslila v prosinci. Od té doby jsem pořádně neměla v ruce tužku. Mrzí mě, jak strašně těžko nacházím čas na všechno to, co mě baví... Jediné, co tak nějak stíhám, je psát, a to ještě ani ne tak, jak bych si přála. Jen sem tam básničku na kus papíru. A když zrovna nemám dost času ji dotáhnout do konce, jen ji načrtnu v matných obrazech s tím, že se k ní později vrátím... a už ji nikdy nedokončím. Zkrátka na to není čas. Stejně jako na psaní povídek, které mi už roky straší v hlavě, stejně jako právě na kreslení. Dokonce ani o prázdninách.
Nu, nedá se nic dělat.

Pořád jsou tu ale mí milovaní rodinní příslušníci, kteří mají pocit, že obrázek ode mě je nejelpší dárek k čemukoli, a tak mě u toho kreslení tak nějak pořád (chtě nechtě) drží. :D I tohle byl dárek, na A3, zasklený.
Snad se zalíbí i vám.



(12/17)

Když postrádám sílu stát

20. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj všichni. :)

Dnešní básnička je tak trošku zvláštní svou strukturou. Napsala jsem ji jednou za hluboké noci, když jsem poslouchala jednu velice zvláštní písničku, kterou mi kdysi kamarád poslal a já na ni náhodou narazila. Takový ten moment, když do vás jako blesk uhodí múza a vy sednete a píšete, aniž byste si byli jistí, co z toho vlastně nakonec bude.

Snad se bude líbit. :)
-L.

1. 5. 2018


(Ne)city

17. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Velice drobná básnička s hromadou drobných symbolů.

Příjemné počtení. :)

20. 4. 2018


Srdce z báboviček

14. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ


Ahoj všichni,
přináším vám další malou básničku, další výkřik na oceán...

Snad se bude líbit. :)

18. 4. 2018


Deníčkoviny /17 - Poezie osminohá

11. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  Deníčkoviny: prsty

Zdravím vás všechny a vřele, moji milí čtenáři. :)

Zasedám dnes ke klávesnici v poněkud ztížených podmínkách, za kterých je klapot jejích kláves jaksi línější a pomalejší, než u mě bývá zvykem. Trávím současný střípek prázdnin u babičky v nejmenovaném městečku položeném na krásně šumící řece (překvapivě ještě nevysychající), kam v létě jezdívám, co si jen pamatuju. Podmínky pro blogování zde však nejsou příliš příznivé, protože najít tady místečko, kam bych si zalezla, schovala se a dala průchod myšlenkám a emocím, je prakticky nemožné. A tak sedím v obýváku u jídelního stolu (ach bože, já tak nerada píšu u stolu!) a snažím se nevnímat neskutečně hlasitý hukot snad ještě komunistického větráku, který jsme našli bůh ví kde v útrobách domu, vtíravé hlasy z hučící televize a existenci dalších dvou, tří až čtyř osob v mém okolí, které se tu v rušném rytmu nadcházejícího oběda pohybují dle potřeby, mluví spolu a volají na sebe přes dveře, jež zůstávají otevřené téměř všechny ve snaze probudit v domě neexistující průvan. Proto se tu taky není kam schovat. Dnes však překvapivě nikdo nepotřebuje mou ruku, aby byla přiložena k dílu, a tudíž mám chvilku na článek. Ovšem ačkoli sluchátka v uších a má oblíbená kapela The Wonder Years mají velikou moc, nejsem si tak úplně jistá, zda budou natolik mocné, aby mou mysl dokázaly unést od toho ruchu někam do útrob samy sebe a dovolily jí tam rýžovat obrazy, jež se v ní nepřetržitě rodí, a předložit vám je v nějaké učesané srozumitelné podobě.

Ale jinak ano, pochopili jste správně, chystám se napsat další aktuální článek. :) Pro dnešek žádné ozvěny z dob "tohle už bylo". Dneska vás můj stroj času přenese zase na chvilku do současnosti. :D
Tak se pohodlně usaďte a nechte se se mnou unést. :D


Potopa

8. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ta voda byla studená a zachraňoval mě jen můj vor.
A když pak byla voda pryč... bylo těžké dívat se na tu spoušť.
I v těch sutinách se mi však tenkrát podařilo najít naději.

12. 4. 2018


Kocovina

5. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Ahoj, všichni. :)
Určitě všichni znáte ten pocit, když se ráno probudíte po párty, místo hlavy máte časovanou bombu a světlo vám do očí háže nože. Co když ale předchozí noc nebyla žádná velká zábava, ale jen několik hodin strávených zapisováním vlastních myšlenek, několik trýznivých hodin v zajetí vlastního srdce a vlastní mysli? Ráno na to se probudíte s kocovinou
po požití příliš velké dávky
citů.

Pěkné počtení. :)

7. 4. 2018


To ten kouř

2. srpna 2018 v 12:00 | Lucienne |  BÁSNĚ

Zdravím vás všechny. :)
Dnešní básnička je... nenapadá mě jiný výraz než maličká. Jen drobný výkřik do tmy, pár větiček napsaných na bílou omítku zdi na místě, kolem kterého chodí stovky lidí, aniž by si jich někdy někdo ve svých dennodenních myšlenkách všiml.

3. 4. 2018


Měsíční krajina

30. července 2018 v 12:00 | Lucienne |  DRABBLY

Ahoj všichni. :)

Dneska vám zase po několika básničkách přináším malý drabble. Teda vlastně double drabble. :) Původně to měla být básnička, ale ze mě ta slova tak nějak vytryskla, až se z veršů staly věty a z vět odstavce. Teda odstavečky - pořád je to jen drabble. :D Možná sem tam budete schopni zachytit to schéma veršů a rýmů, které tam původně bylo. :)

O té krajině, která leží ukrytá někde úplně hluboko na dně mě a není to zrovna má nejoblíbenější výletní destinace.


10. 3. 2018


Blue

27. července 2018 v 12:00 | Lucienne

Jedna taková maličká, anglická...

3. 4. 2018


Další články


Kam dál

Líbí se ti moje tvorba? Pokud ano, byla bych moc ráda, kdyby sis na svůj blog dal/a mou klikačku. Na světě by hned bylo o jednoho potěšeného pisálka-maniaka víc. :D



................................



Zákaz kopírování!Všchny články na tomto blogu (kromě označených v ýjimek) jsou má vlastní tvorba! Pokud byste náhodou měli zájem uvést některý z mých článků na svých stránkách, uveďte k němu autora a zdroj!
Děkuji. :)

Design by Meggie